Svět ruskýma očima 268

Reklama


Západní Afrika: Aprobace nového světového řádu

Alexandr Mezjajev

28. Leden 2015

V Africe se rozhořívá čím dále tím více konfliktů. Postižena je obzvláště Západní Afrika, v níž hrozí všeobecná destabilizace. Pokračují ozbrojené srážky v Mali, kde se počátkem roku 2015 zvýšil počet napadených spolupracovníků národních i mezinárodních bezpečnostních sil. Teroristické skupiny nově zaútočily na města i vesnice a na místní vůdce podporující mírový proces. Mise OSN v Mali byla vedle ostatních nejkrvavější. Před Novým rokem byly ostřelovány základny OSN raketami (1). Krátce před tím bombardovaly ozbrojené síly OSN některá sídla. To zcela změnilo vztah obyvatel k mírovým silám, výsledkem byl požadavek na jejich okamžitý odsun (2).

Koncem roku 2014 došlo k převratu v Burkině Fasso a její prezident Blaise Compaoré odstoupil. Ovšem generální tajemník OSN uznal převrat za „národní povstání“ a na novou vládu nebyly uvaleny žádné sankce. Formálně bylo „národní povstání“ vyvoláno snahami dosavadního prezidenta, který byl v čele státu 27 let (3) o změnu ústavy tak, aby mohl kandidovat i potřetí. V průběhu čtyřdenních protestů přišlo o život 30 lidí a přes 600 jich bylo zraněno. Prezident podal demisi a zemi opustil.

Je nápadné, že nestabilita přichází do zemí, v nichž mají proběhnout volby s kandidátem o třetí termín ve funkci hlavy státu. Podobně se dělo v Beninu a v Togu. V Togu ani není prezidentská funkce omezena dvěma funkčními termíny. Současný prezident je synem generála Eyadémy a zemi vládne 38 roků (4). V polovině ledna se masově demonstrovalo v Demokratické republice Kongo, kde zahynuly desítky lidí. I zde bylo podnětem k demonstrování přání současného prezidenta Kabily kandidovat i ve třetím volebním období.

V Nigeru vznikla politická krize v důsledku obvinění předsedy parlamentu Hamy Amadoua z obchodu s dětmi. Nebyl zatčen, protože utekl ze země.

V Nigerii krize pokračuje. V poslední době jsou stále častější teroristické útoky Boko Haram (BH) a střelba, obzvláště na severovýchodě země. Útočí se zejména na vojenské a bezpečnostní objekty. Oběťmi jsou jak „nevěřící“, tak muslimové. Bojovníci BH zapalují jak křesťanské kostely, tak mešity. Terorizují i muslimské učence. V zemi budou volby v únoru. Prezidentští kandidáti jsou napadáni, včetně muslimských. Úřady by rády proti BH něco podnikly, ale mají svázané ruce námitkami z OSN a především od Mezinárodního soudního dvora, varujícího v případě protiteroristických akcí před „porušováním lidských práv“ (6). BH výrazně zvětšila kontrolované území a na něm zavedla nový systém řízení – šariját. V listopadu 2014 vyhlásil vůdce BH  vytvoření islámského kalifátu s hranicemi daleko mimo Nigerii, zabírá i území Kamerunu a Nigeru. K nejkrvavější akci došlo letos 3. ledna, kdy ve městě Baga podřezali přes 200 lidí.

Propuknutí eboly v Západní Africe způsobilo izolaci celých států. Jsou uzavřeny hranice, včetně námořních a vzdušných. Mezi takto postižené státy patří Guinea, Liberie a Sierra Leone. Krom eboly zde obyvatele hubí také střety policie s demonstranty. Ve všech těchto zemích je vyhlášena mimořádná situace. V Guinei a Liberii jsou odvolány volby. Liberijský parlament nedal svému prezidentovi dodatečné pravomoci na pomoc v boji s ebolou.

V Africe přetrvávají všechny dřívější potíže, konkrétně mezinárodní zločinnost, především ve věci drog. Nedaří se zmařit cestu drog přes Guineu-Bissau. V Guinejském zálivu se rozmohlo pirátství.

Současná Západní Afrika je ohromný zkušební polygon, v němž se zkouší nový model řízení světa. Je zde řada zón, které mohou následně být rozšířeny na další území. Existuje zóna přímé kontroly Západu nad přírodními zdroji, kde neplatí národní zákonodárství, dále zóna bezpečného tranzitu drog, zóna námořního pirátství (mezinárodní vydírání jako součást mezinárodního obchodu), zóna rozsáhlých zdravotnických experimentů, zóna totálního teroru (také pro zastrašování). Alternativou je zóna nového, relativně pokojného neokolonialismu, kde bude na oplátku za ochranu určitého území od všeho shora uvedeného zla uplatněno přímé zahraniční řízení. … Takový systém je aplikován i jinde, nejen v Západní Africe.

Odkazy uvedeny u originálu

Převzato z Fondsk.ru

***

Evropa utíká z „washingtonského blázince“

Ljubov Ljulko

29. Leden 2015

Evropská solidarita v otázkách izolace Ruska praská ve švech. K postoji Řecka se přiklání i Francie. Vlastní ekonomické zájmy začínají být pro vlády mnohem důležitější než plnění rozkazů z „washingtonského blázince“.

Strážci „washingtonského blázince“ se jmenují Polsko a Litva.

Pojmenování „washingtonský blázinec“ dal Obamově administrativě americký novinář Steven Landman. První zpráva je z 26. ledna z Francie. Paříž se s Moskvou dohodla na ukončení sankcí na dodávky vepřového masa a výrobků z něj. Informovala o tom agentura Reuters, která píše: Dosud v EU roste tlak na zesílení sankcí proti Rusku. Francie se domlouvá o zrušení zákazu živých vepřů, polotovarů a sádla do Ruska, který loni Moskva zavedla. Agentura napsala, že se ve skutečnosti takto Paříž připojuje k sankcím Moskvy proti Varšavě a Pobaltí, neboť se zříká přepracování vepřového od nich.

Litevská a polská vláda si nyní dělají starosti a Francii zažalovaly. Polská média situaci považují za katastrofu pro polské výrobce, neboť k Francii se připojily také Itálie, Nizozemí a Dánsko. Jednají s Ruskem o téže záležitosti. Z hlediska Polska a Litvy odpověděla EK na žalobu velmi neblaze: EK odsuzuje dvoustranná jednání s Ruskem, ale nemá právní nástroje k jejich blokování.

Uvolňujme evropskou solidaritu prostřednictví Francie, Finska a Španělska.

Existuje ještě možnost domlouvat se s těmito zeměmi, které silně utrpěly z ruských odvetných sankcí. Poslanec Státní dumy Kiril Čerkasov k tomu řekl: „Nyní, za podmínek protiruských sankcí, se musíme maximálně snažit rozviklat tuto evropskou solidaritu. Máme-li možnost vyřadit jakoukoliv zemi z této bojové linie, je to vítáno. Jaká k tomu povede cesta, nebo jaké budou metody, je vcelku podružné. Naše diplomacie umí v takových podmínkách pracovat.“ Poslanec upozornil, že ve všech třech zemích se letos bude volit a vlády potřebují podporu farmářů i lidí ze zemědělského odvětví.

Řecko dá veto na protiruské sankce

Nová řecká vláda levé koalice SYRIZA + Nezávislí Řeci oznámila, že posuzuje možnost vetování dalších sankcí proti Rusku. Zpráva byla dána v předvečer setkání 28 členů EU 29. ledna. Západní media píší, že to není jen podpora Ruska, ale především obchod za účelem odepsání a refinancování dluhu Řecka trojici věřitelů EU.

Solidarita Evropy ve vztahu k Rusku dozná velkou újmu. Ne nadarmo volal Tsiprasovi v noci Obama a slíbil mu finanční pomoc. Ta je však nerealizovatelná. K tomu by musel mít Bílý dům souhlas Kongresu, jehož obě komory jsou dnes kontrolovány Obamovými oponenty – republikány, a ti pomoc Řecku neschválí.

Je postoj řecké vlády obchod, nebo podpora Ruska? Klíčovou postavou v Řecku je Alexis Tsipras. Ten řekl, že „neonacisti jsou trvalou součástí ukrajinské vlády“. Podtrhl, že Řecko a Rusko budou rozvíjet „strategické partnerství“.

První diplomat, s nímž se Tsipras po svém prezidentském slibu setkal, byl ruský velvyslanec Andrej Maslov. Řecký ministr financí Janis Varoufakis loni v březnu vyzval EU „ukončit vměšování se do ukrajinských věcí“. Obvinil Západ ze dvojích standardů při postojích ke Krymu a popsal Ukrajinu jako „pole boje mezi průmyslovým neofeudalismem Ruska, ambicemi ministerstva zahraničí USA a neoliberální politikou Německa“. Loni v září hlasoval Varoufakis a jeho kolegové ze SYRIZY v Evropském parlamentu proti ratifikaci dohody  o asociaci Ukrajiny do EU.

Ministr zahraničí Řecka Nikos Kotzias je v přátelském vztahu a A. Duginem, kterého Západ nazývá ideologem „ruského imperialismu“ a „povstání na východě Ukrajiny“. Ministr obrany Panos Kammenos, vůdce nacionalistické strany „Nezávislí Řeci“ navštívil krátce před volbami Moskvu a řekl, že „sankce proti Rusku jsou v rozporu se zájmy lidu Řecka“.

Sergej Gorodnikov, ředitel Vývojového centra globální politiky míní, že „Řecko bude nyní bílou vránou v EU a bude ještě více proruské, než za předešlých vlád. Řecko je kvalitativně skutečně pro zrušení sankcí. Nyní bude jedním z iniciátorů omezení sankcí a dokonce i jejich zrušení Evropskou unií. Vydrží SIRIZA vnitřní nátlak EU? Myslím, že levicově radikální vláda je schopna ustát velmi silný nátlak.“

Takto se může zdánlivá solidarita Evropy udržovaná bičem a cukrem USA zbortit, pokud se šikovně rozbije separátními jednáními a přímou podporou Řecka. Tím spíše, že evropští úředníci předvádějí neúctu k národním vládám. Řecko je pohoršeno, že se jej dosud nezeptali, zda podpoří sankce proti Rusku.

Převzato z Pravda.ru

***

Neočekávaná návštěva Baracka Obamy v Saúdské Arábii

Dmitrij Minin

30. Leden 2015

Obama promluvil o mimořádných úspěších své mezinárodní strategie a o vedoucí úloze Ameriky ve světě, ale přitom v zahraniční politice propadl spěchu a nervozitě. Ačkoliv na pohřbu saúdského krále měl být účasten viceprezident Biden, zkrátil Obama svoji oficiální návštěvu Indie na jeden den a 27. ledna se přiřítil do Rijádu. Svůj program v Dillí seškrtal, což u Indů vzbudilo nepříjemné pocity.

V rituále zpozdilý a v protokole předčasný vpád Obamy na Arabský poloostrov ukázal světu, jak je Washington znepokojen z utváření situace na Blízkém východě. Obamova snaha nalinkovat chování novému saúdskému vedení byla očividná. Veškerý arabský tisk poukazoval na to, že Obamova žena byla na ceremonii nevhodně oblečená, s nezakrytými vlasy, v modrých kalhotách a pestrém saku. Celý program Obamovy návštěvy předvedl ignorování muslimských tradic.

Saúdská Arábie je hlavním dodavatelem ropy ve světě a oporou americké politiky v Perském zálivu. Nyní při změně hlavy království je v obtížném postavení, k čemuž přispěl i Washington. „Velice chabý boj“ s radikálními islamisty a jejich neprincipiální využívání Američany ke svržení nežádoucích režimů udělalo z islamistů vážnou geopolitickou hrozbu dokonce samotné Americe a jejím spojencům.

Ze severu se těsně k saúdským hranicím přiblížily oddíly Islámského státu (IS). Al-Baghdádí oznamuje, že jeho hlavním cílem je Mekka a Medína. K jejich obyvatelům se obrátil v roli kalifa se slovy „Jdeme!“ Oddíly IS, v nichž slouží rodáci z Království Saúdská Arábie (KSA) zaútočily 5. ledna na město Arara na severu království. Mnozí muslimové považují tvrzení al-Baghdadiho, že je přímým potomkem proroka Mohameda a jeho rovnostářské ideje za přitažlivější než výzvu k loajalitě „v luxusu se topící“ ze strany dynastie Saúdů, kteří nepřísluší ani k rodu Hašim, ani ke Kurajšovcům, z nichž vyšel zakladatel islámu. IS stále více přebírá dědictví Usámy bin Ládina a k vládnoucí dynastii je stále nesmiřitelnější.

Washington se svými bezpilotníky na jihu Arabského poloostrova skončil. Největší podíl „nejdokonalejšího“ amerického prostředku boje s terorismem byl v Jemenu a v Pákistánu. Přitom je zvláštní, že výsledek boje byl právě opačný, než se očekával. Tupé letecké útoky na seskupení bojovníků, nehledě na „vedlejší škody“, jen posílily džihádisty přílivem místní chudé mládeže. Výsledkem je, že se vlády v Saná zmocnily šíitští povstalci, Rijádu nepřátelští příslušníci kmene al-Housi. Ti svrhli Saúdy a Američany podporovaného prezidenta Abed Rabbo Mansoura Hadiho. Bombardování je už zbytečné, neboť jsou zabrány všechny vládní úřady a hlavní město je zcela pod kontrolou. Housité ovládají Východní provincii Saúdské Arábie, kde žijí šíité a je tam rovněž největší podíl těžby ropy v KSA. Rijád je tím velmi znepokojen a za vším vidí ruku Teheránu. Jih Jemenu je osídlen sunnity, neuznává housity a uvažuje o nezávislosti. Jemenský jih se v důsledku amerického „boje s terorismem“ změnil dávno na doménu al-Kájdy. Stejně jako v Afghánistánu se i zde rýsuje přechod oddílů al-Kájdy k IS a saúdské dynastii hrozí, že se proti ní sjednotí šíité i radikální sunnité. Počet obyvatel v chudém Jemenu je přibližně stejný jako v KSA. Nabízí se otázka, zda je Washington natolik  neschopný odvrátit od svého „věrného spojence“ nebezpečí, anebo jestli mu nakonec nejde současná situace na ruku, zda není předem určená. Jestli se zde třeba nejedná o užití starého principu „rozděl a panuj“.

Obama se při své návštěvě Rijádu snažil zabezpečit si od krále Salmana podporu svého blízkovýchodního kursu, včetně íránského. Znalci tvrdí, že se jednalo o třech hlavních tématech: situaci na hranicích KSA, postoji k jadernému programu Íránu a ceně ropy.

Na první pohled je pro Washington nový král velmi vhodný. Ve své době pomáhal Američanům financovat afghánské mudžahedíny proti vojskům sovětské armády. Tehdy po dohodě s USA způsobilo KSA propad světových cen ropy. Dnes se to opakuje. Salman už avizoval, že těžbu ropy nebude snižovat, ani se snažit o její zdražení. Američané jsou spokojeni s postojem krále Salmana i vnuka zakladatele dynastie, druhého prince Muhammada bin Nadžífa, který je téměř Obamovým přítelem a s nímž se Obama setkal v roce 2014 třikrát. Je také označován za osobního přítele Kerryho a šéfa CIA Brennana. S prvním princem Mukranem, posledním bratrem zesnulého krále, který má již 70 let a nemá patřičný vliv, Američané nepočítají. Ministr vnitra Nadžíf je nejnesmiřitelnějším odpůrcem al-Kájdy v saúdském vedení. Ta proti němu v roce 2009 nastražila atentát. Současný král jmenoval svého syna Salmana ministrem obrany. Klan Saúdů má tedy obsazeny všechny důležité posty.

Experti se různí v pohledu na to, co stojí v pozadí za Saúdy drženými cenami ropy. Zda je to následování Washingtonu ve snaze trestat Rusko, anebo přání sabotovat konkurenční americké projekty. V každém případě Spojeným státům ceny vyhovují. Obama přiznal, že ač jsou USA energeticky nezávislé, vyhovuje jim pád cen ropy. Podle představ Ameriky je to úspěch v obnovení jejich ekonomiky a umožňuje to nátlak na ostatní ropné mocnosti – Írán a Rusko.

Ovšem závislost KSA na kapricích americké politiky je proti zájmům této země. Rozpočet má již v deficitu. Nelze provést diverzifikaci ekonomiky. Království je odsouzeno být benzinovou čerpací stanicí Západu. Sociální systém země je archaický a zranitelný. Aliance se Západem má dvojí důsledky. Západ má nepsaný konsenzus nepopichovat Saúdskou Arábii. Obama se ve styku se saúdskými vůdci zmínil o problému lidských práv jen tak mimochodem. Země není ve vakuu, pronikání západního stylu života demoralizuje elity, provokuje vzdělanou část obyvatel k očekávání něčeho lepšího a prostí lidé nesou nelibě své postavení a šíření cizí kultury. KSA má dvě třetiny obyvatel mladších než 30 let a mezi nimi je třicetiprocentní nezaměstnanost. Radikální islamisté verbují své lidi právě mezi nimi.

Převzato z Fondsk.ru

***

Ministr zahraničí Řecka řekl o nepřípustnosti sankcí EU proti Rusku

Alexandr Gasjuk

1. Únor 2015

Řecký ministr zahraničí řekl pro athénskou Makedonskou zpravodajskou agenturu: „S ohledem na to, že jsem dostal pozvání k návštěvě Kyjeva a také pozvání Lavrova (na návštěvu Moskvy) bylo zdůrazněno, že se Řecko nemusí stát součástí problému, nebo zpřetrhat své historické svazky s Ruskem. Řecko může sehrát důležitou úlohu v průběhu jednání mezi Ruskem a Ukrajinou – dvěma evropskými státy a přáteli Řecka.“

Nová řecká vláda minulou středu zkritizovala komuniké proti Rusku. To bylo výsledkem porady ministrů zahraničí EU minulý čtvrtek. Řecký ministr zahraničí fakticky zablokoval zavedení nových protiruských sankcí, když souhlasil pouze s pokračováním již schválených opatření.

Ministr upřesnil, že je nejdůležitější přesvědčit většinu o tom, že by Evropa neměla přistupovat ke třetí vlně sankcí proti Rusku. Takzvané sektorální sankce znamenají ničení odvětví ruské ekonomiky.

Ministr dále řekl: „Dříve schválené sankce potrvají, ale nové nebudou. Zachránili jsme evropskou shodu a vyhnuli se narušení. To byl důvod pro pozvání do Moskvy od pana Lavrova.“ Oznámil rovněž, že dojde brzy k telefonickému jednání řeckého ministerského předsedy s ruským prezidentem. Je významné, že ruský prezident byl první ze zahraničních vůdců, který blahopřál vůdci SYRIZY k vítězství v parlamentních volbách.

V průběhu čtvrtečního setkání ministrů zahraničí EU se ukázalo, že mnohé země si stejně jako Rusko nepřejí eskalaci konfliktů EU s ním. Ještě před tím bylo oznámeno, že se proti zavedení nových sankcí postavily Rakousko, Maďarsko, Kypr a ČR. Nejnesmířlivější postoje mají Velká Británie, Pobaltí, Polsko a skandinávské země. Řecko nechce nové sankce proti Rusku, ale nepřeje si ani využít k tomu právo veta.

Řecko si uvědomilo, že na Ukrajině žije řecká menšina a trvalo na tom, aby se do nového dokumentu začlenila nutnost ochrany menšin v zóně konfliktu. Podle dostupných údajů žije jen v okrese Mariupol několik desítek tisíc etnických Řeků. Trvale zde funguje řecký generální konzulát, který musel už několikrát přerušit práci kvůli nebezpečí rozsáhlých bojů.

Kotzias se také zmínil o tom, že se evropským partnerům nepodaří využít řecké dluhy k tomu, aby je donutili přijímat rozhodnutí proti svým národním zájmům. Řekl: „Být dlužníkem neznamená, že se musíme zříci našich práv v EU.“ Vyslovil naději, že to v EU pochopili.

Převzato z RG.ru

Přejít do diskuze k článku 49 komentářů