Kdybych dostal za ukol zničit ekonomiku, robil bych to tak, jak to naši polityci robi

Pod nesmyslnu zaminku bysem zavřel všechny ekonomicky aktyvni občany doma, zrušil bysem sport, kulturu a hlavně možnost lidi se schazat, dyskutovat a připadně – protestovat. Abysem jim zavřel hubu, zadlužil bysem děcka našich děcek gigantyckyma dluhama, kere bych rozdaval jak na běžicim pase, ale zaroveň tak, aby nikdo neměl dostatek a pomalu musel zadlužovat sam sebe, bo jinak vas banka vyhodi z baraku. A na zavěr bysem ještě zavřel na měsic cely prumysl a dělnicke třidě bysem dal sto procent platu, bo synci by byli šťastni, že robit nemusi a prachy stejně přichazaju a co bude za měsic, je nezajima.

 

Socan, co pry bere desitku, vypina oponentum mikrofony… a jine bizarnosti

„Včera v televizi řikali, seňor Ladik, že v jakesi vychodoevropske zemi chtěl jakysik zastupce lidu oznamit, že jiny zastupce lidu pry bere deset procent z městskych zakazek a oni mu vypnuli mikrofon a zbili ho. Je to pravda?“
„Netušim, seňore Frančesko. O keru zemi a jake město se jednalo?“
„Nepamatuji se dobře, seňore. Znělo to jako Kurwina,“ odvětil Frančesko a přinesl mi dalši Bohemku.

 
 

Co s plešatym traktorystu?

Ano, je třeba mu přiznat, že dobře řidil traktor, zvladnul řidit aji vesnicu a dokonce aji stat. A přiznejme mu, že v dobrych časach ho neřidil zle. Vybudoval moderni, čisty, fungujici stat, kde se lidem – na rozdil od některych susednich statu – nežije zle. Maju co žrat, pit, maju chleba aji hry, čistotu, pořadek, bezpeči. Maju moderni infrastrukturu, špičkove silnice, dalnice, moderni vlaky aji nadraži. Maju klobasky z opravdoveho masa a syry z opravdoveho mlika. Možete bezpečně chodit po ulicach aji o pulnoci. A to neni malo. Co by třeba lidi v Ameryce za to dneska dali?

 

Zas je to vyroči, kdy spadly tři baraky zasažene dvěma letadlama

No vidite, ani ste netušili, že aji po pul roce budeme řešit stejne problemy s hadrama na pysku, co? Nebuďte smutni. My starši už vime, že žaden pruser netrva věčně. Valky mivaju svuj konec, věčne časy netrvaju věčně, tisicilete řiše někdy trvaju enem dvanact roku a na ty, keři nam rozkradli majetek pod rukama, tež dopadne mlyn boži. Mele sice pomalu, ale mele.