Budování Palestiny odspodu

  Shlomo Avineri

JERUZALÉM – Jak během návštěvy regionu zjistil zvláštní vyslanec prezidenta Baracka Obamy pro Střední východ, bývalý americký senátor George Mitchell, americké snahy o budování izraelsko-palestinského míru narážejí na tři zásadní překážky. Ty také nepochybně vyvstanou během nadcházejících Obamových schůzek s regionálními lídry.


První překážkou – a otázkou, která dnes stojí v popředí – je probíhající palestinská občanská válka, kdy Hamás ovládá pásmo Gazy navzdory palestinské samosprávě vedené Fatahem Abú Mázina. Vzhledem k tomuto elementárnímu selhání Palestinců při budování státu jsou v tuto chvíli téměř nemožné jakékoli smysluplné mírové rozhovory s Izraelem, natož mírová dohoda. Jestliže se Palestinci nedokážou sami mezi sebou shodnout na minimálním národním konsenzu, jak je možné mezi nimi a Izraelem sjednat mír?


Zadruhé, s Benjaminem Netanjahuem ze strany Likud na postu ministerského předsedy má teď Izrael vládu, u níž je mnohem méně pravděpodobné, že by byla ochotná – a schopná – udělat zásadní ústupky a vystěhovat ze Západního břehu stovky tisíc izraelských osadníků.


Zatřetí a především, dohodě z roku 1993 mezi Izraelem a OOP se dodnes nepodařilo splnit svůj cíl. Pokusy oživit mírový proces z Osla – „cestovní mapu“ a proces z Annapolisu – rovněž nedokázaly zajistit víc než plané deklarace a bezduché fotografování politiků. Je třeba uvažovat o příčinách těchto 15 let nezdarů, aby Mitchellova mise nebyla jen dalším předem nevydařeným úsilím.


Krach procesu z Osla lze snadno a právem klást za vinu jak Palestincům, tak Izraeli. V sázce je ale mnohem závažnější věc a neměli bychom ji přehlížet.


Proces z Osla se snažil vybudovat palestinský stát shora: vytvořit Palestinskou národní správu, předat jí území, vybavit ji sílícími pravomocemi, vyzbrojit a financovat, uspořádat volby a palestinský stát by se objevil. Namísto toho vznikla zkorumpovaná, militarizovaná palestinská samospráva se soupeřícími bezpečnostními službami, které prokázaly neschopnost zajistit bezpečí. Nedokázala vést věrohodná jednání s Izraelem ani zajistit nezbytné služby pro obyčejné Palestince.


Zřetelně vyčnívají dvě příčiny tohoto nezdaru: institucionální slabost palestinské občanské společnosti, jíž chybí infrastruktura nezbytná k budování státu, a nemožnost souběžného budování státu a zajišťování míru. Nikde na světě neexistuje precedent, který by naznačoval, že takový dvojvrstvý proces může uspět.


Je potřebná zásadní změna paradigmatu: úsilí by se mělo přesunout k budování palestinského státu odspodu, pro což existují povzbudivé náznaky, a to i navzdory neúspěchu procesu vedeného shora.


Bývalý britský premiér Tony Blair a americký generál Keith Dayton během posledních dvou let uspěli s účinným budováním institucí ve třech okresech na Západním břehu – Dženínu, Betlémě a Hebronu – a proměnili je v nejpokojnější oblasti na Západním břehu, s minimální izraelskou vojenskou přítomností. Místní orgány byly zajištěny dostatečným financováním a poradenstvím, nezávislé obchodní komory se staly páteří místní podnikatelské střední třídy, která má zájem zachovávat v regionu mír, a to i za neexistence všeobecné dohody, lokální policie prošla výcvikem (v Jordánsku) a teď funguje efektivně jako policejní síla, nikoli jako ozbrojené milice, a byly obnoveny obchodní vztahy s přilehlými izraelskými oblastmi.


Tohoto posílení pravomocí účinného lokálního vedení bylo dosaženo s notnou dávkou houževnatosti – a bez velké slávy. Tyto praktické projekty ale vytvořily – vůbec poprvé – stavební kameny nezbytné k efektivnímu budování palestinského státu.


Ovšemže, tento proces si vyžádá čas a trpělivost. Doposud se ale jedná o jediný přístup, který se ukázal jako úspěšný, zatímco všechno ostatní selhalo. Jak nedávno řekl Blair, takový proces vedený odspodu může jít ruku v ruce s Netanjahuovým cílem „ekonomického míru“, třebaže nakonec by musel jít dál. Že by součástí takového přístupu muselo být úplné zastavení izraelských osadnických aktivit, není ani potřeba říkat. Pokud se pečlivě vymodeluje, mohla by jej izraelská vláda nepřímo akceptovat, ač bez valného nadšení.


Proces z Osla selhal. Snaha oživit jej – řekněme prostřednictvím bejrútské arabské mírové iniciativy – pouze odkryje stávající neshody mezi oběma stranami a nikterak nepřekoná palestinský nezdar při budování státu. Po všech kolapsech snah vytvořit palestinský stát shora zůstává životaschopným jen jeden staromódní způsob – postup odspoda nahoru.

Šlomo Avineri, generální ředitel izraelského ministerstva zahraničí v prvním kabinetu premiéra Jicchaka Rabina, vyučuje politologii na Hebrejské univerzitě.


Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.
0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments