O „regulačních poplatcích“ ve zdravotnictví bylo napsáno již mnohé, ale – aspoň pokud je mi známo – nikdo neupozornil na fakt, že se jedná o nepřímou diskriminaci.
Vyjasněme si nejprve pojmy. Přímá diskriminace je takové jednání, kdy se s určitou osobou či skupinou osob zachází méně výhodně, než s jinými osobami ve srovnatelné situaci. Právní předpisy postihují případy, kdy se s jedincem či skupinou osob zachází zjevně odlišně, ačkoli by tomu tak vzhledem k právní úpravě být nemělo. Dochází k rozlišování na základě určitého právem zakázaného kritéria (pohlaví, věk, etnický původ, náboženství atp.).
O nepřímou diskriminaci se jedná pokud je jedinec nebo skupina osob vystaven/a zdánlivě neutrálnímu rozhodnutí, opatření či praxi, která způsobuje znevýhodnění osob patřících do určité skupiny v porovnání s osobami, které do této konkrétní skupiny nepatří. Nepřímá diskriminace je často skrytá. Tato diskriminace je tedy zdánlivě neutrální opatření, které je však ve svých důsledcích diskriminační. Nepřímá diskriminace nemusí být nutně záměrná, může jí i o důsledek opomenutí. Uvádějí se různé příklady, jako je třeba úplný zákaz vstupu do restaurace se psem (což znevýhodňuje nevidomé), upřednostňování menších rodin při přidělování obecních bytů (chápáno jako skrytá diskriminace Romů) či třeba firemní benefit, který je dostupný všem, ale zaměstnankyně s dětmi jej reálně nemohou využít. V následujícím textu ukáži, že „regulační poplatky“ ve zdravotnictví jsou přímo ukázkovým příkladem nepřímé diskriminace!
Předně je třeba říci, že „regulační poplatky“ jsou, s prominutím, hroznej opruz i v případě člověka, který nad třiceti korunami mávne rukou. Třeba dnes ráno jsem šel na vyšetření k lékaři a uvědomil jsem si, že u sebe nemám žádnou hotovost, takže jsem to musel vzít přes bankomat. Budiž, byla to jen malá zacházka a nejsem nemocný. Nicméně kdyby mi bylo akutně zle, byl by víkend a potřeboval bych na pohotovost, byla by zacházka k bankomatu otravná hodně. Je ovšem fakt, že mám na takové věci myslet a mít vždy nějakou hotovost po ruce; nicméně já jsem celkově nepořádný a na takové věci pravidelně zapomínám. Myslím, že nejsem sám. Tohle ovšem ještě není nepřímá diskriminace, protože nepořádnost není diskriminační důvod.
Diskriminačními důvody však jsou pohlaví, rodinný stav, věk a zdravotní postižení. Každý člověk má nezadatelné právo nebýt diskriminován z těchto (a ještě mnoha dalších, v této záležitosti však nerelevantních) důvodů, ač se tak často děje. Podívejme se nyní, zda oněch třicet korun „reguluje“ opravdu všechny stejně.
V případě, že je „regulován“ člověk, který si měsíčně vydělá 30 tisíc čistého, představuje pro něj regulační poplatek jedno promile z jeho mzdy. V případě člověka, jehož příjem je 10 tisíc, jsou to tři promile. To ještě nevypadá tak dramaticky, jak to začne vypadat, když vezmeme v potaz životní náklady, konkrétně to, co člověku zůstane, když zaplatí bydlení, stravu atd. Řekněme, že člověku s třicetitisícovým příjmem zůstane měsíčně na zbytné výdaje 5 tisíc (může se to samozřejmě různit, odhaduji podle sebe), zatímco člověku, který má jen 10 tisíc, je to 500 korun (a to je ještě hodně optimistické – rovněž odhaduji podle sebe, žil jsem s takovým příjmem několik let). V tom případě se u prvního člověka jedná o šest promile z částky, s níž může volně nakládat, zatímco v druhém případě je to desetkrát víc, tedy šest procent.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že když máte příjem pod deset tisíc, je třicet, případně dokonce devadesát, korun docela dost peněz. A nyní vezměme v potaz další okolnost: Zdravotní postižení. Řekněme, že těch 10 tisíc, co dostáváte, je plný invalidní důchod, přičemž vaše nemoc vyžaduje časté návštěvy u lékaře. V takovém případě budete „regulováni“ doslova hlava nehlava, přičemž si dovedu představit i případ, kdy by byl člověk doslova „uregulován“ k smrti. A to nemluvím o doplatcích na některé léky.
Dále si představte, že jste matka samoživitelka. Pokud vám dítě onemocní, nemusíte sice platit 30Kč u lékaře (aspoň že to!), ale pokud onemocníte vy, tak ano. Pobyt v nemocnici a poplatek za recept se platí i u dítěte. Situace, v níž se nacházíte, je provázena více než napjatým rodinným rozpočtem, leckdy i deficitním. 30 korun je pro vás hodně, o devadesáti ani nemluvě.
Konečně se podívejme na starobní důchodce. Je zjevné, že senioři potřebují lékaře častěji než „mladí, zdraví, perspektivní lidé“, přičemž důchody jsou takové, jaké jsou. Opravdu chce někdo tvrdit, že mladý manažer firmy je „regulován“ stejně, jako penzista?
„Regulační poplatky“ jsou tedy pěkným příkladem zdánlivě neutrálního kritéria, které však znevýhodňuje hned několik skupin osob vymezených v antidiskriminační legislativě, konkrétně matky s dětmi (některé), obecně více ženy než muže, zdravotně postižené, starší (diskriminace podle věku). Podobné je to mimochodem s DPH, která „spravedlivě“ zdraží chléb boháči i chuďasovi, ale o tom jindy.
Od placení regulačních poplatků je sice osvobozen pojištěnec, který se prokáže rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je mu poskytována podle zvláštního právního předpisu (spadá sem příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc), ale já tvrdím, že to je prostě málo. Jsem přesvědčen, že současný systém reálně ohrožuje určité skupiny obyvatel, jež se mohou dostat do situace, kdy kvůli poplatkům nevyhledají lékařskou pomoc, nebo ji vyhledají pozdě. Na druhou stranu lidé s vyššími příjmy mohou i nadále nadužívat lékařskou pomoc, protože se v jejich případě jedná o zanedbatelný výdaj navíc.
Pakliže už chceme občany „regulovat“, bylo by záhodno rozšířit množinu lidí od poplatků osvobozených. Současné „pokutování za nemoc“ namířené především vůči bezbranným, pokládám za nemravné.
EDIT: Abych předešel nedorozumění, které se již objevilo v komentářích – výše příjmů sama o sobě není diskriminační důvod; tím je ale právě pohlaví, rodinný stav, věk, zdravotní postižení, a pokud opatření tyto osoby znevýhodňuje, je diskriminační.
EDIT2: Pro ty, kdo si myslí, že je snadné vzdát se “jednoho piva navíc” atp. k zamyšlení – Podvyživené děti Rodiče školáků nemají na obědy. Radnice vyhlásí sbírku. Mimochodem – ty matky, které už pobírají dávky v hmotné nouzi, poplatky ve zdravotnictví platit nemusí. Ale ani tak jistě nemají na “pivo navíc” 
EDIT3: Abychom se tím nemuseli trápit znovu a znovu:
Otázka: Proč jen zdravotnictví? Cenu rohlíku, auta, knihy, toaletního papíru i čehokoliv jiného lze vyjádřit v procentech ke mzdě a mzda je u každého jiná. Podle vašeho návrhu odstraníme diskriminaci tak, že každý obchodník bude svoje zboží prodávat za určité % ze mzdy kupujícího?
Odpověď: Vaše otázka není ani zdaleka tak chytrá, jak si možná myslíte. Dle mé logiky není diskriminací cena rohlíku, protože ta sama osobě není nějakým legislativně zavedeným opatřením, ale výsledkem tržních vztahů. To poplatky ve zdravotnictví nejsou. Nicméně pokud by se vaše otázka týkala ovlivnění ceny rohlíku zvýšením DPH, pak ano, to skutečně za nepřímou diskriminaci pokládám.
Převzato z blogu autora Amor Vacui
