Boj proti biopirátství

OTTAWA – Občan Spojených států a majitel semenářské firmy Larry Proctor v dubnu roku 1999 u Úřadu USA pro patenty a ochranné známky (USPTO) získal patent, jímž si nárokoval mexickou žlutou fazoli. Patent Proctorovi propůjčil výlučná práva na odrůdu fazole, již nazval „Enola“. Toto rozhodnutí je jedním z nejostudnějších příkladů biopirátství v dějinách systémů duševního vlastnictví.

Fazole, na niž byl Proctorovi udělen patent, je rolnická odrůda, původem z Mexika a po staletí v majetku veřejnosti. Tuto fazoli konzumují lidé po celém Mexiku a také Mexičané a Američané mexického původu v USA, kteří ji znají pod jmény jako Mayocoba, Canario či Peruano.

Přestože se daná odrůda fazole vyskytovala ve veřejně dostupných souborech semen, bylo zapotřebí deseti let, stovek tisíc dolarů, rozsáhlých protestů zemědělců a občanské společnosti, intervence mezinárodních agentur a pěti po sobě jdoucích soudních verdiktů, než USPTO konečně patent v červenci roku 2009 anuloval. Tou dobou už Proctor víc než polovinu doby platnosti patentu uplatňoval naprostý monopol na produkci, distribuci a marketing fazole.

Příběh začal v roce 1994, když si Proctor v Mexiku koupil pytel fazolí. Fazole zasel, z týchž rostlin vybral semena a znovu je zasel a tento postup pak ještě dvakrát zopakoval. Na konci roku 1996, sotva po dvou letech, prohlásil, že vynalezl „jedinečnou“ odrůdu a zažádal si o patent.

Jakmile Proctor patent získal, zažaloval dva dovozce žlutých fazolí a požadoval, aby uhradili poplatky. Dovozci sice věděli, že Proctorův vynález je absurdní (jelikož fazole už léta z Mexika dováželi), leč neměli na vybranou nic jiného než zákonnost patentu akceptovat, což 22 tisícům mexických zemědělců a jejich rodinám hned v prvním roce způsobilo ztrátu 90 % příjmů z vývozu.

V lednu 2000 Akční skupina pro problematiku eroze, technologií a koncentrace (ETC Group, tehdy známá jako RAFI) zveřejnila první veřejný odsudek patentu Enola pro jeho formální chybnost a morální nepřijatelnost. Aby zájemce získal patent, musí prokázat, že vynález splňuje tři kritéria: novost, nesamozřejmost (to, že došlo k objevu) a užitečnost (to, že vynález funguje tak, jak slibuje). V případě fazole Enola se vůbec nic nového neobjevilo: žlutá fazole je plodem staletí kolektivní práce a vynalézavosti mexických rolníků a domorodých obyvatel. Navíc tato fazole byla začleněna do veřejných sbírek spravovaných INIFAP, mexickým národním ústavem zemědělského výzkumu.

ETC Group případ předložila Mezinárodnímu centru pro tropické zemědělství (CIAT) se sídlem v kolumbijském Cali. CIAT je jedním z mezinárodních středisek Konzultační skupiny pro mezinárodní zemědělský výzkum (CGIAR). Systém CGIAR uchovává v genových bankách přes 600 tisíc vzorků odrůd plodin, shromážděných převážně na polích rolníků. K potvrzení této skutečnosti CGIAR v roce 1994 podepsala trustovou dohodu s Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a zavázala se, že semena ve sbírkách bude uchovávat bez jakýchkoli nároků v oblasti duševního vlastnictví.

Joachim Voss, tehdejší ředitel CIAT, potvrdil, že se žluté fazole v genové bance CIAT nacházely a že měly původ v Mexiku. Koncem roku 2000 CIAT s podporou FAO požádala USPTO, aby patent prověřil. Genetici tehdy provedli genetickou identifikaci žlutých fazolí a došli k závěru, že Proctorova fazole Enola je totožná s mexickými fazolemi, na něž se vztahuje trustová dohoda.

Mezitím Proctor v roce 2001 využil pomalosti reakce USPTO a zažaloval 16 drobných semenářství v Coloradu za porušování patentových práv.

USPTO své první, „nefinální“ zamítnutí patentu vyhlásil až v prosinci 2003. Proctor se odvolal a USPTO své finální zamítnutí patentu zveřejnil v dubnu 2005. Konec zádrhele s fazolí Enola to však nebyl. Proctor požadoval, aby přezkum patentu pokračoval, a předkládal dodatečné patentové nároky, a dokonce několikrát vyměnil své právníky (což umožnilo další byrokratické průtahy). Celkově byl patent během deseti let čtyřikrát zamítnut a po zamítnutí čtyřikrát přišlo odvolání, až jej konečně letos v létě popáté zamítl Odvolací soud USA.

Jeden jediný držitel patentu víc než deset let narušoval trh s fazolemi v USA a Mexiku. Importéři přestali dovážet nejen žlutou fazoli, ale i další mexické fazole, z obav ze soudních pří. Přestože patent byl nakonec anulován, kauza Enola dokládá, jak systémy duševního vlastnictví napomáhají monopolizaci veřejných a kolektivních zdrojů a zvýhodňují ty, kdo si mohou dovolit platit nákladné honoráře právníků. Patent na fazoli Enola byl od počátku chybný, a přece polovinu své lhůty platnosti zůstal vymahatelný, navzdory aktivním snahám mezinárodních institucí, vlád i organizací občanské společnosti.

Možná je lákavé zaplašit patent Enola jako anomálii, jenže příkladů takového biopirátství existují stovky. Mexické fazole, jihoasijská rýže basmati, bolivijská quinoa, amazonská ayahuasca, indická cizrna, peruánské fazole nuna, andská maca – všechny se staly předmětem kořistnických nároků na duševní vlastnictví.

Spor kolem Enoly neúprosně ilustruje nebezpečí patentování života a schopnost patentů blokovat zemědělské vývozy, narušovat či ničit exportní trhy rozvojových zemí, uchvacovat základní potraviny, které jsou po tisíciletí kulturním dědictvím, plundrovat kolektivní znalosti a ohrožovat potravinovou bezpečnost.

Kauza Enola dokládá, že mít pravdu nestačí: drobní rolníci, původní obyvatelé a chudí lidé nejsou schopni vydržet deset let soudních sporů a monopolu. Mezinárodní instituce a země globálního Jihu mají nepochybně mnohem naléhavější cíle než utrácet prostředky za žaloby proti chamtivým společnostem. Je načase zpochybnit samotou existenci systému duševního vlastnictví, která upřednostňuje monopolní vlastnictví před obecným blahem.