Diskuze k článku


  • JanK • 18. září 2015

    Právo národů na sebeurčení a právo na územní celistvost a svrchovanost státu.
    Tato práva si navzájem protiřečí. V současnosti jsou ukázkovým případem Kurdové. Kurdové jsou starobylý íránský (árijský) národ zformovaný už před dvěma tisíci lety před naším letopočtem, který nemá stát. V Turecku jich žije až 14 miliónů, v Íránu až 7 miliónů, v Iráku až 6,5 miliónů, v Sýrii 1,5 miliónů a v Německu až skoro milión. Celkem tedy skoro 30 miliónů! Pokud by se prosadilo právo na národní sebeurčení, Turecko by přišlo o třetinu území, Irák také o třetinu, o nějakou část by přišla Sýrie, takže tyto státy budou trvat na územní celistvosti a svrchovanosti svých států a Kurdové nemají šanci vytvořit stát. Pouze Írán se svými 80 milióny obyvatel má v rukách možnost podpořit vznik Kurdistánu. Já se domnívám, že pro Írán bude docela výhodné, aby podpořil vznik Kurdistánu a předpokládám, že to dokáže i bez krveprolití.

  • Gatta • 18. září 2015

    Jak „právo národů na sebeurčení“, tak „územní celistvost a svrchovanost“ jsou zákony a principy vytvořené lidmi. A takové zákony a principy se mění v místě i čase – obvykle podle potřeb a tedy v zájmu „silných“.

    Reálným měřítkem skutečně správné aplikace by bylo hledisko funkčnosti – a to jak těch “ svrchovaných územních celků“, tak těch „suverenních národů“. A takový funkční model, který by i plně respektoval oba principy, může mít formou (třeba) autonomie, federace, konfederace …
    Obvykle se tak ovšem nestává, neboť takovéto spravedlivé uspořádání nedává tolik možností k enormnímu obohacování jen určitých skupin.

  • Gatta • 18. září 2015

    Ještě jinak:

    Jak „právo národů na sebeurčení“, tak „územní celistvost a svrchovanost“ jsou dva principy, které mají zajistit výhody určité skupině lidí (a jejich elitám) na úkor ostatních.
    Rozdíl je jen jeden – Jeden princip je územní, druhý společenský (národní).

  • niky • 18. září 2015

    A vždy jde o peníze pro mocné…..

  • hudryper • 18. září 2015

    JanK napsal
    Pouze Írán se svými 80 milióny obyvatel má v rukách možnost podpořit vznik Kurdistánu. Já se domnívám, že pro Írán bude docela výhodné, aby podpořil vznik Kurdistánu

    Zrovna včera jsem vyslechl kvalifikovanou přednášku o Kurdech z úst exambasadora v Turecku.
    Dověděl jsem se,že rozdělení Kurdů do různých států,zejména před 100 léty Angličany a Francouzi mělo za následek rozdělelení i národní.Různé oblasti s Kurdy se navzájem ani nedomluví,jejich jazyky se velice liší,stejně jako náboženství.Jsou tam podle klanového principu přítomné víry,které
    jsou ve státech,v nichž žijí a dokonce i takové,které ani neznáme. PPK bojuje s Turky a parlamentní
    strana ,kterou volili Kurdové (poprvé nad 10 %,ve skutečnosti 14 %) má v současné turecké vládě
    2 ministry ! Proces kurdského sjednocení,natož dosažení vlastního státu bude jistě dlouhodobý a
    mohl by se jim podařit jen v případě ,že by Turecko bylo postiženo nějakým kataklysmatem.

  • Béda • 18. září 2015

    Základ Stanovy úvahy o tom, že jde v podstatě o dva protikladné principy je správný. V úvaze však chybí doplnit některé skutečnosti. PO WW2 byl v chartě OSN zakotven princip územní svrchovanosti, celistvosti a nedělitelnosti států.

    Když USA, Německo a další západní mocnosti porušily Kosovským precedentem tento princip, otevřely cestu k opakování svého postupu na různých místech globu. V podstatě negovaly jeden z principů mezinárodního práva. Řečičky o neopakovatelnosti Kosovského precedentu si můžou založit za klobouk. Jihoosetský konflikt, občanská válka na Ukrajině ostatně byly pouze jedněmi z mnoha dalších politických „dětí“ těch samých mocností, které účelově porušily mezinárodní právo v Kosovu. Jihoosetskému konfliktu jak známo předcházela návštěva MZV USA C. Rice v Tbilisi a vypukl nočním ostřelováním Cchinvali „bratrským“ (kavkazskou Gruzii chtěly USA vtáhnout do spolku NATO) gruzínským vojskem zrovna když byl V.Putin na olympiádě v Pekingu, ukrajinský konflikt s odštěpeneckými regiony vznikl po Západem zinscenovaném a řízeném neústavním nedemokratickém (měl za následek rozparcelování západní Ukrajiny mezi oligarchy) puči v Kyjevě.

  • peter. • 18. září 2015

    S článkom súhlasím,len by som sa chcel zmieniť aj o iných aspektoch oddelenia sa enkláv,ktoré autor spomína.Jedným z takýchto faktorov je snaha národov o nápravu historickej krivdy ktorá sa na nich udiala.Tak napríklad spomínané Abcházsko a J.Osetsko sa odlišujú nie len svojou históriou ale aj konfesne od Gruzínska.Oba tieto národy boli ku Gruzínsku prifarené sovietskou mocou.Bližšie tu :
    http://slovak.ruvr.ru/2010/08/11/15379891/
    Podobne je na tom aj územie východnej Ukrajiny,ktorá bola sovietskou mocou pričlenená k Ukrajine a kde prebehla tak násilná ukrajinizácia,že ju smelo možno prirovnať k maďarizácii Slovenska ktorú prevádzal gróf Albert Apponyi.
    Otázka návratu Krymu do RF je notoricky známa,podobne aj Kosova.Čo sa týka dvojitého rozpadu Československa,tak mám len jednu pripomienku.Nie som si istý,že druhý rozpad prebehol výlučne z vôle národov ČSFR a bez zásahu iných štátov.Myslím,že keby v istých kruhoch na západe nebol záujem o rozpad Československa,tak by k nemu nedošlo.Vznikli dva štáty(štátiky)vo všetkých ohľadoch slabšie a bezvýznamnejšie ako bolo pôvodné Československo.