Paul Craig Roberts: Má Rusko (a humanita) budoucnost?

Ruská vláda si konečně uvědomila, že nemá žádné západní „partnery“ a hořce si stěžuje na propagační lži a dezinformace, které proti ní – a to bez jakýchkoli důkazů – vypouští jak Washington, tak jeho evropští vazalové, včetně jejích prestitutek. Možná se původně domnívala, že v síti těchto lží a démonizací uvíznou jen Irák, Sýrie, Čína a Edward Snowden, ale ve skutečnosti se dalo čekat, že jednou přijde na řadu i Rusko samotné. Což se stalo a nyní je zapotřebí, aby jak ruská vláda, tak i Evropa nahlédly za oponu americké propagandy, protože tam je možno spatřit jevy mnohem zlověstnější, než jak by se zdálo podle současné situace.

Velitel NATO generál Breedlove a senátní návrh zákona 2227 jasně naznačují, že Washington připravuje sebe i Evropu na válku s Ruskem.

Evropa zatím kličkuje před požadavkem Washingtonu, aby byla Ukrajina přijata do NATO. Evropané totiž dobře vědí, že v případě, kdy Washington spolu se svými loutkami v Kyjevě rozpoutá válku s Ruskem, octne se právě Evropa první na ráně. Takové otálení pochopitelně Washington dráždí a není bez zajímavostí uvést k problému doslovné vyjádření americké náměstkyně ministra zahraničí Nulandové. Zní takto: „Fuck Europe!“ Nulandová tak bezděky vyjádřila přesně to, co chce Washington udělat s Evropou.

Senátní návrh zákona o „obraně proti ruské agresi“ nadělá ještě větší neplechu, než jsem se dosud domníval. Jestliže tento návrh oběma komorami Kongresu skutečně projde – což se zdá pravděpodobné – bude Washington moci obejít NATO a potvrdit Ukrajině status „spojeneckého národa“ nezávisle na tom, zda ta bude či nebude v daném čase členem NATO. A až tedy předmětný zákon vstoupí v platnost, bude Washington oprávněn poslat své jednotky na Ukrajinu a tím zavázat NATO k tomu, aby se společně s ním do války s Ruskem pustilo.

Všimněte si, jak rychle Washington proměnil jím samotným vyvolanou „ukrajinskou krizi“ v „ruskou agresi“, o níž nikdo živý nepřinesl jediný důkaz. Na příkladu Iráku, Libye i Sýrie se totiž Washington poučil, že jednat se dá nikoliv jen na základě faktů, ale i na základě těch nejohavnějších lží. Vzpomeňme například, jak OSN přijala za svůj balíček lží, které ji předal Colin Powell, třebaže její vlastní experti Powellova obvinění už předtím tvrdě vyvrátili. Přesto všechno OSN dala svůj souhlas Washingtonu ke zničující válce proti Iráku.. A nikdo, Británie, Francie, Německo, ani desítky dalších zemí proti ní neprotestovaly.

Závěr, který si USA z těchto skutečností odnesla, je ten, že lhát se vyplácí. Děvky mohou vždy počítat s tím, že je na Washington spolehnutí. S vidinou peněz před očima prodají civilizaci za washingtonskou válku, která pravděpodobně bude válkou nukleární a ukončí život na Zemi. Peníze kurev tak shoří společně s kurvami.

Stěží může člověka obeznalého s praktikami Washingtonu překvapit, že nyní, kdy mu svět odevzdal bianco šek, aby činil, jak se mu zlíbí, míří jeho krvelačný zrak na Rusko. Dodnes jsme zažili tři zločinné americké vlády a viděli jsme, jak jsou jejích členové vítáni a vyznamenáváni, kamkoli přijdou. A cizí vlády se zase předhánějí v pokusech vydobýt si od Bílého pozvání ke své vlastní návštěvě USA, což zřejmě pokládají za jakési vyjádření své váhy a vážnosti. Být přijat válečnými zločinci se stalo nejvyšší poctou. Dokonce i prezident Číny přijíždí do Washingtonu, aby se potěšil pohonstinstvím říše gangsterů. Svět se neopovážil učinit Washington odpovědným za zničení Iráku, Afghánistánu, Libye – a nyní Sýrie a Gazy, a nepožádal Washington, aby zastavil vraždění lidí v Pákistánu a Jemenu, čili v zemích, se kterými není ve válečném stavu. Svět se dívá jinam, když Washington vytváří US Africa Command (Americké armádní velitelství pro Afriku). Svět se dívá jinam, když Washington posílá smrtící zbraně Izraeli, s nimiž jsou vražděny ženy a děti v ghettu jménem Gaza. Washington v senátu i ve sněmovně reprezentantů přijímá rezoluce podporující izraelské vraždění Palestinců.

Washington si zkrátka zvykl mít volné pole ke lhaní i vraždění – a nyní, vyzbrojen touto „svobodou“ – se obrací i proti Rusku.

Sázce ruského prezidenta na to, že svou neprovokativní a rozumnou reakcí na agresi Washingtonu ukáže Evropě, že Rusko problémem není, se – bohužel – v Evropě ocenění nedostalo. A to z prostého důvodu: Evropské národy jsou porobené, evropské země přestaly myslet a jednat samostatně a klaní se podle vůle Wahingtonu. Evropa se stala neentitou, slepě následující příkazy Washingtonu.

Pokud tedy ruská vláda ještě stále doufá, že je možno válce s USA zabránit, musí jednat. To xnamená vyřešit problém Ukrajiny tím, že přijme žádost separatistických oblastí, aby byly znovu připojeny k Rusku. Jakmile totiž návrh senátního zákona 2277 bude přijat, nedokáže už Rusko vyřešit danou situaci bez toho, aniž by šlo do konfliktu s americkou válečnou mocí. Po přijetí zákona bude totiž Ukrajina prohlášena za amerického spojence.

Putinova sázka byla rozumná a odpovědná, ale Evropa selhala. Pokud Putin nepoužije sílu Ruska, aby ukončil tento problém, před který jej postavil Washington na Ukrajině, dokud je čas, dalším krokem Washingtonu bude, že na něj Washington poštve stovky nevládních organizací v Rusku, aby ho vylíčily jako zrádce ruskojazyčných obyvatel bývalých ruských gubernií, které sovětští představitelé bezmyšlenkovitě připojili k Ukrajině.

Problém s lídrovstvím spočívá v tom, že lídr zdědí problémy po předchozích vedoucích představitelích. Putin má problémy, které mu odkázal Jelcin. Jelcin byl pro Rusko katastrofou. Jelcin byl loutkou Washingtonu. Není jisté, že Rusko přežije Jelcinovy omyly.

Jestliže bude Washington pokračovat tímto způsobem, Rusko přežije pouze jako loutkový stát USA.

V předchozím sloupku jsem popisoval článek ve Foreign Affairs, což je časopis lidí určujících zahraniční politiku Washingtonu. V něm se řeší, že Spojené státy mají nad Ruskem takovou strategickou převahu, že v současnosti pro USA existuje „okno příležitostí“ pro odstranění Ruska jako překážky pro americkou hegemonii prostřednictvím preemptivního jaderného útoku.

Je celkem jisté, že Obamovi bylo řečeno, že president J. F. Kennedy měl takové „okno příležitostí“ a nevyužil ho, a že Obama tuto příležitost nesmí podruhé promarnit.

Ve sloupku externích autorů však Steven Starr vysvětlil, že v jaderné válce neexistují vítězové. Dokonce i kdyby Spojené státy unikly odvetným útokům, všichni stejně zemřou.

Pohled washingtonských neokonzervativců, kteří ovládají Obamův režim je jiný – podle nich se dá v jaderné válce zvítězit. Tenhle předpoklad se neopírá o názor žádného z expertu, ale u moci jsou neoconi, nikoli experti.

Americký lid to nevnímá. Nechápe, jaký mu hrozí osud. Američané jsou neinformovaní lidé, zabývající se svými rostoucími osobními a finančními problémy. A pokud si to uvědomují Evropané, rozhodli se ještě chvíli přežít za peníze Washingtonu.

Život je dáván v sázku kvůli hegemonii části Washingtonu a hloupé nevědomosti části zbytku světa.

Američané, kteří se nechali sedřít z kůže kvůli nekrytým závazkům Washingtonu a svým budoucím penzím, se jich už nedožijí.

Převzato z webových stránek autora

Překlad: Lubomír Man

Foto: Petr Ďoubalík, www.douba.cz