Konečně konečné řešení

Hlasatelka v rádiu bez sebemenšího zaváhání nebo zadrhnutí v hlase ze sebe jednou větou vysypala hlavní dvě zprávy dne. Byl to počet mrtvých při bombovém atentátu a počet gólů při jednom fotbalovém utkání. Těch gólů mohlo být více. Nebo snad naopak?

Nejsem si jist, zda hlasatelku a někoho skrytého za ní nemrzel ten malý počet mrtvých. Nepochopil jsem, proč počet gólů neuvedla jako první, neboť z hlasu hlasatelky bylo zcela zřejmé, že ty góly jsou důležitější nežli lidé.

Ne, v žádném případě nejsem v tomto případě nějak sentimentální, ale cením si upřímnosti. Upřímnost za upřímnost. Mně jsou počty gólů stejně ukradené, jako mnohým jiným počty mrtvých. Tím nechci říci, že nechápu významnou úlohu gólů či fotbalu v pohnutých dějinách lidstva.

Gól je jedním z významných momentů v životě občanském, kdy chudý fanoušek fotbalového byznysu jako na smrt zapomíná na smrt. Padne-li gól, fanoušci vítězné strany dosahují orgastického vytržení a osvobození mysli z jinak velice pochmurného občanského života. Podotýkám, že pokud by tento občanský život nebyl pochmurný, občany by fotbal nijak nezajímal.

Dnes je však velmi krásný den. Slunce září úplně stejně, jako tenkrát při výbuchu v Černobylu. Vzpomínám si, jak nás tenkrát lidově demokratická média naprosto stejně uklidňovala jako dnes, že je vše celkem v pořádku, abychom zachovali klid a rozvahu, a také jistotu, že budování zářných zítřků je na nejlepší cestě. Dál pak uvedla, že je třeba zvyšovat ekonomický růst, a také nám sdělila výsledky fotbalové ligy. A fakt, obloha, tenkrát neskutečně zářila, jako po jaderném výbuchu. Přesně jako dnes.

Na internetu jsem si potom dnes přečetl, že globální atomová válka začne v pondělí dne 17. 4. 2017. Je to datum velmi symbolické a pro tuto příležitost rozhodně ideální. Ačkoliv, být to na mně, tak by začala 17. 17. 2017, ale neskrývám, že jsem si vědom, že čím dříve ta atomová válka bude, tím lépe. Onu zprávu tam uvedl jeden vojenský analytik. A já analytikům a odborníkům bezvýhradně věřím. A nejsem sám, věří jim i většina občanů.

Pokud třeba nevěříte nějakému prolhanému politikovi, stačí, aby uvedl nějaké výsledky nějakých vědeckých analýz, a jste se svojí nedůvěrou úplně v pytli. Taková vědecká analýza vám srovná názory, že byste tomu nevěřili. Mohu to potvrdit sám, neboť jsem také analytik, a také analytik vědecký. Vyrábím také analýzy, a také jako na běžícím pásu.

Nejraději mám analýzy ohledně konečného řešení naší skvělé civilizace a úžasné kultury. Nikdo mé analýzy však nikdy nebere vážně a všichni mne mají za blbce. Jsem na to zvyklý a už mi to nevadí. Mám druhé jako demokrat za blbce také. Ostatně, jako oni mají druhé za blbce rovněž. Nejsem tedy nijak výjimečný. A oni také nikoliv, ačkoliv o sobě nevědí.

Jsem bezvýznamný člověk, na kterém všichni štípou dříví. Chápu, že jsou nás takových miliardy, kteří jsou úplně k ničemu, a že užíráme ze společného koláče těm, kteří jsou velmi významní a velice důležití. Třídní nenávistí však nijak netrpím a snažím se dívat na nás jejich očima. Vážím si jich, neboť jejich úloha v trapných dějinách lidstva je velice významná a velmi nesmírná.

Je s námi větší nerudný problém, než s tím nerudovským slamníkem. Kam s nimi, je denní otázkou těch, které tak všichni obdivujeme a bez kterých nemůžeme žít.

Při studiu marxizmu-leninizmu jsem dospěl k názoru, že proletáři jsou bez buržoazie zcela namydlení. Je zbytečné hulákat celé století, aby se proletáři spojili, neboť se nikdy nespojí. Pokud by se proletáři spojili, nebyli by totiž proletáři.

Hlavním znakem proletářů je totiž naprostá vzájemná nespojitost. Spojit je může jenom někdo jiný. Zato však hlavní vlastností buržoazie je spojitelnost. Jsou to prostě lepší lidi, jsou kolektivní, organizují se, a proto si také zaslouží mnohem lepší luxus.

Z mých analýz mi vyšlo, že kdyby se proletáři spojili, tak by se z nich stala buržoazie. No, a kdo si dobře vzpomíná na trnitou a křížovou cestu reálného socializmu od kapitalizmu ke kapitalizmu, tak dobře ví, že tam také vládla buržoazie, která vznikla z proletariátu. Tak vidíte, že nekecám, a že moje analýzy jsou přesné, jako ostatně analýzy všech analytiků (zvláště těch análních).

Nebýt té buržoazie, tak nemůžeme žít. Ona je nejdůležitějším prvkem občanské společnosti. Jedině ona hýbe masami, které by jinak zcela bezmocně shnily v konzumním hnoji nebo hladomoru. Jedině ona, podobně jako pavouk, vstřikuje do své oběti svůj jed a poskytuje tak masám síly a prostředky, které je uvádějí v pohyb.

Obyčejný občan by nebyl obyčejným občanem, kdyby nepotřeboval lék, který mu do žil pumpuje vládnoucí třída. Samozřejmě, že mimo peněz je jedním z takových důležitých prostředků i fotbal. Nebýt fotbalu, mnohé masy by se duševně nijak nepohnuly a nevykazovaly by žádného duchovního pokroku. Je to on, skvělý gól, který jim přináší vysoký duchovní zážitek a obrodu.

Nebýt míče, masy by zmíraly nedostatkem života. Míč totiž obsahuje duši, která obsahuje vzduch, jenž zase obsahuje ducha. V míči je více atmosfér vzduchu nežli v lidských plicích, a proto obsahuje více ducha, vědomí a inteligence, nežli obyčejný prostoduchý občan.

Je to míč, kdo poskytuje masám občanů inteligenci. Proto bych fotbal z makroekonomického hlediska nijak nezavrhoval, ačkoliv je mi osobně zcela ukradený. Jsem totiž již starý, kulhám, sotva lezu, dusím se a kopat do míče již nemohu.

A proto bych navrhoval, aby se v médiích vždy uváděly počty mrtvých až po počtech gólů. Život musí mít přece vždy přednost před smrtí. Jsme přece optimisté, myslíme pozitivně a věříme v trvalý pozitivní růst.

Velmi tedy soucítím s těmi významnými a důležitými občany, kteří musí rozhodovat za nás a o nás, aby to vypadlo, že jsme se rozhodli sami. Chápu jejich nevděčnou práci a je mi jich skutečně velmi líto, že musí na sebe brát tu hroznou odpovědnost za osudy miliard lidí, přírody a vlastně celého našeho svět. Neměli by však váhat a prodlužovat utrpení.

Měli bychom jim být vděční, neboť nás odpovědnost za sebe nijak nezajímá. Musíme si užívat těch drobných radostí svobody a demokracie, dokud to jde, a dokud konečně nepřijde ono konečné řešení. A myslím, že každému příčetnému občanovi nebo alespoň analytikovi je zcela jasné, že čím dříve přijde, tím lépe. Nebo byste snad chtěli nadále pomalu skomírat krutou a hroznou smrtí? Či snad znáte a máte nějaké lepší řešení? Pokud ano, přeji vám krásné příští veselé vánoce…