Kauza Radar – bude mít pokračování?

Reklama


Před deseti lety byl jedním z lídrů odporu proti výstavbě amerického radaru v Brdech a nyní o tehdejší situaci i svých zkušenostech napsal knihu. Nad rolí tehdejší české politické scény, která už tehdy naplňovala definici „posttruth“ přístupu a americký radar prosazovala za cenu lží, jsme se sešli s bývalým starostou obce Trokavec Janem Neoralem.

Napsal jste knihu Boj o kótu 718 – Kronika protestu občanů ČR proti výstavbě amerického radaru v Brdech 2007–2009. Co vás k napsání motivovalo? Publikace vyhlíží jako dokumentární zdroj hojně citující z dobového tisku. Jaká je hlavní myšlenka spojující jednotlivé pasáže?

Vystudoval jsem obor frekvenční elektrotechniky a radiolokace. I proto mě vztekalo, jak drze vláda lže o neškodnosti radaru, a chtěl jsem to lidem říci. Uměl jsem si na webech najít zdroje vytvářené pro potřebu americké vlády i veřejnosti. Tyto weby definují škodlivé parazitní boční a zadní vyzařování antény EBR radaru. Řeč je o desítkách kilometrů.

Hovořil jsem osobně s americkými odborníky, kteří před radarem varovali. Například s Philipem Coylem, expertem v oblasti protiraketové obrany, který byl poradcem prezidenta Clintona pro zbraňové systémy a náměstkem ministra obrany USA. Nebo s profesorem Theodorem Postolem, který pracoval v americkém Úřadu pro hodnocení technologií raket MX a je nositelem dvou ocenění za analýzy protiraketové obrany USA. Je pro mne ctí, že mě oba navštívili v Trokavci!

Zúčastnil jsem se i schůzky se šesti americkými kongresmany, které vedl John Tierney, předseda výboru pro národní bezpečnost USA. Ten uvedl, že projekt NMD (radar EBR) je největším finančním skandálem v historii USA – stál totiž už přes 100 miliard dolarů, a přitom stále není účinný.

Právě proto jsem se rozhodl napsat tuto knihu. Chtěl jsem v ní dát slovo odborníkům, aby vysvětlili technické parametry radaru a zdravotní nebezpečí, která z něj plynou. Aby vyvrátili lži politiků. A také jsem chtěl čtenářům předat adresy na oficiální weby s informacemi. Možná proto moje kniha připomíná dokumentární zdroj.

Přiznám se, že nad „hlavní myšlenkou“ jsem tehdy ani nepřemýšlel. Chtěl jsem lidi varovat, že i americké vládní weby říkají a píší něco jiného, než naše vláda říká nám. A chtěl jsem také varovat do budoucnosti. Poslední věta v Boji o kótu 718 zní: „Tato publikace je sice o radaru, ale měla by varovat, že historie se může opakovat…“

Kolem brdského radaru chyběla hluboce profesní debata, kterou by iniciovala vláda. Veškerá snaha oslovovat kapacity, jak se zdá, vycházela z popudu nespokojených občanů a několika iniciativ. 

Politici, kteří radar prosazovali, o besedy s občany neměli zájem, a tak tehdy do boje za radar nasadila vláda placené externisty. Příkladem budiž Tomáš Klvaňa, „vládní koordinátor komunikace protiraketové obrany“, tehdy pracovník tabákové firmy British American Tobacco. Už 27. června 2007 přiznal, že vláda udělala od počátku mnoho chyb v komunikaci s veřejností. V září 2007 skončil. Podivná byla i vládní zdravotní komise: Projevila absolutní neznalost problému, užívala dokonce i neexistující fyzikální jednotky. Její zpráva byla vládním fiaskem.

Vláda by tehdy ráda získala pro propagaci radaru opravdové odborníky, jenže ti už svůj názor měli a s vládním stanoviskem nechtěli mít nic společného. Máte pravdu, odborníky a kapacity oslovovali občané a iniciativy.

Celý rozhovor najdete v Literárních novinách

Námět: Rado Miko

Přejít do diskuze k článku 16 komentářů