TOPlist

Rathův čarodějnický proces dostal konečně dobrý směr

Reklama



Pokud mafie používá státní aparát, včetně odposlechů, ke zničení svých protivníků, není to důvod k halasnému jásotu, ale k troubení na poplach.


Jeden by řekl, že by státní zástupkyně Bradáčová a novinářka Slonková měly po výrocích Krajského i Vrchního soudu v Praze raději mlčet. Ne tak tato dáma, kterou platíme ze svých daní za udržování právního státu. Vrchní státní zástupkyně v Praze v rozhovoru s panem Kubíkem je podle svých slov optimistka. Je dobré připomenout, že tento Kubík byl a je úzkým spolupracovníkem Sabiny Slonkové. Takže Bradáčová-optimistka vidí konečné rozhodnutí v kauze Rath tak někdy do konce roku 2018, tedy pouhých 6 let po zatčení a uvěznění někdejšího hejtmana a poslance Davida Ratha. Nu, není to opravdu tak moc, je třeba všechny utahat, od obžalovaných po veřejné mínění a zničit dotyčnému všechny myslitelné důstojnosti a výsady – od politické, přes lékařskou až po ekonomickou a lidskou. Z hejtmana se stal zločinec, tedy alespoň pro veřejné mínění. A to je pro volební hlasy to nejdůležitější, jak všichni dobře víme. Jenže ofenziva soudce Pacovského a zejména žalobce Jiráta skončila, protože všechny náboje už vystříleli v soudní síni se známým výsledkem, který jsme na našem webu několikrát komentovali. A ke slovu se konečně dostaly vyšší justiční orgány, tedy Krajský a Vrchní soud v Praze a nyní již také Ústavní soud. Všechny tyto instance zpochybňují v tom či onom bodě nestrannost Pacovského soudu, který Ratha držel rok a půl ve vazbě, aby jej nakonec poslal na 8,5 roku do vězení. Citujme oficiální závěr české justiční honičky na čarodějníka Ratha.

soudce Ivo Zelinka napsal(a):
Krajský soud v Praze po přezkoumání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dospěl k závěru (ve shodě s Vrchním soudem v Praze), že tyto příkazy trpí zásadní procesní vadou, kterou je jejich nezákonnost.

Někdo se možná domnívá, že v případě tohoto novodobého čarodějnického procesu jde jen o nějakou formalitu. Beztak víme, že všichni politikové kradou. Tak ať aspoň nějakého z nich konečně zavřou. A je celkem jedno, za co ho zavřou a kdo si nějaké obvinění vymyslí. Zvlášť když všichni političtí kmotři od toho nafoukaného dotyčného dají ruce pryč a on si šlape svou vlastní českou cestou necestou. Pak ale takového čtenáře poprosím, ať si přečte níže uvedené články na e-republice, kde jsme se této kauze poměrně obsáhle věnovali. Opravdu nemáme důvod stranit Rathovi, ale okolnosti jeho případu ukazují, že je opravdu něco shnilého nejen ve státě dánském, ale i v jednom ze sloupů naší demokracie, tedy v české justici.

Pokud totiž mafie používá státní aparát včetně odposlechů ke zničení svých protivníků, tak to opravdu není důvod k halasnému jásotu, ale k troubení na poplach. Stejně jako se teď troubí na poplach v USA ohledně odposlechů Trumpova volebního štábu, které měl údajně nařídit tehdejší prezident Obama. U nás se už na poplach netroubí, protože my už máme jiný druh demokracie než je stále ještě v USA. Ostatně v celé kauze je zajímavá i další postava, zmíněná v začátku článku, Sabina Slonková. Tato novinářka z této živé kauzy dokonce vydala knihu obsahující odposlechy, a to hned v roce 2012, když běželo vyšetřování s jasnou presumpcí neviny! Výrazně se tak podílela ve shodě s Rathovými politickými odpůrci, v čele s předsedkyní parlamentu Němcovou (ODS), na mediální štvanici zaslepující veřejnost.

Takže rekapitulujme. Slonková vydala knihu s odposlechy, které byly poté dvěma soudy uznány jako nezákonné. Nechtěl bych teď být v její kůži, je to na žalobu. A podceňovat Ratha, kterému tito lidé zničili život, to by udělal jen úplný hlupák. Stále je tak ve vzduchu otázka, kterou jsem již předestřel v jednom z předcházejících článků. Pracuje novinářka Slonková pro nějakou specifickou organizaci, nebo byla jen užitečnou idiotkou ve vyšší hře? Takové otázky se ovšem nabízejí i na adresu našich poslanců. Poslanců českého parlamentu, kteří z nichž podstatná část celkem běžně zastupuje cizí zájmy, aby si materiálně solidně vyfutrovala zájmy vlastní.

Je totiž otázkou, zda „vláda věcích tvých, lide, se opravdu k tobě po roce 1989 navrátila“, či nikoliv. Kauza Rath varuje. Nikdo z poslanců se za něj totiž otevřeně nepostavil a nepožadoval nestranné parlamentní vyšetřování. A přitom všichni věděli, že jde i o ně, ale zbaběle mlčeli jako parlamentní ovce. Takže je na místě zajímavá otázka. Máme vůbec poslance Parlamentu České republiky, kteří zastupují skutečné politické a právní zájmy českých občanů? Nebo se všechny pilíře moci českého státu opírají o směs promíchanou z mafií, zájmů stínové ekonomiky a zahraničních zpravodajských her? Kdo zná přesný poměr?

Kauza Rath ukazuje, že se rýsuje se nové pojetí moci, které kolega ve svých článcích popisuje termínem „korporátní fašismus“. Čarodějnický proces s Rathem ukazuje, že vládu věcí svých jsme nedrželi. Řekněme, že na to nebyl čas. V již opět znormalizované telce tehdy dávali náš oblíbený seriál a naši sportovci vždy někde vítězili nebo prohrávali. A také buď pršelo, nebo svítilo sluníčko, nebo bylo zamračeno. Ukradená revoluce byla opravdu ukradena, a to už opravdu hodně dávno. Zkorumpovaná „demokracie“ tak pozvolna končí. Zítřek ovšem nepatří národu, ani nám, zítřek patří korporacím. V našem případě korporaci jediné. Hádejte které.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře