Diskuze k článku


  • Asfalt • 21. března 2015

    Měl bych několik dotazů.

    Cituji: „Co je prostor? Vzdálenosti mezi dvěma či více hmotnými tělesy, kterou měříme v metrech (mm, m, km, parsek…).“
    Prostor je tedy vzdálenost. Co je ale vzdálenost? Diference bodů v prostoru. Nejde o definici kruhem?

    Cituji: „Co je čas? Čas je doba nutná k dosažení bodu B z bodu A.“
    Čas je doba. Opět definice kruhem. Čas je čas potřebný k překonání vzdálenosti. Co je tedy ten čas, který definujeme, když je čas je čas?

    Po odhlédnutí od uvedeného čas a prostor autor chápe jako prostředek deskripce hmoty (prostor je vzdálenost mezi hmotnými body, čas je čas od hmotného A do hmotného B) a tvrdí pak: „Takže: když není hmota, tak úplně samozřejmě také není prostor a není ani čas, nebo lépe, prostě tam nic nemůžeme změřit, ani na milimetry (kilometry) ani na sekundy (hodiny).“
    Zase stejná chyba. Argumentace kruhem. Z výchozího předpokladu (vázanost prostoru a času na hmotu) dělám následek. Implikace vyvodila výchozí předpoklad. Tedy uvedené žádným závěrem není a nic nevysvětluje.
    Vázanost prostoru a času na hmotu nějak tuším, ale provedené vysvětlení nelze přijmout.

    Co je tedy prostor? Co je čas? A může prostor a čas existovat bez toho, co naše smysly vnímají jako hmotu? Nebo hmota je jen to, co má hmotnost, a prostor a čas jsou proto jen deskripty gravitačního pole?

  • petr • 21. března 2015

    Nejlépe pojmy čas, prostor a hmota pochopíte, když máte průjem a stojíte před zamčenými dveřmi záchodu.

  • orinoko • 21. března 2015

    Petře, v paralelním světě to neplatí. Tuhle jsem v něm byl a dá se charakterizovat: pohoda, klídek, tabáček.

  • Petrc • 21. března 2015

    Ač upřímné, ale moc dlouhé pojednání (autor utíká od sebe), se všemi nadšenými nedostatky vědy Západu, aniž by se braly v potaz sdělení vědy Východu, která to má dávno vyřešené (ovšem jen pro osvícené). Přitom si tam autor odpovídá na řadu otázek sám. Proč bychom měli studovat hmotu, energii, velký třesk, boha, čas, prostor atd. zevními klamnými smysly a přístroji, potom v retardované pojmové mysli kombinovat a sčítat formou abstraktního sexu (vtipu) získané informace k dalšímu nic neříkajímu výsledku, a pritom mučit, mořit, vysávat a ničit kvůli tomu sebe i přírodu? Napřed je nutné tu retardovanou mysl rehabilitovat, což je problém, neboť co mysl nepojímá, to jí neschází a to nehledá. Možná někomu z toho dojde to, co autor uvádí, jako že „nevíme“.

  • orinoko • 21. března 2015

    Njn, patafyzika vesmíru …
    Cosi podobného jako filosofie Sedmého nebe.
    Toho, které se nachází u ženských jen kousek od konečné stanice metabolismu.

  • orinoko • 21. března 2015

    Já nevím, jestli 2 Mobiovy pásky v sobě jsou zrovna tím správným způsobem, jak obrazně přiblížit dvě různě se doplňující věcné podstaty.
    Ona totiž úplně stačí jen jedna. A když se s ní začne pracovat, tak o údiv není nouze. Takhle jsem jednou uvedl do varu hospodu.
    Křičeli za mnou: Ty vole, ty tu necháš hlavolam, a klidně si jdeš domů.

  • Petrc • 21. března 2015

    V západním systému (demence) se považuje za poznání, když Pepíček, ze kterého dělají ve škole idiota, pochopí celou rovnici (zajásá). Pak dostane dobrou známku (zajásá), a doma jej za to odmění (zajásá). Je takto (za neusálého jásání) uplácen na cestě do demence. Patrné i z článku. A také zřejmé i u těch volů v hospodě, kteří požadují výsledek hlavolamu, aby jej „pochopili“ (!), přitom zadání rovnice (hlavolamu) bez sdělení výsledku je přece cestou (napětím) k poznání (zlepšení intelektuální schopnosti poznávat). Jenomže to napětí je trýznivé, ti volové jej nijak nevydrží a tak ihned jej uvolní slivovicí a spěchají „kousek od konečné stanice metabolismu“. Takovému stádu indoletních volů lze velmi snadno vládnout. Na jeho nářky se nesmí nijak dát, jsou po svém ve svém úpadku šťastní….Proč nevzít článek se všemi jeho klady a zápory jako zadání? Sdělená pravda (výsledek) není pravda (výsledek), ale jen zase zadání.