Je ekonomika USA stále tou nejsilnější na světě?

Reklama


Čína a asijští tygři

Klasický výrok o tom, že kapitalista si v honbě za ziskem uřeže i větev, na které sedí, se znovu a znovu ukazuje jako pravdivý. Posledním, už po desetiletí se táhnoucím se procesem je zvětšující se ekonomická a nyní už i vojenská moc Číny.

Došlo a stále k tomu dochází v důsledku nejsvětější hybné síly kapitalistického stroje – konkurence v boji o zisk. Celý proces začal už mnohem dříve v Japonsku a u „asijských tygrů“. Ty se ovšem nacházely na území, které bylo plně pod americkou a evropskou kontrolou. Jenže pak se stalo něco nečekaného. Teng Siao-pching otevřel čínskou ekonomiku Západu. Více než miliardová zásobárna ultralevné pracovní síly se stala dostupnou pro nadnárodní kapitál.

To bylo sousto, kterému se nedalo odolat. Čína se postupně stala Mekkou investorů. Outsourcing ve všech formách rozkvetl. A tím také začal odcházet kapitál z Evropy a Ameriky, který byl dříve investován do reálné ekonomiky. Euroatlantický trh je dnes zavalen levným zbožím z Asie. Oděvní a obuvní průmysl padl jako první, s vyjímkou luxusních značkových výrobků. Ale prostor pro podnikání se i zde trvale snižuje. Navíc pod známými značkami se stejně skrývají výrobky z Číny. Pak došlo na elektroniku. Dnes snad už neexistuje počítač, který by v sobě neobsahoval něco z Číny nebo Japonska, či Koreje. Většina z nich tam neobsahuje skoro nic jiného. Drží se zatím výrobci procesorů, ale zdá se, že ani to nebude nadlouho.

Rusko

Nečekaně roste i ekonomická moc a především vojenská síla Ruska. Euroatlantický kapitál jde po ohromném území Ruska, které je světovou zásobárnou strategických surovin, jako Buridanův osel po mrkvičce. V devadesátých letech, kdy byl u moci „první demokratický prezident “ Boris Jelcin, se mu už podařilo ochutnat. Na světlo prosakují (zatím neověřené) údaje o tom, že díky zavádění neoliberální „demokracie“ v Rusku utrpěl právě démos v této zemi velmi vysoké ztráty. Stálo to prý 15 miliónů životů. Zločiny, hlad, sebevraždy… nechci toto číslo nikomu vnucovat, sám mám určité pochybnosti. Ale zbídačení Ruska v té době je prostým faktem.

Jenže stalo se opět něco, co nikdo nečekal. Původně podceňovaný Vladimír Putin nastupující do úřadu s posílenými pravomocemi měl jako loutka místních prozápadních oligarchů dovést Rusko ke konečnému rozpadu a rozebrání zahraničním kapitálem. Jenže Putin uchopil otěže moci pevně do rukou a otočil sáně opačným směrem. Podařilo se mu Rusko zachránit. Pokud existuje zázrak vzkříšení, tak se podařil právě Putinovi a polomrtvému Rusku. To je dnes už očividný fakt.

Přesun center moci

Je jasné, že podobně jako v druhé polovině 30-tých let, kdy začala růst ekonomická a vojenská moc Německa a Japonska, dochází i nyní opět k přeskupování mocenských center. Tedy přinejmenším v jejich významu. Strategická rovnováha je narušena. Peníze, výroba a technologie se přesunují na východ, hlavně do Číny. V Evropě a Americe zůstává virtuální ekonomika dostávající občas infuzi ve formě nejrůznějších bublin, které čas od času nevyhnutelně prasknou. Kromě toho samozřejmě zbrojní průmysl, který se nachází převážně v USA. Ale ani tam si kapitál neodpustí podřezávání oné příslovečné větve, na které sedí. (Viz zde a zde.)

Vůbec není vyloučena možnost, že Číňané do mikročipů něco „přidají“. Nebo je v krizi prostě přestanou dodávat. Už je tady poměrně známý problém s ruskými raketovými motory.

Přesun znalostí a progresivní technologie

US a EU přestávají být tahouny v progresivních technologický náročných odvětvích ekonomiky. Tohle nemůže donekonečna pokračovat, spolu s dalšími problémy, jako je gigantický státní dluh americké administrativy a „kvantitativní uvolňování“. Mimochodem, v procesu přesunu technické a ekonomické zdatnosti na východ hraje nezanedbatelnou roli internet. Pokud se chtěl kluk v předpočítačové době naučit strojařinu, neměl k tomu k dispozici moc prostředků. Ale byly tu rodinné tradice, spousta z nich měla doma dílnu a gramotného tátu, strýce nebo dědečka. Kdo neměl, měl obvykle smůlu. A v Číně byl téměř bez šancí. Nebyly tam ani fabriky, ve kterých by se to mohl vyučit. Tedy byly, ale ne moc. V době automatizace a elektronizace hraje větší roli počítačová gramotnost. Není problém si stáhnout krakovaný AutoCAD nebo i jiný CAD systém (Computer Aided Design – softvware, na kterém dnes pracují konstruktéři) a naučit se s ním dělat. Stejně tak je snadné získat prostředky nutné k naučení programovacího jazyka. Na internetu je spousta návodů, učebnic, obrázků, schémat a filmů, často velmi dobrých. Chce to jen motivaci a píli. A těchto vlastností právě Asiaté mají vrchovatě. Ne tak už Evropané nebo Američané.

A co Česká republika?

Je potřeba si uvědomit, že i my jsme součástí euroatlantického prostoru a prohra US a EU je zároveň i prohrou naší, protože naše ekonomika je orientována právě tam. Mimochodem to ve zcela novém světle ukazuje snahy našeho prezidenta o začlenění naší ekonomiky do byznysu s Čínou a Ruskem. Vidí, jako bývalý prognostik a excelentní ekonom, dále než většina evropských politiků?

Zcela jistě se prohra US a EU negativně projeví na naší ekonomice, zaměstnanosti a příjmech. Události na Ukrajině ukazují, že jsou možné i horší scénáře. George Soros je přesvědčen, že přesun ekonomické moci do Asie a Ruska je neodvratný, ale lze jej o 20 – 30 let zpomalit. Pokud ovšem dojde k porážceZápadu na Ukrajině, události dostanou rychlý spád. EU se rozpadne a země východního bloku pak budou podle něj inklinovat k bohatějšímu východu.

Co už George Soros nedodává je, jak moc to může být nebezpečné. Ukrajina se snažila vymanit z ruské domény a vidíme, jak dopadla. Pro ukrajinský národ je to neskutečná tragédie a oběti budou nedozírné. Co se asi stane s námi, když začneme inklinovat zpět k Rusku? Poslední události jasně ukázaly, že fašismus není nemožný ani v Česku. Takže pak by k českému Majdanu mohlo dojít velmi rychle. O dalším vývoji se mi ani nechce přemýšlet.

Vše nasvědčuje tomu, že stojíme na dějinné křižovatce. Kam se svět vydá a kam se vydáme my, to rozhodne rok 2015. Modleme se, aby se svět poučil z chyb 20. století.

Přejít do diskuze k článku 13 komentářů