Věříme v Ratha?
I tak by mohl znít nadpis článku, pojednávající o zatčení poslance Davida Ratha, a jeho dalších osudech po té, co ho "všemi zkoušená" ČSSD, s politickými móresy kdysi pošpinavělé ČSD (totiž móresy nádražního bufetu) vyhodila za jízdy z lokálky tohoto státu, aniž by využila, alespoň jako druhdy Josef Švejk, samohybného madla záchranné brzdy ku zpomalení soupravy.
Lokálka s modrým ansámblem se řítí (tunelovanou krajinou) dále, spalujíce v kotli naše duše a úspory, vytahované prostému občanstvu nově zvláštním fyzikálním jevem, magnetismem exekučním. Jen tu a tam svlaží lokomotivu státu s modrým osazenstvem i v TOPu parostroje příval vod snad z pramenů bruselských… nechme ovšem snového bloumání.
Realita je taková, že po vzoru Muroňově (náměstek ministra Tomáše Ježka) z roku 1992 i Líznerově ("šéf" Centra kuponové privatizace) jest nám dáváno k věření, že čelný politik státu, lékař a bývalý prezident České lékařské komory, ministr zdravotnictví a bůhví čeho ještě předseda se "ušmudlal sedmi v krabici českými", tak jako kdysi pan Lízner s aktovkou nějakého jiného pana Sotony, kterou kdysi tento, se "zálohou na akcie" přinesl do restaurantu Asia, kde ji (aktovku s osmi "míči") zanechal, prostě proto, aby ji pan Lízner mimojiné… pohlídal. Pak hlídali šest let pana Líznera ve státním zařízení… a peníze, jak konstatoval tehdy pro tisk pan Přemysl Vachalovský, vrátili. Vrátili je do fondu ministerstva vnitra, odkud také pocházely. Máme tedy věřit tomu, že mustr se právě změnil? Nebo skutečně v tomto právním státě nemohou dva falešní svědci dostat do neštěstí nevinného? Změnila se historie, změnili se mocní…a peníze již nevoní? (Není na světě prý parfému, mocnějšího vůně svazku nových bankovek).
Moc se nezměnila, jen prostředky jsou po tisíciletí trapně stejné. A to je ono soukolí, které jest požírati kdysi slibného politika. I když… po aféře Dominika Strauss-Kahna si nikdo, jak na OM řečeno, nemůže být ničím jist: Sarkozy prezidentstvím, Papandreu politikou, zbídačená Libye budoucností. Existuje ovšem i impact faktor. Být David Rath vědcem, a český mainstream nástrojem vědy, je už dnes Rath srovnatelný s Nobelem. Nikdo totiž nebyl za posledních 24 hodin tolikrát zmiňován, jako Rath. A jak ostatně říkával lidový vtip před čtvrtstoletím: vazba a vězení jsou obvyklou "československou přípravkou na prezidenta". Pokud tento politik pochybil, zaplatí. Pokud pochybili jiní, octnou se – zřejmě – v mlýnici dějin sami. S Rathem, nebo možná bez něj.
