Středomoří už není doménou Západu

Alexandr Artamonov

26. září 2016

Po zvyšování přítomnosti ruských válečných lodí v Tartusu přistoupila RF k operacím u břehů Francie a Itálie. Podle západních medií vplula ruská ponorka do bezprostřední blízkosti akvatorie válečného přístavu Toulon.

Alžírsko ruským lodím poskytlo (a podle tajných zdrojů také ponorkám) právo k užívání své základny Mers-el-Kebir jakožto opěrného bodu. Čínské námořnictvo, spojenec Ruska na Dálném východě, také poslalo kontingent svých lodí do východní části Středomoří.

Francie se pokusila odpovědět tím, že z příkazu svého ministra obrany vyslala průzkumnou loď Dupuy de Lom do Černého moře ke břehům Abcházie. Tato 100 metrů dlouhá loď je určena k radioelektronickému průzkumu pro Francii a NATO. O perspektivách konfrontace námořnictva ve Středozemním moři a o syrských událostech promluvil šéfredaktor elektronického vydání „Geostrategické observatoře“, bývalý šéfredaktor „Radio France Internationale“, absolvent Vojenské akademie Richard Labevier.

Ve svém článku píšete, že Středozemní moře, minimálně jeho východní část, se mění na rusko-čínskou zónu. Komentujte.

Od zahájení operace v Sýrii v roce 2011 měl Západ v úmyslu tuto zemi rozbít, podobně jako tomu bylo svého času v Iráku. Americká vláda si chtěla podrobit Asii, takže potřebovala rozčlenit Sýrii. Vsadili na salafistické a džihádistické hnutí pod ochranou NATO. V této operaci se angažovaly samotné USA, evropští partneři, Izrael a země Perského zálivu. Avšak Sýrie to ustála, i když se válka začala šířit z Libye a žoldáci přicházeli z Blízkého a Středního východu, z Kavkazu, Čečenska, Ujguři, Francouzi, z Alžírska, Maroka a z Tuniska. V letech 2012 až 2013 pronikli přes syrskou hranici, ale Sýrie to zvládla.

Situace přešla do regionální občanské války. V Sýrii měly být malé emiráty obývané sunnity a šíity, všelijakými bojovnými elementy atd. Rusko se rozhodlo zachránit státní celistvost Sýrie. Putin vyzval na půdě OSN k vytvoření jednotné fronty proti IS, jenže Američané chtěli rozpad a zničení Sýrie. Rusku se podařilo konsolidovat svoji vojenskou námořní pozici kolem základny v Tartusu. Staví se tam ještě druhý přístav pro Číňany, v provozu bude od října 2016.

Středozemní moře už nepatří Západu. Přinejmenším jeho východní část už není pod vládou amerického, britského a francouzského námořnictva díky Suezskému průplavu. Stejně tak v oblasti Gibraltaru zasáhli ruští a čínští partneři do rozložení sil. Středozemní moře je opět středem velké všestranné geostrategické hry okolo Sýrie. Je epicentrem krize. Rusové syrskou krizi usměrňují a vědí si tak rady i s vlastní krizí na hranici s Ukrajinou, s Donbasem i v Pobaltí. Všechno je propojené. Řízení syrské krize má široké geostrategické souvislosti.

Německý časopis Die Welt tvrdí, že zásluhou Sýrie si Rusko vrátilo status světové mocnosti. Souhlasíte?

Dne 3. září 2013 zahájily Washington a Paříž z jedné z italských základen NATO pokus o bombardování Sýrie raketami. Ty byly zachyceny ruským radarem a sestřeleny i za pomoci ruského torpédoborce. Rakety NATO patřily do americké protivzdušné obrany – rakety proti raketám. Měly prověřit a odhalit radarovou ochranu Sýrie. Pokud se daly pochopit údaje od vojenské rozvědky, měly být zjištěny radarové stanice na území Sýrie. Ruské vojenské námořnictvo je dokázalo zadržet. Syrské základny zůstaly skryty a Rusové svým štítem předvedli svou sílu. Nakonec využil ruský generální štáb situaci k tomu, aby ukázal, že je si vědom plánů především francouzského a amerického generálního štábu zaútočit na Sýrii. Rusko tak pohrozilo Západu a předvedlo, že mu bude čelit a Sýrii nedovolí obsadit.

Po těchto zdvořilostech mezi americkým a ruským generálním štábem se začalo pracovat na diplomatických dohodách. Ona krize zneškodněných raket dopomohla k hledání řešení a umožnila vyhnout se nové eskalaci velké války proti Sýrii s širokou frontou NATO.

Ruské odolávání pomohlo ustavit rovnováhu proti americkému monopolu na mořích a ve vzduchu. Syrská krize umožnila vyvážit a pomocí síly ukázat, že Západ nebude jenom slízávat smetanu a že něco podobného jako v případě Sýrie může nastat i na Ukrajině. To je skutečný jazyk síly. Bylo to probíráno i na varšavské schůzi NATO. Aliance se cítila uražená a uzavřela to tím, že je potřeba rozesít základny podél ruské hranice.

Převzato z Pravda.ru

***

Budoucnost evropské vojenské mašinérie – soukromé žoldnéřské společnosti

28. září 2016

Oslabení globální bezpečnosti vede k chaosu v mezinárodních vztazích, po kterém následuje negativní vývoj na Blízkém východě a na Ukrajině a rozvoj síťových forem mezinárodního terorismu. Příprava strategie hybridních válek  a jejich testování v různých oblastech světa znamená jasné ohrožení ruské národní bezpečnosti. Ředitel Centra pro strategická studia a prognózy Sergěj Griňjajev se domnívá, že dnes není hlavním nebezpečím pouze terorismus, jehož tváří je DAIŠ, ale i reakce na poslední události kolem NATO.

Uvádí: „Slavný 5. článek stanov NATO byl použit pouze jedenkrát, po 11. září. Spojené státy  povolaly kolektivní síly aliance, aby zajišťovaly jejich vlastní bezpečnost. Na americkém nebi hlídkovala letadla NATO v době, kdy samotné USA řešily vlastní zahraniční cíle v Afghánistánu, Střední Asii a dalších regionech.“ Podle jeho názoru jsou roky NATO sečteny: „Dokonce z vojensko-politického pohledu je současný konflikt nikoliv konfliktem ze studené války. Dnes nikdo nebude bojovat v mohutném měřítku, na bojových liniích, nebudou bojovat státy a právě k tomu nebyla NATO vytvořena. V dnešní době, kdy mluvíme o pravidelné, asymetrické hybridní válce, jsou struktury zorganizované v rámci NATO neúčinné.“

Podle experta je důležitá část členů aliance neschopná bojovat: „Jsou to takové země jako Itálie a Španělsko. Víme o tom z příkladu jejich snahy o vojenské zapojení v Libyii. Jejich kontingenty samotné nezmohly nic až do doby, než sestavily jednotné velení.“

Griňjajev došel k závěru, že „budoucností evropské válečné mašinerie, dokonce i zaštítěné USA, jsou soukromé žoldnéřské společnosti. Je to další monopolizace tohoto trhu služeb, jímž stát fakticky přenáší své pravomoci k užití síly na soukromé firmy“.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Bumerang odplaty

Alexandr Žilin

30. září 2016

Anglosasové se připravovali použít ke zničení Sýrie stejný postup, který použili v Iráku a v Libyi. Letecké útoky, podněcování vzpoury, vyvolání chaosu, vykradení zdrojů a nakonec zničení země. Nebýt Ruska, všechno by se jim zdařilo. Rusko odrazilo útočný trumf amerických jestřábů, když se postavilo do čela akce k likvidování chemických zbraní v Sýrii. Washington nebyl na takový krok Moskvy připraven a intervenci musel odložit. Avšak Anglosasové se svých záměrů jen tak nezřeknou. V Sýrii se objevili řezači hlav z IS, a ti se zaměřili na boj proti prezidentu Asadovi, proti kterému vyhlásili válku i USA. V řadách IS jsou instruktoři z britských soukromých vojenských útvarů.

Jakmile IS několikrát zaútočil na syrskou armádu, USA okamžitě oznámily, že na nové kolo boje s „mezinárodním terorismem“ v Sýrii vysílají svoji armádu a speciální jednotky. Podivné, že Američané bojují proti Asadovi a zároveň posílají své vojáky do Sýrie bojovat proti IS, který ale také bojuje proti Asadovi. Nelze se proto divit, že po jediném útoku proti vojskům syrské armády utrpěla vládní vojska několikanásobně větší ztráty než IS za celý rok „nesmiřitelného boje“ Američanů s ním. Tímto způsobem by se dosáhlo ubití Sýrie, ale zasáhlo Rusko, a to naprosto legitimně na žádost prezidenta Asada. Do Sýrie vyslalo omezený vojenský kontingent.

Tímto regionem má procházet čínská Nová hedvábná stezka a není možno ponechat USA, aby jej vzaly pod svoji kontrolu. Rusko na sebe bere roli síly schopné zajistit bezpečnost Nové hedvábné stezky zde. Ruské VKS teroristům pořádně zasolily tím, že zničily jejich zbraně, techniku, také bandity a instruktory z Británie, USA a Izraele.

Situace se zásadně změnila, a proto přišli Anglosasové s novou legendou. Prý není možno bombardovat umírněnou opozici. Tu Američané zlegalizovali a část IS tak trvale chrání před údery. Pomáhají jí a jejím prostřednictvím vyzbrojují celý IS. V Sýrii stále probíhají rozsáhlé boje, při nichž je ohromná spotřeba zbraní, které USA dodávají prostřednictvím umírněné opozice. Tímto způsobem Anglosasové bojují nejen proti syrské armádě, ale i proti ruským silám, které ji podporují.

Za rok trvající angažmá v Sýrii ruské síly předvedly, že Rusko je globální velmoc. Postavily se na odpor světovému hegemonu násilí. Ještě důležitější je, že ukázaly svému zapřisáhlému nepříteli skutečně nečekaný válečný potenciál: Raketové útoky z různých pozic, moderní prostředky radioelektronického boje oslepující PVO NATO a mnoho dalšího.

Jinými slovy: Rusko předvedlo bumerang odplaty, a to i v podmínkách nejaderné války. Získalo cennou zkušenost,. když dokázalo čelit v boji Spojeným státům. V Sýrii budou dvě ruské vojenské základny. Odejít z Blízkého východu, zóny ruských životních zájmů, by znamenalo opustit světové postavení. Je jen otázka jak pokračovat, aby nedošlo ke „druhému Afghánistánu“. Aby k tomu nedošlo, musí  Rusko učinit svým spojencem politický islám. Sílu a vliv, které dosud málokdo chápe a zná.

Převzato z Warfiles.ru