Prostoduchá diplomacie Rexe Tillersona

12. dubna 2017

Když Spojené státy v noci ze 6. na 7. dubna demonstrativně napadly  raketami Sýrii a vyvolaly nepříjemné pocity u většiny nestranných pozorovatelů, pronášeli američtí představitelé včetně hlavy státu slova, která mohou posloužit jen jedinému – zvýšit nervozitu kolem situace v Sýrii a vést ke konečnému rozvratu této země.

Nejprve dne 9. dubna stálá představitelka USA v OSN Haleyová vykládala v  rozhovoru pro CNN o třech prioritách politiky USA směrem k Sýrii. Pokud nebyly v jejích formulacích chyby (i to se stává), potom je snaha Bílého domu vypořádat se s prezidentem Asadem a odsunout jej od vlády stejná jako za Obamy. Jako by to byla jejich posedlost. Stejně nepochopitelné je, když si strůjci americké politiky pro Blízký východ myslí, že svržení zákonného prezidenta Sýrie není aktem státního terorismu, ale součást boje proti terorismu.

Potom dne 11. dubna rozumoval americký ministr zahraničí Tillerson před svým odletem do Moskvy v italském městě Lucca před italskými novináři o naději, že „Bašar Asad nebude součástí naší budoucnosti“ a oznámil, že „vedoucí postavení rodiny Asadů se chýlí ke konci“. Přitom obvinil Rusko, že nejedná ohledně Sýrie zodpovědně a poté řekl cosi, co vyvolalo bouři komentářů.

Vypadá to, jako kdyby se USA staraly o „ulehčení utrpení syrského lidu“ a nastolením v Sýrii „stabilní, bezpečné budoucnosti“, když se podle citátu Tillersona „Rusko může stát součástí této budoucnosti a sehrát důležitou roli (? – V. M.) a může pokračovat v podpoře této skupiny, která podle našeho názoru neslouží dlouhodobým zájmům Ruska“. Do „skupiny“ americký státní tajemník započítává „syrský režim, Íránce a Hisballáh“. Ještě předtím než odletěl do Moskvy navrhl Kremlu zamyslet se: Stát na straně Sýrie a jejích příznivců (jejich boj s terorismem Bílý dům  neuznává), anebo dává Rusku možnost připojit se ke Spojeným státům a dalším zemím Západu a Blízkého východu, které usilují o ukončení syrské krize (čti svržení prezidenta Asada).

První kroky na oficiálním poli působnosti bývalého předsedy rady ředitelů a výkonného ředitele společnosti ExxonMobil s přezdívkou Texaský T-Rex nepovažuje autor článku hned jako „ultimátum“ Moskvě, nebo „předvádění svalů“. Spíše se jedná o dávnou americkou chorobu. Kdo se jí nakazí, potom Moskvě před svojí první návštěvou ve funkci ministra zahraničí USA veřejně vysvětluje, v čem spočívají její „dlouhodobé zájmy“. Aby ruští partneři při určování svých zájmů nic nepopletli, dává jim radu: připojte se k USA a jednejte jako my.

Washington určuje i období politického života hlav jiných států. Na to už diplomacie USA přivykla leckoho a američtí humanisté si přisvojili i právo rozhodovat o životech obecně. Je znám osud dřívějších partnerů Ameriky  Kaddáfího a Saddáma. Oba se stali obětí jedné chyby: v určité době uvěřili, že s americkým „vládcem hry“ může dojít k čestné domluvě.

Diplomatický nápad, který Texaský T-Rex zkoušel v Lucce (pomoci Rusku, aby neváhalo se stanovením svých správných dlouhodobých zájmů) zřejmě  přišel novodobým obyvatelům Bílého domu vhod. Trump šel ještě dále než jeho státní tajemník – vzpomněl proslavenou „osu zla“ (užíval Bush) a nešťastně ji aplikoval na Sýrii Bašara Asada. Chce vyvolat reminiscenci ještě jednoho staršího pojmu – „říše zla“ (užíval Reagan).

V Číně politici obvykle na počátku správně uvažují a poté mluví o takovém kovbojském přístupu ke světu s komplexem americké hegemonie. „Amerika na prvním místě“ a podobně. Může to také být tak, že jak jsou Američané zvyklí jednat podle šablon, pletou si Rusko Putina se Sovětským svazem za Gorbačova.

Převzato z Fondsk.ru

Překlad: Zajoch