Jak Wilders neprohrál

Reklama


Strana pana G. Wilderse skončila v nizozemských volbách druhá se 13 % hlasů a získala několik poslaneckých křesel, zatímco strana premiéra Ruuta ztratila, oproti roku 2012, 5 % voličů a její koaliční partner, strana Práce, ztratila 19 % voličů. Má necelých 6 % volebního zisku, Ruute 21 %.

Nepřipadá mi to jako prohra Wilderse.

Každý si přece musel uvědomit, že Nizozemí, to jsou i zámořské državy. Surinamci s holandskými pasy byli a jsou nizozemskou postkoloniální normalitou, stejně jako pro Francii je normalitou import lidí z Guyany, která je ostatně francouzským departamentem zámořským a eo ipso členem EU.

Wilders prostě jenom skončil druhý, a zatnul tipec multikulti Straně práce (PvdA), když ji připravil o devatenáct procent jejich tradičních voličů. Když se ve dnech voleb v Haagu rozhořela turecko-nizozemská bitva a mladí Turci bodali na náměstích do oranje-pomerančů noži, dumal jsem, zda je turecká armáda s to, podle článku pět Washingtonské úmluvy, přijít třeba Nizozemsku, bylo-li by napadeno, na pomoc. Turecká armáda, záruka (čeho vlastně) by zřejmě nehnula ani brvou a Nizozemcům by nepomohla. Pravda, četl jsem, že Ankara po stovkách vojenských tureckých asylantů v NATO utlumila svou účast v tomto paktu.

Británie brexituje – a EU se snaží o to, aby od ní odpadly regiony Skotska a Irska, což může skončit jen novou válkou v Ulsteru. Ta se už v severním Irsku odehrávala. Dosti neslavně. Proto by bylo vhodnější letos nejásat.

Vítěz voleb Ruute vloni Erdoganovi slíbil, že bude ročně z Turecka brát sto padesát až dvě stě padesát tisíc běženců. Erdogan budující si právě vlastní sultanát mu je jistě rád dodá. A tak není důvodu jásat nad nevýhrou Wilderse, protože ani Marine Le Penová zřejmě nevyhraje. Nevyhraje pak ovšem nikdo z nás. Možná Andrej Babiš. Ale to by pak musel například vydat „běženecké dluhopisy“ toho Agročertu…

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře