Hodina náboženství: Judaismus

Reklama


První (úvodní) hodina náboženství pro žáky základní školy (10 až 15 let)

„Dobrý den žáci a žákyně.“ Ticho, mlčení.

„Na pozdrav je slušností odpovědět, tak ještě jednou: Dobrý den žáci a žákyně.“

Sborová odpověď: „Dobrý den.“

„Tak si sedněte.“

V dnešní úvodní hodině si povíme něco o tom, kolik je ve světě různých náboženstev a kterou víru obyvatelé té či oné země vyznávají. Těch nejdůležitějších a nejhlavnějších je pouze pět, plus jedno zaniklé amerických indiánů, tedy celkem šest. Napíšeme si je na tabuli. Nejznámější u nás v Evropě jsou tři:

1. Judaismus

2. Křesťanství

3. Islám

V Indii jsou to:

4. Hinduismus

5. Buddhismus

U indiánů to býval kult Slunce. Samozřejmě je jich daleko více, ale ta nejsou příliš rozšířená, jejich vyznavačů je pomálu. Zbude-li nám čas, tak se i o nich zmíníme.

Co je to vůbec náboženství? Je to víra v nějakou nadpřirozenou, nadzemskou či mimozemskou bytost či sílu, která prý vytvořila či stvořila z ničeho jak celý svět, tedy vesmír, tak i naše slunce, naši zemi a dokonce i člověka – Adama a Evu, tedy naše prapraprarodiče. Ta nadpřirozená síla určuje a řídí veškeré dění a i činy člověka. Té nadpřirozené bytosti či síle se říká Bůh. Boha ještě nikdy nikdo neviděl ani nevyfotil, ale prý k některým lidem promlouvá a radí jim, ale taky ho nevidí, pouze slyší, prý má medový a velice příjemný hlas, ale nahrát jeho promluvy na mikrofon se ještě také nikdy nezdařilo. No a i když ho někteří sice neviděli, ale slyšeli, a uměli psát, tak ty věty pronášené Bohem zapsali. Těm zapisovatelům se říká proroci či svatí lidé a těm zápiskům svatá Bible.

Stručně k jednotlivým vírám.

Nejstarší je judaismus, tím také začneme. Je to náboženství vyznávané židovským národem v Izraeli. Židů žije v Izraeli na 8 miliónů, ale jsou také roztroušeni po celém světě, takže dohromady jich může být prý kolem 30 milionů. Izrael je malinkatá země velikostí naší Moravy.

Prý kdysi dávno, před dvěma tisící lety před naším letopočtem, tedy dnes už je to skoro čtyři tisíce let, žil na Sinajské poušti (ukázat na mapě) pastevec Abrahám s manželkou Sárou a s druhou manželkou Hagar. Bydleli ve stanech a měli velké stádo ovcí, koz a velbloudů a neustále se se svými stády stěhovali na místa, kde rostla tráva, neboť v pouštích bývá trávy velice málo a vzácně. Těm pastevcům se říká beduíni. Abrahám měl se Sárou syna Izáka a s Hagar syna Izmaela. Jenomže ta první manželka Sára nějak nesnášela druhou manželku Hagar a tak přesvědčila Abraháma, aby ji vyhnal do pouště. Abrahám poslechl a Hagar s malým Izmaelem vyhnal, což ale znamenalo jejich jistou smrt. V poušti je pouze písek a žádná voda. Myslím si, že to vůbec od Abraháma nebylo správné. Nešťastná Hagar sedmkrát oběhla pahorky Marva a Safá než nalezla vodu pro svého synka. Dodnes muslimové na její počest také sedmkrát obcházejí při slavnostech ty dva pahorky. Potom se jí podařilo najít nějaké jiné beduíny, kteří ji mezi sebe přijali, takže se zachránili. Izmael vyrostl, měl děti a ty děti měly další děti a tak dále, no a z rodu Izmaela vznikl velký národ Arabů. Z potomků syna Izáka zase vznikl národ Židů.

A právě s tím praotcem Abrahámem mluvil bůh. Říkal mu přibližně toto: „Tebe, Abraháme, jsem si vyvolil, protože jsi nejlepší ze všech lidí. Také tvoje potomky budu mít v oblibě a budu jim dávat přednost před všemi ostatními národy. Zařídím, abyste se velmi rozmnožili, aby vás bylo více než zrníček písku na břehu moře. Také zařídím, abyste vytvořili velikou říši, která bude sahat od řeky Eufratu až po Středozemní moře. A všechny ostatní národy světa vám budou sloužit, otročit. Já jsem tvůj bůh a jmenuji se Jahve. Pouze mně se budeš klanět a pouze mne budeš vzývat a uctívat, nebudeš se klanět jiným bohům, jako jsou třeba bohové egyptští, sumerští či perští.“ Tuto řeč pronesl bůh k Abrahámovi před dvěma tisíci lety před naším letopočtem. Ovšem písaři to zapsali až kolem roku 300 před naším letopočtem. Možná ti dřívější neuměli psát a tak si to pouze navzájem povídali, otec synovi, syn vnukovi atd. po celou dobu těch více než 1500 let.

Tato slova pánaboha jsou zapsána ve svaté knize, v Bibli, dokonce mnohokrát, takže přesné znění onoho slibu si tam můžeme přečíst. Hlavně v prvních pěti knihách Bible, což jsou tyto knihy: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium. Jinak se jim také říká Pět knih Mojžíšových, čili Tóra. Genesis znamená počátky, Exodus znamená odchod (z Egypta), Leviticus jsou předpisy o tom, co a jak mají provádět kněží, Numeri je kniha o počtech příslušníků židovského národa v průběhu historie a Deuteronomium je kniha historická, popisující příběhy židovského národa od Abraháma, přes Mojžíše, krále Davida a Šalamouna až po stavbu chrámu v Jeruzalému.

Praotec Abrahám po vyhnání Hagar do pouště udělal ještě jeden, dle mne také velice nemorální, skutek. Bůh Jahve mu totiž přikázal, aby svého syna Izáka podřízl a jeho tělo spálil na hranici dřeva. Znamená to, že bůh Jahve má rád krev a je mu příjemné čichat vůni pečeného lidského masa. Tož takového boha bych já nikdy nechtěl! Abrahám ovšem poslechl a šel obětovat syna Izáka na horu Moria. Asi si myslel, že to musí udělat, když mu toho Jahve tolik nasliboval. Ale to obětování dopadlo dobře. Abrahám sice už měl svázaného syna na hranici dřeva a už se rozmáchl nožem na podříznutí, vtom ale přiletěl anděl a ruku mu zadržel, řka, že Jahve si to rozmyslel a už nechce krvavou oběť. Abrahám ale řekl andělovi, že mu nevěří a že chce, aby mu to řekl přímo Jahve. Takže Jahvemu nezbývalo než sestoupit z nebes a potvrdit mu, že všechno, co slíbil, nadále platí, a že obětování syna už nevyžaduje. Kdyby tak Abrahám věděl, že svůj slib Jahve ale nesplní, přece žádnou velkou říši od Eufratu po moře Židé nikdy nevytvořili a jako zrníček písku jich také není, jejich zemička je malinkatá a i lidí je docela málo. Co by udělal? Asi by boha poslal někam do pryč.

Jméno boha Jahve se v semitském jazyku napíše bez samohlásek, tedy pouze JHW. Předpokládá se, že samohlásky si každý čtenář doplní sám, tedy JaHWe. Sekta Jehovistů nesprávně doplňuje samohlásky takto: JeHoWa.

Na judaismu se mi moc líbí vztah vyznavačů k jejich bohu, tedy k Jahvemu. Běžně s ním rozmlouvají, častokrát mu odporují, hádají se s ním, dělají si srandu, prostě jako by to byl jejich kamarád, dokonce mu napíší psaníčka s prosbou o to či ono a zastrčí ten dopis mezi kameny posvátné zdi, která jediná zůstala z rozbořeného chrámu. Nám to připadá tak trošku k smíchu, neboť hlasitě mluví k bohu či rozprávějí s bohem, kterého ale ovšem nevidí, kývají se u toho, rozhazují rukama, kymácejí se z boku na bok, jakoby byli opilí či nadrogovaní ve stavu extáze. Takto s bohem rozprávějí ale jenom tzv. ortodoxní rabíni s dlouhým plnovousem a na hlavě mají jakýsi široký černý klobouk.

Židé měli kdysi dávno, před dvěma tisíci lety velký chrám v Jeruzalémě, ale ten jim zbořili římští legionáři pod vedením Tita v roce 70 n. l., zůstala viditelná pouze Západní zeď, nazývaná někdy jako Zeď nářků. Ze zbořeniště chrámu se pak po sedm staletí stalo městské smetiště, a až v roce 715 nechal postavit na tom místě chalífa Umájad al-Wálid mešitu Al-Aksá, která tam stojí podnes. Ten úplně původní první chrám nechal postavit král Šalamoun na místě, kde měl Abrahám obětovat syna Izáka, tedy na hoře zvané Moria. Také tam nocoval Jákob, když měl svůj sen, ve kterém viděl, jak po žebříku do nebe vystupovali a zase sestupovali proslavení králové a vojevůdci tehdejších časů. „Proč jsi také nelezl nahoru do nebe,“ ptá se Jákoba bůh. „Ále, vždyť všichni vystupovali a zase sestupovali, to by čekalo i mne.“ Jahve odpověděl: „Tebe bych si v nebi ponechal.“ Jákob silně zaváhal, že? No a v tom se Jákob probudil.

Hora Moria, či také Chrámová hora, nebo i Vznešená svatyně, je spíše takový menší kopec uprostřed Jeruzaléma, kde král Šalomoun (prý 970-931 př. n. l.) nechal postavit první chrám, který ovšem srovnal se zemí babylonský král Nebukadnezar II. v roce 586 př. n. l. Nižádná archeologická památka po prvním chrámu nebyla nalezena, ani základy, prostě nic, takže jsou docela oprávněné domněnky o neexistenci takového chrámu. Po návratu z babylonského zajetí byl postaven druhý chrám, který později už skutečně reálně zvelebil Herodes – to je ten, který také nařídil to slavné vraždění neviňátek. Ovšem zase o pár desetiletí později, v roce 70 n. l. toto slavné architektonické dílo nechal zbořit Titus.

Všeobecně přijímanou tezí mezi židy téměř všech denominací je, že Mesiáš přijde a postaví na Chrámové hoře Třetí Chrám. Z náboženského hlediska je tak Chrámová hora místem, kde se Bůh setkával s člověkem, kde se nebesa setkávala se zemí. Podle Talmudu Šechina nikdy neopustila Západní zeď. (Šechina jest dle Talmudu manželkou Jahveho, či také jeho stín.) Takže bude zbořena mešita Al-Aksá a postaven třetí chrám? Toť otázka. Šejch Raed Saláh, vůdce islámského hnutí v Izraeli, v roce 2007 prohlásil: „Po tisící připomínáme, že celá mešita Al-Aksá, včetně všeho, co je nad ní i pod ní, je pouze a jedině muslimským majetkem a nikdo nemá právo ani na jediné zrnko písku z ní.“ Bude tedy problém vyřešen v blízké budoucnosti nebo nebude? Přijde Mesiáš? (Mesiáš znamená mocný král, velký vojevůdce, osvoboditel či spasitel.)

Protože nemají chrám, tak se židé chodí modlit do synagog, většinou v sobotu, kdy mají zákaz jakékoliv tělesné činnosti. Dokonce smí v sobotu ujít jenom předepsaný počet kroků, pokud ujdou více kroků, tak poruší zákony sabatu. Sobota je pro židy podobná naší neděli, kdy my také odpočíváme a nepracujeme, tedy většinou nepracujeme. Připadá mi, že si tu sobotu vybrali za svátek schválně a záměrně. Vždycky všude totiž bylo nařízeno slavit neděli, kdy se nepracovalo. Když si tedy vybrali sobotu, tak vlastně měli v týdnu sváteční dny dva, kdy nepracovali. Dobrý nápad, no ne? Je jenom málo zemí, kde by nestály synagogy. U nás v Evropě je to pouze Albánie a Kosovo, ale nejsem si tím úplně jistý. V Kosovu nedávno všechny synagogy podpálili a srovnali se zemí, možná na nějakou třeba i zapomněli.

Je samozřejmě nutné se zmínit i o základním svatém textu, tedy o Bibli a Talmudu. Tóru nadiktoval Mojžíšovi samotný Jahve. Mluvil k němu z hořícího keře, mluvil dlouho a dlouho, keř ne a ne shořet, a Mojžíš všechna boží slova zapsal. Podobně i Mohamed zapsal slova (zapamatoval si je, protože nebyl moc gramotný), která mu nadiktoval archanděl Gabriel. Talmud zase sepisovali učení rabíni, protože byl potřebný správný výklad oněch Mojžíšových vět. Naprosto zásadní a nejdůležitější je pasáž a vyvolenosti židovského národa, jak jsem uvedl na začátku. Tak neomaleně otevřeně to prohlásili pouze brahmáni v hinduismu a Adolf Hitler. Zajisté o své vyvolenosti je přesvědčeno každé náboženství, ba i ta nejmenší sektička, ale nedává to tak příliš okatě najevo jako židé. Ovšem vyvolených je pouze to jedno procento, plus méně vyvolených přisluhovačů tak deset procent a ostatní mají pouze naději, že budou patřit také mezi ně. Copak běžný žid v potu tváře získávající svůj chléb vezdejší je vyvolený? Voliči Dolfiho patřili také mezi vyvolené nadlidi, bylo jim akorát slíbeno, že dostanou zdarma statek na Ukrajině a stovku otroků k tomu. Tedy také dostali pouze naději.

Už hned v první knize zvané Genesis (počátky) jsou kouzelné příběhy. Bůh, který to nadiktoval, byl vynikající dadaista, ba i znamenitý surrealista. Tak třeba hned na začátku se popisuje stvoření světa během sedmi dnů z ničeho. Na počátku nebylo nic, pouze duch se vznášel nad vodami. Takže ne že nebylo nic, byla přece voda, dále byl duch svatý vznášející se nad vodami a do třetice tam byl přeci ještě i bůh. Myslím si, že ty dny stvoření stojí za přečtení.

První den stvoření: Země byla bez tvaru a pustá, temnoty byly nad propastí, a Duch Boží se vznášel nad vodami. Bůh řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Bůh řekl: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer.

Druhý den: A bylo jitro, den druhý. Řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak. Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. Byl večer.

Třetí den: A bylo jitro, den třetí. Řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer.

Čtvrtý den: A bylo jitro, den čtvrtý. Řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ Bůh stvořil veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“ Byl večer.

Pátý den: A bylo jitro, den pátý. Řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. Byl večer.

Šestý den: A bylo jitro, den šestý. Řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer. Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

Sedmý den: Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl konal. (Tak překládají Kraličtí.) Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul a oddechl si. (Ex 31,17)

Židovští učenci přesně určili datum onoho stvoření světa a vyšlo jim, že se to stalo 7. října 3761 před naším letopočtem. Připočteme-li k tomu roky našeho letopočtu, tedy 2016, vyjde nám, že svět byl stvořen před 5777 roky. Tedy svět, země a vesmír a i člověk byl stvořen před málem šesti tisíci lety! A někteří lidi tomu věří ještě i dnes! Byzantští, tedy pravoslavní, učenci také vypočítali přesné datum stvoření a vyšlo jim, že se to stalo nikoliv 7. října, nýbrž 1. září. No jo, kdo z nich udělal chybu ve výpočtu?

Je pro mne docela nepochopitelné, když docela známý a uznávaný vědec dostane otázku: „Vy jste přece objevil kosti neandertálce a datoval jste je do doby před 120 tisíci lety, jak se to slučuje s vaší vírou, že Jahve stvořil svět před 6 tisíci lety?“ Odpověď: „Pletete vědu, kde jsou jasná a nezpochybnitelná fakta, a víru, víra přece není věda, to nelze slučovat. Já věřím, že Jahve stvořil svět před 6 tisíci lety, ale vědecká fakta o neandertálcích přece nelze zpochybňovat.“ Ani po tomto vysvětlení to nechápu. Holt jsem atheista.

Bůh stvořil světlo první den, ale slunce, měsíc a hvězdy až čtvrtý den. To mi taky nějak nesedí, ale věřícím to nevadí. Nu což. Říci, že je to blbost nelze, přece bůh se nemýlí, bůh má vždycky pravdu, to pouze my s naším nedostatečným a mdlým rozumem tomu nerozumíme a nechápeme to, proto nastupují vykladači, kteří to uvedou na pravou míru a srozumitelně ve přesložitých souvětích nám to vysvětlí.

Živočichy tvořil dva dny, čtvrtý a pátý den. Proč to neudělal během jednoho dne? Asi to bylo dost obtížné i pro pánaboha. Když už tedy na zemi bůh stvořil flóru i faunu, tak se rostlinstvo ptalo: „Ó, veliký Stvořiteli, a proč jsi nás stvořil?“ Stvořitel odpověděl: „Máte před sebou veliký a vznešený úkol, budete totiž potravou pro vyšší formy života, což je smysl vašeho bytí. Prostě budete krmivem pro silnější, což vás musí naplňovat blaženstvím.“

Také zvířátka se ptala: „Ó, Veliký Vládce a Tvůrce Všehomíru, nač a proč jsi nás stvořil?“ Tvůrce všeho odpověděl: „Ušlechtilým a důstojným smyslem vašeho života a bytí je obětování se, budete totiž pokrmem pro silnější tvory.“

I člověk se také ptal: „Ó, Vznešený, proč jsi nás stvořil?“ Odpověď zněla: „Máte před sebou krásný a velkolepý úkol, budete těžce pracovat a umírat vysílením pro nadlidi, kteří na moji počest provádějí nábožné obřady a shromažďují zlato. Zlato se mi totiž velice moc líbí a majitele zlata mám nejraději. Oblibuji také krev, slzy a pot, což očekávám od chudých. Přinášíte tím velkolepou, velebnou a ušlechtilou oběť k mé poctě. Máte svobodnou vůli a samozřejmě se můžete bránit a vzpouzet, vaše odporování bude ovšem k ničemu, prostě silnějším se neubráníte a ať děláte co děláte, nemáte zkrátka šanci. Raději se pokorně odevzdejte předem určenému osudu a nevzpouzejte se svému údělu. Bohaté jsem stvořil proto, že mám v oblibě barvu zlata, a chudé proto, aby toho zlata měli bohatí co nejvíce. Doufám, že už chápete, proč jsem to tak ve světě zařídil. Howgh, domluvil jsem.“

Jak vidět, Stvořitel vše důkladně promyslel a důsledně zrealizoval.

Talmudisté jsou ovšem také vynikající dadaisté a srandisté. Několikrát jsem je srovnával s čínskými dadaisty, tedy s taoisty, ti jsou samozřejmě také vynikající, ba talmudisty vysoko převyšují, neboť mají radost ze života a jejich nespoutaná veselost mně vždycky dodá chuti do života, kdežto talmudisté jsou přespříliš vážní a radost ze života postrádají, neboť jejich hlavní náplní je zdůvodňování vyvolenosti židovského národa. I když musím uznat, že občas mají docela pěkné hlody. Třeba když tvrdí docela vážně, že andělé při oddělování vod od souše odmítli Jahvemu pomáhat, vykašlali se na pomoc, ať si to Jahve udělá sám. Nebo když Jahve stvořil z hlíny Adama, tak poručil andělům, aby se jeho výtvoru poklonili, asi se domníval, že je to vynikající umělecké dílo. Anděl Lucifer (Světlonoš) odmítl slovy: „Já, syn ohně, se mám klanět synu hlíny? Nikdy!“ A bůh na to neřekl nic, ani Lucifera nesvrhl do bezedné propasti, to udělal až později.

K příběhu o stvoření Evy z Adamova žebra přidali vysvětlení genetici. Tvrdí, že to bylo docela snadná záležitost, stačilo prý v tom Adamovu žebru prostě zrušit v genu chromozom Y, což bylo pro Jahveho hračkou. A všimli jste si, že od té doby, tedy od stvoření Evy, máme my muži o jedno žebro méně? Akorát nevím, zdali nám schází na levé nebo na pravé straně hrudníku. Také je velice zajímavé, že Eva nemá pupek, nenarodila se, nýbrž byla stvořena. Kontroloval jsem to a moje žena pupek určitě měla.

Když čteme, tedy když budeme číst, Bibli, tak jsme přímo uchváceni vynikajícím literárním stylem, kdy to všechno napsané nám připadá naprosto realistické, skutečné, jakoby se to odehrávalo přímo před našima očima. Fakt je to mimořádně mistrovsky sepsané a samozřejmě také mimořádně mistrovsky vymyšlené. Ale také ve světové literatuře nenajdeme knihu, ve které by byla taková spousta povražděných lidí. V žádném románu, ani v Homérově Ilias, kde se deset let neustále válčí o Tróju, není tolik mrtvých. V Bibli jsou docela běžné masakry tisíců lidí najednou. Dosti často je to přímo nechutné až odporné, třeba to šílené vraždění v knize Jozue.

A co závěrem o judaismu?

Snad něco o tom, proč jsem přesvědčený, že žádný Abrahám a žádný král David ani král Šalamoun neexistovali, ba ani žádná velká židovská říše neexistovala. Všechno vlastně vymysleli pisatelé, spisovatelé a učení rabíni, žijící až ve čtvrtém až druhém století před n.l. Uvedu pro toto moje tvrzení pár nějakých důvodů. Zajisté by se dalo snést takových důvodů na celou tlustou knihu. A takových knih je spousta, jenom si je najít a přečíst.

V době kdy podle autorů Bible (zapisovatelů slov Jahveho) žil praotec Abrahám či král David a Šalamoun a prosperovala slavná Izraelská říše, reálně existovala říše egyptská, sumerská, perská, řecká (Athény a Sparta), a to všechno byly vysoce vyspělé civilizace, ve kterých jejich tehdejší vzdělanci zapisovali veškeré dění v tehdejším světě, zapisovali smlouvy se sousedními a i se vzdálenějšími státy, zapsali, co pronesl velvyslanec té či oné země, zapisovali dokonce i takové malichernosti a podrobnosti, kdo kdy a kolik odevzdal obilí a kolik zaplatil daní, svatební smlouvy, kupní smlouvy apod. a tyhle všechny zápisy se zachovaly a můžeme si je dnes i přečíst. Takže si můžeme udělat docela přesný obrázek o tom, jak tehdejší svět vypadal. A kupodivu v těch zápisech nenalézáme ani jednu jedinou zmínku o Izraeli a o nějakém židovském národu. Řecké rukopisy, v nichž řečtí historikové popisují obchodní aktivity třeba Féničanů, není ale o židovských ani Ň! Přitom Féničané měli být dle Bible sousedi Izraele.

Také slavný Platón (427 př. n. l. – 347 př. n. l.) když byl na návštěvě v Egyptě a rozmlouval s tamějšími kněžími a ty rozhovory zapsal, se nikde nezmiňuje o nějakém izraelském státu. A že by Platón nenavštívil tak slavnou židovskou říši? Vždyť to měl kousek, klidně by tam mohl zajít pěšky a prohlédnout si majestátnost a slávu izraelské země. Neudělal to. V Platonových zápiscích je ovšem zmínka, že mu kněz vyprávěl o zaniklé Atlantidě. Je to ojedinělá zmínka, nikdo jiný se o nějaké Atlantidě nezmiňoval, ani egyptští kněží to nezapsali. Platón také zapsal, že uslyšel od egyptského kněze takové otcovské poučení: „Vždyť vy Řekové jste ještě takové děti.“ Tím mu dal jemně najevo starobylost říše egyptské. Mám takový dojem, že Platon asi neporozuměl překladu vět egyptského kněze s tím, že jejich egyptská civilizace je až tak moc stará, že je nejstarší civilizací na světě a mnohem starší než třeba už zaniklá bývalá slavná civilizace na ostrově Kréta. Prostě veliký Platón to spletl a zaměnil Krétu za Atlantidu. Kdyby se našel kousíček hliníkového plíšku či centimetrový úlomek umělé hmoty prokazatelně pocházející z doby, kdy prý existovala ona bájná Atlantida, tak uvěřím v její existenci. Zatím se nic takového nenalezlo.

Podobné je to i s historií Izraele, také se žádné archeologické doklady nenalezly a ani písemné zápisy v okolních říších a veleříších se nenalezly. Kdyby se našla nějaká zmínčička třeba v početných zachovalých knihovnách v klínovém písmu, tak by to moje přesvědčení bylo nahlodáno.

Z toho všeho výše uvedeného můžeme klidně vyvodit, že židovská historie, jak ji podává Bible, je pouhý výmysl moc hezky napsaný. Ale copak považujeme pohádky Boženy Němcové za pravdivé? Ty jsou také moc krásně sepsané. Je mi naprosto nepochopitelné, jak lze věřit pohádkám.

Judaismus je vymyšlené náboženství od a po zet (od Abraháma po Zeď nářků) a je naprosto nemorální a rasistické, neboť oficiálně hlásá nadřazenost jednoho národa (židovského) nad všemi ostatními národy a prosazuje tento názor jako legitimní a legální, totiž že na to má právo dané přímo od boha. Vždyť je to přímo zvrácenost. A zakázat jej se nikdo ani nepokouší! Není to ovšem nic moc divného, vždyť i můj otec se ještě narodil za císaře, který své panování odvozoval z pověření boha. A anglická královna podnes vládne z pověření boha. A americká vláda ještě i dnes poslouchá a řídí se radami boha. Takže vlastně není se čemu divit.

***

Příští hodina bude o křesťanství.

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře