11. října 2009
Žil a byl jeden petrolejářský magnát Ben Sin, jehož žena přivedla na svět hezounkou dcerušku. Byla pěkně buclatá a samý dolíček. Nejhezčí ovšem byly dolíčky v jejích stále rozesmátých tvářičkách. Smála se, až se jí bříško natřásalo, dokonce i při vlastním křtu. Všichni žasli: “Podívejte, jak se to dítě krásně směje!“ Paní magnátová byla inspirována a pohotově vymyslela nové jméno „Smíšulka“. Její nápad byl odměněn nadšeným aplausem zde přítomných, jen jedna z ošetřovatelek, najatých k péči o dítě, neomaleně a nahlas zavtipkovala: “Taky by mi bylo pořád do smíchu, kdyby můj táta měl takové tučné konto.“
Okamžitě byla vykázána z kostela a hned nato exkomunikována z magnátské domácnosti.
Avšak konto nekonto, neštěstí šlape i po penězích, maminka magnátová těžce onemocněla, dostala prasečí chřipku a žádná medicina jí nepomohla, nepomohl jí ani Tamiflu Super.
Sotva nešťastnému vdovci oschly slzy na mužné tváři, snažil se najít pro svého nebohého sirotečka novou matku. I chodil po všech soutěžích krásy, dokonce se nechal jmenovat do poroty, aby ušetřil. Nic platno, žádná se nevyrovnala nebožce magnátové.
Až konečně po měsících lopotné námahy objevil na Miss World skvost skvostů, ženu jménem Krasava, jejíž krásu ani nelze popsat slovy. Ihned jí začal činit návrhy. Leč nebylo to jednoduché. Tato žena nebyla ochotná vzdát se své říše módy a slávy , vyměnit ji za říši petroleje a být doma uvázaná jak pes u boudy. Když ale zjistila, že nabízený nový domov obnáší 99 paláců po celém svět, 2 ostrovy, několik horských rezidencí, pár letadel, vrtulník a 4 jachty, byla ochotná naslouchat. Navíc k tomu si vymámila na magnátovi slib uveřejnění její fotky třikrát do roka na titulní stránce nejprestižnějších časopisů Darda a Petarda, z nichž jeden mu patřil a v druhém byl členem správní rady. K tomu se zavázal zřídit své nastávající kosmetickou laboratoř pro vlastní potřeby a zajistit jí významný podíl na akciích farmaceutické firmy. A už byla konečně ruka v rukávě a konala se velkolepá svatba.
Byly toho plné noviny, rozhlas i televize se událostí zabývaly celé dva týdny. Šťastná novomanželka se hřála na výsluní té velké slávy a obdivu a na malé děťátko si ani nevzpomněla. Však taky měla spoustu práce! Všelijaká interview, reprezentace, fotografování, filmování, objíždění všech nemovitostí a jejich úprava dle vlastního osobního vkusu, propouštění a najímání personálu, o laboratoři, banketech a rautech ani nemluvě…
Každé ráno, sotva si udělala make up a frizuru, usedala Krasava ke svému počítači a ptala se ho: “Písí, písíčko moje znejmilejší, pověz mi, pověz, která je nejkrásnější?“ A její hypermoderní notebook jí vždy bez váhání odpověděl: “Po mém hbitém přešetření, věz, že v celém světě nad tvou krásu žádná není.“ Teprve po tomto ujištění se krasavice spokojeně odebrala k snídani. Tak to šlo celá léta, malá Smíšulka spokojeně pobíhala se svými chůvami a ošetřovatelkami a se svými kamarády, učila se, hrála si a dováděla a hlavně se pořád spokojeně smála. A že jí ten úsměv slušel!
Jednoho rána usedla macecha jako jindy ke svému písíčku, vznesla svůj obvyklý dotaz. Tentokrát to počítači trvalo déle a odpověď byla nečekaná: “Po důkladném přešetření věz, že pořadí v kráse se mění. Tvojí krásy neubylo, však čas stvořil lepší dílo.“ Krasava se zamračila a pak zlostí bouchla do stolu, až počítač nadskočil. Ihned pospíchala do své laboratoře , nechala si udělat masáž a pleťovou masku, natřela se speciální mastí proti vráskám a napila se Mattonky. Uklidněná se vrátila k počítači, aby ji ujistil, že opět překonala svou sokyni. Ovšem počítač trval na svém původním závěru.
Chci jméno , chci znát jméno té nenáviděné opovážlivkyně,“ vyťukala svůj požadavek na klávesnici.
Odpověď přišla okamžitě: “Napůl dítě, napůl žena, je to nevlastní tvá dcera.“
Teď si teprve vzpomněla Krasava, že vyvdala s přepychem i dítě. Zazvonila na svého osobního strážce a přikázala mu, ať bez prodlení přivede dceru Smíšulku. Nemusela ani čekat dlouho, rozlítly se dveře a dovnitř vběhla rozesmátá půvabná dívka s rozevlátými vlasy.
No počkej, však on tě ten smích přejde,“ pomyslela si macecha se zaťatými zuby a zeptala se sladkým hlasem: “Kdes byla tak dlouho, milé dítě? Drahnou dobu jsem tě neviděla. Je ale načase, abych se ti věnovala a zušlechtila tvé ženství. Musíme se soustředit na tvoji výchovu, vzhled i oblečení.“
Smíšulka zrozpačitěla: “Nezlobte se prosím, krásná paní, já ale o takové věci vůbec nestojím. Já bych radši na výlet do přírody. Něco adrenalinového jako třeba rafting, paragliding nebo horolezectví. To by se mi moc líbilo. Síly a odvahy mám dost.“
Macecha se usmála a hlavou jí blesklo, jak jí to holátko samo leze na pekáč. Obdivně potřásla hlavou a projevila falešné obavy: “Co tě to napadlo, milé dítě? To je příliš nebezpečné a já abych tady strachy o tebe nezamhouřila oka. A tatínkovi by se to určitě taky nelíbilo. Ostatně teď nesu za tebe zodpovědnost já, když je otec na okružní světě po nových vrtech.“
Smíšulka se mile usmála a prosila se sepjatýma rukama: „Prosím, moc prosím, mně se nic nestane, budu opatrná.“
„No, když na tom tak moc trváš,“ pravila slitovně, „pustím tě, ale jen pod jednou podmínkou. Bude tě doprovázet a chránit můj osobní fitness trenér. Podle mého názoru by byla na začátek nejvhodnější vysokohorská túra. A až se vrátíš, poslušně se podrobíš přípravě na společenský život mladé dámy z nejvyšších kruhů.“
Dívka radostí nadskočila a vrhla se maceše kolem krku s tisícerými díky. Tak bylo dojednáno, Smíšulka byla seznámena s trenérem, aby s ní připravil plán výpravy a probral s ní seznam sportovních potřeb. Smíšulka byla štěstím v sedmém nebi a hned běžela tu novinu oznámit svým přátelům.
Krasava zadržela výmluvným gestem trenéra k dalšímu rozhovoru a když osaměli, vysvětlila mu svůj plán. Holka je nemožně potrhlá a dělá rodině ostudu. Je zapotřebí se jí zbavit. Přikázala mu zavést děvče do nepřístupného místa v Sierra Nevadě, kde se nalézá sanatorium s tajemným názvem Prtajzlic. Je to zkratka dlouhatánského názvu „Prisne tajne zdravotne-lecebne izolacni centrum“, kam bohaté a mocné rodiny odkládají své nepohodlné příslušníky.
„Je to vlastně cvokárna pro rodinné blázny.“,vysvětlila jednoduše Krasava.
Trenér se polekal, byť to byl docela otrlý muž. Sice už někde zaslechl o takovém způsobu likvidace nepodařených výhonků prachaté elity, ale považoval to za pomluvy nemajetných a bezmocných. Macecha si ho přísně změřila ostrým pohledem: “Doufám, že nezaváháš ani na vteřinu a vykonáš můj příkaz. Nebudeš litovat, dobře tě odměním. Běda však, neuposlechneš-li můj příkaz. Vyšlu za tebou bandu nájemných vrahounů a ti tě najdou, i kdyby ses zahrabal tisíc metrů pod zem!“ Přikývl tedy a hned obdržel zálohu. Dostal pokyn, aby zakoupil dvě zpáteční letenky a objednal vrtulník. Pak teprve dostal další podrobné pokyny s přesnou detailní mapou a číselným kódem vchodu do sanatoria, který znalo jen pár lidí. Večer před odletem vložila Krasava osobně do trenérových rukou zlatou dózičku obsahující ten nejčistší herák, připravený speciálně pro tuto příležitost v její laboratoři. Nakázala mu, aby vsypal celý obsah do čaje z jehličí, který připraví Smíšulce poslední večer u táboráku v horách. Pak už stačí jen odtáhnout na smrt omámenou dívku k sanatoriu, vyťukat kód, pohodit tělo u dveří a vypařit se. O ostatní se už postará ona sama, včetně účtů. Ještě jednou mu strašlivě pohrozila, pakliže nevykoná svou práci dobře, a propustila ho ze svých komnat.
V den odletu vyprovodila macecha Smíšulku s trenérem až na letiště a při loučení to milé děvče div samou láskou nesnědla a objímáním nerozmačkala. Když ji se slzami na krajíčku ještě jednou žádala, aby na sebe dávala pozor, vytáhla ze své kabely dost objemný dárek,ze kterého se po rozbalení vyklubalo horolezecké lano se zlatými karabinami. Smíšulka se dojetím také málem rozplakala. Hezky poděkovala, rozvázala bágl a lano tam napěchovala.
Beztak velký a těžký bágl by normálnímu smrtelníkovi do letadla neprošel. Ještě štěstí, že byli VIP.
A poslední zamávání a už rovnou na palubu letadla! Smíšulka byla tak roztomilá, upřímná a bezelstná, přitom stále v dobré náladě žertovala, a tak se stalo, že si jí trenér oblíbil dřív, než dorazili na letiště v Sacramentu. Tam naposledy kulturně přespali v místním Hiltonu a dalšího dne je vrtulník odnesl daleko od civilizace. Zamávali pilotovi, nahodili si bágly na záda. Smíšulka se pod tím svým ztrácela, ale se smíchem odmítala jakoukoli pomoc. Vydali se pěšky stále více do hor a trenér byl mile překvapen, jak to dítě snášelo nepohodlí náročného pochodu a pobytu v přírodě. Smíšulka mu byla stále sympatičtější a nedovedl se smířit s představou,že by byl nástrojem její zkázy. Stále přemýšlel, jak tomu zabránit a nevystavit se zlobě a pomstě magnátky Krasavy. Vodil Smíšulku oklikami, natahoval cestu a oddaloval den loučení… Jedné noci, zatímco se převaloval ve spacáku ve snaze usnout, ho napadla spásná myšlenka. Dá Smíšulce do čaje místo heráku Rohypnol, ona jen usne, v tomto stavu ji odnese k sanatoriu a dál bude jednat podle příkazů své paní. Odborný personál zjistí, že nebohé dítě jen spí, a tak mu určitě neublíží.
V duchu zajásal a také se podle toho nápadu zachoval. Odnesl spící Smíšulku na určené místo, položil ji u vchodu a vyťukal kód. A pak už jen pelášil pryč, aby se dostal co nejrychleji k vrtulníku a mohl pokračovat v cestě zpět. Ještě v letu poslal informaci své paní, která byla velice spokojená. Hned dala do tisku poplašnou zprávu, že její milovaná nevlastní dcera se vydala na cesty a zmizela beze stop a že je tu určité riziko, že přebrala drogy, na které si poslední dobou zvykla. Krátce nato se s ní spojil majitel a ředitel Prtajzlicu v jedné osobě, poněvadž už mezitím zjistil identitu Smíšulčinu podle karty, zanechané úmyslně v kapse dívčina báglu. Krasava hořekovala a slíbila zaplatit dceřinu léčbu třeba zlatem. Pan ředitel ze samé lačnosti po penězích líčil stav nové pacientky jako velice kritický a slíbil pro její záchranu udělat vše, co bude v jeho moci. Podle jeho názoru ovšem bude léčba pravděpodobně hodně, hodně zdlouhavá.
Krasavě spadl kámen ze srdce a hned spěchala podrobit se nové zkrášlovací kúře – fotorejuvenaci, dala si saunu a uhličité koupele, rozšířila své Fitnesscentrum o Wellnesscentrum. Pak změnila svůj styl líčení i s vizážistkou a taky změnila barvu vlasů. Odborník na výživu jí doporučil doplňkovou hormonální terapii. Pak už zbývalo jen vyměnit šatník a zakoupit nové šperky a byla z ní opět krása nesmírná. Změnu zřejmě zaregistroval i její počítač, protože opět hlásil: “Po mém hbitém přešetření, věz,že v celém světě nad tvou krásu není.“
Polichocená magnátka se znovu nadmula pýchou a vrhla se do velkého světa sbírat triumfy své krásy. Zaskvěla se po boku svého manžela ,který uspořádal velkolepý banket na oslavu svého návratu a výnosnosti nových vrtů. Poděkoval své ženě za diskrétní vyřešení úletu své dcery a doufal, že tam holce napraví hlavu.
Ve stejnou dobu Smíšulka tvrdě spala v měkce vypolštářované místnosti bez oken, z druhé stěny její pokoje kontrolovala služba na panelu křivku jejích životních funkcí a taky ji sledovala kamerou. Když se službukonající ošetřovatelé střídali, nikdy neopomněli chválit krásu nové pacientky a zářivý úsmě, který neopouštěl její tvář ani ve spánku. Starali se o ni pečlivě a doufali, že se dívka brzy uzdraví. Potom se na grafu životních funkcí prohloubila křivka sledující dýchání a srdeční rytmus, spánek se očividně stával lehčím a všichni ošetřovatelé se scházeli, aby nepropásli okamžik dívčina probuzení. Když konečně zhluboka povzdechla a pootevřela nejdříve jedno oko, vřítili se o překot do pokoje a obklopili její lůžko. Smíšulka zamrkala a náhle rozevřela oči jako studánky a usmála se na kolemstojící chlapíky: “Kde to jsem a co se to se mnou děje?“
Dopředu pokročil čiperný chlapík s jiskřivými očky a spustil: “Vleževálená svlečno, žádné prachy, nenecháme vás tu prtět. Nakopak,budeme vás spřežit jakokos v hlavni.“
A už ho odstrkoval hubeňourek s dlouhým nosem: “Já-já by-bysem ta-taky ..“ a než se dokázal vymáčknout, byl tu další s bojovně vystrčenou bradou: “Rračte prrominout krrásná…“
A ani ten nestačil domluvit odstrkován pažemi jiného s velkými řezáky: “Profím fi o koufek flova…“ Tu mu dupnul na nohu buclatý chlapík s hustým obočím: “Nubujtu su. Tu budu všucku v puřudku,“ zahuhňal do vousů. Zezadu zapištěl tenký hlásek: “Aje bjatčíči, čo še pšete?“
„Tak dost kluci, pusťte mě ke slovu“, zaznělo jak palba z kulometu a vystoupil brýlatý chlapík. “Tady jsem přece mluvčím já. Mně jede pusa jako šlejfírna,“ zasmál se zvesela. Smíšulka se taky neubránila smíchu a hned byla zvědavá: “Kdo jste? A proč máte na sobě ty zelené hacafráčky a čepičky?“
Výmluvný chlapík přikývl a pokračoval v projevu: “Milá slečno, my jsme bratříčci rodní i zdravotní, zkrátka lapiduchové. Ale tady nám říkají podle názvu ústavu prtajzlíci a je nás sedm. Jak jste si jistě všimla, mají moji bratříčkové problém dostat to, co mají na srdci, na jazyk a přes zuby. Ale srdce, to mi věřte, mají všichni dobrá. A já jak vidíte, jsem zase hodně upovídaný a když začnu, nevím kdy skončit. Taky podle těchto schopností či spíše neschopností jsme dostali svá jména. Tak a teď mi dovolte, abych nás představil.“ Postrkoval bráchy jednoho po druhém před Smíšulku a uvedl jméno: “Popleta, Kokta, Ráček, Šlapka, Huhňa, Šišla a nakonec moje maličkost Kecka.“
Smíšulka každému podala ruku a řekla: “Těší mě,“ šibalsky se zasmála a představila se: „Já jsem byla taky pojmenována podle svého zvyku-zlozvyku pořád se smát. Smíšulka jméno mé.“
Bratříčci se posadili na dívčinu postel a začalo velké vysvětlování, chvilkami ovšem musel Kecka překládat. Smíšulka se dozvěděla, kde se ocitla, z čeho je nařčena a co jí hrozí. Hned taky vymýšleli plán, jak jí pomoci. Nakonec rozhodli, že nejdříve ze všeho je zapotřebí oznámit probuzení vlastníkovi a řediteli ústavu. To je nějaký pan profesor Cham Tivec a ten vidí v pacientech hlavně žoky peněz a udělá vše,aby z nich co nejvíc mohl napumpovat na své konto. Je ale hrozně důležitý a dbá na svoji autoritu. Na to je třeba si dát pozor.
Když si to vyjasnili, poslal Kecka brášky po svých a šel za panem profesorem. Po chvíli se otevřely dveře a Kecka s úsměvem a notebookem pod paží dával přednost stříbrovlasému pánovi s knírkem a brýlemi ve stříbrných obroučkách, který byl oděn v běloskvoucím plášti, na krku měl motýlka a fonendoskop.
„Račte pane profesore, naše pacientka se nám probudila a je svěží jak rybička.“ Pan profesor vstoupil a pravil: “To nechte na mně, diagnózu stanovím sám.“
Smíšulka se způsobně posadila a zdvořile pozdravila.
„Pomalu, pomalu,“ krotil ji pan profesor, “hezky si vás vyšetříme a dáme vás do pořádku.“
„Skládám poklonu před vaším lékařským uměním a dávám vám plnou důvěru,“ odpověděla Smíšulka.
„Nejdříve se podíváme na váš kardiograf. Bratře Kecko, přineste mi záznamy z panelu!“
Kecka rychle vyběhl a vmžiku byl nazpátek s listem pomalovaným křivkami a taky židlí pro pana profesora. Ten se posadil a začal důležitě studovat. Pak si pomlaskl: “No,nevypadá to špatně. Teď se ale podíváme na tlak.“
Kecka ovinul kolem Smíšulčiny paže modrou manžetu s balónkem a začal ji nafukovat. “Dost!“, zastavil ho pan profesor a nasadil si oba konce fonendoskopu do uší a kovové kolečko vtiskl Smíšulce do předloktí. “Hm hm,to vypadá taky dobře.“ Pověsil si fonendoskop zase na krk, napřímil se a začal vážně: “To ale neznamená , že už máme vyhráno. Máme tady váš kómatický stav před dvěma dny a tomu musíme přijít nakloub. Můžete mi říci něco o tom, co tomu předcházelo a jak k němu došlo?“
Smíšulka pokrčila rameny: “To právě nevím, byla jsem na túře, po večeři jsem si vlezla do spacáku a hned jsem usnula. Nic dál už nevím.“
Pan profesor si popotáhl zamyšleně knírek. “To je tedy amnézie a té taky musíme přijít na kloub. Neužívala jste nějaké léky či omamné látky v poslední době?“
„Prosím ne, pane profesore. Já žiji zdravě, jím jenom ekologicky čisté potraviny z našich zahrad a piji hygieniky testovanou vodu z naší studánky. A taky hodně sportuji,“ objasňovala pacientka.
„Hm hm,“ pan profesor se opět zatahal za knírek a posunul si brýle na nose, “v každém případě vás musíme důkladně přešetřit a zkoumat. Nemějte obavy, u nás je vám zaručena ta nejkvalitnější a nejmodernější péče.“
„Já vůbec o tom nepochybuji,mám k vám plnou důvěru, vážený pane profesore.“
„Dobře,dobře,“ plácnul ji pan profesor povzbudivě po ruce a obrátil se na Kecku: “Pište! Pacientka nalezena v kómatu před branou ústavu, po následné intenzivní péči přivedena k plnému vědomí a zjištěn stav těžké amnézie. Doporučuji provedení dalších vyšetření, a to především krevní testy, rtg a magnetickou rezonanci. Zatím léčba v klidu na lůžku, doplněna výživnou stravou a fyzioterapií dle dalších detailních pokynů. Tak to je pro dnešek vše“, obrátil se zase na Smíšulku,“ zítra budeme moudřejší. Dodržujte pokyny lékařů a našich zkušených ošetřovatelů. Nic není ztraceno.“ Vstal, podal Smíšulce ruku a na odchodu zamával v odpověď na Smíšulčino poděkování a pozdrav.
Za dveřmi se zastavil s Keckou a dal mu pokyny: “Vypadá to , že holce celkem nic není, asi je jen rozmazlená. Vyšetření vyúčtujte rodině a prozatím je odložíme. Je možné,že žába už vyzkoušela drogy a pak je nejlepší ji důkladně a nepřetržitě sledovat.“
„Ano zajisté, máte plnou pravdu, pane profesore,“ uklonil se obdivně Kecka.“Já bych prosím si dovolil navrhnout přemístit pacientku do zahradního pavilonu, kde bývám se svými bratry, tak jedině můžeme zajistit nepřetržitou a důslednou kontrolu. A jestliže pacientka bude ochotná pomáhat nám při pěstování zeleniny, může náš ústav ušetřit. Ostatně práce je nejlepší léčba na roupy narkomanů, jak nám ráčíte vy sám často připomínat.“
Pan profesor se polichoceně usmál nad horlivým učedníkem: “Zrovna to jsem vám chtěl, bratře Kecko, navrhnout. Tak zařiďte vše potřebné a informujte mě důkladně a pravidelně.“ Poklepal Keckovi na rameno a šel zpět do své kanceláře.
Kecka nelenil a okamžitě svolal bratříčky a šli za Smíšulkou, aby ji přestěhovali do svého domku. Ta byla šťastná, že je uprostřed zeleně a cítí se svobodně. Hned se taky bez říkání pustila do práce. Zametla, vyprala a uvařila dobrou večeři. Bratříci prtajzlíci se nestačili divit.
Od té doby se už o nic nemuseli starat. Vraceli se po práci domů do čistého a k prostřenému stolu s voňavým jídlem, vzkvétala i zahrada. A že tento život svědčil i Smíšulce, bylo vidět na jejích tvářičkách, které opět zrůžověly a ďolíčky na nich se prohloubily.
A tak se stalo, že jednoho rána macecha zasedla k počítači a ten změnil svou písničku: „Po důkladném přešetření věz, že pořadí v kráse se mění. Tvojí krásy neubylo, však čas stvořil lepší dílo.“
„Která je to tenkrát?“,chtěla vědět Krasava.
„Napůl dítě, napůl žena, je to nevlastní tvá dcera.“
„To není možné“, nevěřila Krasava. “Vždyť jsem mluvila s trenérem, mluvila jsem osobně s profesorem Tivecem.“ Zavolala si trenéra, jeho výpověď ale byla stejná jako dříve. “Tak to asi ta potvora je pěkně odolná!“, rozčilila se. “No my si poradíme, další dávku již nevydrží. Zařídím si to ale sama, dneska není na nikoho spolehnutí.“
Hned si sbalila kufřík, v laboratoři si nechala vydat ještě větší dávku drogy, vzala stříkačku a to nejčervenější jablíčko z rodinného sadu. Vstříkla celý obsah do jablíčka a vložila je pečlivě do vakuovaného obalu. Pak si oblékla střízlivý černý kostýmek, namalovala si starostlivé vrásky na čelo a odjela na letiště. Když dorazila do sanatoria, již byla očekávána panem profesorem, který ji ihned zavedl do své kanceláře, přečetl jí celou anamnézu, diagnózu a ozřejmil nákladná vyšetření a testy i léčbu. Pak se zatvářil ještě vážněji: “Zdánlivě došlo k určitému zlepšení a pacientka má volnější režim. Ovšem tím není řečeno, že kritický stav se nemůže opakovat. Nepřichází v úvahu, že by vaše dcera v krátké době opustila ústav, musí být pod stálým odborným dohledem.“
Macecha se tvářila utrápeně a zklamaně a požádala, zda by mohla svou nebohou dceru aspoň na chvíli navštívit.
„Celkem vzato proti tomu nemám námitek. Jen račte chvíli sečkat, rozhodnu se až po dalším náležitém vyšetření. Mezitím se tady udělejte pohodlí. Dám vám hned vědět.“, říkal již na odchodu pan profesor.
Nakonec pan profesor přivedl Kecku, aby doprovodil paní magnátku do pavilonu a zanechal je s dcerou o samotě. Tak se taky stalo. Macecha srdceryvně zaječela, když spatřila dívku v celé kráse. Zalomila rukama a vrhla se jí kolem krku. “Ach,děťátko moje! Doufala jsem, že už si tě odvezu domů, ale pan profesor chce mít jistotu, že jsi zcela uzdravená. Musíme být trpělivé. Tak já už musím rychle na letiště. Přinesla jsem ti aspoň jako vzpomínku jablíčko z naší zahrady. Podívej, jak je krásně červené! Na,vezmi si, ať vidím,jak ti chutná!“ a už strkala jablko Smíšulce rovnou do pusy. Ta to nečekala, ukousla, ale jablko jí zaskočilo a ona klesla na zem.
Na víc macecha nečekala. Její poslání bylo splněno. Ani se nezdržovala rozloučením s panem profesorem nebo ošetřovatelem. Čím déle bude dívka v bezvědomí, tím větší jistota, že už se neprobere.
Jakmile se vrátila domů, věnovala se péči o svou krásu. Dala si kyslíkovou mezoterapii, botox a trvalou na řasy. Pak si ještě zaskočila do solária a zacvičila si ve Fitnesscentru. Zašla si na módní přehlídku, kde si vybrala pár atraktivních modelů, a změnila účes i s kadeřníkem. Výsledek se dostavil okamžitě. Když dorazila na setkání s manželem v kasinu v Monte Carlo, dámy omdlévaly závistí a muži ji obletovali v obdivu. I počítač potvrdil úspěch: „Po mém hbitém přešetření věz, že v celém světě nad tvou krásu není.“
Ale Smíšulce bylo ouvej. Večer se vrátili z práce prtajzlíci a diví se, že je nevítá zpěv a smích, ani vůně večeře na stole. Polekaně hledali po celém domě, až našli Smíšulku ležící bezvládně na zemi v ložnici. “Co se to proboha stalo?“ A v tom si Popleta všiml, že dívce vězí v hrdle kus jablka. Posadili ji, přidrželi a Huhňa jí dal herdu do zad. Zrádné sousto vyskočilo, dívka se zakuckala, až jí zaslzely oči a udiveně se ptala: “Co se to se mnou stalo? Zase jsem tak dlouho spala?“
„Za-zasko-kočilo ti-ti.“, vysvětloval Kokta. A už všichni o překot spustili a skákali radostí, že je jejich kamarádka zachráněná. Dohodli se, že o příhodě pomlčí, ale Smíšulka si musí příště dávat pozor, co a jak jí.
Není divu ,že brzy nato už zase počítač zklamal svou paní hlášením: „Po důkladném přešetření věz, že pořadí v kráse se mění. Tvojí krásy neubylo, čas však stvořil lepší dílo.“
Tentokrát nadskočila Krasava. “To není možné, zase Smíšulka?“, napsala dotaz.
„Napůl dítě, napůl žena, je to nevlastní tvá dcera,“ potvrdil počítač její podezření.
Co teď? Už nic nesmí nechat náhodě a musí se okamžitě vypravit na další cestu. Když to oznámila manželovi,ten žasl, jak se nevlastní matka stará o nevlastní dceru a v duchu si žehnal za dobré rozhodnutí pojmout Krasavu za ženu. Za odměnu jí zvýšil roční apanáž a slíbil jí hlavní roli v novém filmovém trháku „Umřít pro krásu“.
Hloupá ta Krasava vůbec nebyla. Rozhodla se změnit taktiku a použít tentokrát koks. Zašla do laboratoře, nabrala si koňskou dávku, pak zašla do zahrady a utrhla nejkrásnější a nejvoňavější růži. Do sanatoria už trefila, kód znala a denní režim taky. Jak předpokládala, našla Smíšulku samotnou doma. Nabídla jí květ z domácí zahrady: “Čichni, jak voní!“ a už jí tu milou růži strkala pod nos. V tu ránu se Smíšulka skácela k zemi. Macecha nečekala a pospíchala pryč. Večer zase prtajzlíci marně hledali svoji kamarádku, až ji našli v bezvědomí. Konečně našli odhozený květ a domysleli si, že je příčinou nesnází. Posadili Smíšulka a pošimrali ji pod nosem. Ta silně pčíkla, z nosíku jí vyletěl oblak bílého prášku a dívka procitla, celá překvapená, že tak dlouho spala a o ničem neví. Dostalo se jí rady, aby na sebe příště dávala lepší pozor, a život se vrátil do svých kolejí.
To mělo za následek, že Smíšulce se její zdravá krása opět vrátila do tvářiček a macecha se ke své velké nelibosti dozvěděla o změněném skóre, i když už se stihla podrobit liposukci a lymfodrenáži, jakož i mezoterapii. Ani se nestačila pokochat jejich příznivými účinky a teď zas tohle! Zase rychle do laboratoře, pak ke zlatníkovi,aby jí vyrobil speciální náhrdelník s dutým srdcem vysázeným diamanty a opatřeným dutou jehlou. Do rafinovaného zásobníčku vlila sloní dávku koksu a pospíchala do sanatoria. Smíšulka byla mile překvapená její návštěvou a nabízela kávu s bábovkou. Macecha ale zase spěchala, honem vytáhla krásný šperk. Smíšulka jí vřele poděkovala, ale odmítala takový okázalý a nákladný dar přijmout: “To není nic pro mne. Vźdyť já takové věci vůbec nenosím!“
Macecha však naléhala: “To musíš, je to dar z lásky a památka na mne, zkus aspoň, jak ti sluší!“, a už chtěla ovinout řetěz s přívěskem dívce kolem krku. Ta však natáhla před sebe ruku v odmítavém gestu, strhla náhrdelník trochu stranou. Přitom ale jehla narazila o její žebro a Smíšulka spadla jak podťatá. Macecha se ani neohlížela a šupajdila pryč.
Tohoto večera prtajzlíci nedokázali Smíšulku probudit a smutně hořekovali, že ji nedokázali ochránit. Museli zavolat pana profesora, ten ji přikázal přemístit na JIPku a držet pod přísnou kontrolou. Trvalo to už hodně dlouho a stav pacientky se nelepšil. Pan profesor byl sice rád, že jeho diagnóza se splnila, ale byla teď před ním nemilá povinnost zpravit pana otce. Nejhorší na tom bylo, že byla ohrožena dobrá reputace ústavu. Přece si nemůžou dovolit mrtvého pacienta!
Nakonec se mu podařilo vymyslet řešení, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Pan magnát byla nadšen nápadem uvést dítě do stavu hibernace po dobu, než medicina učiní další pokrok ve svém vývoji a vynalezne účinnou léčbu na dceřinu chorobu. Koneckonců si to může dovolit, poptávka po naftě stoupá přímo závratně. Dohodli se, že bude na zakázku vyrobena zlatá schránka na míru se skleněným poklopem a tam bude zatím nevyléčitelné tělo nemocné odpočívat uloženo ve speciálním mauzoleu u jezírka v zahradě sanatoria.
Tak bylo vše zařízeno a po zprávách v médiích si nakonec na událost nikdo už ani nevzpomněl. Jen prtajzlíci se chodili denně dívat na znejmilejší přítelkyni a zalévat vlastními slzami květiny, které pro ni vysázeli kolem.
Krasava si spokojeně mnula ruce, dala si udělat plastickou operaci a vrhla se do víru zábav.
Ale osud to zařídil tak , že jeden plynařský magnát z druhé strany moře, nějaký Gazon Gazda,který vlastnil kromě jiného časopis Gazovaja Gazeta a jezdil Gazíkem, měl syna Chochotala, taky sirotečka. Pantáta Gazda se neoženil, pouze si pořídil celý harém krasavic z celého světa všech barev. O synovu výchovu se však staral sám a dohlížel, aby kluk měl řádné vzdělání. Když Chochotal udělal zkoušku z angličtiny, zaplatil mu tatík za odměnu měsíční stáž v Las Vegas. Nadšený mladík tam odletěl bez prodlení, ovšem táta mu letecky nechal dopravit i nový stříbrný gazík, aby syn mohl jezdit pohodlně ve svém.
No, bylo to v tom Las Vegas ohromně zajímavé,úžasná zábava a lákadla. Leč po týdnu se synek nudil. I vsedl do gazíka, vytáhl mapu a přemýšlel, kam by si udělal výlet. Prst mu zabloudil na hřeben Sierra Nevady a už padlo rozhodnutí: “Tam se vypravíme!
Projížděl celé pohoří křížem krážem,obdivoval divokou přírodu, až narazil na vysokou zeď a to probudilo jeho zvědavost. Rozhodl se prozkoumat terén. Zastavil auto a už se šplhal na druhou stranu. Uzřel překrásnou zahradu a když jí procházel, objevil jezírko a půvabnou prosklenou budovu. Zvědavě vkročil dovnitř a užasl při pohledu na krásnou dívku s úsměvem na tváři, která nehybně ležela ve skleněné schránce. Neodolal a zvedl skleněný poklop. Dívka vypadala jako živá, ale nedýchala a měla studené čelo i ruce. Jeho srdce zahořelo láskou k nedosažitelné krasavici. Dumal, jak ji přivést k životu. Nachýlil se nad ni, aby ji probudil vřelým polibkem. V dnešní moderní době sexuální revoluce ale už pouhý polibek k nějakému osvobození nestačí. To chce ještě aspoň petting a netting. To Chochotalovi taky postupně došlo. Začal laskat dívčina hebká a chladná ramena, dostal se i kousek dál. Tam si všiml drobného vpichu a zaschlé kapičky. Vsál kapičku do svých úst a vyplivl ji. Odňal z dívčiny ruky náhrdelník s přívěskem ve tvaru srdce a vzpomněl si na staré osvědčené léčebné metody svých babiček. Zašel k jezírku a když našel kopřivy, udělal z nich svazek a vynettoval Smíšulce nejdřív záda a pak celé tělo. Ta rázem obživla a zrůžověla! Vykřikla radostí a hned se ptala, kdo je její osvoboditel a jak se k ní dostal. Chochotal jí vše po pravdě vypověděl a taky jí svěřil, že své jméno dostal, protože se pořád chichotá, chechtá. To byla ale náhoda, osud dohromady spojil dva smíšky!
Uprostřed jejich povídání přišli prtajzlíci s konvicí a křepčili radostí, že vidí Smíšulku opět živou a rozesmátou. Poděkovali Chochotalovi za dívčino vysvobození a on jim hned oznámil, že by chtěl Smíšulku za ženu, na což ona okamžitě radostně přikývla. Tak milý Chochotal vytáhl z kapsy mobil, zavolal tu zprávu svému tátovi. Ten se ale zeptal: „A víš,co je zač? Z jaké je rodiny?“
„Vím,co je zač. Je veselá jako já, je krásná a hodná, a máme se rádi. Rodinu ještě neznám, ale hned se zeptám.“ A obrátil se tázavě na Smíšulku. Kecka ale hbitě odpověděl za ni: „Její otec se jmenuje Ben Sin a povoláním je petrolejářský magnát.“
„Tak to by mohlo být“, odpověděl pan Gazda, který zaslechl odpověď. “Spojíme plyn a naftu dohromady a kam se na nás budou všichni hrabat!“
Kupodivu stejný postoj zaujal i Smíšulčin otec a už tatíci spolu spřádali sny o velké korporaci.
Jejich děti však o tom nechtěly nic ani slyšet. Rozhodli se, že po svatbě se vydají na cestu po světě a všude budou rozdávat svůj smích a radost. Tak jim přejme, ať jim to dlouho vydrží i bez plynu a bez nafty. A ať se jim narodí hodně usměvavých dětí!
A jestli vás zajímá macecha? Ta když se od svého počítače dozvěděla, že už není nejkrásnější, se tak rozzuřila, že bouchla rukou do jeho obrazovky, dostala elektrickou ránu a celá zčernala. Takže nakonec byla i navenek taková, jaká byla předtím uvnitř.
Pánbůh od ní a zlé pryč!
