Horor v Newtownu

Prosinec 17, 2012

Z hrůzostrašného masakru ve škole v connecticutském městečku Newtownu se udělalo špatně celé Americe. Dvacet osm mrtvých, z toho dvacet dětí ve věku od šesti do sedmi let, jež byly zastřeleny několika ranami. V pátečním masakru bylo zabito i šest dospělých před tím, než střelec Adam Lanza spáchal sebevraždu. Předtím, v pátek ráno, zastřelil a zabil svojí matku. Nehumánnost trestného činu je hluboce znepokojující. Střelba v Newtownu obnažuje, kromě individuální motivace vraha, i brutalitu, kterou je prostoupena celá americká společnost.

Páteční vraždění je zatím poslední z dlouhé řady takových incidentů. Spojené státy byly v minulosti často svědky výbuchů násilí. Přesto byly v posledních dvou desetiletích neobvyklé, dokonce i podle amerických norem. Četnost a rozsah masových vražd poukazuje na základní příčinu. Mezi nejvýznamnějšíni událostmi byl bombový atentát ve městě Oklahoma v roce 1995 (168 zabito, včetně 19 dětí), masakr v coloradském městě Columbine z roku 1999 (14 mrtvých) a další v kampusu Virginské univerzity (Virginia Tech) v Blacksburgu v roce 2007 (34 mrtvých). Jen v letošním roce byly zaznamenány masakry v kině v Auroře ve státě Colorado (12 mrtvých a 58 zraněných), sikhském chrámu v Oak Creeku ve státě Wisconsin (6 mrtvých), obchodu se značkami v Minneapolisu ve státě Minnesota (6 mrtvých), lázních v Brookfieldu ve státě Wisconsin (3 mrtví), a nákupním středisku v Portlandu ve státě Oregon před šesti dny (3 mrtví).

Reakce amerických médií a vrcholných politiků na poslední střelbu se drží dobře vyšlapaného chodníčku. Jde o banální prohlášení o nepochopitelnosti a nesmyslnosti „zla”. Nenabízí se v podstatě žádná širší reakce, je to vše zaměřeno na potřebu „celonárodní diskuse” o kontrole zbraní a prázdné sliby, že se udělá více pro duševně nemocné, a to od politiků, kteří dělají vše pro to, aby ořezali všechny programy zdravotní péče až na kost. Americká vládnoucí třída ztratila schopnost vlastní sebereflexe. Znamená to, že každá seriózní analýza, která jde ke kořenům této a ostatních tragédií, poukazuje na ně a na společnost, které vládnou.

Projev presidenta Obamy při zádušní mši v Newtownu v neděli večer byl typický – kombinace otřepaných frází, herectví a odkazů na náboženství. Bylo by lepší, kdyby nemluvil, protože neměl nic chytrého, co by mohl říci. Celý ten obřad byl příkladem náboženského tmářství, v němž bylo rodičům zabitých dětí řečeno, aby netruchlili a neztráceli srdce, protože jejich synové a dcery jsou v nebi. „Bůh je povolal do svého domu”, prohlásil Obama v závěru svého projevu. Taková tvrzení jsou nejen necitlivá k rodinám zabitých, ale uráží inteligenci amerického lidu. Lze pochopit obrat k náboženství jako ke zdroji útěchy těch, kteří zažívají takovou nevýslovnou trgédii. Ze strany státu to však znamená jen mlžení, které má zakrýt sociální a politické kořeny takových událostí.

Když už politici trvají na tom, že se opřou o náboženství, udělali by lépe, kdyby si řekli, jak by na to reagoval Lincoln, který při popisování jatek revoluční války, kterou vedl. Při popisu hrůz revoluční války, kterou vedl, šestnáctý prezident řekl, že pokud by Bůh chtěl, aby "každá kapka krve způsobená bičem (myšleno otrokáře – pozn. edit.) byla zaplacena taseným mečem," pak "rozsudky Páně budou zcela spravedlivé ." Lincoln trval na tom, že tragédie tohoto světa (např. občanská válka), jsou produkty světských zločinů (otroctví).

Jaké jsou to skutky, za něž jsou tragédie, jako byla ta v Newtownu, odplatou? Ten zločin vůbec není nepochopitelný, je až příliš srozumitelný. Není těžké vystopovat jeho kořeny – bezprecedentní společenskou nesouměřitelnost, přímo zpátečnickou oficiální politickou ideologii beze špetky progresivního obsahu a především neuvěřielnou úroveň násilí páchaného státem, doprovázenou brutalizací celé společnosti.

Charakter těchto masových vražd svědčí o tomto propojení. Některé rysy se zobrazují s železnou pravidelností – použití armádních zbraní, útočníci (např. Lanza) oblečení do bojových uniforem, časté zapojení bývalých vojáků. Minulá dvě desetiletí charakterizovaly války bez konce. Lanza, který se narodil v roce 1992, strávil většinu z dvaceti let svého života během „války proti teroru” – jedné neokoloniální okupace za druhou, útoků bezpilotních letounů, mučení, únosů, nekonečných útoků na demokratická práva. Byl ovlivněn trvalým úsilím, s nímž byly podporovány strach a úzkost v tom smyslu, že „nepřítel” je hned za rohem.

Sám Obama je prvním americkým presidentem, který otevřeně prosazuje své právo zabít kohokoliv, kdekoliv, včetně amerických občanů. Věnuje významnou část svého času výběru cílů pro dronové zabíjení, s plným vědomím toho, že i civilisté – včetně žen a dětí – budou v důsledku toho zabiti. Bezpilotní letouny podle konzervativních odhadů jen v Pákistánu samotném zabily 3 365 lidí, včetně 176 dětí. Vláda a média oceňují vraždy spáchané americkou armádou a vojáci, kteří jsou posíláni,, aby napadli a okupovali jiné státy, jsou uctívání jako „hrdinové”. Příslušníci námořní pěchoty a speciálních jednotek, které dělají vražednou špinavou práci americké armády, jsou oslavováni.

Lze opravdu uvěřit tomu, že tato země, která se dopouští násilí po celém světě, neutrpí smrtelné následky doma?

V nejbližších dnech se objeví více informací, které osvětlí konkrétní motivy tohot nejnovějšího masového zabíjení. Lanza byl podle všeho velmi problémový mladý muž. Jinak by nemohl spáchat takový zločin. Přesto je tato individuální psychóza a její konkrétní vyjádření nakonec pouhým produktem hluboké sociální nemoci.

Převzato z Global Research

Překlad: Clair



0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments