2 roky prázDNA aneb Jak se šíří corona svatá

I roboti mají děti. Říkají jim robátka.

Mám docela zvláštní schopnost nasávat realitu kolem sebe vcelku bizarním způsobem. A tak se dneska vůbec nedivím, že si prakticky i po dvou letech pořád velmi dobře pamatuji, jak nějaký znalec budoucnosti zvíci Nostradama na jaře 2020 prohlásil, že covid 19 tu s námi lidmi vydrží celých 20 let. A kupodivu nikým na celém světě nebyl autor tohoto výroku označen za konspirátora, což je termín, který za celé dva uplynulé roky mediálně zdomácněl podobně, jako třeba slova – dechberoucí, kovidárium či lockdown. Byv i jsa skeptik bez imunity začal jsem web pilně zásobovat svojí vlastní vizí blízké budoucnosti: Každý si od této chvíle budeme muset hledat nové známé, kamarády i šoustačky. To jsem ovšem netušil, že tento existenčně časový průmět se dostane až do rodin, pročež se mi znovu a znovu skoro denně potvrzovala hluboká pravdivost rakouského přísloví: Člověk nemusí mít nepřátele, stačí mít příbuzné.

Svět i lidé s ním se dostali na nakloněnou rovinu a vůbec nešlo o fyziku. To je zatím ta trochu lepší verze. Horší čas nastane, až přijde na řadu klonování.

A tak šel čas, jak praví klasik, aby prošly první velikonoce, kdy karikaTURISTÉ zalepili slepicím kloaky a na zobáky nasadili roušky, a aby virtuální realita naplnila svoje konkrétní zadání. Léto bylo milostivé, ale lid ho naplnil starostí o vodu, přestože corony bylo všude kolem tolik, že jsme v ní plavali všichni až do umdlení, a nakonec se smířili se skutečností, že velikonoce v témže roce napodobí vánoce. A tak se také stalo

Hned zkraje roku 2021 tehdy nejvyšší český vládní MOCnář národu sdělil, že covid 19 bude trvat 2 roky. Tento velmi zásadní výrok byl kupodivu mediálně přehlédnut s grácií sametové inFORmace. Já jsem ovšem už věděl svoje a tak jsem z venkova vyrazil na Prahu, abych nemusel denně odhánět Beatles – Fool On The Hill. Matka měst mě přijala vlídně, nejvíce pak podnik Šeberov a poté i Kačerov. Přes veškerou vstřícnost jsem si ale v Praze zpočátku připadal jako ve filmu Sexmise. Chlapy nevidět, na ulicích byly prakticky jen ženské. I ptám se: Kde jsou chlapi?

„Chlastají doma a užírají se.“ Tak to probíhalo přes druhé velikonoce až skoro do léta, kdy jsme s webovým kolegou navštívili Bredovský dvůr v Praze a já osobně žasl, kolik ženských také vyrazilo uvolnit tenzi do chlapského hájemství. Svět se jevil jako rajské údolí a táta Slunce na nás shlížel velmi přívětivě. V jihočeském letovisku se ptám mladé holky – jak to vidíš na podzim? „Po volbách to zase spustěj!“, pravila s jistotou sociologického i politického znalce, čímž velmi pokořila mnohé slavné ANALyTIKy. I stalo se, jak byla pravila.

Nač žíti v bídě, když ještě rostou nám dluhy…

Ale to už jsem si na cestách po českém kraji stačil porozumět s mnohými úplně neznámými lidmi, a mnohdy mě překvapovala podceňovaná mládež. Obzvlášť děvčata udivovala přehledem a odhadem. Na obzoru se objevila naděje, přestože corona už ohlašovala další díl svého nekonečného seriálu – Ordinace v zatuchlé parádě. Začalo být více než zřejmé, že svět rozdělený ideově, ideologicky, mocensky a surovinově, přibral ještě další díl nekonečného dělení – antivaxeři versus boostráti. A v tomto duchu proběhly i vánoce 2021. Stále covid vánice.

Není vyhnutí. Pokud nám nejde jen o vyhnití, musíme konat podle svého nově nabytého vědomí. S novými lidmi proti starobě systémové poruchy.

Dva roky stačily. Ani J. Verne nedopřál svým hrdinům více času. Vánoce máme v sobě. Ti druzí je můžou jen vyhlásit anebo zaKÁZAT.