Některé obyvatele světa přepadá děs a hrůza z nastolení rovnostářské beztřídní společnosti. Jejich strach pramení z této představy: "Proč by soused, který je líný, pracovat se mu nechce, práci se vyhýbá seč může, inteligentní taky moc není, knihu snad v životě nepřečetl ani jednu, stačí mu televize, krade a podvádí, lže snad každou větou, opíjí se a dělá „bordel“, nic neumí, je to takové budižkničemu, proč by se takový človíček měl mít úplně stejně dobře jako já?"
Tuto představu rovnostářské beztřídní společnosti nám vnucuje televize, tisk, politici, umělci, filosofové, ba dokonce i většina ekonomů. Každý tzv. normální člověk jim musí dát za pravdu. Já s tím samozřejmě také souhlasím, bylo by přece proti zdravému rozumu, aby nefachčenko měl stejný příjem jako tvrdě pracující, aby inženýr, který vede a řídí fabriku měl stejně jako uklizečka, aby génius měl stejně jako idiot…
Jenomže tady je trošku jakýsi zádrhel, ti ovlivňovači veřejného mínění tvrdí, že takovou absolutně nespravedlivou rovnostářskou společností by bylo nastolení komunismu, což, jak nám ukázala historie, byla, a byla by, úplná zvrácenost. Prostě nastolit rovnostářskou beztřídní společnost je naprosté zvěrstvo. A skutečně se těmto ovlivňovatelům podařilo takový názor vsugerovat většině populace.
Logickým pokračováním je potom tvrzení, že rovnost lidí je naprostý nesmysl, neboť vždycky, co svět světem existuje, existovala nerovnost, existuje nerovnost dnes a bude věčně nerovnost existovat. Slovutní profesoři dokazují ve svých odborných publikacích, že to tak bude na věky věkův. Lidičkové, to je pravda pravdoucí, smiřte se tímto nepopíratelným faktem. To je jejich neochvějná víra a jejich neotřesitelné přesvědčení. Ano, takhle mluví proslulí intelektuálové, politici, ekonomové a filosofové, teda většina, ale je i menšina, která oponuje. Patřím mezi ně a v následujících odstavcích se pokusím o vysvětlení.
Začnu příběhem ze staré antiky, tedy z doby tak půl tisíciletí před narozením Krista, našeho Pána.
Prokrústes byl zlosyn, surový antický zbojník, číhal na pocestné, zval je (lákal je) k sobě a nabízel jim nocleh zadarmo. Sliboval jim lože, které jim padne jako ulité. A skutečně nelhal. Dodržel slovo! Kdo podlehl vábení perfektního dokonalého lože, tak skutečně dostal „lože jako ulité“. Onen Prokrústes měl totiž železnou postel, do které nocležníky uvelebil. Aby jim ovšem padla postel jako ulitá, bylo zajisté nutné některé dlouhé nocležníky zkracovat, tedy jim přečnívající části odseknout, a ty krátké zase natahovat jako na skřipci. Vše to dělal pouze proto, aby poutníkům lože padlo jako ulité. Tento příběh můžeme brát taky jako pokus Prokrústa o nastolení naprosté rovnosti – všichni musí být stejní, jakákoliv odchylka je špatnost a musí být tudíž napravena, případně příkladně potrestána. Ovšem Théseus ho nenechal dlouho pokračovat v nastolování rovnosti a Prokrústa usmrtil. Souhlasím s činem Thésea, tomu říkám spravedlnost.
V minulém, tedy dvacátém století, se pokusil převyprávět příběh Prokrústa velký spisovatel Orwell románem „84“, kde jsou, či spíše musí být, všichni lidé úplně stejní. Ale podobně o čtvrt století dříve popsal takovou společnost sovětský spisovatel Zamjatin ve svém románu „My“ (v roce 1927). Copak Orwell a Zamjatin psali o nějakém komunismu? Vždyť jejich docela krátké romány se naprosto hodí na naši současnost, tedy na liberalismus a kapitalismus, ba dokonce více pasují na dnešek, než na bývalý tzv. komunismus. Oba spisovatelé svým dílem varovali před takovou rovnostářskou společností. Upozorňovali nás, ať si dáme pozor, ať jsme bdělí, neboť všichni mocní by rádi takovou společnost chtěli realizovat. Svým dílem nám dávali výstrahu – takhle to může dopadnout, když budete lhostejní a nevšímaví k činům vládnoucích.
Ideologem rovnostářské společnosti je tedy zajisté Prokrústos (berme ho jako osobnost a ne jako mýtus), ale i texty Orwella a Zamjatina mohou být, a domnívám se, že dnes dokonce jsou, návodem, jak takovou rovnostářskou společnost vytvořit, jak vybudovat společnost s obrovskou masou lidí bezprávných, poslušných, nemyslících, neschopných odporu a už vůbec ne nějakých protestů. Tak si to přejí mocní tohoto světa, naši dnešní vládci, přesvědčují nás o tom jimi vlastněná média a hanebná inteligence. Je to logické, vždyť je to jejich pravda, oni chtějí takový svět, ten by jim dokonale vyhovoval.
Takže je nezbytně nutné definovat, co se myslí pod pojmem rovnostářská a beztřídní společnost. Žádné rozplizlé nic neříkající pojmy, je nutná přesná definice!
Vůbec totiž nejde o to, aby Jágr byl stejně placený jako nějaký mizerný hráč okresního přeboru, nebo aby vynikající interpret, třeba Lang Lang, měl mít stejnou porci slávy jako můj vnouček hrající teprve deset let na klavír. Přece takový pop-zpěvák na jehož „koncert“ přijdou tisíce platících diváků musí mít samozřejmě mnohem vyšší příjem než pop-zpěvák v naší vesnické kytárové kapele, kde si ho přijde poslechnout dvacet posluchačů (a ti tam jdou spíše kvůli alkoholu než kvůli zpěvu). Samozřejmě že takováhle „nerovnost“ nikoho (alespoň si myslím) nepobuřuje. Snad každý s takovou nerovností souhlasí. Nesouhlasit mohou pouze nějací cvoci.
Platón kdesi napsal, že rovnost nerovných je zvrácenost. Kupodivu, s tímhle s Platónem souhlasím, i když jinak pouze málokdy. Copak vůbec může někdo požadovat a vyžadovat, aby například měl stejnou mzdu za odvedenou práci lékař specialista a holič? Lidem, obyvatelům této země (i zeměkoule) vadí akorát cosi jiného. Co? Já nejsem Jágr ani Lang Lang, ale chci, abych měl za svou práci, třeba v lese, či jako uklizečka v nemocnici, nebo makant na stavbě, kopáč všelijakých příkopů a čistič kanálů atp., zaplaceno aspoň tak, abych neměl hlad. Chci příliš moc? Chci, abych za svou odvedenou práci dostal zaplacenu mzdu, na které jsem se dohodl se zaměstnavatelem. Chci moc? Kašlu na nějakého Gotta (nové slavíky neznám), chci aby platila domluva! Udělám tuhle práci, dostanu za to tolik a tolik – ale to dnes neplatí! Podnikatel řekne: zkrachoval jsem, nezaplatím ti, nemůžu, jdi se pást. Tak jestli tohle je normálka, tož nevím, to potom kalašnikov bude nutný.
Nemohu souhlasit s tím, že náš současný demokratický, svobodný, pravdoláskovský kapitalistický neoliberální systém je jediný možný a že jiný způsob života není uskutečnitelný. Je možný a dokonce je uskutečnitelný – máme vzory v minulosti, stačí je pouze vylepšovat a zdokonalovat.
Než uvedu příklady, musím se zmínit o předchůdcích Hayeka, Friedmana, Thatcherové, Reagana a vůbec neoliberálů. Byl to Jan Kalvín (1509 – 1564), podle něhož je o člověku předem rozhodnuto, Bůh rozhodl, kdo dojde spásy a kdo bude zatracen. Některé Bůh zavrhl, jiné vyvolil. Ty, které si vyvolil, tak těm už za jejich života na zemi dal vědět, že jsou vyvolení, tj. obdařil je bohatstvím. Bůh si je vyvolil a už na zemi jim dal nebe, což je důkaz, že Bůh je miluje a má v oblibě. Proto nezáviďte bohatým, vždyť mají přízeň Boha. Něco tak zvrhlého může hlásat pouze náboženství, v tomto případě kalvinismus. (Ostatně, viděli jste už někdy poctivého podnikatele? Že se tak blbě ptám, že? Co je to poctivý člověk? Neschopný, naivní, prostoduchý a psychicky nemocný hlupáček.)
Situaci také pěkně charakterizuje tento rozhovor s rabim Akivou: „Má-li váš bůh v lásce chudé, proč se jim tedy nepostará o obživu?“ Rabi Akiva odpověděl: „To je proto, abychom se mohli my almužnou zachránit od muk pekelných.“ Nejdříve jim to ukradneme a pak jim milostivě dáme milodar, a oni nám za to budou vděční. To je strategie církve a mocných. Co jiného jsou všelijaké ty Charity a tzv. neziskové organizace jako např. Člověk v tísni, Pomozte dětem apod.?
Takže jak to myslíš autore? Chceš rovnostářskou společnost, kde budou nerovnosti? Vždyť to je nonsens! Chceš beztřídní společnost, kde budou bohatí a chudí? Běž s tím někam do háje.
Odpovídám: Ale přece beztřídní rovnostářská společnost je úplně o něčem jiném. Uvedu tři příklady: Jezuitský stát v Paraguay, Albigenští a civilizace Mohendžodáro a Harappa. Určitě jich ve světě bylo mnohem více, akorát se o takových společnostech nepíše, ono totiž intelektuálové by neměli o čem psát, neboť v takových společnostech se nevyskytují žádní králové, žádná šlechta, žádní kněží – tak o čem by ty knihy byly? Navíc by to bylo nudné a naprosto nezajímavé. To raději napíšeme monografii o nějakém králíčkovi, který nechal postavit nějakou katedrálu či opevněný hrad, vydáme to na křídovém papíře s barevnými ilustracemi, to bude mít čtenářský úspěch. Zajisté ale o lidech, kteří to stavěli, nosili kameny, tesali trámy, dělali výzdobu v místnostech, dřeli do úmoru, o těch ani slovíčko nepadne.
I když jsem naprostý atheista a jakékoliv náboženství považuji za „opium“, u Jezuitského státu v Paraguay musím udělat výjimku a jezuity musím vynachválit až do nebes, fakt si to zaslouží.
Jezuitský stát (či spíše republika) v Paraguay existoval v letech 1649 – 1767 na rozsáhlém území dnešních států Argentiny, Paraguaye, Uruguaye, Chile, Brazílie a Bolívie. Obyvatelstvo celé země se tehdy odhadovalo na 140 tisíc osob, což na tu dobu bylo nevídané množství. Země byla rozdělena na 130 okresů (tzv. redukcí). Vládnoucí jezuité-kněží žili skromně, jak se na křesťany sluší a patří, nad indiány se nepovyšovali, brali je jako rovnocenné partnery.
O tomto státě napsala paní Eduarda Heczková překrásný článek otištěný v Britských listech 3. 5. 2007, takže z jejího textu vyberu nějaké věty. Na internetu lze nalézt i další texty, je to velmi zajímavé čtení.
Citace z článku E. Heczkové: „Z výnosů zemědělství, z tzv. “božích polí” měli zajištěnu obživu i nemocní, staří a práce neschopní, byly z nich hrazeny náklady na stavbu domů, kostelů i hospodářských budov a také každoroční daně pro španělskou korunu. Misionáři sami z toho neměli nic a žili z malé renty, kterou jim španělský král přiřkl. Kněží se nestarali jen o plánovitě hospodárné rozdělování potravin ze sýpek, ale organizovali i oblékání indiánů. Vdovám a jejich dcerám ubytovaným ve vlastních vdovských domech přidělovali pravidelně bavlnu, kterou měli spřádat. Z příze se pak v tkalcovnách vyráběly látky na šaty. Všichni muži i ženy dostávali jednou a děti dvakrát ročně nové šaty a tak bývali indiáni z jezuitských redukcí lépe oblečeni než většina Španělů ze sousedních koloniálních území. Pracovalo se osm hodin denně. Veškerý výnos z obchodu byl využit pro blaho indiánů. Trest smrti byl ve všech redukcích zásadně zrušen.
Misionářům-jezuitům se podařilo vybudovat v Paraguay komunistický stát, jaký ještě dnes, o více než dvě staletí později, je možno pokládat za ideální stav hodný obzvláštního úsilí. Všechno, co si kdy utopisté vysnili o komunistickém uspořádání ekonomiky, zde bylo také skutečně realizováno: společné vlastnictví výrobních a spotřebních prostředků, odstranění peněžního hospodářství, rovnost všech občanů, likvidace jakékoli materiální bídy, zabezpečení starců, nemocných, vdov a sirotků, všeobecná pracovní povinnost a osmihodinový pracovní den, státní výchova dětí, svobodná volba povolání Z hlediska techniky správy odpovídal tento indiánský stát nejmodernějším demokratickým požadavkům, neboť občané zde nebyli utlačovanou masou ovládanou autokratickými úřady, ale svoboda občanů byla omezena jen potud, pokud to vyžadovaly zájmy celku. Svobodně volení domorodí úředníci této republiky nebyli ničím jiným, než nezištnými orgány veřejného blaha.
Při tom všem nebyl soukromý majetek rozhodně zcela zrušen, a vedle společného majetku tu existovalo i individuální vlastnictví, které však nebylo nabyto vykořisťováním, ani se nemohlo stát akumulací nebezpečím pro celek. Celý tento řád byl vybudován bez jakéhokoli použití násilí, ba dokonce k potěše obyvatel, a stát, ve kterém tyto příkladné poměry panovaly, také skutečně po sto padesát let existoval.
Takový stát, vybudovaný na základě lidských práv indiánů, musel uprostřed koloniálního území, jehož hlavním výdělečným odvětvím byl obchod s otroky, nutně působit jako drzá výzva. Vždyť nepřipravovala snad tato nezávislá Paraguay lovce lidí o jejich nejdrahocennější zvěř? Trpět to dál se zdálo totéž jako ohrozit celou evropskou civilizaci v Jižní Americe. Lovci lidí a obchodníci s otroky chytali všechny domorodce, jichž se mohly zmocnit a prodávaly je do přístavních měst. Tímto způsobem bylo počátkem osmnáctého století odvlečeno do otroctví asi šedesát tisíc indiánů z redukcí. Za takové situace musel páter, který tehdy řídil ohrožené redukce, dospět k poznání, že na tomto světě se ani Kristovo království beze zbraní neobejde. Požádal proto španělského krále o dovolení, aby mohl vybavit indiány evropskými zbraněmi. Protože králi vysvětlil, že taková domorodá armáda může poskytovat koruně i jinak užitečné služby (platit poctivě daně), byla žádost schválena. Misionáři rychle vybudovali exaktně fungující armádní organizaci, ozbrojili indiány v celé zemi a zakládali továrny k odlévání děl a na výrobu pušek. Indiáni se museli cvičit k boji na zachování jezuitského státu či jezuitské republiky.“
I přes počáteční vojenské úspěchy byla indiánská republika po stopadesátileté existenci důkladně a úplně zničena, misionáři docela drastickými způsoby dopraveni nazpět do Evropy. Misionáře holt jako otroky nebylo kam prodat a zabíjet je přece jen jaksi nešlo, vždyť to byli kněží a běloši.
Takže jak vidět, rovnostářský a beztřídní stát je možno vybudovat. Jezuité byli vynikající manažeři, vše fungovalo ke spokojenosti všech. A to se určitě neřídili Marxem ani Leninem, Marx se ostatně ještě nenarodil. A když bychom si představili, že by zlato (daně) neodcházelo španělskému králi, ale bylo použito a využito na nadstandard, na lepší silnice, dálnice, stavby, na technická vylepšení… no nebyla by radost v takovém státě žít? Co tak se od tehdejších jezuitů něčemu přiučit?
Z druhé společnosti, z které bychom si mohli vzít příklad, je společnost albigenských.
V jižní Francii albigenské ochraňovali a podporovali i feudální pánové. Proč by je nepodporovali a neochraňovali? V jejich zemích se nekradlo, nepodvádělo, nevraždilo, lidé byli pracovití, daně řádně platili a daně byly používány ve prospěch všech obyvatel, řídili se vlastním rozumem, ve školách existovalo vzdělávání na vysoké úrovni, kvetla kultura. Žádné zázraky, žádné nesmyslné ostatky-kosti, žádná nesmyslná dogmata. Vždyť to byla docela slušná společnost, kde všichni vcelku spokojeně a poklidně žili. Jak je vidět, a albigenští jsou toho dokladem, lze uskutečnit rovnostářskou společnost založenou na používání vlastního rozumu. Touha po životě ve slušné společnosti je snad „lidstvu vrozena“. A že se nedaří takovou společnost nastolit kvůli nepatrné hrstce duševně nemocných lidí toužících po zlatě a moci? Slušní lidé nejsou schopni tyhle lupiče a bandity, v podstatě sadisty nacházející uspokojení svého pudu a rozkoš v ožebračování a v působení utrpení spolubližním, eliminovat a pozavírat do psychiatrických léčeben. Podaří se to vůbec někdy?
Jenže toto právě nebylo po chuti oficiální církvi. Nelze připustit nějakou rovnostářskou společnost používající vlastní rozum. Kam bychom to došli? Proto Inocenc III. pronesl, že „Kataři jsou horší Saracénů“. Jejich zásady skutečně ohrožovaly církev více než mohamedáni. Co tedy Albigenští hlásali?
Naše víra je čistá nezkažena výmysly lidskými a ďábelskými jako je víra katolická. Země, kde se lidé trápí, to je peklo, jiného pekla není. Kristus trpěl pouze zdánlivě. Jeho účelem nebylo trpět, nýbrž ukázat cestu, jak se vymanit z pout hmoty. Kristus nespasil svět svou obětí, nýbrž svým učením. Zabíjení zvířat odsuzovali, taktéž válku a jakýkoli trest smrti, žádali sociální spravedlnost, prostě chtěli rovnost a bratrství. Svátosti neuznávali a kříži se vysmívali, odmítali kult Panny Marie, zavrhovali obrazy, chrámy, bohoslužební obřady, kněžství. Všichni jejich kazatelé byli laici. Kdo chtěl, aby se jeho duše po smrti navrátila do světa nebeského, musel se nechat přijmout mezi dokonalé. Obřadem bylo pouhé vkládání rukou na hlavu, ale prováděl se u většiny lidí až na smrtelném loži. Kdo zemřel bez consolamenta, toho duše musela vejít v tělo nové a znovu se plahočit peklem, totiž životem pozemským (podobné buddhistickému převtělování). Hnutí mělo laický ráz a bralo zřetel na uplatnění individuality!
Bůh je naprosto dokonalý, proto nemohl stvořit tento nedokonalý svět. To zlý bůh starého zákona Jahve stvořil tělo. Většinou Starý zákon odmítali, ale knihy prorocké užívali. Bůh poslal Krista vykoupit lidi. Aby tomu zlý bůh Jahve zabránil, poslal ještě před Kristem Jana Křtitele, který měl zabránit působení Krista, ale nezdařilo se mu to. Kristus je pouze idea, která mluví skrze své učedníky, třeba skrze svatého Pavla. Ukřižován nebyl bůh, ale pouze člověk, bůh přece nemůže trpět. Po smrti se duše automaticky vrací do nebe a tělo se rozpadne, není tedy žádné zmrtvýchvstání. Odevzdání se hmotě je hříšné – touha po majetku, zabíjení zvířat, sex apod. Nedotýkej se hmoty! Sebevraždu nepokládali za zlo. Nekřtili vodou ale vkládáním rukou na hlavu, to je ten pravý duchovní křest. Hrabata, knížata a šlechta vůbec byla pro, ochraňovali a podporovali toto hnutí. Albigienští měli vlastní školy, ústavy, dokonce i v Římě měli školu. Hrabě toulouský Raimund VI. byl jejich hlavním ochráncem, taktéž vicehrabě bézierský Roger.
První křížovou výpravu proti albigenským nařídil papež už v roce 1180. Další výpravy nařizoval papež Inocenc III. (1198 – 1216), který o sobě prohlásil, že „papež je sice menší nežli Bůh, ale je větší než člověk“. Papež je náměstkem nejen Petrovým ale i Kristovým, a tak v papeži mluví a jedná samotný Bůh. Co tedy on prohlásí za právo, je božské právo. On smí určovat, co je vůle boží. Vztahoval na sebe slova Kristova: „Dána jest mi všelijaká moc na nebi i na zemi.“ Tak tento papež, aby získal vojáky na válku proti Albigenským, slíbil, že co si kdo dobude a ukradne, bude natrvalo jeho. Sešla se sebranka chtivá loupeže ze všech koutů světa. Tak třeba při dobývání Béziers bylo povražděno 20.000 lidí! Tam, při dobývání města, dostal papežský legát Arnold Amalrich otázku od velitele: „Pravé katolíky nelze rozeznat od kacířů, co máme dělat?“ A papežský legát odpověděl onou slavnou větou: „Pobijte je všechny, však Pán Bůh si své lidi pozná.“
Roger se ocitl ve vězení a ztratil veškerý majetek i zemi. Raimund VI. dokonce vykonal kajícnou pouť do Říma, veřejně se bičoval, nepomohlo to, nešlo totiž už o víru, nýbrž o města, hrady, zboží a peníze. Přišel o dvě třetiny svého majetku. Roku 1229 byl konečně uzavřen mír. Blahobyt vzal za své, i vzdělanost, a nastaly poměry podobné našim po Bílé hoře a po třicetileté válce. V dalším pokračování křižáckého tažení se proslavila svým působením inkvizice pod vedením svatého Dominika, přítele svatého Františka. Ještě před zahájením křížových výprav svatý Dominik neúspěšně přesvědčoval obyvatele jižní Francie, jeho mise prostě zkrachovala, ovšem po porážce se jeho inkvizice vyznamenala! Po patnáctiletém, teď ovšem už velice úspěšném působení, inkvizice v podstatě dokončila vyčištění země od katarů a jako závěrečnou hrozinku na svém díle nechala roku 1244 upálit najednou 200 dokonalých katarů. Pak se hnutí albigenských už nevzpamatovalo, holt inkvizice pracovala pečlivě, stejně jako u nás jezuité. Tedy regulérní válka proti albigenským byla vedena šedesát let!
No a poslední příklad, který uvedu, je civilizace Mohendžodáro a Harappa.
Harappská kultura, také kultura poříčí Indu, protoindická kultura, protoindická civilizace apod., byla starověká civilizace nacházející se v povodí řeky Indus. Počátky harappské kultury sahají do 2. poloviny 4. tisíciletí př. n. l. V polovině 2. tisíciletí zanikla. O harappské civilizaci, na rozdíl od kultur starověkého Egypta či Mezopotámie, se totiž nedochoval žádný historiografický materiál. Přitom určitě měli písmo, tak vyspělá civilizace by se bez písma určitě neobešla. Nejstarší hliněná tabulka s písmem je 5500 let stará. Nalezla se také spousta tzv. pečetítek, ale písmo je podnes nerozluštěno. Dosud bylo nalezeno více než 1000 větších či menších center této kultury. Odhaduje se, že v době největšího rozkvětu měla 5 miliónů obyvatel a co se týče rozlohy, tak tato civilizace patří mezi nejen jednu z nejstarších, ale hlavně největší co do velikosti osídleného prostoru. V době svého největšího rozmachu kultura zabírala území o délce přes 1400-1600 km a šířce přes 1100 km. Některé pozůstatky harappské kultury byly nalezeny i v sousedních zemích jako je Afghánistán, Turkmenistán či Írán. Tvůrci protoindické civilizace Drávidové (černé pleti), byli příchodem indoevropských kmenů vytlačeni na jih Indického poloostrova, který obývají dodnes.
Harappa a Mohendžo Daro, města vzdálená od sebe málem tisíc kilometrů. Výstavná města s ulicemi od východu k západu a od severu k jihu. Výstavba byla prováděna podle přesných a přísných plánů – pravoúhlé ulice. Dvě hlavní protínají město v pravém úhlu. Byly nalezeny hotely pro karavany, skladiště zboží a sila na obilí. Stavěli z pálených cihel už před dvěma a půl tisíci lety před n. l.! Angličané tyto cihly používali na stavbu železničního svršku místo štěrku! Z lokality tak byla odcizena prakticky celá horní vrstva naleziště. Pro kulturně a civilizačně nadřazené Angličany bylo využití prvních pálených cihel v historii lidstva na stavbu železničního svršku pokrokovým činem! Egypt začal stavět z pálených cihel až v době římské. V Sumeru a Akadu stavěli z cihel nepálených, sušených na slunci. Každý dům měl vodovod či studnu a vlastní koupelnu, splachovací záchod, někdy byla koupelna dokonce v poschodí. Na městskou kanalizaci byl připojen každý dům. Takové bydlení jsme my, Evropané, dokázali napodobit a vybudovat až o čtyři tisíciletí později! Velkolepé veřejné lázně. Byty ovšem byly uniformní, něco jako naše dnešní byty v panelácích.
Nebyly odhaleny žádné monumentální stavby chrámů či paláců a nevíme ani nic o existenci kněží, králů a vojáků té doby. Naopak o současnících harappské civilizace – antickém Egyptu a Mezopotámii – víme hlavně to. Můžeme vydedukovat, že když žádné chrámy nebyly nalezeny, tak tedy ani neexistovala nějaká vrstva kněží! Nebyly nalezeny žádné paláce a opevněné hrady, takže ani šlechta neexistovala. Nebyly nalezeny žádné zbraně! Město nepotřebovalo k udržení moci a bohatství žádné vojáky, strážníky, vězení, ani popraviště! Zřejmě se nemuselo obávat žádného ohrožení zvenčí. Teprve v pozdější době byly postaveny hradby, ale ty sloužily jako ochrana před záplavami, nikoli proti nepříteli. Nebyly nalezeny žádné sochy, až na pár výjimek. Někteří odborníci se domnívají, že obyvatelé nepovažovali umění za vhodné a důstojné pro dospělého rozumného člověka. Přitom se nalezly hračky pro děti – u vozíčků se točila kola, zapřažená zvířata pohybovala nohama i hlavou, lidské figurky měly pohyblivé hlavy, mávaly rukama, nohama – takové dokonalé hračky jsme my Evropané dokázali udělat až ve XX. století. Nalezly se i hřebeny do vlasů ze slonoviny, kleštičky, jehlice do vlasů, lžičky do uší, hrací kostky…
Dle všeho to byla mírumilovná, beztřídní, rovnostářská a bohatá společnost fungující skoro dvě tisíciletí! Zanikla příchodem bílých Indoevropanů, ti přišli do Indie kolem roku 2.000 před K. odněkud ze střední a východní Evropy, tedy árijské plemeno. Oproti domorodým lidem s tmavší pletí to byli skuteční barbaři, domorodé obyvatele bez milosti povraždili, zachránili se pouze ti, kterým se podařilo utéci do džungle, města vypálili, ale neusadili se v nich, nevěděli, co si počít s tak vyspělou kulturou a dali přednost bydlení v polozemjankách a stanech, jak byli zvyklí ze svých původních domovů. (Docela přijatelná je teorie, že potomci této kultury jsou cikáni.) Samozřejmě Árjové (tedy my) postupně časem, aby se jim lépe vládlo, vymysleli náboženství – hinduismus a geniální výmysl – kasty. To se jim potom vládlo! Každý totiž počítal s tím, že když se bude chovat jak se patří, v příštím životě postoupí do vyšší kasty. Nebylo potřeba policie, každý se kontroloval sám. Ještě i v současnosti se předpokládá, že vyšší varny mají světlejší barvu pleti.
Mnohé důkazy svědčí o tom, že její zánik byl dovršen náhlou událostí. V Harappě a Mohendžodaru byly nalezeny kosterní pozůstatky Harappanů nesoucí známky násilného usmrcení. Obě města byla zničena formou masakru kolem roku dva tisíce před K. Zanikla tak jedna z velkých rovnostářských beztřídních a mírumilovných civilizací.
Masakrem zanikla i Jezuitská republika i Albigenští, asi to bílý člověk jinak neumí, než vyvraždit a poslat celou společnost do doby kamenné, dělá to tak podnes.
Nějak nerozumím, proč není zájem o pořádné prozkoumání této kultury. Proč tam nepracuje spousta archeologů, proč se nepublikují výsledky? Že by nezájem pramenil z toho, že to byla civilizace lidí černé pleti? Z toho důvodu archeologové nepracují v oněch indických městech? Že by byli rasisty a pouze kvůli barvě pleti mají odpor k výzkumu? Černí a náš vzor? Kam bychom to došli, navíc by se přece poskvrnili dotykem těch dalitů a páriů. Financí na všelijaké nesmyslné archeologické výzkumy je dostatek, ale na tak závažnou civilizaci finance jaksi scházejí a nedostávají se. Na války se peníze vždycky najdou, ale na archeologický průzkum nejstarší civilizace světa se finance nedostávají. A co když je to proto, aby si dnešní lidstvo nemohlo vzít vzor z toho, jak má vypadat řádná civilizace?
Slovutní ekonomové nás přesvědčují o své pravdě všelijakými grafy a matematickými vzorečky, kterými dokazují svá tvrzení, ale představme si staré tmavé Harappany, těm to fungovalo několik tisíc let, než jsme je my árijci zlikvidovali a poslali do nebytí, do neexistence a žádné takové metody, vzorečky a grafy nepotřebovali, ani ti jezuité v Paraguay – a ani albigenští. Jak je možné, že dokázali vytvořit slušnou prosperující společnost bez rad MMF a Světové banky a rad našich Kohoutů, Sedláčků, Ševčíků, Robejšků a podobných géniů?
Co kdybychom se vykašlali na ty grafy, vzorečky a statistická data a podobné nesmysly, a četli si, jak žili tam ti s černou pletí, indiáni za jezuitů či albigenští kdysi dávno, to by bylo, domnívám se, daleko vhodnější.
Zdá se to být naprosto neuvěřitelné, že nejstarší a nejrozlehlejší civilizace byla rovnostářská, beztřídní a mírumilovná. A není na čase takovou podobnou civilizaci už konečně vybudovat i dnes?
***
Planeta Mars má dva měsíce – Phobos („strach“) a Deimos („hrůza“).
Sovětský myslitel Šklovskij měl ve dvacátých letech XX. století názor,
že jsou to měsíce umělé, duté a vyrobené Marťany z hliníku.
Škoda, že dnes už nikdo Šklovského nečte.
Rovnost lidí je naprostá samozřejmost,
to dnes už ví i v Africe a dokonce i v Asii,
akorát v Evropě jsme na to ještě nepřišli.
