Dopis Alešovi aneb Aby bylo lépe (III. díl)

Reklama


Poučení z politického vývoje

Obecné poučení je velmi jednoduché: Ten, kdo nezná konstrukci a algoritmus funkcí zla, ten ani nerozezná systémové slabiny toho zla a proto ani není schopen obrany proti němu. Symetrická politická obrana, je přitom ta nejúčinnější: Je to použití stejných metod a postupů, jaké pro sebe a zároveň proti ostatním občanům používají sami politici a na ně napojené majetkové a profesní „elity“. A jak to dělají, když chtějí něčeho mocensky docílit? Inu, jednoduše: Informovaný občan Aleš zajisté ví, že politici a majetkové a profesní „elity“ SE SDRUŽUJÍ.

Co tedy brání nespokojenému občanu Alešovi, aby učinil se svými kamarády totéž, anebo se přidal k té politické nebo odborové síle, která je schopná se ho skutečně sociálně zastat, pokud ovšem šéfové té síly při tom nechodí na pivo s Kalousky? Co vůbec obecně brání občanům VŠEM, aby si zakládali nové politické strany a pokud nemají dost peněz, tak aby pro začátek zakládali alespoň spolky, resp. občanská nebo profesní sdružení s tím hlavním cílem pro budoucnost – změnit k lepšímu právo tohoto státu? (viz např. zde nebo zde)

Neví si snad pan Aleš rady? Neví, že si tudíž musí najít stejně smýšlející přátele, zvolit si do čela schopné a poctivé organizátory a prosadit je tam, kde se něco rozhoduje? Neví, že musí NEPSAT PETICE, ale fomulovat a předkládat konstruktivní systémové požadavky? Že musí zakládat nové odbory, nové politické strany a nová občanská a profesní sdružení? Neví, že v krajním případě musí jít i na ulici manifestovat a protestovat? Neví, že si musí už konečně uvědomit, že jakýkoliv cíl dosáhne jen ten, kdo ví, co chce? Jen ten, kdo zná důvody a oprávněnost svého jednání, nikoliv že má jen nějaké přesvědčení?

A ano, asymetrickou a hmotně i fyzicky méně náročnou obranou je rovněž bojkot medií protivníků a ideologický diskusní boj s jejich propagandistickými trolly svou vlastní, aktivní, důvěryhodnou a přesvědčivou osvětou, včetně webů. Pasivní odpor, nezájem a nespolupráce s těmi, kteří škodí. Zveřejňování škodlivých aktivit politických protivníků a eliminace vždy mnohomluvných a přitom jen velmi neurčitě se vyjadřujících fízlů ve vlastních řadách.

Ostatně, to vše nevyžaduje nic víc, než mít čistý vlastní štít života v minulosti a své svědomí. Být důvěryhodným a v argumentaci pravdivým. Intelektuálně se nevyvyšovat, ale ani se neponižovat. Nehrát „jejich hru“ podle jejich falešných pravidel. S protivníky, přístupnými rozumné debatě, se nehádat, ale věcně argumentovat. Fanatiky a propagandisty, věřící v cokoliv bez racionálního poznání a důvodu – ignorovat. Vědět, že jen pouhá a fanatická víra v cokoliv, že právě ta v člověku zabíjí schopnost rozumového rozeznání dobra od zla.

Občansky uvědomělá aktivita a předpoklady pro ni

Co je dále třeba? Uvědomovat si, jak nám deprivanti mohou škodit svým vlivem na naše partnery a děti. Nebýt duševně pohodlným v rodině a vychovávat vlastní děti k rozumu, k pravdě a k vlastní sebeúctě. Vést je k aktivitě, sportu a k chuti ke vzdělávání motivací po poznání mechanismů světa, které je pro kvalitní život nutné. Vést je k poctivosti, ke smyslu pro spravedlnost, k odvaze i rozvaze a k samostatnému nezávislému myšlení. Od mala jim vysvětlovat podstatu společensky zhoubného deprivantství, bezduchého pózérství fízlů a licoměrnosti souběhu politické podpory a zároveň mediální kritiky primitivního konzumerizmu. Vysvětlovat jim, že pokud nyní budou k pokrytectví a ke zlu v politice apatičtí nebo dokonce až vstřícní, jednou v budoucnu v tom zlu pak budou muset sami žít. Pamatovat si, že zkáza každého národa začíná morální degradací rodin. Je to všechno snad tak málo, co my sami pro sebe a pro naše děti můžeme požadovat a udělat teď hned?

Je třeba si pamatovat, že petice v kancelářích elit vždy hned padají do koše a žaloby u soudů že jsou nejen věcně, ale stejně tak i záměrně formálně přísně posuzovány úředníky, které do jejich funkcí jmenují právě ti, kteří přerozdělováním státních peněz těm úředníkům jejich platy zajišťují. Proto nám občanům jako odpor proti vadným zákonům vychází metoda přesně ta stejná, kterou prosazují sami politici a na ně napojené majetkové a profesní „elity“.

Ti všichni totiž, když něco nového v zákonech chtějí prosadit, tak se vždycky nejprv nějak profesně, nebo sociálně a třídně spolčí a pak jednotně a razantně své požadavky na příslušnou politickou či mocenskou protistranu zkoncentrují. Proto také tady máme tolik politických stran i pidistraniček, proto tolik profesních, průmyslových nebo zemědělských komor a proto tu i máme tolik nejrůznějších svazů všech těch spolků starostů, prokurátorů, soudců, novinářů, lékařů, umělců a dokonce a logicky – už i důchodců a nájemníků.

Zkusme proto občas popřemýšlet, proč asi mnozí vůdci politických stran a různých těch komor a svazů vůbec nejsou rádi právě tehdy, když někoho z obyčejných občanů náhodou jen tak napadne založit a zaktivizovat nějaké nové občanské spolkové sdružení, sdružení pro ně samotné – politicky konkurenční? Sdružení, které pak na držitelích moci důrazně požaduje to, co v dané chvíli považuje za sociálně žádoucí a lidsky spravedlivé?

A ještě je tu otázka technická: Kdy založit a proč založit? Tehdy, když zákonodárství, vláda a státní aparát selhávají ve svých funkcích – a založit je – právě kvůli tomu.

Mezinárodní základy všech vnitropolitických dějů

Občany každého státu vždy spolehlivě politicky rozdělí nejen otázky sociální, ale i ty ideologicko náboženské a nacionální. Antikomunismus i propaganda tzv. „svobody ve všem“, ideologie, která údajně porazila totalitu zde nikdy neexistujícího údajného komunismu, ta se dnes postupně vlivově vyčerpává i přes usilovnou mediální propagandu aktivistů, dříve celá desetiletí školených a financovaných vládami USA a Británie ve Svobodné Evropě, v Hlasu Ameriky a v BBC. Jenže je tu problém, ač paradoxně, tak přitom zcela logicky zaviněný – především tou zmíněnou propagandou: Střední a mladou generaci totiž dnes zajímá, vedle udržitelnosti vlastní životní úrovně, už jenom – zábava a konzum.

Ano, reklama sice pracuje na nejvyšší otáčky, ale kupní síla obyvatel, zejména ve východní Evropě, klesá. Soudobé mezinárodní elity zjistily, že pád Ruska do jelcinismu už stačila Putinova politika odvrátit, když si Putin uvědomil fakt nezrušeného paktu NATO a obkličování Ruska americkými vojenskými základnami, přičemž ze všeho nejdříve po sjednocení Německa bylo NATO dokonce rozšířeno. O Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Polsko.

Následovalo poznání logického posílení obrany Ruska Putinem, jeho vyřešení jak problémů vnitřních (Chodorkovskij a další), tak i otázek mezinárodně politických (Abcházie, Gruzie, Čečensko a Sýrie plus dohody typu BRICS). Spolu s tím si starý zpravodajec Putin uvědomil, že i v terminologii tajných služeb je prvořadou vlivovou agenturou především oficiální propaganda a podnikl i v tomto směru patřičné kroky jak v mediích typu radia a televize, tak i v internetových nástrojích.

To všechno jsou zřetelné neúspěchy Amerikou ovládaného Západu, který neustále hledá nejen odbytiště ve své vlastní měně, ale zejména nové poslušné politické satelity s jejich zdroji surovin. Amerika si sice v minulosti vytvořila Evropskou unii, ale už jaksi zapomněla, že jinak než vojensky si EU udržet a zabezpečit nedokáže, protože právě to EU vždy bylo a i nyní je ekonomicky životně závislé právě na Rusku.

V Evropě tedy byla nejprve rozehrána akce Kosovo a po ní následovalo přičlenění dalších států do NATO (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko, Chorvatsko, Albánie), načež byla spuštěna dlouhodobá akce Ukrajina a její Majdan. Byl využit nejen katastrofání ekonomický rozpad Ukrajiny, ale i fašistický nacionalismus Haliče, což všechno nakonec skončilo občanskou válkou, kdy kyjevská junta vyvražďuje mírumilovné civilní občany Východu své vlastní země. Je tudíž logické, že Rusko mezitím odpovědělo zpětným přičleněním Krymu ke svému území, protože v té chvíli už Rusku šlo vojensky skutečně o mnoho.

Dnes tedy politika a propaganda Západu, mj. ve snaze o záchranu dolaru jako hlavní světové měny, pokračuje jak v křečovité sankční rusofobii, tak i ve snahách podminovávání vzájemné spolupráce států BRICS a znovu oživuje i tzv. zelenou ideologii. Spoléháno je přitom na hypotézu, že u mladé generace, neznající poměry před rokem 1989, ještě alespoň tyto otázky znovu zaberou.

Je jenom logické, že také v ČR, kde občanský antiamerikanismus značně posílil zejména vlivem asociálního ekonomického daru politiků české pravice katolické církvi, je už jen zelená karta tou poslední dlouhodobě použitelnou politickou pákou k rozdělení českých občanských názorů. Jaké jsou vlastně ty pravé důvody použití tzv. „zelené karty“ v politické hře Západu?

  1. Střední a západní Evropa je od 70. let minulého století čím dál tím víc energeticky závislá na Rusku
  2. Jaderné elektrárny Německa na přelomu milénia začaly být u konce spolehlivé životnosti
  3. USA a anglosasský svět nechce dovolit ekonomické provázání a politické sblížení Evropy s Ruskem
  4. Evropa má krizi a je nutné odvést pozornost sociálně slabých a imigrantů od nátlaku na elity k vyřešení bídy
  5. Neutralizační účinek evropských náboženství křesťanské poslušnosti plebsu elitám s nástupem atheismu selhal

Všechny tyto okolnosti vedou zejména ve střední Evropě k periodickému obnovování tzv. „zelené politiky“, přičemž jako by se u nás zapomínalo na zdroje a počátky této ideologie, ideologie na první zdánlivý pohled výhradně vědecké, rozumné a chvályhodné, mající přitom zásadní a primární cíl POLITICKÝ – odvést pozornost od systémového potlačování občanských sociálních práv, od zbrojení a od agresivních válek a vraždění civilů. Uvědomujeme si vůbec například, že:

  • teplovací a ekologistické teorie byly kdysi chytře vymyšleny americkými Greenpeace a aktivisty kolem Al Gorea?
  • klimatologické údaje byly záměrně a účelově falšovány „vědci“ z Británie, placenými vlivovými kruhy Západu?
  • závazek Kjótského protokolu ihned z čistě velmocenských důvodů odmítly USA a pak po nich i Kanada?
  • teprve proto svůj souhlas zrušily Rusko a Čína a nakonec následovaly např. Japonsko, Polsko, Ukrajina?
  • tato ideologie je přesto v ČR už uzákoněná až na úroveň povinné výuky v základních a středních školách?
  • tato ideologie umožnila to všechno zneužít na onen známý a politicky zrůdný ekonomický tunel, zvaný OZE?
  • důvodem zakládání zelených stran v západní Evropě bylo především odvedení pozornosti od sociálních problémů?

Ano jistě, životní prostředí bylo na konci 2. milénia činností člověka velmi silně zhoršené v celém světě. Snahy ochránců životního prostředí o jeho zlepšení byly však ideology a politiky velmi zneužity. Zkrátka, na mnoha místech nedýchatelný vzduch a špinavé řeky posloužily nejen k odvedení pozornosti obzvláště tehdy mladých lidí od pravých příčin a identity původců tohoto stavu, ale ještě se začal ve velkém dělat byznys s vodou a ovzduším par excellence. Fakt, že dodnes v těchto otázkách tápají i europoslanci za KSČM (viz Kateřina Konečná), to už celou situaci jen okrajově ilustruje…

Centrální kontext a pořadí priorit

Požadovat sociální spravedlnost je základní celosvětové lidské právo. Logicky je to tedy i lidské právo vnitropolitické, jehož výslednicí by tedy mělo být také i to zakládání nových stran a občanských sdružení. Platí ale, že spolky a občanská sdružení by neměly vznikat jen pro navrhování a požadování nesystémových a ryze detailních změn pro lepší život několika málo lidí v jakési Horní Dolní. Neměly by se tříštit síly jen ochranou nějakých lesních cest, bobrů, motýlů či křečků v době, kdy ty nejhlubší základy ekonomiky země jsou systematicky ničeny, kdy je likvidována výrobní a výživová základna země a kdy se stát mění na kolonii cizích mocností.

Spolky a občanská sdružení by naopak měly uvažovat koncepčně a požadovat takové ZMĚNY PRÁVA STÁTU, které by to, co je sociálně spravedlivé a obecně prospěšné, generálně zajistily v celé naší zemi. Pouze taková může být demokratická cesta k lepší budoucnosti všech, nikoliv jen těch „vyvolených“ elit.

Takže ten, kdo chce ty druhé vést, musí být nejen duševně a fyzicky zdráv, ale musí být i přiměřeně inteligentní a koncepčně uvažující. Měl by mít jasno v sociálních a politických prioritách a v jejich pořadí důležitosti a realizace. Nesmí být vydíratelný jakýmikoli morálními poklesky v minulém životě. Platí zkušenost, že stupeň aktivit ideologických fízlů a trollů je přímo úměrný vydíratelnosti jejich chlebodárci právě pro minulost těchto fízlů a trollů. A pamatovat si, že zejména v mediální a internetové propagandě je takových škůdců nejvíc. Vědět, že lstivost a pokrytectví není jen obchodní zdatnost a politická chytrost, ale že to je především charakterová vada. A také, že každá charakterová vada, podobně jako lež, se vždycky nakonec u svého nositele jednoho dne ukáže.

Ten, kdo chce ty druhé stranicky či spolkově vést, si musí být vědom i odvrácené strany každé moci, jejím právem realizované: Právo jakožto pojem a institut života a chování lidí má totiž i takovou politickou sílu, že prohlásíme-li svým právem, že jakékolivy zločiny, majetkové nebo násilné, budou napříště už činem legálním, pak bude legálním a beztrestným už všechno. Že potom už se stoprocentní jistotou zavládne jakákoliv další politická, fyzická i psychická zvůle jedněch proti druhým.

Je jasné, že politici a na ně navěšené korporace vždy budou těmi, kteří chtějí rozhodovat, a aby to mohli dělat, vždy budou především podle svých zájmů ustanovovat a upravovat právo. Je jen na občanských aktivitách, jak činy politiků a tím i právo budou jimi korigovány. Aby právě to omezení občanských aktivit politici docílili, vždy tady bude existovat jejich snaha o atomizaci občanské společnosti zejména tříštěním jejích společných názorových idejí a rozdělováním jejich sociální jednoty.

Příště: Politická angažovanost a peníze, Šance je i bez velkých peněz, Volební zákon a volební systém, Závěr

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů