TOPlist

Pesimistycky rozhovor (20.11.2015)

Reklama


Redaktor se mě zeptal, jestli se mnu može zrobit rozhovor. „Tuž čemu ni, kupiš pivko?“, řikam mu. Tak zme se sedli, kupil mi pivko a tvargle, povidali zme si a pak mi poslal text k autorizaci. Autorizoval sem a poslal zpět.

Za par dnu mi volal, že nedostal svoleni šefredaktora ke zveřejněni (ne, nebyla to cenzura, byly za tym jine duvody, kere mi přišly logicke, detaily nesu podstatne). A protože mi bylo lito tolika slov vypadlych na papir a tolika piv prolitych hrdlem, poprosil sem ho o možnost zveřejněni na svojim blogu. Suhlasil, takže tady to mate, robte si s tym co chcete:

————————————————————————————————-

Ladislav Větvička – bloger, cestovatel, fotograf, spisovatel – tohle všechno se o tobě člověk dočte, když si dá tvé jméno do vyhledávače. Chybí mi tam prognostik. Jak to, že jsi dokázal poměrně přesně odhadnout vývoj na Ukrajině a vražedné útoky islamistů?

Být prognostikem není žádné umění. Myslím, že to byl začínající politik Miloš Zeman, když se ho ptali na práci v Prognostickém ústavu, tak řekl něco ve smyslu: „…to je práce pro blbce, prostě se podíváte na historické a aktuální trendy, extrapolujete je do budoucna a máte prognózu.“ Takže jsem jen vzal historické a aktuální trendy a popsal jsem, co bude následovat. Navíc jsem v Sýrii byl asi rok před začátkem nepokojů, a nechápal jsem, jak je možné dostat do občanské války zemi, která byla úplně v pohodě. Jezdil jsem stopem po křesťanských oblastech i v oblastech dnes ovládaných Al Qaedou, spal jsem v klášterech, u řeky Eufrat nebo u irácké hranice a všude jsem potkával usměvavé, spokojené lidi bez rozdílu náboženské víry. Nechápal jsem, jak je možné rozvrátit takovou zemi a když jsem začal studovat detaily, pochopil jsem, že to nemohlo vzniknout zevnitř, ale zvenčí. A pak jsem shodou okolností byl v Kyjevě celý první týden demonstrací, kdy poprvé zasáhla státní moc. A viděl jsem, že scénář se opakuje.

Co si myslíš o letošní imigrační vlně?

Není to nic náhodného. Je to dlouhou dobu připravovaná akce, jejímž cílem je likvidace křesťanství, likvidace národních států, likvidace národů a vytvořeni jednotného evropského národa. Mordor dlouhou dobu přemýšlel, jak to udělat, aby se běloši vzdali svých států a národů a považovali se za Evropany. Jediná cesta, jak toho dosáhnout, je ohrožení života. Válka. Jedině v okamžiku, kdy bude vyvražděno několik desítek milionů bělochů v Evropě a zbytek bude v menšině, je možné, aby se přestali považovat za Moraváky, Poláky, Brity, Řeky a v zájmu přežití se budou považovat za Evropany.

Takže očekáváš válku?

Přirozeně. Je to tak naplánováno. Navíc ta válka už tady je, jen my ji zatím nechceme vidět. Tak si to shrňme jen za poslední půlrok: 26.6. Tunisko-37 mrtvých, 20.7: Suruc-28 mrtvých, 10.10: Ankara-95 mrtvých, 31.10: Egypt: 224 mrtvých, 12.11: Bejrut-40 mrtvých 13.11: Paříž-129 mrtvých, 17.11: Sarajevo- 2 mrtví. 20.11: Bamaku-28 mrtvých (Aktualizace: 25.11:Tunis-12mrtvých). Zrychluje se to a blíží se to. Mordor neplánuje v horizontu měsíců, nebo let jako normální lidé. Mordor plánuje na desetiletí, staletí a celé generace. Počátek tohoto procesu lze vysledovat už na počátku 19. století, plány se modifikují podle dosažených cílů, ale ten tah na branku je jasný. Když si vezmete posledních patnáct let, pak je tady jednoznačná linka od 11/9 přes likvidaci severoafrických a blízkovýchodních režimů, podobný scénář všech revolucí, které v posledních letech proběhly až po vlnu cílené, naprogramované, zaplacené imigrace do Evropy a jejich přijetí zkorumpovanými bruselskými politiky. Scénář je jasný. Pátá kolona je tady, teď zbývá ji ozbrojit a zahájit akci. Stejný scénář, jako v Sýrii, stejný scénář jako na Ukrajině.

Jak to bude pokračovat?

Blbě. Media, soudy, bezpečnostní složky, politici, ti všichni jsou prolezlí multikulturním morem. Lidé budou kriminalizováni za to, že řeknou svůj názor. Svoboda slova bude omezena z důvodu tzv. ochrany menšin a náboženství před tzv. nenávistí. Rozhovor, jako je tento, vám nikdo nevydá, blog ani knížku vám nikdo nevytiskne. Přednost budou mít obskurní skupinky placených aktivistů. Lidi se budou bát, takže přijde autocenzura. Internet bude cenzurován, volné wi-fi připojení bez registrace bude zakázáno. Demonstrace slušných lidí budou napadány provokatéry. Pak se mloci dostanou ke zbraním. Budou provokace na obou stranách, takže brzy nepoznáte, kde je pravda. Mocenský aparát bude na straně nepřítele.

Jsi pesimista.

Jsem realista. Vidím fakta a ty si dávám do souvislostí. Letos tady přišlo milion lidí. A už je nikdo pryč nedostane, protože to tak bylo plánovitě provedeno. Chtějí tady dostat přes 50 milionů černochů a Asiatů. V Bruselu si teď hrají na to, že opravdové uprchlíky si necháme, ty neopravdové pošleme zpět. Je to jen divadlo pro idioty. Nikdo zpět nepůjde. I kdyby se měla vrátit byť jen polovina z nich, představ si, jak by to ti byrokrati chtěli udělat: půl milionu nelegálních znamená půl milionu spisů o vyhoštění, půl milionu odvolacích spisů, půl milionu rozhodnutí, půl milionu zjišťování opravdového stavu věcí, půl milionu dokazování, půl milionu doručení adresátům, půl milionu lidí nahnaných do sběrného tábora, půl milionu míst ve vlacích nebo letadlech. Chápeš to? Kdybychom je chtěli odsunout letecky, tak do Airbusu se vejde 180 lidí. Takže by mělo být vypraveno 2.800 letadel? Třeba ČSA jich má asi 20. Nebo můžeš poprosit Lufthansu. Ti si teď pořídili asi 59 velkých letadel. Chápeš to? Je pozdě. Mloci jsou už tady a nikdo s nimi nehne. Můžeme se smát, že k nám nechtějí, a že zůstanou v Německu a Švédsku. Ten smích nás přejde. Do Protektorátu budou přisunuty statisíce mloků a nikdo se nás na nic ptát nebude.

Proč říkáš „protektorát“?

Jak jinak chceš nazývat území, kde vláda ani parlament nesmí vykonávat vůli lidu a musí se podřídit cizí mocnosti?

No dobrá, pojďme se na to podívat z jiné strany. Odkud čerpáš informace? Jak to, že jsi byl u počátku konfliktu v Sýrii, na Ukrajině? Cos dělal na frontové linii v Karabachu?

To je jednoduché, jsem agentem ruské, americké, izraelské a saúdské tajné služby a oni mi vždycky řeknou, kam se mám zajet podívat, než to tam Mordor definitivně zničí (smích). Ne. Robím si srandu. Je to částečně náhoda, částečně plán. Nedlouho před válkou v Sýrii klesly výrazně ceny letenek, a tak jsem požádal o vízum a strávil tam nádherný měsíc. Byla to krásná a bezpečná země s výbornými lidmi. Na Ukrajinu a Podkarpatskou Rus jezdím od roku 2005 asi třikrát ročně. Mám to konec konců z Jablunkova blíž do Užhorodu než do Prahy. A na Podkarpatské Rusi je ještě přirozený pořádek. Lidé vydělávají peníze prací, nikoliv dotacemi a granty. Na vesnici se pěstuje kobzol, fazol a kukuřica, aby rodina přežila, a každý má krávu a malé hospodářství. Jsou soběstační a sebevědomí. Až nám jednou vypnou bankomaty, budeme v hajzlu. My pochcípáme. Ukrajinec přežije. V Kyjevě jak už jsem říkal, jsem shodou okolností byl přesně v týdnu, kdy to všechno na Majdanu začalo. Protože jsem studoval situaci, jak bylo možné, že v tak policejně prolezlém státě jako Sýrie došlo k pokusu o státní převrat, najednou mi bylo jasné, že se tady připravuje naprosto totožný scénář. Mírumilovné demonstrace, nejasný zásah policie, zbraně v rukou profesionálních demonstrantů atd atd. Vše bylo předem připraveno. Popsal jsem na svém blogu dopředu, co se tam chystá. Všechno se potvrdilo. Jen ty miliony uprchlíků nezamířily k nám, ale do Ruska. Ale není všem dnům konec. Krymskou kartu Mordor opět vytáhne, protože Rusko dělá věci, které se Mordoru nelíbí, a proto bude potrestáno dalším kolem války okolo Krymu nebo atentáty na citlivých místech Ruska, nebo dodáním protileteckých zbraní Islámskému státu. Mordor nemá rád, když se někdo protiví jeho plánům.

A v Karabachu? Tam ses dostal jak? Tam přece normální lidé na dovolenou nejezdí.

Náhoda. Už v první knížce jsem si jako jeden z cílů napsal, že chci navštívit oblast Gruzie, Arménie a celé oblasti pod Kavkazem. Ani nevím, co mě tam táhlo. Poprvé jsem tam byl v roce 2011 a od té doby už snad desetkrát. V celé té oblasti jsou neuvěřitelní lidé, nádherné přírodní scény, dokonalá jídla, vína i pálenka. No, a když se dostaneš do Arménie, tak se Náhornímu Karabachu nevyhneš. Když tu oblast navštívíš, projdeš si staré křesťanské kláštery, procházíš se mezi ruinami arménských i ázerbajdžánských měst, spíš v domech lidí, kde každý je ozbrojen a přesto (nebo právě proto?) se cítíš bezpečně, když vidíš oběti války, lidi, kteří se pomátli po leteckém bombardování nebo veterány, které střelivo z ochuzeného uranu připravilo o zdraví, když uvidíš, jak přes to všechno se místní lidé radují ze života, pak to pochopíš.

Co si mimochodem myslíš o Islámu?

Je to dokonalý systém k ovládnutí světa. Četl jsem Korán, je to výborná kniha. Tam pochopíš, jak dokonale je to zpracováno, jak se zde všechno prolíná, takže každý si vezme přesně to, co potřebuje. Mohamed byl opravdu boží prorok, takové dílo prostě lidská ruka nestvoří. A navíc ten fakt, že se jedná o náboženství, je geniální. U nás lidi těžko chápou, že má islám miliardy příznivců. Přemýšlel jsem třeba na Sri Lance, jak je možné, že zde islám má své pevné místo. A viděl jsem čisté lidi v čistých oděvech, jejichž život měl řád, přestože kolem nich byla špína a bordel. Ti lidé v islám věřili a byl jim vlastně takovým návodem, jak žít. Což je pro mnohé velice důležitá věc, mnoho lidí takový návod potřebuje. Bohužel tito lidé se o svém životním stylu nepokoušejí přesvědčit jen ty, kteří žádný styl nemají, ale i ty, kteří mají styl jiný. A pokud s nimi nesouhlasíte, někteří jsou schopni dělat škaredé věci, jen abyste s nima souhlasili.

Neříkají ti, že jsi islamofob nebo xenofob?

Já? V mém pracovním týmu jsou jak ateisti, tak křesťané, tak i muslimové. Nemám s nimi nejmenší problém, ať si každý vyznává jakého boha chce. Myslím, že mi ještě nikdo neřekl, že jsem islamofob. Ale jednou na besedě o Náhorním Karabachu se mě nějaký pán zeptal, jestli nejsem xenofob. Povídám mu: „Já a xenofob? Já že mám strach z neznámého? Já, který jsem byl v Tatarstánu, Adžárii, Maroku, Osetii, Turecku, Sýrii, Palestině a Ázerbájdžánu? Já, který jsem projel stopem Evropu od polárního kruhu po Olymp? Já, který chodil pěšky po Karabachu, hulil vodní dýmky s Araby u Eufratu a na Sahaře, v Jerevanu i v Baku? Co přesně myslíte tím názvem xenofob, což je osoba s odporem proti všemu neznámému?“ Pán se omluvil, že to slovo špatně pochopil.

Zmínil jsi tým, jak je možné, že pořád cestuješ? To mnoha lidem vrtá v hlavě. Ve své knize „Tajemství bohatých“ píšeš, žes byl překladatel, hutník, pekař, barman, řidič, závozník, uklízečka, manažer, obchodník… Co vlastně opravdu děláš? Na facebooku máš jako zaměstnání uvedeno „Vratny na enhačku“.

No tak pozici „vratneho na enhačku“ (enhačko=NHKG=Nová huť Klementa Gottwalda, dnes Arcelor Mittal) jsem si vyzkoušel asi v deseti letech. Tenkrát nám chlapi z enhačka dělali nějakou přednášku o výrobě oceli a pozvali nás na odpich. Nádherná podívaná. Je fakt, že kdybych robil vrátného, tak asi tolik necestuju. Ne snad, že by na to vrátný neměl. To cestování není tak drahé. Do Gruzie stojí letenka okolo 1.200,-Kč. To je levnější než cesta autem do Prahy. Ale časově by to asi vrátný nestíhal, bo nemá tolik dovolené. Ale jinak všechna ta povolání, které jsem zmínil v knížce, jsem opravdu dělal. A nestydím se ani za pekaře, ani za uklízečku, ani za makléře nebo závozníka. Ze všech těch zkušeností čerpám při psaní. Ale ty se asi ptáš spíš ve smyslu, „kde na to beru“, že? Kde beru peníze a čas? Pracuju jako obchodník. Dělal jsem pro americké firmy, které prodávaly svůj software do východní Evropy, posledních pár let naopak pomáhám českým firmám prodávat náš software a hardware ven, hlavně na východní trhy. Takže když skončí pracovní část dne třeba někde v Kyrgizstánu, shodím hadry obchodníka, vytáhnu tričko a džisku, sbalím foťák a vyrazím do města mezi lidi. Do hospody, do ulic, do bordelu, prostě tam, kde to žije.

Do bordelu?

No jasně. Kde jinde poznáš kulturu národa než podle stavu hajzlů, nebo podle toho, jak se chovají lidi v hospodě nebo v pánských klubech?.

No to mi povídej.

Ty to ale pořád vidíš v českém kontextu, kde ti média cpou do hlavy, že bordel je hrozné místo, kde dochází k trestným činům a ženy jsou znásilňované a vykořisťované a podobně. Byl jsem třeba partnery pozván do vykřičeného domu v syrské Latakii, což je mimochodem nádherné, moderní, přístavní město. Netušil jsem, že něco takového může v islámské zemi vůbec být, ale bylo. A ten podnik spočíval v tom, že skupina mužů přišla, objednala si na stůl hromady jídla, pak přišly ženy, kde nejvychrtlejší z nich měla tak 120kg, tři minuty jim oblečené tančily okolo stolu, pak od nich vyinkasovaly něco jako naši stokorunu a tím to skončilo. Tak vypadá syrský bordel. Chápeš ten kulturní rozdíl? Nebo indický bordel v Abu Dhabi. To bylo neuvěřitelné panoptikum, které dodnes dost dobře nechápu. Na prostoru velikosti boxerského ringu tancovalo asi deset oblečených žen, v hledišti bylo asi 100 mužů všech národností. Mezi nimi chodil pikolík a prodával (za poměrně drahé peníze) nastříhané kousky novin. Muži pak přicházeli k ringu a s neskrývaným potěšením a vzrušením házeli ty papírky po tančících ženách. Mezi nimi se pohybovali tři zametači, kteří vraceli ty papírky do krabic a znova je prodávali mužům, kterým si na očích viděl, že to je pro ně orgastická záležitost. Vydržel jsem tam s indickými a arabskými přáteli sedět asi půl hodiny a po ujištění, že toto je opravdu celovečerní program, jsem utekl. To jsou věci, které se prostě nedají vysvětlit, to se musí zažít. Ta totalita schovaná v hlavách návštěvníků, Ta ideologie, jejíž součástí je fakt, že žena má nižší hodnotu než muž. Přál bych našim užitečným idiotkám a stovkám neukojených žen z neziskovek, aby to ponížení zažily na vlastní kůži. Jako tanečnice, na které bohatí muži sypou novinové papírky.

No dobře, ale teď mi utíkáš od tématu. Takže říkáš, že pracuješ jako obchodník.

No, obchodník, manažer. Prostě prodávám vzduch, jak říká jeden můj kolega softwaru. Já si totiž myslím, že český software je dnes pro nás to samé, jako boty ve třicátých letech. Umíme to, jsme v tom dobří a vyvážíme to ven. No a já se věnuju východní Evropě, střední Asii a postsovětským republikám. Domluvím se asi pěti jazyky a to se v těchhle končinách hodí. Kdybych uměl francouzsky nebo španělsky, mohl jsem obchodovat v Africe nebo Americe, ale neumím.

Jak tě vlastně napadlo začít psát blog?

Když jsem jel do své první muslimské země, nevěděl jsem, do čeho jdu. Všechny bedekry mě ujišťovaly v tom, jak je to nebezpečné, hygiena je katastrofální, pokud možno nemám nic žrat ani pit a nic cenného s sebou nebrat. A já byl tak vystrašený, že jsem se bál dát i zubní kartáček pod tekoucí vodu, aby tam na mě nepřeskočil nějaký zlý salmonel a foťák jsem křečovitě držel, aby mi ho na tržnici někdo nevyškubnul a nezdrhnul s mými fotkami. A tenkrát jsem se rozhodl, že budu dávat své fotky na nějaké úložiště a našel jsem si blog iDnes. A stala se z toho droga a už nešlo přestat.

Ty píšeš v ostravském dialektu, nebo jak to nazýváš na blogu – v lašském. Proč?

Mám rád, když lidi mluví tak, jak je to vlastní jejich regionu. Vypovídá to o jejich kultuře. Bohužel to mizí. Pod vlivem televize teď mluví celá republika odporným pražským dialektem. Ne snad, že by samotný pražský dialekt byl odporný, právě naopak, je krásný. Ale patří do Prahy. A oni ho prostřednictvím pořadů pro děti nakopírovali do celé republiky. Takže dnes přijedete na Hanou nebo na Valašsko a slyšíte děcka, jak si na ulici říkají: „Helééé, jakej byl včera ten novej film v bijákůůů?“ To je prostě příšerné, co se tady za posledních dvacet let stalo. To je kulturní devastace jazyka.

Ale ty sám teď se mnou mluvíš krásnou spisovnou češtinou…

Ale tak to má přece být. Při oficiálním rozhovoru nebo v televizi má člověk používat spisovnou řeč a ne nějaký dialekt. Jak by asi Pražáci prskali, kdybych se stal ředitelem ČT a pořady pro děcka by byly v lašském nebo valašském dialektu? Ti by řvali! Dialekt patří do regionu, do mluvy lidí v obchodě, na ulici, v hospodě. Já žiju čtyřicet roků v Porubě nebo okolo ní, teď třeba v malé vesnici u Wagstadtu, což už je okres Nový Jičín. A v blogu používám jazyk, který se tady používá mezi lidmi. Ten jazyk se vyvíjí a mění. Jinak psal v lašském dialektu Josef Filgas před sto léty, jinak mluvil můj děda havíř za Husáka, jiným dialektem jsou napsané povídky Ostravaka Ostravskeho, jinou lašštinu používá Nohavica. Na ostravské ulici už dneska nejenže necítíte tu zvláštní vůni z chemičky nebo z koksovny, ani si nemusíte po každém závanu větru protírat oči a vytahovat zrnka uhlí, ale bohužel už ani neslyšíte ani lašský dialekt. Schoval se do hospod. A proto tam za ním chodím a vytahuju ho ven na blog.

Je pravda, že Ladislav Větvička je tvé literární jméno?

Neřekl bych literární. Začal jsem ho používat někdy na počátku devadesátých let, kdy jsme v opavském radiu Attack dělali rockové pořady. Takže je spíš radiové než literární. Ale už mi zůstalo pro všechny tzv. kulturní aktivity. Takže všechny mé vystoupení, fotografické výstavy, cestovatelské povídání s lidmi a samozřejmě i knihy a blogové povídky a komentáře píše Ladik Větva, jak mi lidi přezdívají.

Proč si vlastně umělci dávají umělecká nebo literární jména?

No, to už je u nás takový zvyk. Když chcete být celosvětově významný a slavný, musíte mít své literární jméno. Vezměte si třeba Lou Fanánka Hagena. Asi by z něj těžko byl slavný textař a muzikant jako František Moravec. Nebo nádherné jméno Václav Jebavý. S tímto jménem si prostě okamžitě dáte dohromady významného básníka, na rozdíl od unylého jména Otokar Březina. Vladimír Vašek je obyčejný úředník, ale Petr Bezruč světoznámý autor, to samé Ostravak Ostravski. Hanu Zaňákovou nikdo nezná, ale Lucii Bílou poslouchají všichni. Ani Karel Gott by nedosáhl takových úspěchů, kdyby od počátku vystupoval pod občanským jménem Karel Bůh. Takže vidíš, že literární jméno je pro světový úspěch naprosto nutná věc. To platí i v cizině, samozřejmě. Takový Alan Cimrman by se nikdy nestal tak úspěšný jako Bob Dylan.

(Smích) No dobře, vidím, že už jsem opět cílem tvých mystifikačních blogů. Prozraď ještě, proč jsou tak čtenářsky úspěšné.

Nevím. Myslím, že příčin bude několik. Třeba propaganda: skoro všechna média jsou dnes v rukou multikulturních zločinců, všechna píšou stejně. Justice, školství, policie, ti všichni jsou pod tlakem multikulturní ideologie. Podívejte se na nesmysly, které hlásají placení lidé z vládních struktur, nebo naopak z našich daní placení lidé z tzv. neziskových struktur. Za naše peníze jdou proti drtivé většině lidí, vůbec se za to nestydí, naopak, jsou za to placeni námi všemi a my si to necháme líbit. Lidi pak podvědomě hledají cokoliv, kde by si potvrdili, že se nezbláznili, že opravdu 80% národa myslí jinak než ti nahoře a než je prezentováno tzv. redaktory v televizi. A pak najdou můj blog. A mají radost, že ještě někdo píše něco, s čím se můžou vnitřně ztotožnit. Takže tihle multikulturní kolaboranti mi vlastně nahánějí nové a nové čtenáře. Po pravdě řečeno, divím se, že tady vůbec ještě něco tak svobodného jako je blog iDNES, pořád ještě je. Mám signály o tom, a pro mnohé to bude asi znít neuvěřitelně, že tuto svobodnou platformu drží nad vodou Andrej Babiš. A s ním šéf blogu Dvořák. Ale stejně si myslím, že nakonec ten tlak neustojí. Obávám se, že blog iDnes v té formě, v jaké nyní je, bude zlikvidován jako svobodná platforma. Anebo budou zlikvidováni autoři. Anebo obojí dohromady.

Pesimisticky jsme začali, nyní to vypadá na pesimistický konec. Nemáš něco povzbudivého na závěr?

Nemám.

Tak nám aspoň řekni, jaké jsou tvé další literární, nebo cestovatelské plány.

Neřeknu.

Ani nenaznačíš?

My nesmíme ani naznačovat.

Tak to ti tedy pěkně děkuji za rozhovor.

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

Přejít do diskuze k článku 10 komentářů