Odpovědi, které nám „naše“ média patrně nezprostředkují

Reklama


Jde o přepis odpovědí Nikolaje Viktoroviče Starikova. Podle svého uvážení jsem je tu více, tu méně krátil, podle toho, jak mně samotnému připadaly pro naše pochopení podstatné či aspoň zajímavé.

Dotaz první – Jak hodnotíte výsledky prezidentských voleb?

Vítězství Putina je více než přesvědčivé. V boxerské terminologii bychom to označili jako knock-out. Dostal více než 76 procent, a mezi ním a druhým je takový odstup, že by se tam vešlo ještě několik kandidátů, pokud by za něco stáli. Ve skutečnosti se tu odehrál jakýsi paradox. Lidé hlasovali ve prospěch Putina a proč? Protože chtějí stabilitu, jistotu, předvídatelnost, protože vidí to, co se děje na Ukrajině, vidí jak se okolo Ruska stahují mraky a začíná nějaká nejistota, nátlak, obviňování, vyhrůžky, a v této situaci se lid semkne kolem toho, koho považuje za lídra, schopného tyto nástrahy odstranit a zachovat stabilitu. Na jednu stranu je tu silná touha po stabilitě a na druhé straně chtějí titíž lidé změnu. Tenhle zdánlivý paradox vyústil ve výsledky, které vidíme ve všech zpravodajských informacích.

Je tu člověk, kterému věříme a který nás k pozitivní změně přivede. Je to Vladimír Vladimírovič Putin. Lidé chtějí, aby své schopnosti, možnosti a zkušenosti využil k dalšímu rozvoji. Lidé chtějí, aby si nikdo nedovoloval mluvit s Ruskem takovým tónem, který v poslední době slyšíme. A ten, kdo si to dovoluje, aby za takový tón nesl odpovídající následky. Nemluvím tu samozřejmě o válce, nedej bůh. Každý, kdo mluví proti USA, chápe, že to bude mít nějaké následky a totéž musí být v případě Ruska. Všichni chápou, že je tu potřeba dalších změn v ekonomice. Je potřeba zastavit ty liberální experimenty, které se u nás doposud zastavit nepodařilo. A nejen v ekonomice, ale také ve vzdělávání, medicíně atp. Je tu určitý paradox, ale je to tak. Lidé chtějí, aby se Putin stal ještě více Putinem. Aby zavedl pořádek uvnitř země a řešil problémy které se na nás hrnou zvenčí, které proti nám organizují naši geopolititčtí konkurenti.

Máme potřebu nových tváří v politice. V právě minulé volbě tu některé nové tváře byly. Ale ne v politickém slova smyslu. Nikdo nepřišel s novou idejí.

Dotaz druhý – Můžeme očekávat změny ve vládě?

Bývá to tak, že když jeden prezident končí a druhý nastupuje, mění se jeho spolupracovníci. V tomto případě končí a nastupuje tentýž člověk. Zdálo by se, že se vláda nijak výrazně nezmění. Nicméně samotný Putin byl příjemně překvapen, kolik procent hlasů ve volbách dostal. A myslím si, že pravděpodobně upraví své původní předpoklady, s kým dále spolupracovat. Nechci dělat nějaké předpovědi, jsem ve straně, která nikdy neskrývala, že je v opozici k Medveděvově vládě, proto bychom chtěli vidět v postavení premiéra někoho jiného. A velmi doufáme, že se splní očekávání těch lidí, kteří chtějí vidět Putina ještě putinovštějšího, chtějí vidět změny ve vnitřní i vnější politice, jejich upevnění (v pozitivním smyslu) a doufáme, že tyto změny uvidíme už u sestavení nové vlády.

Dotaz třetí – Putin zvítězil na celé čáře a naši liberálové se už nechali slyšet, že v demokratickém uspořádání se něco takového nemůže stát.

No – to je ve skutečnosti blbost. Pojďme si to rezebrat. Říkají, že v demokratické společnosti nemůže kandidát vyhrát se 76 procenty. A proč? Mají snad být volby nějak režírované? Pokud je tu politik úplně jiné v politickém smyslu váhové kategorie, požívá úcty, má větší zkušenosti a lidé ho mají rádi – a druhé ne, a taková situace u nás nastala, co má Putin dělat? Má vytvořit uměle své konkurenty? Nebo se mají hlasy pro něj odepisovat a dávat jinému? V čem je smysl demokracie, kterou nás tak učí milovat naši západní parteři? Jsou tu kandidáti, jsou tu voliči a mezi nimi by něměly být žádné překážky. Kandidáti řekli své volební proslovy a představy a národ šel a hlasoval. A Západ? Při jakémkoliv výsledku by vedl proti nám řeči. Nízká účast – lidé hlasovali nohama a neúčastnili se voleb, aby nepodpořili toho či onoho. Vysoká účast – hnali k volbám lidi holemi a psy, usmívajícími se děvčaty, perníčky a zmrzlinou je tam nahnali. Vysoké procento – je příliš vysoké, protože ostatní kandidáti neměli takové příležitosti jako on. Nízké procento – ahá, nepodporují ho. Tak tedy v demokracii není žádoucí ani dobrý, ani špatný výsledek? Tvrdíte, že v demokratické společnosti nemůže kandidát nabrat více než 7 0%. Řekněte to Rooseveltovi nebo De Gaullovi. Pokud je silný a charizmatický lídr, prostě VYHRÁVÁ.

Spíše se zamysleme, jaké se v tom skrývá nebezpečí? V naší zemi je jeden politik, jehož popularita se nedá s nikým jiným srovnat. Konečnou známku Putinovi dají až dějiny. To bude úkol pro historii. Ale už teď si můžeme načrtnout, co by bylo do budoucna dobré. Je tu jeden člověk, kterému národ věří. Přičemž mu věří lidé různých názorů. Hlasovala pro něj část komunistů, také část liberálů a elektorát jako celek jej podpořil. Je dobře, když je takový lídr. A bylo by dobře, kdyby PO takovém lídrovi přišel stejně dobrý. Jenže, třebaže bude ještě o něco populárnější, s ještě o něco větší autoritou, v tom se zároveň skrývá složitost situace, která u nás nastala. Pokud je silný lídr, je to dobře. Jenže kdyby měl po silném lídrovi přijít slabý, to je velké nebezpečí. Podívejme se na to, co dělá Západ. Neustále se vměšuje, vyzvedává nějaké deformace, finančně podporuje pozice toho, kdo by se jim líbil. Západ chápe, že jediná jejich naděje na slabé Rusko je slabý lídr. Je to stejné jako se Sovětským svazem. Vojensky nás porazit nemůže. Ale jestli k vládě přijde člověk bez ocenění, nechápající, bez nadhledu, tehdy vyhrají. Vždyť co udělala ta „elita“ gorbačovské a jelcinovské éry?

Gorbačov nechápal hodnotu státu, který vedl. Byla to ve světě unikátní země. Stvořená ohromným úsilím předků, s velkými ztrátami všeho, co se jen ztratit dá. Počínaje lidskými životy a konče u ztrát materiálních zdrojů. Země, jež porazila nejstrašnější válečnou mašinérii v lidské historii a vybudovala unikátní ekonomiku, jakou nikdo jiný vybudovat nedokázal. Říkali nám, že se v ní měli dobře aparátčíci. Když se ohlédneme zpátky, vidíme, jak skromně vlastně žili ve srovnání s dneškem. Toho všeho si Gorbačov nevážil. Nevážil si přátelských států okolo, které byly vybudovány a zaplaceny krví našich vojáků. Kdyby si jen na sekundu připustil kladný vztah k miliónům, stovkám tisíc našich padlých, pak by byli pro něj jako rodní bratři. Tady leží můj děd, tady bojoval můj otec – jak by mohl rozpustit Varšavskou smlouvu? Vyloučeno! Nedal by Západu tuto zónu vlivu. A co víc – dal ji, ale nic jsme za ni nedostali. Naprosto nic. Naopak se stav zvrtnul k téže studené válce. Ta válka skutečná, horká, občanská už je v Doněcku (!) jako by se jednalo o nějaké Somálsko. Nic se nezměnilo. A nic se také ani změnit nemohlo. Gorbačov si nevážil toho, co je, neznal to a nechápal, že mezinárodní politika je velmi tvrdé soupeření a prosazování svých zájmů. Bez ohledu na to, jak se nazýváš. Buď si rudým, bílým nebo třeba zeleným. V tom není žádný rozdíl. Budeš carem – korunu ztratíš, stejně budou vyprávět, že někoho tam otrávili v Londýně. A zapomíná se, že už tam žili dvě desetiletí, nic se nemění. A tak když přijde k vládě takový neználek necenivší si hodnot, nechápající naši ruskou civilizaci – takového bude Západ hledat. Vsadí na slabého, neznalého, nedej bůh zrádcovského lídra. Toť vše. Proč pořád sankce a další sankce, nátlaky? Protože počítají chytře s „alternativou“. Touží po takovém Gorbačovovi. A tehdy přišel. Myslel si, že je chytřejší než všichni před ním. Všichni byli hloupí, Stalin, Brežněv, Chruščov, všichni, všichni hloupí. Jenom on je skvělý. Jenom ON se dokáže domluvit se Západem a přijde Zlatý věk lidstva. Nebude už více soupeření. Děti ve školách se už nebudou učit nasazovat plynové masky. Nebudou ani ty strašné plakáty, co visely v sovětských i amerických školách, jak se zachovat při jaderném napadení, to vše nebude. JÁ se se Západem domluvím, myslel si Gorbačov, jenže Západ se nechystal s Gorbačovem domluvit. Viděli, že je to hlupáček, naivní nebo snad získaný, ani to vyloučit nelze – a my ho budeme drbat za ouškama, dáme mu Nobelovu cenu, vy jste jako nikdo druhý, výjimečný, všechno bude dobré, nu, Michaile Sergejeviči, srdéčko naše rodné, my tady na Západě máme demokracii, svobodu. Ano, máme jaderné rakety, vojska, pershingy, základny, ale to jen proto, že se vás bojíme. Vy máte takové agresivní ideje, vzdejte se jich, a my všechny naše peníze utratíme na dětské školky a školy, omezíme výzbroj, prostě světlá budoucnost. A na to jej utáhli. Začíná se změnami, které nevyhnutelně spějí k rozpadu státu. Takové změny je totiž možno udělat jen když se nepouštějí otěže vlády, podobně jako to dělají v Číně. A musí se postupovat pomalu, velmi, velmi, velmi malými krůčky.

Zničil stát za neuvěřitelných šest let. To ani Hitler nedokázal, co Gorbačov za šest let. A proč? Chtěl ho zničit. Necenil si jej. A přesně takového Gorbačova budou hledat a vychovávat. Proto je před námi opět dost zajímavý úkol. Putinova odpovědnost, s volebním výsledkem 76 %, je najít nového politika, raději několik, kteří budou dále vést zemi jeho kursem. Předat jim zkušenosti. Pochopit, zda jejich morální kvality odpovídají úkolu. Volby se také dělají proto, aby se objevili noví lidé. Ano, jednou člověk také snad prohraje. Ale je třeba si ho vážit, má potenciál. Váží si našeho státu. Podívejte se na USA. Tam nikdo neříká: „Pojďme, vystoupíme z NATO, budeme se přátelit s Ruskem.“ Ne. Všichni jsou proti Rusku a proti Číně. Ale v maličkostech se spolu hádají.

Zatím je u nás jen jeden člověk, který věci zvládá a více nikdo vidět není. Kolem Putina jsou samozřejmě různí lidé. Liberálové jako Medveděv, vlastenci, talentovaní úředníci, různí. Jasný Putinův úkol na toto prezidentské období je najít takové, takového, kdo by jeho prapor zvedl a nesl dále. Národ má k němu takový stupeň důvěry, že pokud řekne, já Putin, si myslím … já Putin jej mám za způsobilého … fakticky jej národ pověřil, ať najde následníka, kterému budou lidé moci důvěřovat. To je prostě nekonečný boj.

Otázka čtvrtá – Západem otřásá aféra Skripala, který byl otráven údajně Ruskem. Co vy na to?

O tom se dá povídat dlouho. Začneme od toho hlavního. Podívejte, v Londýně, na území Velké Británie, došlo k pokusu o vraždu dvou ruských občanů. Jak jsem pochopil, také přeběhlík Skripal má ruské občanství, jeho dcera má ruské občanství – tady se nabízí otázka, neměli by být zrádci ruského občanství zbaveni? Podle naší současné ústavy nikdo nemůže být občanství zbaven. Ten člověk pracoval pro britskou rozvědku, zavřeli ho a později, za několik let vyměnili za naše rozvědčíky. A otázku občanství nelze řešit? Cítíte tu absurditu?

Ale vraťme se k tématu. Dva ruské občany se pokusili v Londýně otrávit. Otázka – jak to bylo provedeno? To doposud nechápeme. Říkají nám, čichli si ke kytici. Děvče tu látku přivezlo v kufru. Ale to není obyčejný jed. Je to bojová otravná látka! To znamená, že by museli umřít úplně všichni okolo. Jednou řeknou, že mu dal někdo látku do klimatické soustavy v autě, jindy, že to bylo v kavárně. Fakta jsou údajně taková: Skripal, jeho dcera a policista, který k nim přišel, se nacházejí v kritickém stavu. Jak byl útok veden, nikdo nevíme. Takže: oběti jsou ruští občané, co se stalo není jasné, policie nemá žádné podezřelé, ale viníci už jsou známí!

Zamyslete se: CO se stalo – nevíme, KDO to provedl – nevíme, ale VINÍKY známe!

To je už prostě až za hranicí dobra a zla. Slyšíme nejrůznější verze. Myslím, že i v Anglii, s jejím Scotland Yardem a Sherlockem Holmesem, a tím vším, mají nějaké vzdělání. A to ještě mají o tom všelijaké filmy. Jaká je tu logika ve vyšetřování? Jestli jsem nevyšetřoval, nemám podezřelé, jestli nechápu, jak k tomu došlo, jak mohu prohlásit, že znám viníky? To znamená – máme situaci a chceme dojít k určitým předem daným závěrům. Tudíž máme otrávené, a Angličané potřebují obvinit Rusko. A vše ostatní je prostě tečkovaná čára, co vede z bodu A do bodu B. Říkají nám – a co když je to nějaká třetí síla, Ukrajina například. Chtěla rozhádat Rusko s Velkou Británií. Jenže nás nikdo rozhádávat nemusí. Anglie se vůči nám staví nepřátelsky už od věků. Ti lidé neznají historii?

A teď dále. Přicházejí britští policisté, jejichž kolega je v kómatu, a začínají vyšetřovat. Už ale mají předem daný scénář. Je to novičok, není to novičok? Nikdo neví. To všechno víme jen z novin. Rusko chemické zbraně zničilo. Odkud Angličané vědí, že je to novičok? Kdo jim to řekl? Znají složení? Vědí, jak dát látku dohromady? Kdyby nevěděli, jak se to vše vyrábí, nemohli by přece dělat halasná oznámení. Odkud na to přišli, že je za tím Rusko? Sám fakt rychlého závěru britských novin a britských politiků svědčí o tom, že výsledek vyšetřování už měli naplánovaný, a to znamená, že tu žádná třetí síla není. Oni sami za tím stojí. Sami je otrávili a sami udělali rychlý závěr. A ještě je dlužno podotknout, že jde o bojovou otravnou látku, a nikdo, sláva bohu nezemřel! Hm, to už je co říct! Jestli to je bojová otravná látka, dávno ti lidé musí být MRTVÍ.

Je to podivné ze všech stran. Připomenu vám Litviněnka před několika lety. To je totéž. Tehdy říkali, že byl otráven poloniem. Polonium je radioaktivní. Nejdříve říkali, že to někdo nasypal do kavárny. Jenže to by museli onemocnět nejen ti, co byli v kavárně, ale ještě další lidé přinejmenším ze dvou městských čtvrtí okolo. Ta část Londýna by musela projít neodkladnou dezaktivací. Dále, k člověku, který by byl postižen poloniem, nemůžete přistoupit bez ochranných protiradiačních obleků. Říkají, že tam byla radioaktivní látka a chovají se tak, jako by tam žádná nebyla. Jaký je z toho závěr? Roztroubili, že se jedná o polonium, dokázat to nemohou, je to tajné. Neodtajnili nic. Ani v případě Běrezovského ani u Litviněnka. Proč? Protože nelze nic dokázat.

Připomenu ještě zajímavou epizodu, aby neupadla do zapomnění. Tehdy, když začala aféra s poloniem, hledali můstek k Rusku. Dnes je tím můstkem novičok. Je tu jakýsi plyn, vyráběl se v Sovětském svazu, to znamená, udělali to Rusové. S poloniem také. Máme polonium, a my, britští vyšetřovatelé, hledáme s dozimetrem stopu. Ale aby nám dozimetr fungoval, musíme někde tu stopu umístit. Skupina ze Scotland Yardu tehdy nasedla do letadla a letěla do Ruska, aby hledala v letadle společnosti British Airway, které tehdy stálo v Moskvě. Tím Litviněnko letěl a tam mohl být údajně zasažen. Naši pochopili, o co jde, že ti chlápci kýžené polonium dovezou a poskvrní jím křeslo, kde seděl. Přišli do toho letadla a prozkoumali ho. A světe div se – žádné polonium nenašli. Co bylo dále? Skupina těch vyšetřovatelů přiletěla, když jim oznámili, že Rusové už stihli letadlo prohledat a nic nenašli, tak sedli na zpáteční letadlo a už je to původní nezajímalo! Tak odkud se to „polonium“ vzalo? Nějak se „zhmotnilo“ v Londýně ve vzduchu.

Dnes jde o totéž. Je to zjevná provokace britské strany, aby se stále Rusko démonizovalo a démonizoval se Putin osobně. Ovšem situace u voleb se obrátila proti nim. Národ ukázal, že chápe, o co běží a semknul se kolem svého lídra.

Vynechávám otázku o Ústavním shromáždění.

Otázka poslední – V Moskvě vystavili památní desku Borisa Němcova. Jaký je váš názor na věc?

Velmi odmítavý. Památníky slouží k tomu, abychom si připomínali lidi, kteří pro vlast něco udělali. Slouží k formování světového názoru. K chápání cenností a hodnot. Tak je tu např. Památník Jurije Dlouhorukého – knížete, který založil Moskvu. Petr První – založil Ruské impérium, zvítězil nad Švédy. Kutuzov – porazil Francouze. Stalinův památník – stojí proto, že Stalin zvítězil ve Velké vlastenecké válce a osobně se zasloužil o rozvoj industriáního základu naší země. Gagarin – první kosmonaut.

Otázka – a památní deska Němcova je za co? Vždyť deska je takový mini památník. A co Němcov udělal pro Rusko? Němcova považují za důležitého pro naše dějiny ti, kdo ve volbách představovali těch 3,5 %. Ostatní, 96,5 %, se k němu staví zamítavě. Pokud vystavujete desku těm, kdo způsobili státu škodu, zaséváte do myslí mladých lidí zmatek. Mládež pak nechápe, co je dobro a co zlo; pokud vystavíte desku toho, kdo zemi škodil, kdo působil v zájmu jiného státu, jehož jménem nazvali v USA náměstí…

Ještě tak můžeme pochopit desku pro akademika Sacharova. Je to vynálezce vodíkové bomby. Mají ho rádi i v USA, i když chtěl umístit bombu na jejich pobřeží. A co udělal Němcov? – Miloval ženy a ženy milovaly jeho. Zapamatováníhodné. Ať o tom napíše někdo knihu, pokud je to pro něj zajímavé. A z pohledu něčeho užitečného pro stát – co udělal? Odpověď – NIC DOBRÉHO. Zakládal protistátní organizace, vyzýval k sankcím proti Rusku. Jak můžete takovému člověku vystavit desku? Je sice menší než Jelcinovo centrum, ale sleduje stejný cíl – zavést chaos do hlav mladé generace.

Podívejte se na dnešní Ukrajinu. Co se děje s památníky s Leninem. Nemusí se ti Lenin líbit, ale patří k historii země. Ať stojí. Není důvod je bořit. A další památníky maršálů apod. Oni je boří a na jejich místo staví památníky Banderovi, Mazepovi a Petljurovi. Tenhle způsob ale patří k Ukrajině, a ne k nám. Proto desku pro Němcova považuji za velkou chybu.

Převzato z ostrova Janiky

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře