Spojené státy existenci nezávislých vlád v Latinské Americe nikdy nepovolily. Pokaždé, když lidé zvolili vládu, která reprezentovala je a nikoli ekonomické zájmy USA, Washington takovou vládu svrhl. Popovídal nám o tom nejen námořní generál Smedley Buttler, ale i mnoho dalších informovaných lidí. Takže v tomto ohledu žádné pochybnosti nejsou.
V současnosti napíná Washington síly ke svržení vlád ve Venezuele a Nikaraguji, za levnější prodeje ropy a běžné úplatky osobní si už koupil vládu Ekvádoru, a na jeho mušce figuruje i vláda Eva Morálese v Bolivii. Nu a tzv. předpráci na odstranění reformních a nezávislých vlád Hondurasu, Argentiny a Brazilie už obstaral režim Obamův.
Reformní vlády v Latinské Americe – s výjimkou Castrovy Kuby – ke svému svržení vždy přiloží i své vlastní polínko. A to tím, že dovolí washingtonským agenturám, jako jsou např. Národní nadace pro demokracii, nebo Americká agentura pro mezinárodní rozvoj, či nejrůznější neziskovky, aby zorganizovaly a zafinancovaly opoziční skupiny, které pak společně s Washingtonem v zemích od USA na jih znovu nainstalují vlády Washingtonu na slovo poslušné.
Marx, Lenin a Mao pochopili, že nedokážete svrhnout utlačovatelskou třídu, pokud necháte noviny a média v jejích rukou, jak to třeba až dosud činí prezident Ortega v Nikaraguji, kterého se Washington snaží zbavit vlády už od dob Reaganových. Ortega přežil i nedávný pokus o státní převrat, ale Washington zkouší své štěstí i nadále a penězi na podporu svého muže K. Zeese v této zemi nešetří.
Stejnou chybu jako Ortega učiniul i Hugo Chávez ve Venezuele a jeho následník tu chybu opakuje. A dokonce i současná vláda Kuby pomalu leze do pasti a krok za krokem se stává americkým vazalem, jakým byla za vlády Batistovy.
Organizace amerických států byla vždy v kapse Washingtonu a spočívá tam samozřejmě až dodneška. A Latinská Amerika svůj koloniální statut trpně přijímá a nikdy ji ani nenapadne přijít vládě, kterou se Washington právě snaží s vrhnout, na pomoc. Je impotentní, protože její vládci byli Washingtonem buď koupeni, nebo zastrašeni.
Pochopitelně, Washington vždy předstíral, že je velkým přítelem a ochráncem demokracie, ale pokaždé, co se nezávislá a z voleb vyšlá vláda v Latinské Americe objevila, Washington se dostavil a takovouto vládu svrhl.
V roce 2015 první americký černý prezident a „velký přítel utlačovaných“ prohlásil, že „Venezuela představuje pro národní bezpečnost a mezinárodní politiku USA velkou hrozbu“ a podepsal zákon o sankcích proti Venezuele. Záminkou pro tyto sankce byly i akty násilí zorganizované v této zemi Washingtonem a následné zatčení těch, kteří se násilí dopustili.
Washington samozřejmě ony zatčené označil za „politické vězně“ a jejich zatčení na „porušení lidských práv venezuelskou vládou“.
A presstitutky to i takto a s nevzrušenou tváří veřejnosti podaly.
Jinými slovy: venezuelská vláda znásilnila washingtonské lidské právo svrhnout vládu venezuelskou.
Vláda, která se nestydí vyslovovat i takovéto nejabsurdnější lži a současně se pokouší svrhávat demokraticky zvolené vlády, je vládou zasluhující jen a jen odsouzení.
Svět je však buďto podplacen, nebo má prostě jen strach otevřít ústa.
Zdroj: Paul Craig Roberts
Vybral a přeložil Lubomír Man
