Film o jedné nepodařené (kontra)revoluci

Film je dokumentem irské stanice RTE a Britské BBC. Pojednává o státním převratu ve Venezuele v dubnu 2002. Bude tomu za pár dní 11 let. Položme si nejdříve symbolickou otázku: Co je to vlastně revoluce? Jako zdroj použiji Wikipedii zde. V podstatě lze říci, že revoluce je činnost občanů, kteří se snaží odstranit vládnoucí elity a změnit politický systém. Toho lze dosáhnout násilím, protesty na hranici legitimity zákonů dané země, nebo prostě jenom při volbách, čistě demokratických a svobodných. Pak si položme stejnou otázku, co je to vlastně kontrarevoluce. Jako zdroj výkladu opět použiji Wikipedii zde. V podstatě lze říci, že se jedná o regresivní reakci elit svržených při revoluci. Touto regresivní činností, neboli kontrarevolucí, se snaží bývalé elity obnovit původní stav věcí, tak jak byly před revolucí, která je zbavila moci a přísunu prakticky čehokoliv, penězi počínaje.

Teď se ze svého zcela laického pohledu podle dostupných zdrojů zkusím zamyslet nad tím, co bylo ve Venezuele revolucí, a co kontrarevolucí. Chávez vyhrál demokratické volby na konci roku 1998 (6. 12. 1998), na základě svého programu proti korupci a chudobě. Naplňování svého programu v praxi nazval revolucí. Ale ouha, u této revoluce netekla krev. (Tak mě tak zcela ironicky napadá, že jejich revoluce byla asi podstatně sametovější a míň prolhaná než ta naše slavná mandarinková…) Bohatým zůstal majetek, jejich krásné domy v lukrativní části Caracasu. A soukromá média mohla plně vysílat své programy zaměřené proti počínání Cháveze. Chávez a jeho vláda si pouze osvojili tzv. kanál 8. A nastal jeden malý detail: Pijavice byly odstřiženy od státního bohatství a tím pádem od peněz, které patří státu. A to se holt neodpouští… Obzvláště, když se to dotýká i strýčka Sama. Nakonec ve filmu britského novináře Johna Pilgera Válka proti demokracii je to velmi hezky popsáno. Je docela zábavné, jak tento dokument pořád mažou z internetu. To je holt výdobytek tzv. demokracie tržního konzumu, což je evidentní protipól té dogmatické přímočaře čitelné evropské bolševické cenzury, dob minulých. Pouze výsledky jsou v obou případech stejné. V dnešní době spíše přesvědčivější…

To, jak Chávez využil získané prostředky, dokážou nejlépe posoudit obyvatelé samotné Venezuely. Já osobně to nedokážu hodnotit. Kdybych chtěl být hodně ironický a škodolibý, tak bych to třeba mohl pokusit srovnat s přerozdělováním a využitím peněz daňových poplatníků v naší milované a blahodárné EU. Ale on to určitě udělá někdo jiný za mě v diskusi pod článkem. (Třeba bude ta diskuse i zajímavá ?.)

A jak jsem již napsal výše, odstřižení pijavic od zdrojů se neodpouští. Regresivní reakce bývalých elit s cílem obnovit původní stav, jinými slovy kontrarevoluce, přišla v dubnu, roku 2002 (11. 4. 2002). A o tomto období je následující dokument: (Ironická poznámka: Jak dlouho bude trvat, než bude opět z internetu tento film odstraněn? Ale on se snad zase někde vyklube…)



Na závěr si dovolím jednu svoji soukromou úvahu o tom, proč je ten takzvaný „zadní dvorek Ameriky“ takovým trnem v oku. U Chávezova socialismu 21 století je jeden zásadní rozdíl oproti tomu bývalému východoevropskému. Viditelným rozdílem je, již zmiňované ponechání majetku bohatým a původní neomezení „svobodných“, ale soukromých médií. (Jestli byla, po pokusu o puč v roce 2002 soukromá média nějak regulována, netuším. A po pravdě řečeno, bych jim to osobně neměl za zlé.) 


Za zmínku stojí také skutečnost uvedená ve výše umístěném dokumentu. Po ukončení puče nebyl prakticky žádný iniciátor puče potrestán vězením, natož popravou. Chávéz to celkem velkoryse přešel. Také cítíte ten rozdíl vůči východní Evropě? Samozřejmě, žijeme již také v trochu jiné době a někteří lidé se evidentně už možná dokážou podívat zpět a poučit z historie. To byl Chávezův majstrštyk. V pořadí druhý.


Tím prvním majstrštykem bylo spojení myšlenek lidového křesťanství s procesem místní revoluce. Mám na mysli dva tisíce let staré myšlenky jako milosrdenství, soucit, schopnost (snahu) odpouštět, pomáhat slabším a chudým atd. Opět cítíte ten rozdíl vůči východní Evropě? Tam byly tyto myšlenky sice ponechány naživu někde v ústraní, ale propagačně nahrazeny tupou propagandou a materialismem. To je dle mého skromného, zcela osobního názoru, příčinou rozjezdu korupce v dobách českého socialismu v mezích lidsky udržitelných a korigovaných. Po roce 1989, příčinou korupce utržené ze řetězu, jedoucí na plný a ještě plnější plyn, bez mantinelů a bez omezování. Domnívám se, že to je jedna z příčin, proč něco co lze nazvat sociálním hnutím, nejdříve na začátku evropské éry socialismu sklouzlo k totální brutalitě a později zemřelo na úbytě. Prostě materiální ideologie v kombinaci s tupou propagandou a kariérismem, bylo něco, jako když staří Římané používali hojně olovo, nevidouce svoji budoucí impotenci a zánik. Ne, že by to dnes bylo u nás lepší, opak je jen smutnou pravdou. Včetně té dnešní podstatně tupější a zhoubnější materiální propagandy konzumu na splátky.


Zajímavé je, jak se v Latinské Americe církev pomyslně rozdělila. Na chudou církev – faráři, kteří pečovali o chudinu a žehnali levicovému hnutí (tím se často stali i jeho součástí) a bohatou církev, která žehnala naopak diktátorům a taktně řekněme, občas přehlížela hon diktátorských chapadel na druhou část vlastní církve, která byla na straně odpůrců diktátorů a podporovala opoziční levici. Otázkou je, jakou roli v budoucnu sehraje František „Dobrota“. Jestli bude k levicovému hnutí neutrální, nebo bude katalyzátorem, který se pokusí oddělit lidové křesťanství od sociální levicové revoluce v Latinské Americe. Třeba o tom za deset, patnáct let vznikne opět nějaký zajímavý dokument. Otázkou také je, jestli nám do té doby vydrží internet v dnešní podobě, kde odkazy houfně mizí, ale pořád se dají dohledat. Tož uvidíme. I když, popravdě řečeno, s tím internetem to do velké míry záleží i na nás samotných – do jaké míry se necháme pokroutit a přeprogramovat…

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments