Po arabském jaru se i západním světem začíná valit vlna nespokojenosti se stávajícími neoliberálními pořádky. Lidé všech národností již mají plné zuby narůstající sociální nesouměřitelnosti, sociální arogance vládnoucích skupin, korupce vládních představitelů i volených zástupců, nenažranosti finančníků, a v důsledku toho ztráty svých vlastních životních perspektiv. Původně nenápadné protestní diskusní kroužky z Madridu a Wall Streetu přerůstají do celosvětového hnutí za změnu systému a společenského uspořádání. Do jaké míry mají snahy o změnu stávajících pořádků šanci uspět, je nejasné, ale plamínek globální revolty byl již zažehnut, a to je nezpochybnitelný úspěch.
Česká republika však jako téměř vždy zůstává lhostejná a občané stále ještě nepochopili nutnost zásadní korekce společenské trajektorie, bez jejíž změny nám všem v horizontu několika měsíců hrozí čelní náraz do zdi, potažmo ekonomické otroctví. Plebejský středoevropský nárůdek alibisticky vyčkává, kam se vítr otočí, či kam ho jeho proradné „elity“ politicky vytvořeným průhonem naženou.
Sobota 15. října 2011 byla celosvětovým dnem protestů proti neoliberálnímu útoku na sociální a politická práva občanů nazvaným „Skutečná demokracie teď!“, spontánně organizovaným v 950městech ve více než 80 zemích světa. V Praze se protestů zúčastnilo pouhých 300 lidí, převážně krotkých nonkonformistů. Jsou to snílci? Konformní občané, které loupež sociálních a politických práv zvaných „reforma“ postihne nejvíce, spořádaně bez zájmu odjeli na chaty, nebo disciplinovaně nakupovali v supermarketech, jako by se jich to netýkalo.
Jen den před tím probíhal v malé hospodě na Vinohradech Pressklub na toto téma s Bohumírem Dufkem a Jaroslavem Pejšou, nejvyššími odboráři z Asociace samostatných odborů. Opoziční politické aktivity, které ve společnosti neorganizují opoziční politické strany, a nespokojeným občanským skupinám na organizaci protivládních aktivit nestačí síly, začínají přebírat do svých rukou odbory. Bez přímé aktivity občanů v ulicích a na náměstích se však občanská společnost kupředu nepohne.
Asociace samostatných odborů proto kromě podpory a účasti na protivládních akcích pořádaných partnerskými občanskými subjekty 22. října 2011 v Praze, připravuje na 25. listopadu 2011 ve 12,00 hodin mítink na Palackého náměstí v Praze pod názvem "Proti korupci, za zvýšení životní úrovně", s následným pochodem Prahou. Mítink předpokládají 45 – 60 minut, s dvouhodinovým pochodem Prahou k Poslanecké sněmovně.
Bohumír Dufek k tomu mimo jiné říká:
„Naším cílem by měly být předčasné volby. Sice nemáme dostatečnou podporu, ale chceme udělat vše proto, abychom ji získali. Očekáváme, že nás podpoří všichni nespokojení občané České republiky. Chceme vyzvat všechny, aby v krajských městech byly podobné mítinky jako připravujeme v Praze. Podle toho, jaká bude podpora, nastavíme svoji politiku do budoucna. Čím větší bude podpora, tím více mohou naše aktivity narůstat. Česko zatím není připraveno ke generální stávce jako Izrael, nebo k akci typu Occupy Wall Street, a jít do předem prohrané akce nemá smysl. My to musíme v lidech neustále probouzet. Teprve až nastane určitý zlom v myšlení české společnosti, pak již to jde rychle, jak známe z minulosti. My odboráři chceme tomu zlomu napomoci. A že manifestace to bude divoká, tomu věřte. Znáte nás.
Dále míníme otevřít některé do nebe volající kauzy, o kterých nás informují naši členové. V České republice už nejde o řízení státu v rámci politických stran, ale o řízení státu různými lobbistickými skupinami, které chtějí ze státního rozpočtu odčerpat co nejvíce. Jestliže se občanské iniciativy, do kterých patří jak odbory, tak i různá podnikatelská seskupení, spojí a pustí do potírání korupce, pak je toto spojení účelově žádané a ku prospěchu věci. Proti nám stojí velká skupina lobbistů, kteří jsou vzájemně propojeni a spolupracují. Existuje tu klientelismus jako hrom. My musíme využít všech možností, abychom se poměrem sil této skupině vyrovnali. Je nutno v tuto chvíli použít všechny možnosti, které zamezí, nebo minimálně radikálním způsobem omezí možnost korupce na všech úrovních. V první řadě je to třeba politicky prosadit v parlamentu většinou minimálně 51 %. Druhou zásadní věcí je zákon o referendu. Zákon o referendu navrhovaný Karolínou Peake je ve stylu „vlk se nažere a koza zůstane celá“. Takto být nemůže. Referendum musí fungovat jako určitý bič na politiky. A je potřeba poděkovat všem, kteří se do toho již pustili.“
Je však s podivem, že opoziční skupiny zatím nepřipravují protesty na 17. listopad, které by šly proti oficiálním oslavám „Velké sametové revoluce 89“. Občané totiž jako „nevítězové“ ve skutečnosti nemají co slavit. A oficiálně demonstrativně oslavovat politický podvod na svém vlastním národu, notabene společně s „tatíčkem osvoboditelem“ Havlem a prezidentem „budovatelem“ Klausem, zdá se pro běžného občana jaksi nepatřičné. Že?
