Začal boj o zisky z vody a také o život?

Reklama


Kauza Praha Dejvice politiky a především občany drsně varovala, že s VODOU není vše v pořádku. Jsem bohužel přesvědčen, že pozornost politiků a médií opadne a poté vše bude s kosmetickými úpravami pokračovat do té doby, dokud několik lidí neumře.

Proč si to myslím?

Protože, aby bylo dosaženo nápravy, bude muset přijít radikální řešení a politici nechápou, jak kritický stav ve vodárenství je a proč nastal. Navíc, státní správa jedná až tehdy, když se provalí tunel anebo začnou umírat lidé, což má následek propad volebních preferencí. K obojímu se blížíme ve vodárenství.

Pochybné privatizace, špatně nastavený systém správy, impotentní regulace, odklánění peněz z VODY na účty do zahraničí a vlastní hloupostí zablokovaná možnost čerpání dotací z EU, prorůstání byznysu koncernů do politiky i samospráv. Odliv peněz z odvětví přes enormní růst cen. Tak i to je posledních 20 let ve vodárenství ČR.

Vše výše uvedené vedlo k tomu, že lidé dnes za vodu platí totéž a někdy ještě více, než ve vyspělých zemích EU, příjmy stejné ovšem nemají. Voda zdražila, ale vodárny peníze nemají a dochází k „vybydlování“ infrastruktury. Proč? Protože peníze vybrané od lidí za vodu netečou do obnovy sítí, ale do zahraničí. Přesto o radikálním řešení politici ani neuvažují.

Pár politiků pravdu o vodě zná, např. premiér Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš nebo Kalousek, Paroubek …,  ale část z nich nevýhodný systém sama zaváděla, část nemá dostatečnou podporu a žádný z nich nemá odvahu jednat. Ví, že by museli jít proti koncernům, proti některým svým spolustraníkům, kteří pro koncerny pracují. Ví, že by museli přetnout řadu politicko-ekonomických vazeb. Dostali by se do střetu s regionálními organizacemi, resp. s kmotry, kteří za nimi stojí. Je zde také „politický“ problém. V ČR jsou v podstatě pořád volby a pozice lze ubránit, jen pokud je obraz o straně v očích lidí pozitivní.

V tom všem je problém. VODĚ přitom pomůže pouze radikální operace. Rána se musí otevřít, vystříkne spoustu hnisu, musí se vyčistit a až teprve poté může dojít k uzdravení. Bude to bolet a řadě lidí se z toho zvedne žaludek a preference voličů půjdou dolů. Takže se do toho nikomu nechce. Prostě na první tři kroky nikdo nemá „koule“. Je to stejné jako s lihovou mafií. Systém s překupníky fungoval léta všem přímo pod nosem. Radikální náprava přišla, až když to byznysmeni přehnali a lidé začali umírat a politikům hrozilo, že přijdou o voliče.

Ve VODĚ strkaly samosprávy i vlády (zprava i z leva) 20 let dobrovolně hlavy do privatizačních oprátek. Někteří v domnění, že se nebudou muset starat, jiní pod vidinou trafik, ti úplně naivní s tím, že zahraniční koncerny k nám přichází řešit naše problémy. Reálně lze VODU v ČR považovat za obdobu Slovenské kauzy Gorila, kde se prokazuje, že existuje organizovaný „byznys“ finančních skupin, které prostřednictvím svých politiků a státní byrokratů obchodují s „verejným majetkom“ a přerozdělují „šméčko“ svým politickým stranám a těm, kteří řádně kooperují. Koneckonců herci na Slovensku i v ČR jsou stejní a VODA – to je neskutečný byznys.

Pravdou je, že dnes cca 70 % občanů České republiky platí za dodávku české vody na českých trubkách zahraničím firmám, které vesměs nemusí do infrastruktury investovat.

K čemu ve vodárnách došlo?

Politici koncernům prodali provozní majetek, potřebný k zajištění dodávek vody. Pronajali jim vodárenské sítě a současně s tím jim předali všechno, co tvořilo odborné zázemí samospráv, tzn. v oboru kvalifikovaný management a oboru znalé zaměstnance. Světe div se, předali jim i jediný vlastní zdroje financování obnovy infrastruktury – zisk z vodného a stočného.

Je třeba také říct, že problém nejsou koncerny. Dveře do vodáren a k ziskům z vody se otevíraly pouze zevnitř. Otevřít je mohli pouze politici, kteří ve vodárnách seděli po privatizaci státních podniků do rukou měst v letech 1993-1994.

Co to znamená?

  1. Došlo k uzavření vazalských smluv, které přináší privatizaci zisků a zestátnění nákladů.
  2. Došlo k nárůstu ceny vody na úroveň západní Evropy, ale peníze, které lidé zaplatili, v obnově infrastruktury neskončily – odtekly do zahraničí.
  3. Došlo k tomu, že na vodě podnikají koncerny a prosazují si své priority (zisk), ale infrastrukturu obnovují vodárny, města a obce.
  4. Systém – stát financuje investice a koncern na nich vydělává – odmítla dotovat EU.
  5. Dochází k „vybydlování“ infrastruktury, protože nájem za infrastrukturu, který koncerny platí městům je odvozen z historických cen a nestačí ani na prostou obnovu.
  6. Trubky jsou za hranicí životnosti a města na obnovu nemají peníze.
  7. Koncerny o zisky přijít nechtějí, tak tvrdí – musíte více investovat a zdražit lidem vodu

Co je to „Provozní model“?

Jde o oddělení neoddělitelného. Na jedné straně je byznys koncernů a jejich zisky a na druhé straně je infrastruktura a povinnost samospráv a okresních vodáren financovat její obnovu.

Mezi občana a veřejnou službu, za kterou občan platí (voda, odpad, teplo, technické služby atd.) se instalujete koncern. Ten ovládne veškeré peněžní toky a vytvoří penězovod, kterým tečou peníze vybrané od lidí za veřejnou službu – a nemalá část z nich odteče do zahraničí. Počet lidí v republice je omezen, lidé šetří, spotřeba klesá, a proto ceny rostou. Peníze, které skončily v zahraničí, veřejné službě schází. Koncern konstatuje – samosprávy musí více investovat nebo zdražit.

Realita „efektivního“ provozního modelu dostihla samosprávu Prahy v Dejvicích. Ukazuje se důsledek. Vybydlená infrastruktura, a to je důkaz, že rozhodně není dobré předat vše, co vydělává, koncernům, a pak s hlavou v písku čekat, že za nás vše udělají. Jejich priorita je inkasovat zisky, nikoliv financovat obnovu a rozvoj investic. Jediné,  co za nás udělají, je to, že za nás vyinkasují zisky.

Je třeba si uvědomit ještě jednu věc. Koncerny jsou dnes doslova všude. Jejich vliv prorůstá dál a dál do státní správy. Ovládají vodárny, odborná sdružení /např. SOVAK/, mají své lidi ve Svazu měst a obcí,  na ministerstvech, sponzorují (za naše peníze) vysoké školy, platí si reklamy a mají kvalitní PR.

Položte si otázku. Jde prodávat vodu bez infrastruktury? Nejde!

Tak proč mají stát a obce financovat koncernům investice a zisk z vody mají končit na účtech koncernů v zahraničí. Proč mají být lidé a veřejné rozpočty dojnou krávou koncernů? Když provozní model je tak výhodný pro města, proč si to koncerny s městy nechtějí vyměnit? Proč jim nepředávají provozování a nekupují a nebudují infrastrukturu?

Odpověď je jednoduchá. Protože provozní model je výhodný, ale jen pro provozovatele, a ne pro vlastníka.

Kudy jít k nápravě? 

V České republice došlo k oddělení neoddělitelného, proto bude muset dojít k radikální změně systému, která zruší mnohé z toho, co bylo za posledních 20 let zavedeno. Stát musí mít jasnou koncepci, co chce zajistit. Jak a z čeho chce zajisti zdroje na rozvoj a obnovu odvětví? Musí nastavit systém tak, aby peníze vybrané od lidí za vodu končily prioritně u těch, kdo financují obnovu infrastruktury, a ne u překupníků. Náprava systému bude muset být radikální a bude bolet, protože dnešní systém je nastaven absurdně a ve prospěch subjektů, které změny nechtějí. Praha je zářným příkladem.

Proč je systém absurdní a v čem je nevýhodný?

Aby PVS (vlastní infrastrukturu) od PVK (prodává vodu) něco dostala, musí nejdřív sama investovat! Pronájem infrastruktury je nastaven tak, že údajné nájemné je fakticky jen vratka původně investovaných peněz. Navíc v čase. Nájem koncern okamžitě kalkuluje lidem do ceny vodného a stočného. Na konci toku VODY a peněz ho ve skutečnosti platí lidé v ceně vody, nikoliv zahraniční koncern. Z toho, že vám za 50 let někdo vrátí původní investici do ČOV, novou ČOV NEPOSTAVÍTE.

Jsem si jistý, že absurdnost systému ani kritický stav vodárenství politici nechápou.  Je to vidět na tom, že se nikdo neozval proti účelovému tvrzení, že Veolie zaplatila Praze investice v hodnotě 2 miliard korun. Veolia nikdy žádné 2 miliardy v Praze neinvestovala! Zaplatila nájemné ve výši cca 2 miliard, ale tyto miliardy musela předtím PVS investovat do infrastruktury, kterou za nevýhodných podmínek pronajala PVK (Veolii). Prostě PVS dostává zpět především to, co předtím sama investovala.

Pravdou je, že na VODĚ vydělává výhradně soukromý subjekt. Od roku 2000 inkasovala Veolia více než 6 miliard korun zisku, který lidé zaplatili ve vodném a stočném v Praze. Tyto peníze zpět do odvětví neinvestuje.

Co se děje v zahraničí?

K radikální nápravě dochází již několik roků v zahraničí. Ukončují se smlouvy nebo se vypovídají. Prodej vody vrací do rukou měst. Koncerny se tomu zuby nehty brání, ale již skončily v Paříži, Berlíně a v dalších regionech.

Co to samosprávám přineslo?

To se nemusíme dohadovat, řekne vám to přímo starostka Paříže. VIDEO

Přejít do diskuze k článku 7 komentářů