Veřejným nepřítelem č. 1 a symbolem všech možných občanských nectností se stali tzv. „nepřizpůsobiví“. Pak se ovšem logicky nabízí úvaha, že jejich opakem a tedy symbolem všech občanských ctností a lidských kvalit je být přizpůsobivý, či přímo přizpůsobený.
Dobře přizpůsobeným se ovšem člověk nestane sám od sebe, k této dovednosti je třeba vychovávat, čím dříve, tím lépe, nejlépe od dětství. A této potřebě by měly odpovídat i kvalitní moderní dětské knihy, o kterých spisovatelka Markéta Pilátová píše: „Evropa se dnes potýká s krizí a rostoucí nezaměstnaností a možná není špatné na tyhle situace a i na to, jak je možné z nich vybřednout, připravit také naše děti.“
Děti se mají přizpůsobit, mají si zvykat na to, že krize se mění z akcidentální v permanentní a nezaměstnanost je danost, něco na způsob gravitace, realita, kterou nikdo a nic nezmění. Zodpovědný spisovatel nekazí děti obrazem světa bez nezaměstnanosti a dalších sociálně patologických jevů, dobrý spisovatel děti poučí, jak se v rámci systému přizpůsobit a jak, když už je to jednou postihne, vybřednout. Nejlépe mladě, dynamicky a flexibilně. Ale o tom, že bychom měli naše děti připravovat na to, že je nutné změnit nefunkční a kolabující systém, ani slovo.
Podle kanonického systémově-konformního názoru je totiž náš současný systém bezmála dokonalý, rozhodně nejlepší možný a představuje vrchol myslitelného pokroku, který již nelze nijak vylepšovat.
Ale znáte to: všichni vědí, že to nejde, až přijde nějaký blbec, který to neví, a udělá to. Úkolem angažované dětského literatury je zajistit, aby takových nebezpečných blbců bylo co nejméně.
Převzato z blogu Tribun
