Svět ruskýma očima 488

Evropská unie – 2018: v ekonomice opět nejistota

Petr Iskenderov

30. prosince 2018

Pro EU byl rok 2018 jedním z nejtěžších od jejího vzniku. Pro domněnku o zhoršení situace svědčí komplexní povaha krize, která zachvátila finančně-ekonomický i společensko-politický život. Vývoj krizových jevů je ve vedoucích zemích EU rychlejší než u okrajových (mladých) členů unie. Ke snížení hospodářského růstu ve třetím čtvrtletí 2018 v porovnání se stejným obdobím předchozího roku došlo zejména v Německu a Itálii, v zemích, které patří mezi vedoucí ekonomiky EU. Itálii nyní hrozí nebezpečí, že se HDP sníží již druhé čtvrtletí za sebou, což značí technickou recesi. Anglická banka předpokládá, že odchod Británie z EU bez dohody s Bruselem může v zemi v roce 2019 způsobit hospodářský pokles. Hlavní ekonom společnosti JP Morgan Bruce Kesman říká: „Není teď pochyb o tom, že se ekonomika zpomaluje.“ To potvrzuje i The Wall Street Journal, když píše: „V příštím roce nemusí být ve světové ekonomice dobře.“

Hlavním ve finančním životě EU v roce 2018 bylo ukončení programu „kvantitativního uvolňování“ (QE) Evropské centrální banky (ECB). Bylo vynaloženo 2,6 bilionu EUR ve formě nákupu státních obligací evropských zemí a dalších aktiv. Zastavením programu opět vyvstává otázka na směřování dalšího vývoje eurozóny a celkově EU. Prezident ECB Draghi přiznává, že v posledních čtyřech letech byl tento program „jediným motorem“ oživení evropské ekonomiky po finanční krizi v letech 2007 až 2008.

Agentura Bloomberg uvádí, že rozhodnutí zastavit program bylo přijato na základě hospodářských prognóz a je možno je v lepším případě nazvat pochybným. Tempo růstu HDP eurozóny se ve třetím čtvrtletí 2018 snížilo na polovinu, na 0,2 %. To je nejnižší od roku 2014. Analytik Raiffeisenbank Poryvai tvrdí, že existují vnitřní problémy eurozóny i problémy v americké ekonomice a v příštím roce je nebezpečí celkového zpomalení globální ekonomiky, obzvláště když nebude vyřešen konflikt USA a ČLR.

Ekonomika EU je proti nebezpečí bezmocná a jedná se o nebezpečí podobně vážná jako je dluhová krize v Řecku, na Kypru, či v Itálii. Draghi řadí k negativním faktorům pro eurozónu i geopolitické problémy, nárůst protekcionismu a výkyvy trhů.

Balancování rizik pro jednotnou evropskou měnu se pohybuje na špatnou stranu – londýnské The Financial Times vypichují tato Draghiho slova: „Rizika pro eurozónu se nadále koncentrují kolem italského státního dluhu, deficitu rozpočtu, obchodního balancování Francie a Brexitu. Nejděsivější je, že dosud není adekvátní řešení problémů v ekonomických seskupeních EU. Dá se tedy předpokládat, že nejsou-li peněžní stimuly od ECB, bude evropská ekonomika stagnovat.“ Takto situaci vidí hlavní analytik společnosti BCS Premier  Anton Pokatovič.

V očekávání jsou nové konflikty mezi EU a USA. Dne 5. prosince uveřejnila Evropská komise plán k posílení eura v mezinárodním obchodu a v toku financí. Podle dokumentu má být euro přitažlivější v mezinárodních kalkulacích a v globálním finančním systému, má se rozšířit jeho používání na trzích ropy a plynu a ve strategických odvětvích, konkrétně ve výrobě letadel.

Viceprezident pro euro a sociální dialog Dombrowski je přesvědčen, že přišel čas, aby euro rozvinulo svoji globální roli. Musí odrážet politickou, hospodářskou a finanční  váhu eurozóny a podporovat na pravidlech založený vyvážený mezinárodní politický a ekonomický řád. Ač se o tom v dokumentech nemluví, jde o přerušení hegemonie v obchodování evropských společností mezi sebou s americkým dolarem. Na klíčových strategických trzích nese obchodování prostřednictvím dolaru měnová a politická rizika, jako jsou jednostranná rozhodnutí, přímo zasahující dolarové transakce.

Evropští odborníci se vyjadřují otevřeněji. Analytici Centra pro evropskou reformu mluví konkrétně, že Trumpova administrativa „mění hospodářskou politiku na zbraň a postavení eura na světových trzích se stává otázkou zahraniční politiky a ne ekonomiky“.

The Financial Times uvádí: „Jestli někdy přijde další krize, nebudou reálným problémem chyby v reakci na ni, ale nedostatek speciálních nástrojů na její odvrácení. V blízké budoucnosti se může stát hlavním faktorem dynamiky mezinárodních ekonomických vztahů prohloubení obchodních antagonismů mezi USA a EU.“

(Pokračování)

Převzato z Fondsk.ru

***

Lokomotivy Evropské unie na obtížné cestě

Petr Iskenderov

4. ledna 2019

Důležitým faktorem v růstu krize  v EU je přibývání antagonismu mezi předními členy. Británie, jejíž odchod z EU se jeví pravděpodobný, je v ústraní. Nezdar snah vnitřní opozice v konzervativní straně o vyslovení nedůvěry premiérce ustálil situaci. Trvalým problémem je otázka, zda potíže tkví v osobě premiérky. Jakákoliv dohoda vyhovující Evropské unii nevyhovuje euroskeptikům z konzervativní strany. Takto se na situaci dívá profesor Londýnské univerzity Queen Mary Tim Ball.

Brusel již oznámil, že nehodlá dohodnutý plán odchodu Británie z EU měnit. Jedinou alternativou může být odchod bez dohody. V polovině prosince potvrdila Merkelová, že žádné další změny nepřicházejí v úvahu. Dohoda má 585 stran a bylo na ni vynaloženo hodně času a nákladů. Andrej Kulikov, ředitel výzkumné společnosti Europe Insight říká: „Všechno hovoří pro to, že otázka je vyřešena. Mayová to, stejně jako ostatní, chápe. Je možno měnit pojetí, ale nikoliv podmínky.“

Britská vláda může zkusit odložit rozhodující hlasování v parlamentu v lednu 2019 tak, aby nezůstal čas na změny v dohodě Londýna a Bruselu, ale pro konzervativce a osobně Mayovou je to riskantní, protože by to opozici umožnilo dát vládě nedůvěru a následovaly by předčasné volby. Brexit je plánován na 29. března 2019. Mimořádné parlamentní volby v Británii s použitím článku 50 Lisabonské smlouvy EU, na základě něhož se odchází z EU, mohou vést k odložení a k této otázce může být opakované referendum. Podle průzkumu z podzimu 2018 hodnotí práci kabinetu Mayové jako „dost dobrou“ nebo „velmi dobrou“ jen necelých 20 % občanů Británie.

Možnosti odpůrců Brexitu k překonání výsledků referenda z roku 2016 vzrostly. Skotsko vzneslo dotaz k Evropskému soudu a ten dne 10. prosince sdělil, že Británie může zrušit rozhodnutí o svém odchodu z EU bez souhlasu ostatních členských států. Podle rozhodnutí může země, která informovala Radu EU o svém úmyslu odejít, zatím využít článek 50 Lisabonské smlouvy a jednostranně, jednoznačně a bezpodmínečně zrušit toto ohlášení. Musí však být dodrženy vnitrostátní právní předpisy a ohlášení musí přijít včas. V tomto případě je to do 29. března 2019. Britští protibrexitoví poslanci mají nyní větší pravděpodobnost, že dohodu s Bruselem odmítnou a mohou trvat na opakování referenda. The Independet má zato, že to vypadá na krizi, z níž neexistuje únik.

Je zajímavé, že odpůrci Brexitu ve své propagandě široce využívají obraz Trumpa jakožto obhájce Brexitu a vyzývají zhatit kalkuly Washingtonu v této věci. The Guardian tvrdí: „Americký prezident otevřeně podporuje odchod Británie bez dohody s EU.“

Odborníci dánské investiční banky Saxo Bank předpovídají pro rok 2019 i  možnost mimořádných parlamentních voleb v Británii a vítězství labouristů v čele s Jeremym Corbynem. Potom by mohlo dojít k novému referendu ohledně Brexitu, ke znárodnění železnic, podniků v bytové a komunální sféře, energetických společností a k zavedení progresívní daně z nemovitostí – poprvé v britské historii. Podle autorů této předpovědi to povede k prudké finanční krizi, kdy libra klesne tak, že bude v paritě s americkým dolarem. Za možnou považují i hospodářskou recesi v Německu, včetně automobilového průmyslu.

Mayová je rozhodnutá udělat cokoliv pro odchod Británie z EU a Brexit dovést do konce.

V Británii jsou zatím sociální a hospodářské problémy i vnitropolitické antagonismy ve stádiu diskusí, naproti tomu se ve Francii již přelily do masových protivládních akcí. Skutečný význam zde má sociální složení protestujících, a to umožňuje, aby jejich vystupování využívali politici rozličných orientací. Francouzští levicoví vůdci podpořili požadavek demonstrantů na odstoupení prezidenta Macrona. konkrétně nedávný kandidát na post šéfa Páté republiky ze strany Nepokořená Francie Jean-Luc Melenchon a jeden ze zakladatelů Nové protikapitalistické strany Olivier Besancenot. Je to pochopitelné: žluté vesty vystupují také za obnovení Macronem zrušené „daně solidarity“ bohatých. Na druhou stranu je s požadavky protestujících solidární i vůdkyně pravicové Národní fronty Marine Le Penová.

Protestní hnutí, které zasáhlo i Belgii, postrádá strukturovanou organizaci a všeobecně uznávané vůdce a může vést ke vzplanutí protestů u dalších členů EU, včetně Německa, které vstupuje do složitého období „po Merkelové“.

Ukončení příště

Převzato z Fondsk.ru

***

Míra strategické bezpečnosti

Dmitrij Korněv

27. prosince 2018

Vladimir Putin dal dne 26. prosince  osobně příkaz k závěrečnému zkušebnímu startu raketového komplexu Avangard. Zkušební program byl splněn. V příštím roce bude do strategických raketových sil RF uveden první pluk s novým typem strategické zbraně. Prezident upozornil, že systém Avangard je nezranitelný současnými i perspektivními prostředky protivzdušné i protiraketové obrany případného nepřítele. Uznávají to i v USA.

Samozřejmě, že Američané nebudou nezúčastněně pozorovat rozvoj ruských systémů zbraní, které dosud nemají obdobu. Washington bude rozvíjet nyní existující prostředky a měnit jejich koncepci i uplatnění. To všechno nakonec významně změní podobu strategických sil USA i RF.

V první řadě se do americké výzbroje dostanou útočné raketové jaderné prostředky malé síly. O podobných bojových hlavicích raket typu Trident-2 už Američané hovořili před několika měsíci. Krom jiného znamenají podobné tendence možné obnovení koncepce omezené jaderné války.

Další důležitý faktor je možné odstoupení USA od dohody RSMD a následné zavedení pozemních řízených střel, pravděpodobně Pershing-3 do arsenálu USA i Evropy. Je to vysoce přesná balistická raketa s řízenou aerobalistickou hlavicí a dobou letu 6 až 7 minut. Je velmi pravděpodobné, že podobné prostředky doplní i perspektivní raketový komplex s atmosférickou řízenou bojovou hlavicí. Za oceánem se trvale modernizují letecké i námořní strategické jaderné síly. Modernizace se  pravděpodobně urychlí.

Ruská odpověď bude přinejmenším ve dvou rovinách: obrana a odvetné změny struktury vlastních jaderných sil. Ve věci obrany je potřeba vyvíjet prostředky pro boj s balistickými cíli, včetně těch s plochou dráhou letu, také s perspektivními hypersonickými a s moderními řízenými raketami. Zde se dají očekávat největší těžkosti, ale práce pokračují a není vyloučeno, že PVO-500 bude mít účinnost desítky procent.

Další reakcí na technologické změny v jaderných silách USA budou perspektivní ruské útočné systémy. Jestliže se zastaví platnost dohody INF, bude v raketových vojscích a dělostřelectvu (RViA) pozemních vojsk  významně zmodernizovaný Iskander-M. Bude osazen novou balistickou střelou s dosahem až  1 500 km. Fakticky půjde o dotažení rozdělané práce z konce osmdesátých let – raketových systémů Volna a Volga – na současné úrovni. Tyto systémy už měly některé vlastnosti nynějších perspektivních střel.

Pravděpodobně bude také operativně  vyroben a nasazen do výzbroje nový raketový komplex středního doletu s mobilním odpalovačem a s několika variantami bojového vybavení. Jde o dopracovaný a obnovený systém RS-26 Rubež. Vybavený je buď třemi až šesti oddělitelnými hlavicemi individuálního navádění s lehkými balistickými bojovými bloky a komplexem prostředků pro překonání PVO, nebo třemi řízenými perspektivními aerobalistickými bloky vyvinutými v Moskevském institutu tepelné techniky (MIT).

Takový komplex by mohl reagovat na případné nasazení amerických raket v Evropě a mohl by být nebezpečím pro důležité základny námořních a leteckých sil případného nepřítele.

Ve vybavení raketových komplexů Jars se nejspíš objeví analogické aerobalistické řízené bojové bloky. Může to významně zvýšit pravděpodobnost zasažení jakýchkoliv zabezpečených cílů. Samozřejmě, že by bylo potřeba urychlit rozmístění mezikontinentálních balistických raket Jars obzvláště proto, že zastaralé monoblokové Topoly už není možno pro nejbližší roky považovat za aktuální.

Pro unifikaci bojového vybavení různých raketových komplexů vyvíjených v MIT budou analogické relativně lehké řízené bojové bloky patrně i na modernizovaných raketách Bulava. Za několik let jich bude alespoň 128. To také umožní zvýšit podíl hlavic s krátkým časem ke zničení cílů případného nepřítele.

Pokračuje i vývoj pro loďstvo a dálkové letectví. Letecké síly budou vybaveny střelami X-102 a jejich modifikacemi. U loďstva bude základní odvetný potenciál představovat raketa Kalibr a Cirkon, které jsou určeny jak pro ničení pozemních cílů, tak i pro boj proti lodím.

Co se týká alternativních způsobů dodávání jaderné munice, jako je námořní systém Poseidon a atomová raketa Burevěstnik, dojde pravděpodobně k novinkám během roku až dvou.

Zvláště důležité je, že ke všemu, co je zde popsáno, jsou už buď prototypy, nebo jsou experimenty v závěrečné fázi, eventuálně je solidní výzkumně-technický základ, který umožňuje operativně přejít k vytvoření reálných bojových systémů. Technicky je možné všechny vyjmenované systémy realizovat během tří až čtyř let.

Převzato z Iz.ru

Přejít do diskuze k článku 14 komentářů