Nad Prahou sa blýská, hromy divo bijú

Za posledních dvanáct měsíců jsme absolvovali předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, volby do Evropského parlamentu a teď volby komunální a senátní, které ukončí jejich následující druhé kolo. To je porce jako hrom i pro hodně otrlého voliče. Celý rok nás provázela všudypřítomná předvolební kampaň. Nekonečná přehlídka rafinovaných způsobů manipulace, marketingových fíglů, frází a demonstrace síly peněz. Každá výrazná volební kampaň připomíná kobercový nálet a opírá se hlavně o sliby všeho druhu, s tím, že druhým pilířem nabídky voličům je boj s vnějším nepřítelem. Mix obojího je zaručeným receptem na úspěch. Důležité je ovšem dostat se lidem pod kůži.

Ať to stojí, co to stojí. Však ona se ta investice vrátí. Když máte pár desítek miliard korun úvěrového zatížení, tak na nějakém dalším milionu, či stovce milionů již nesejde. Máte-li ovšem tu moc být vstřícný vůči bankám, kterým dlužíte. Stačí, když ve hře s bankami držíte v ruce trumfové eso – návrh na sektorovou daň, anebo svěříte té správné bance například významnou část správy státních dluhopisů…

Musíte u toho ovšem hlasitě bojovat se všemi neduhy a hříchy vašich předchůdců a tvářit se, že jste doposud žili na jiné planetě. Je také dobré zaštítit se občanským vzdorem. Nejste přeci politik, tedy alespoň verbálně, vždyť bojujete za lidi, navíc proti všem. Sakra práce. K tomu všemu se více než hodí si přikoupit vlivná média a prezentovat v nich svou zaručenou pravdu. Jak prosté. Zemský ráj to napohled.

Zvykli jsme si na náš podivný volební systém. Zvykli jsme si i na volby ve dvou dnech, což je v Evropě téměř výjimka. Zvykli jsme si na desetitisíce billboardů. Komplikovaný volební systém pro komunální volby odradil v těchto volbách nemalou část voličů, zvláště ve velkých městech, kde se volí do malých i velkých radnic. Jednou se kroužkuje a jindy křížkuje. Plachty s kandidáty se nevejdou ani na jídelní stůl. Občas zmiňované panašování je v našem způsobu hlasování jen velmi málo účinnou vějičkou atd. Čert aby se v tom všem vyznal.

A tak největší skupinu voličů tvoří nevoliči. V Praze to bylo více než 62 % z celkového počtu. To je dost. Je to dáno také obecnou nedůvěrou v politiku i správu obce, voličskou únavou a opakující se frustrací, kdy velká očekávání pak střídají ještě větší zklamání.

Koho vlastně volit? Bílé, či pro „změnu“ jiné bílé košile? Program bez programu? Koblihy nebo jablka? Hlavně ty úspěšné a majetné, aby se tam dostali. Jenomže tak jako tak téměř všechny sliby stejně skončí po volbách v odpadkovém koši. Zůstanou jen časem vybledlé populistické výkřiky na všech veřejných prostranstvích, aby nám připomínaly atmosféru zmaru.

A aby to nebyla taková nuda, tak nad Prahou sa blýská, hromy divo bijú…A není to poprvé. Normalizační mentalita zasmrádlé české pavlače vítězí na celé čáře. Proletářský internacionalismus pod nadvládou pospolitosti oligarchů. Půvabný koktejl. Nic nevadí, nic není hanba.

Vítězem domácích voleb za posledních 12 měsíců je v České republice především reklamní agentura Penn, Schoen a Berland Associates (PSB). Ta pracuje pro hnutí ANO. Tato americká agentura se specializuje na politický marketing. Pracovala pro Billa Clintona (v době, kdy jeho kampaň významným způsobem spolufinancoval i legendární Marc Rich), Tonyho Blaira i Silvia Berlusconiho. V ČR to bylo před časem i pro ČSSD. Prezident této agentury Mark Penn je mistrem negativní politické reklamy a dodává k tomu – „masivní negativní reklama dokáže utvářet názor voličů, aniž jim předložíte jediný důkaz“. Mark Penn je autorem i tohoto výroku – „řekněte lidem, co chtějí slyšet, to stačí,…“

Politiku tak netvoří politici a profesní experti, nýbrž marketingoví konzultanti. Neptejte se na to kdy, kdo, jak, proč a za kolik. Uvěřte, že to někdo prostě zařídí. To stačí. Je to prostě prosté. Nebo snad sprosté? Uvidíme. Každopádně je to bohužel velmi účinné.