Svět podle Orbána

Reklama


V sobotních Lidovkách vyšel obsáhlý rozhovor s maďarským premiérem Viktorem Orbánem (ochutnávka zde). Pokud jste nečetli, tak si sežeňte a přečtěte, protože to stojí za to. Na prostoru, který Orbán dostal, že se totiž dá říct hodně a s takto uceleným vyznáním nacionálního konzervatismu se v (zatím) českém prostředí asi jinde nesetkáte.

Nenechte se zmást tím, že to je maďarský premiér a maďarská realita – z českých luhů a hájů podobný sentiment už také vzlíná a až se objeví český Orbán, bude mít bohaté žně. Orbán totiž říká přesně to, co by rádo slyšelo i čím dál tím víc Čechů. Ale pozor, v Orbánově případě nejde o populismus, protože on tomu, co říká, evidentně nejenom sám věří, on tím i žije.

A cože to říká? Především mluví o zdravém rozumu. Člověk se má podle Orbána řídit zdravým rozumem, přičemž mít zdravý rozum znamená myslet jako Orbán. Co je pro jiné Bůh či Prozřetelnost, to je pro Orbána zdravý rozum.

Produktem zdravého rozumu je svět podle Orbána. To je svět tvořený izolovanými národními společenstvími. Národ je v tomto pojetí politicky, etnicky, kulturně a nábožensky homogenní společenství, taková monokultura, která se s okolním světem stýká pouze skrze přísně definované a hlídané hranice. Řešení každého problému musí začínat opatřeními proti kontaminaci národa cizími živly či inovacemi.

Orbán mluvil v Lidovkách dost dlouho a srozumitelně na to, aby mohl být nepochopen. Otázka nezní, jaký je svět podle Orbána, ale jestli ho máme takový chtít. Je to dobrý nápad, chtít svět podle orbánů? Je to rozumné? Je to prozíravé? Je to bezpečné? Je budoucnost v pokusu vrátit minulost?

Převzato z blogu Tribun

Stanův komentář: K Orbánovi zdaleka nejsem tak kritický jako Tribun, s výjimkou odmítání jeho revanšismu (v diskusi pod originálem článku) hodnotím většinu jeho kroků v zahraniční politice kladně. Je to člověk, který má na středoevropského politika velkou odvahu, a to, že se na začátku při ochraně vnějších hranic Schengenského prostoru vzepřel Angele Merkelové a bruselským byrokratům, je hodné ocenění. V té době on jediný plnil závazky, které na sebe vzaly všechny země, jež podepsaly Schengenskou dohodu, přesto mu většina těch, kteří přijatá pravidla fatálně porušovali, nadávala do euroskeptiků a rozbíječů evropské jednoty. Pozoruhodné je také to, jak ve své zemi vzdoruje západním korporacím, ale o tom, podobně jako o „ochraně maďarských menšin v zahraničí“, asi v rozhovoru v Lidovkách nebude ani slovo.

Přejít do diskuze k článku 49 komentářů