Kolonialismus a migrace

Mnozí spojují současnou narůstající migrační záplavu směřující do Evropy se socialismem a bruselský diktát ztotožňují se socialismem. Chtěl bych jim vzkázat: Nikoliv, vážení! Migrace z válkou zničených zemí Afriky a středního východu, resp. z ekonomicky zbídačených zemí Afriky nemá vůbec nic společného se socialismem. Je to produkt politiky imperiálního neokolonialismu. Konečně projekt EU taky není žádným socialistickým projektem (neklade si jako hlavní cíl zlepšování životních podmínek a posilování práv „proletariátu“, ochranu proletariátu před mocnými kapitalisty, odstraňování sociální nerovnosti, ale právě naopak – od samého počátku jde o projekt v zájmu velkého kapitálu s nadnárodními ekonomickými aspiracemi (u zrodu projektu EU stáli uhelní „baroni“ a ocelářští magnáti, nikoliv sociální revolucionáři).

Cílem migrace není povznesení obyvatelstva imperiální válkou a neokoloniálním parazitismem ničených zemí. Naopak dnešní migrace je důsledkem imperiálního vměšování a poručníkování. Za předplyšákového „socialismu“ nebylo cílem rabování surovinového bohatství vojensky a ekonomicky slabších zemí. Naopak těmto zemím bylo pomoženo – mnohokrát i k vlastní ekonomické škodě za cenu těžko dobytných pohledávek (nikoliv za cenu tvrdě vymáhané kapitalistické lichvy a úžery, které jsou dnes nazývány eufemicky pomocí anebo imperiálních válek, které jsou nazývány demokratizací a  přinášením svobody) při budování průmyslové a energetické infrastruktury, školství, zdravotnictví…

Dnešní bruselský diktát nesleduje ideu proletářského internacionalismu, ale řídí se striktně a tvrdě zájmy nadnárodních kapitálových elit (mezinárodní oligarchie a globálních firem). Není to žádná všelidská humanita v pravém slova smyslu, ale kosmetická na veřejný odiv vytahovaná pseudocharita. Ti, kteří ve velkém rozjeli a dál rozjíždějí ve svém zájmu všeničící válečný byznys volají ostatní k pomoci nepatrnému zlomku postižených, ve skutečnosti těch bohatších běženců z rozvrácených zemí.  Chudí (vysávané kolonie center ve vazalském vztahu) se mají solidárně podělit o důsledky koloniální politiky s koloniálními centry, které vyvolaly migraci. Konečně tak je to v kapitalismu při řešení krizových vztahů vždycky. Privilegované skrytě vládnoucí nadnárodní elity  hlasují kdesi potajmu o tom, kde budou příští války a státní převraty, a pak lížou smetanu z této politiky,  (v tomto případě si mastí kapsu a sečítají zisky zbrojní firmy, firmy obchodující surovinovými komoditami, firmy organizující migrační byznys s bídou, lichváři, kteří to všechno s vidinou tučného zisku financují). O náklady je pak nucen povinně se podělit „proletariát“ kapitalistických center a vazalských států.

Co je nejpravděpodobnějším cílem této politiky narůstajícího chaosu a násilí? Jsem hluboce přesvědčen o tom, že cílem této politiky není ani pomoc rozvráceným zemím Afriky a Středního východu, ani pomoc v dluhové krizi se zmítajícím zemím eurozóny. Je tomu přesně naopak. Veškerý rozvrat a chaos přenášený z blízkého evropského příhraničí dovnitř eurozóny má za konečný cíl připravovat podmínky pro zavedení  unifikovaného korporátního fašismu, nového světového řádu (NWO) k užitku mezinárodní oligarchie.

Narůstající příval migrantů způsobí postupný rozval evropského projektu sociálního státu, přispěje ke zničení konstruktu národního státu, způsobí řevnivost, násilí a  pnutí mezi různými skupinami sociálně slabých na etnickém základě. Bude vzrůstat rasově motivované násilí a pocit ukřivděnosti v komunitách sociálně zbídačovaného původního obyvatelstva, které si povinně předplácelo stále víc nedostatkové a upadající sociální služby. Za hlavního viníka upadajícího sociálního státu budou označováni cizinci beroucí místním lidem práci. Skrytým cílem této politiky je upozadění prohlubujícího se základního třídně-sociálního konfliktu a záměna skutečných viníků prohlubující  se bídy a chaosu, konstruktérů kolabujícího finančního letadla  – onoho pomyslného skrytě vládnoucího, za každých okolností bohatnoucího 1 % koncentrujícího ve svých rukou stále víc světového bohatství a moci a jeho nahrazení dopředu připraveným zástupným viníkem. A nakonec přijde „řešení“ v zájmu mezinárodní oligarchie – nastolení (nového světového) pořádku silou.

Základní politické kroky – všeobsáhlé šmírování, postupné omezování občanských a politických práv ( viz kupř USA a Španělsko), nástup fašismu na Ukrajině, návrh potajmu vnucovaných smluv TTIP, CETA, ACTA apod. již byly provedeny.