Směti, moci, museti

Všechna tato slovesa se používají v politice. Co však mluvnicky znamenají?

• Směti znamená, že něco, co chci dělat, mám dovoleno nějako vyšší autoritou, kterou musím respektovat (rodiče, zákony).
• Moci znamená, že něco mohu dělat, ale taky nemusím, prostě podle svého svobodného uvážení.
• Museti znamená, že něco musím udělat, protože mí to nějaká vyšší autorita nařízuje.

V poslední době se konají demonstrace, svolávané skupinkou dosud neznámých mladých lidí pod názvem Milión chvilek pro demokracii. Zatím prezentovaným cílem je odstranění premiéra Babiše a ministryně Benešové. Zvyšující se počet účastníků se nijak zvlášť nezamýšlí nad reálností toho cíle. Podívejme se tedy na něj detailněji s přihlédnutím k platným zákonům. Pominu zatím jen okrajově vyslovované požadavky na ekologii či ekonomiku.

Jak odstranit premiéra? Odhlasováním nedůvěry vládě se to nepovedlo. Dotlačit ho k podání demise? Jak známo, podá-li ministerský předseda demisi a je-li přijata, odstupuje celá vláda. Pak musí prezident pověřit sestavením vlády nového kandidáta na předsednictví vlády. A nyní lze důvodně předpokládat, že by pověřil znovu Babiše, pokud by ten nabídku neodmítl. Jenže pokud ještě respektujeme právní zásadu presumpce neviny před platným rozsudkem (což naši novináři asi ne), pak tlak na jeho demisi je jen politický a nemá právní podklad, takže proč by podal demisi? Zdá se, že z pořádání demonstrací budou profitovat jen firmy zajišťující ozvučení a dodávající velkoplošné obrazovky, případně popularitu honící umělecké hvězdičky.

Ono není vůbec vyloučeno, že sice máme předsedu vlády vyčuraného, ale pohybujícího se na hraně zákona, takže se odsouzení hned tak nedočkáme (když to trvalo 7 let, než padl platný rozsudek za milióny bankovek v krabici od vína).

Proto si myslím, že demonstrace ve stávající formě s využitím sice naštvaných, ale právně naivních občanů nemají smysl, pokud nepřejdou v politické hnutí, které by vstoupilo do voleb (pokud si opoziční politici namlouvají, že jim demonstrace přinesou v příštích volbách hlasy, zapomínají na svá másla na hlavách). A taková drobnost ekonomického rázu na okraj – přes transparentní účet je skutečností, že organizátoři demonstrací mají možnost získávání finančních úlev (třeba slev za zmíněné zabezpečení demonstrací), které politické hnutí či strana uplatňovat nemůže.

A druhý cíl demonstrací – odstranění ministryně Benešové? Hlavním argumentem bylo její jmenování v souvislosti s vyšetřováním Babiše, že by mohla vyšetřování zastavit. To je zase osočení, počítající s neznalosti zákonů u demonstrujících. Ministr takovou pravomoc nemá a nemá ji ani nejvyšší státní zástupce. Naopak tato ministryně už nejyšší státní zástupkyní byla a tehdy s ní zametli na tlak ministra Němce, když stačilo, že začala hovořit o soudní mafii.

Spíš než nesmyslné volat po krku Benešové by demonstranti měli posoudit, jaké vzájemně rozporné rozsudky u nás vznikají (hoteliér nemusí ubytovávat zahraniční hosty, kteří nepodepíší, že nesouhlasí se svojí vládou, jednou se odposlechy uznávají, jindy ne, Rittiga nebo Nagyovou jednou osvobodí, jindy odsoudí…).

Takže v naší demokratické republice můžeme demonstrovat, aniž bychom se doprošovali, zda smíme, nebo měli pocit, že musíme. Ano, můžeme i nemusíme, pokud si uvědomíme, komu to prospívá a zda ten cíl demonstrací je reálný, či zda by nám z tribuny neměli spíš vyprávět tu o Sněhurce.