Únor 18, 2011
Informace o důchodové reformě lezou z vládních a koaličních představitelů jako z chlupaté deky. Dnes proběhly tiskem informace o tom, že koaliční strany se „na poradě ekonomických ministrů" dohodly na obrysech důchodové reformy. Z uvedené informace lze vyvodit několik závěrů. Poněkud poťouchle lze předpokládat, že ministr Drábek, který je dle ministra financí Kalouska hlavním architektem reformy, se schůzky nezúčastnil neb není ekonomický ministr. Nebo je?
Rovněž tak lze dovodit, že svolávání různých vládních grémií a ministrů je primárně stranickou resp. koaliční záležitostí. Nebo není? Zároveň je zřejmé, že plán zasedání vlády dne 23. února bude o tento bod ochuzen. Jednací řád vlády totiž stanoví, že „Každý materiál pro jednání schůze vlády musí být před jeho předložením vládě předložen ke stanovisku všem ministrům…lhůta pro sdělení stanoviska činí 10 pracovních dnů…". Od 17. února do 23. února však uplyne pouze 6 dní. Nebo ne?
Dost však malicherností, jde přeci o velkou věc, bez níž by tato vláda neměla smysl, jak se již vícekrát vyjádřili její koryfejové. Dostupné první informace o obrysech této reformy nepřekvapivě a opětně potvrzují, že vláda neslevila ze svých ideologických přístupů ke správě státu a zároveň, že není schopná se vypořádat se svým hlavním heslem – rozpočtovou zodpovědností – jinak, než primitivním a nedomyšleným přenášením problémů na občany. Podívejme se na některé aspekty dohody podrobněji. Koalice, pardon, vláda upustila od frontálního útoku na penzijní systém a zvolila salámovou metodu.
V žoldu lobbistů penzijních fondů umožní občanům oslabit příjmy státního rozpočtu o 3% možností asignace důchodového pojištění dle volby občana. O tuto možnost bude jistě velký zájem, neboť je spojena s povinností 2% připojištění z prostředků občana, který se takto rozhodne.
Pozůstalí po lidech, kteří spořili v penzijních fondech, budou mít smůlu, resp. dostanou drobnou kompenzaci. Jistě by totiž nebylo ideově správné, aby pracně spravované fondy byly ochuzovány výplatou pozůstalostních penzí.
Existující fondy dostanou náskok do těžké budoucí soutěže, náskok, který bude formulován v návazném zákonu a který jistě vznik nových fondů patřičně ztíží. Kdyby totiž začaly vznikat např. zaměstnanecké nebo odborové formy, které by narušovaly čisté tržní prostředí, mohlo by to vážně narušit neoliberální ideovou jednotu.
Koalice, pardon, vláda rovněž předepsala penzijním fondům čtyři investiční profily. Tento regulativ bude mít jistě dlouhého trvání a zvýší jistoty účastníkům penzijního připojištění.
Nakonec, nikoliv však v poslední řadě, zlatý hřeb: Zvýšení DPH. Odhadovaný propad příjmů státního rozpočtu ve výši 30-35 miliard Kč musí být vyrovnán, jak velí rozpočtová zodpovědnost. Vyrovnán všemi, kteří DPH platí, tedy všemi občany, proč však ve výši 50-55 miliard Kč, což je očekávaný přínos zvýšené DPH do státního rozpočtu, zůstává záhadou. A pak, že vláda neví, co je to solidarita.
Suma sumárum se jedná, jak jsme si již u této vlády zvykli, o zpackaný a nekompetentní návrh, který neuspokojí dravce penzijních fondů, postihne především nízkopříjmové skupiny obyvatelstva a jehož jediným výsledkem bude zvýšení nespokojenosti ve společnosti a pokles DPH daný nárustem cen. Jeho jediným pozitivním rysem je, zdá se, ústup od frontálního útoku na penzijní systém, podporovaný nadějí, že nekompetentost vlády a disharmonie v koalici nakonec povedou k definitivnímu krachu těchto snah i vlády samé.
Zůstává však její jasný obraz. Jedná se o ideově a korupčně motivovaný nekompetentní sbor, který se zmocnil státu a není schopen realizovat ani vlastní záměry, natož aby byl schopen hájit zájmy státu a občanů.
Jiří Šteg, iniciativa ProAlt
Převzato z Literárek
