Světový den hospodářských zvířat

Reklama


Zítra máme zase 2. 10. 2015, tj. Světový den hospodářských zvířat. Je to i náš svátek. Opět budeme slavit průmyslový masakr více jak 60 miliard zvířat, která jsou každý rok vražděna v rámci tzv. živočišné výroby, ekonomiky, blahobytu, svobody a demokracie. A ten hlavní hospodářský dobytek dělá pořád jakoby nic. Jenom stále kvičíme.

Konečně nemáme prázdné regály. To byl mimo cestování ten hlavní důvod, proč nás tak „nepříčetně“ štval reálný socializmus. Jinak nám prý nijak nevadil. Nebýt odvážných pracovníků z STB a z jiných zpravodajských služeb, nikdo by nás z pelechů od bedny na Letnou nedostal.

Marxizmus-leninizmus nás nezajímal, natož jeho principiální ideové přehmaty. Stejně jsme tomu vůbec nerozuměli. Natož, abychom pochopili diktaturu proletariátu, a kdo vlastně komu a co diktoval. Jen jsme poctivě papouškovali slova klasiků, psali referáty, hlásili se do strany a slintali po zboží v Tuzexech.

Jsme pouhé odrazy objektivní reality (hmoty), které reagují pouze na mediálně konstruovanou realitu. Jinak jsme bezduché hroudy hmoty, které žádný vlastní život nevykazují. Pokud nám odborníci v médiích řeknou, že je zdravé jíst maso, arzen nebo sebe navzájem, tak s důležitým sebevědomím tak budeme činit až do úplné ztráty vědomí. Nikdy na nic nepřijdeme sami. Na každý sebemenší úkon máme stovky odborníků.

Naporcované a úhledně zabalené maso leží napěchováno v regálech supermarketů zahraničních vlastníků. Polovina se jej jistě nesní. Čím více jsou média narvaná hnusem, brutálním násilím, krvavým protlakem a rozstřílenými mrtvolami, tím více se jako rosol klepeme strachy u televizních obrazovek. Hledáme mužnou sílu v regálech zahraničních supermarketů, které nás vysávají a tyranizují svými slevami. Nechápeme, že za jejich úlisné dobrodiní platíme svým životem.

Abychom mohli šťastně žít, musí denně zařvat nepřehledná spousta lidí a zvířat. Život pochází a roste z mrtvol. Vývoj kráčí přes mrtvoly rostlin, zvířat a lidí. Je to daň pokroku, blahobytu, svobodě a demokracii. Všichni odborníci se shodují v tom, že si zasloužíme šťastný život. Avšak nikdy ještě neřekli, proč a za co?

S výbušnými zbraněmi hromadného ničení se takticky otálí. Stačí jen na vyhrožování. Vynalezly se dávno nové a účinnější prostředky, které místo hmoty štěpí vědomí a mysl. Jako chovné stádo poděšeně vyčítáme zaprodaným hospodářům, že si na nás někdo brousí zuby a nože.

Děsí nás hordy odvedenců, teroristů, řezníků a kanibalů, které se hrnou na naše volná i pracovní místa. Stěžují si prý na stravu v záchytných lágrech. Rovněž mzda 2000 € měsíčně se jim jeví za tu očekávanou nečistou práci údajně jako nedostatečná.

Když jde o jatka, necháváme rádi za sebe dělat tu špinavou práci druhé. Navíc škudlíme na jejich platech. A když to začne pořádně, vyžadujeme řeznickou práci zdarma jako vlasteneckou povinnost. Místní i světová jatka jsou naší vyhlášenou specialitou. Minulé století jich bylo plné, současné se slibně rozvíjí. Když jde o ekonomiku, sentimentalita není na místě. Jsme neochvějní a hrdinní bojovníci za mír, svobodu, demokracii a trvale udržitelný růst ekonomiky. Jen pro sebe. Vyžaduje to oběti. Od druhých.

Pamatuji si, že můj děda dřel celý týden (6 pracovních dní) a maso bylo jen v neděli. A to se ještě před svátečním obědem všichni modlili za odpuštění hříchů. Hledat soucit u maloburžoazního rozmazleného a arogantního slizu, který je extrémně přecitlivělý jen sám k sobě, je zcela marné. Na každou svini se najde řezník.

Přejít do diskuze k článku 56 komentářů