Sto let montážních prací na budování republiky

Pavel Letko Máme konečně co jsme chtěli, svobodný stát, věrni zůstaneme. Král Karel I. se vrací prostřednictvím svých relikvií a veřejné úcty do Čech, na Moravu a do Slezska jako blahoslavený českého národa.


Bude tomu 100 let od vzniku Československé republiky. Podívejme se letem světem, jak běžel čas. Před 100 lety většina mladých Čechů sloužila blahoslavenému Karlovi z rodu Habsburků v c. k. armádě do roztrhání svých těl. Nicméně netruchleme, jak píší ZDE.

Král Karel I. z Domu Rakouského se vrací prostřednictvím svých relikvií a veřejné úcty na mnohá další místa do Čech, na Moravu a do Slezska plným právem jako blahoslavený českého národa na počátku nového tisíciletí, kdy se otevírají nové možnosti pro naplnění vize o sounáležitosti národů křesťanské Evropy, vize, které obětoval život, na jehož konci, na samém prahu věčnosti, řekl: „Musím tolik trpět, aby mé národy znovu našly cestu k sobě.“

Ano, císař trpěl, přišel o trůn a později vlivem nemoci i o život. Pro slávu, věci movité i nemovité rodiny Habsburků položilo život více jak sto tisíc Čechů. Bojovali za císaře pána a jeho rodinu, tedy ne všichni, našli se i zrádci. Ti dezertovali k nepříteli a místo, aby položili život za Habsburky, raději jej položili za ruskou dynastii „Holstein‑Gottorp‑Romanov“. Těchto nešťastníků bylo kolem 5 tisíc, přeživší menšina zrádců z legií se pak vlivem válečného vývoje stala vojenským základem nového státu, Československa. Menšinu z menšiny, která bojovala za komunisty, pomíjím, i když v jejích řadách působil Jaroslav Hašek, nejslavnější spisovatel český.

TGM a půjčka bez rizika

A co dělal touto dobou před sto lety náš prezident Osvoboditel Masaryk? Půjčil si od Spojených států 10 milionů dolarů na nákup amerických zbraní pro tu část legií, která bojovala za cara a jeho rodinu do roztrhání svých těl, přičemž vešla do historie hlídáním, případně rozkradením, carského pokladu. S touto zkušenostní výbavou, kdy ten dělá to a ten zas ono, jsme vstoupili do roku osvobození, do roku znovunastolení české státnosti. Každý s tím, co uměl a co mu bylo nejbližší. Jeden uměl střílet na lidi, jiný psal Osudy dobrého vojáka Švejka a další si půjčoval na cizí účet. První dostal trafiku, tvůrce nesmrtelného Švejka brzy zemřel. Ten, který si půjčil na cizí účet, dostal titul Osvoboditel a stal se prezidentem. Pak bylo jasné, že se dluh zaplatí.

Kdo je zasloužilým Čechem?

V Čechách se rozhořel spor o to, kdo se o stát zasloužil víc. Emigrace, nebo domácí „muži 28. října“? Cynik by řekl, že nejvíce se o vznik státu zasloužila prohra německých vojáků na východní i západní frontě 1. světové války. Tehdejší “němečtí vlastenci”, včetně vyznamenaného rakouského důstojníka jménem Adolf Hitler, se zasloužili o rozbití okovů „žaláře národů,“ Rakouska-Uherska. Německo zatáhlo císaře pána do této války a v ní si vedlo tak bravurně, že nakonec všechno prohrálo, i s tím c.k. mocnářstvím. Proto mocnosti Dohody slíbily samostatnost národům pod monarchií, aby podlomily již tak chátrajícího ducha rakousko-uherské armády. Už ta válka byla prostě příliš drahá, jedna komunistická revoluce v Rusku stačila. A nikdo nestál o další dělnické revoluce zejména v Německu. Je to jasně vidět na osudech německého císaře Viléma II. v porovnání s koncem ruského cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Zatímco Vilém spokojeně dožíval v exilu, car s rodinou byl revolucionáři zavražděn. Vítězství socialistů například v USA a komunistů v Německu by bylo pro vítězné mocnosti mnohem horší než prohraná či vyhraná válka. V Čechách se revoluce ovšem nekonala, lid obecný se vyřádil v „mírné revoluci v mezích zákona“ odstraněním feudalismu a nastolení kapitalismu anglo-francouzského střihu. Hodně mávání, troubení, pění a mraky nadějí. Nacionální nadšení vydrželo 20 let a pak přišlo vyúčtování.

Kšeft je kšeft, nic osobního

Československo se nemohlo tak výhodně zadlužit jako jeho západní soused, osud Československa byl tedy zpečetěn. Budoucnost skýtal národ německý zadlužený Adolfem Hitlerem na nákup vybavení Wehrmachtu a Luftwaffe. Tak jako nakupoval Masaryk pro legie u Američanů, nakupoval Hitler u Angličanů, Francouzů i Američanů, ale jaksi ve větším. IBM, Ford, Rolls Royce a mnoho a mnoho dalších by mohlo vyprávět. Kdyby pánové a korporátky chtěly. A to pochopitelně nechtějí, protože nasazení jejich děrných štítků pro průmyslové vyhlazování lidí dnes už není košer. Ale Hitlerovy peníze posílané přes švýcarské neutrální banky, ty nikomu nesmrděly. Hitler byl navíc zárukou boje proti komunismu, tedy největšímu tehdejšímu světovému strašidlu. Je tedy naprosto pochopitelné, že když naši spojenci stáli před volbou: „Beneš nebo Hitler,“ zvolili toho druhého. Vždyť jak jinak by Hitler mohl dělat hráz komunismu, když Německo nemělo se Sovětským svazem společnou hranici? Německé hranice bylo třeba dříve posunout poněkud na východ, dříve než se východní, komunistické hranice, přesunuly na západ.

A co dělali dobří Češi? Chvíli mobilizovali, ale rychle vystřízlivěli a pak se dali do budování Třetí říše národa německého. V budování říší skrze montovny máme tradici a jsme v tom fakt dobří. Češi nejprve protestovali, divili se, že nemáme suverenitu, jenže nic naplat. Západní demokracie a Rusové k utrpení národa českého sice úplně nemlčely, ale vcelku spojeně kuňkaly. Hrstka dobrodruhů zemi opustila a dala se později do služeb našich „spojenců“ na západě či komunistů na východě. Po válce byli jedni popraveni a druzí vyznamenáni, na což se po sametu zase obrátil náhled. A tak začíná další dějství.

Jednomu trafiku, druhému kriminál

Po válce se vrátili naši dobrodruzi jako osvoboditelé, někde ovšem (například v Lidicích), je vřele nevítali. A tak jich řada znovu emigrovala, jiní skončili v československém socialistickém vězení, a jiní byli dokonce „vděčným“ národem popraveni. To už ovšem pro Čechy nebyla vzorem Třetí říše, ale „země, kde zítra již znamená včera,“ tedy Sovětský svaz. Budovali jsme socialismus, ale jakmile jsme mu chtěli dát lidskou (a českou) tvář, už tu byli naši osvoboditelé z našich iluzí. Přijeli v železných maringotkách a dočasně zde působili přes 20 let. Češi opět protestovali. A divili se, že nemáme tu suverenitu, jenže nic naplat. Západní demokracie k utrpení národa českého sice úplně nemlčely, ale jako obvykle jen kuňkaly. Později pár set lidí podepsalo protirežimní tzv. “Chartu”, naproti tomu statisíce prorežimní „Antichartu“. Ti druzí velikáni ducha dnes v médiích tvrdí, že vlastně o nic nešlo.

Revoluce jako kýč a realita montoven

Teprve když se celý východní blok hroutil, začala jako v jedné z posledních zemí „revoluce“ i u nás. Samozřejmě šlo opět o “mírnou revoluci v mezích zákona“, řečenou sametovou. V Čechách se brzy rozhořel boj o to, kdo se zasloužil víc. Emigrace, nebo domácí Charta? Klaus z šedé zóny socialistického bankovnictví, nebo humanitární bombardér Havel? Cynik by řekl, že nejvíce se zasloužily o naší svobodu úspěchy afghánských mudžáhidů. Ti zatopili Rudé armádě natolik, že to přispělo k pádu Sovětského impéria.

Každopádně teď máme konečně, co jsme chtěli, svobodný stát. Češi snili o mercedesu za kupóny, ale pak pochopili, že to nebylo myšleno pro všechny. A tak šli zase se do montoven. V budování říší skrze montovny máme tradici a jsme v tom fakt dobří. Teď se nemusíme bát, že nás přepadnou sousedé, s nimž sdílíme stejné koloniální zájmy. Naopak naši vojáci střílí po celém světě, kde je napadne. Pardon, ne tedy kde nás napadne, ale kde to ve Spojených státech někoho napadne. Jsme věrní spojenci, sloužili jsme císaři pánu, sloužili jsme Třetí říši, sloužili jsme táboru míru a socialismu, věrni zůstaneme, sloužit budeme i světovému kapitalismu a to až do roztrhání těla. A ty montovny u nás jedou skoro zadarmo. Za Reinharda Tristana Eugena Heydricha se dělalo za špek, teď už vyšel z módy, tak jsme na něj jen skočili.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Převzato z e-republika.cz

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
13 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
24. 9. 2018 18:28

Omlouvam se za dost zásadní omyl.
K tomuhle se vyjádříme hned, jak mi to pracovní doba umožní.
Svojský pohled na vlastni kulky.

idiotronic
24. 9. 2018 20:39

V odkazu se píše o 700 létech monarchie. Ale datum vzniku Rakouské republiky (pár dní před vznikem ČSR) tam uvedeno není.
Když v Německu , z instituce Collegium Carolinum její šéf Ferdinand Seibt (*1930 litoměřicko) na hodinu vyrazil Evu Hahnovou (*1949Praha) pro odbornou názorovou neshodu, postavila se na její stranu asi stovka historiků. Ani jeden z Československa, ani jeden z čsl. emigrace. Soud posoudil Seibtův postup jako protiprávní a výpověď zrušil.

hudryper
hudryper
25. 9. 2018 16:24

Vtipný historický exkurz století existence-neexistence Československa.

PPK
PPK
25. 9. 2018 19:28

hudryper napsal Vtipný historický exkurz století existence-neexistence Československa. Sorry jako, ale jen za vtipný, to tento článek rozhodně nepokládám. Na můj vkus je příliš cynický a logicky je i jen „z druhé ruky“ informovaný, protože autorem neprožitý. Ale dobrá, historicky pro hudrypera je jistě v části o roce 1968 interpretačně vítaný. Takže, ačkoliv se sociálními názory autora (Pavel Letko) často souhlasím, tak jeho lehkovážně subjektivní pohled na dějiny vlastního národa v posledních 100 letech jako celku, to rozhodně nesdílím. Proč? Inu, jednoduše proto, že tři čtvrtiny toho času, na rozdíl od autora, jsem v té době žil. Vím, že hudryper… Číst vice »

hudryper
hudryper
25. 9. 2018 21:18

PPK napsal lehkovážně subjektivní pohled na dějiny vlastního národa v posledních 100 letech jako celku, to rozhodně nesdílím. Pokud by autor nepoužil pro kritická období existence českého národa v posledních 100 létech lehkou nadsázku,musel by vzhledem k tomu,k čemu se dospělo napsat nekrolog. Je smutné, když člověk mimo dobu 1.republiky celé to období prožil a pravdivé hodnocení chování lidí a režimů označí za cynismus. Dokud lidé nejsou ochotni připustit,že dělali něco špatně,nemají šanci na dobrou budoucnost. Jestli se něčemu dá špatně věřit,pak jde o Vaši pózu tzv. obyčejného občana,pane PPK. Mé údajně neuspokojené podnikatelské ambice ponechte laskavě stranou. Já jsem… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
26. 9. 2018 5:08

Je fajn když hrstce vlastenců vše objasní člověk který ví co dosud možná dělal špatně, a tak se na stáří rozhodl něco udělat dobře. Pojmenovat slabá místa národů (obyvatelstva) ale nestačí. Nestačí nazvat hrstku vlastenců či lidí s odvahou „dobrodruhy“… Co se týče Evropanství: dávno jsem v soudobém jeho pojetí vystřízlivěl… A co se týče té socialistické minulosti: nepochybně jsme neměli vnější suverenitu v rozhodování- avšak tu vnitřní ekonomickou pro větší blahobyt většiny a tím skutečně humánnější rozvoj většiny jsme měli nepochybně větší nežli dnes. A vztahy mezi lidmi tomu také většinově odpovídaly. Jistě: někdo vždy to „vnitřní peklíčko“ -které… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
26. 9. 2018 5:23

Již není „Českého zapomenutého zapadákova“, ale ani „Italských pevností“… Již zbývají poslední „pevnosti“ – pevnosti toho co se kdysi zvalo charakterem. A já skromně za sebe dodávám, že by mělo jít o charakter LIDSKÝ. Je možná nadsázka a ironie, do určité míry je i vhodná a potřebná, aby člověk viděl že ne všichni sdílí ten „jeho osobní“ pohled na svět, život i „vlastní“ „národ“. Kromě oné „karmy osobnostní“ je i ta rodinná či „národní“… Nechtěl bych psát podobně ironizující články o „národech říše Římské národa Německého“, občas „poněkud separatisticky“ rozdělené „Evropy“ (Francká či Sámova říše), atd… Sjednocoval nás často v… Číst vice »

Irena
26. 9. 2018 6:13

Ještě k těm českým anglickým letcům. Pan Hudryper asi nikdy neslyšel o tomto, že? https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Unthinkable Cituji: Churchill sice navrhoval nasadit do boje silně antikomunistickou exilovou polskou armádu o síle téměř 100.000 mužů a uvažoval také o zapojení německých válečných zajatců… Takže k nám se z Anglie jistě všichni vrátili anglickou rozvědkou nepolíbení, že? To všechno byli komunistické výmysly. To jistě. Neříkám, že to odnesli vždy ti, co si to zasloužili. To bohužel ne. Oni ty západní k.u.r.v.y. jsou v tom vyvolávání rozbrojů mezi lidmi dost dobří. Mají v tom staleté historické zkušenosti. To nám bylo často osudné už jen proto,… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
26. 9. 2018 7:24

Západ a vůbec přímořská část Evropy měla vždy větší dynamiku rozvoje. Logicky dík menším vzdálenostem oproti té „kontinentálnější“ pevninské části Evropy v Rusku. Ta dynamika znamenala také větší sdílení-. špatného i dobrého. Jeho větší frekvenci a rychlost. Více blízkých střetů, více „pochopení“ pro dravost a potřebu bezohlednosti… Nepochybně to Západní mentalitě je dodnes vlastní, stejně jako kolonialismus a ochota žít na úkor jiných a cizích zdrojů, budoucnosti. Odráží se to i v plundrování přírody na Západě. Ale: Západ není zdaleka jen špatný. Stejně tak „Východ“ není úplně vždy jen a pouze dobrý. Viz ten např. vzdálenější „vskutku ryze asijský“. Ten… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
26. 9. 2018 7:39

Říká se že co je malé je i hezké… A že Velký musí ovládat umění unést svou velikost… Každý poznat a pochopit sám sebe a snažit se mít porozumění pro druhé. Ty kolem… Vždy budou totiž (řečí mé ochranářské minulosti) „nějaké ty stromy u sjezdovky krajními“- a tak by bylo možno stále kácet a kácet… Jako kdys na pradědu pod vedením MŽP pokáceli v zájmu jistého „podnikatele“ a „zaměstnanosti“ a „bezpečnosti uživatelů“ desítky ba více stoletých smrků světově unikátních… Nenechejme se pokácet, znejme své nedostatky a pracujme na nich. Snažme se zvládnout umění zasmát se i svým chybám. Ale neplivejme… Číst vice »

Bety
Bety
26. 9. 2018 9:37

Ono by to chtělo v první řadě zdravý rozum. Proč nám např. po 89. mazali med kolem huby přímo zednickou lžící – jak jsme šikovní, chytří, pracovití, vynalézaví, prostě úžasní, a proč jsme najednou zaprdění malí přizdisráči, kteří nikdy nic nedokázali a nikdy nic nedokážou? Protože v jisté době pro jisté elity které jsou „světové“ a k „nějakému národu“ se tudíž ani nehlásí bylo výhodné, abychom si mysleli to první a teď se nás snaží přesvědčit o tom druhém – proč asi? Kam nás zavedlo to falešně nabuzené sebevědomí? K totální ztrátě suverenity. A kam nás má zavést teď úplná… Číst vice »

Gatta
Gatta
26. 9. 2018 11:51

Odlehčím – krásným malým zkratkovým opáčkem z dějepisu …
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/dobes-pavel/leporelo-228524

racek
racek
1. 10. 2018 20:39

Ohh Betty, bohužel s Vámi musím souhlasit. Nicméně na nástup nových elit před 30 lety mám stále stejný názor …. vlastně ne úplně. Oni jsou ještě 10x horší než jsem vůbec tušil… Jo a abych dodal, byl jsem těch posledních třicet let mnohem úspěšnější než předtím. Tehdy také vznikaly elity, ale proti nim ani schopný člověk neměl šanci. Jen všehoschopný. Dnes se přece jen šance v té rovnosti zlepšily. Ne vždy a všude. Dnes politiku, média, soudy ovládá jistá mafie, jejíž nepotismus je přímo příkladny, jak z učebnice ..