Květen 27, 2011
Dvacítka izraelských intelektuálů a veřejných osobností podepsala výzvu evropským lídrům, aby oficiálně uznali palestinský stát, protože „mírový proces skončil".
Dopis, který byl iniciován levicovou skupinou Sheikh Jarrah Solidarity Movement, konstatuje: „Mír padl za oběť mírovému procesu. Jako izraelští občané prohlašujeme, že pokud a až palestinský národ vyhlásí nezávislost svého svrchovaného státu, který bude vedle Izraele existovat v míru a bezpečí, budeme podporovat vyhlášení palestinské státnosti v hranicích z roku 1967 spolu s potřebnými výměnami území v poměru jedna ku jedné. (…) Vyzýváme státy světa, aby vyjádřily ochotu uznat palestinský stát na těchto principech."
Pod dopisem jsou podepsáni třeba bývalý předseda Knessetu Avraham Burg, někdejší ředitel ministerstva zahraničí Alon Liel nebo bývalý velvyslanec v Jihoafrické republice Ilan Baruch. Svůj podpis přidali také laureát Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman, profesor Princetonské univerzity Avishai Margalit nebo spisovatelé Nir Bar’am a Ronit Matalonová. A k tomu se do věci vložil bývalý šéf Mossadu Meir Dagan, podle něhož by snaha bránit vyhlášení palestinského státu byla chyba, protože „vyhlášení je nezastavitelné". V zájmu Izraele tak je se spíš s vývojem smířit a přizpůsobit se mu, než ho odmítat, prohlásil Dagan. Podle blogu Tikun Olam sice za jeho slovy může částečně být i zlá krev mezi Daganem a premiérem Netanjahuem, který ho odmítl znovu jmenovat do funkce, ale „darovanému koni se na zuby nedívejme".
Mimochodem, v diskusích pod články, které vznik otevřeného dopisu oznamují, se v izraelských médiích kromě častých termínů jako „zrádci" zhusta objevují také nálepky „užitečných idiotů". Vždycky si říkám, co by si pravicově orientovaní lidé bez tohoto Leninova citátu asi počali…
Už jsem oznamovala, že zítra začne v Turecku o společném postupu jednat syrská opozice, a podle všeho to bude jednání fakt bouřlivé. Syrští exulanti se totiž už v úterý „předběžně" sešli ve Washingtonu, a ani tam se neshodli – jedni tvrdili, že si svržení Asadova režimu má vybojovat opoziční hnutí v Sýrii, další vidí řešení jen v zahraniční intervenci a ozval se i jeden, který chtěl, aby bylo zničení režimu ponecháno na Izraeli. Pohled na tohle jednání „exilové opozice" pak třeba politologa pařížské Sorbonny Burhana Ghaliouna vedl k tomu, že do Antalie nepojede vůbec, protože tamní jednání bude podle jeho přesvědčení namísto k pomoci syrskému lidu zneužito výhradně k naplnění zahraničních zájmů. Když k tomu přičteme fakt, že syrská města se snad ještě nikdy nedokázala domluvit na společném postupu a hodně vycházela ze svých partikulárních zájmů, skončí antalijské jednání nejspíš bez zásadnějších výsledků – a stane se tak jen morální vzpruhou pro Asadův režim. (Joshua Landis na svém blogu nabízí přehled hlavních opozičních figur a jejich názorů).
A pár aktuálních odkazů:
— Sněmovna reprezentantů zakázala vyslání pozemních jednotek USA do Libye, a to včetně žoldáků z bezpečnostních firem.
— Desítky tisíc Iráčanů v ulicích Bagdádu požadují odsun amerických vojáků – zajímavé video BBC. (Sněmovna reprezentantů těsným poměrem hlasů 214 proti 205 zamítla přípravu odsunu z Afghánistánu.)
— Pákistánský Taliban prohlásil, že nebude útočit na pákistánský jaderný arzenál.
— USA dávají pět milionů dolarů odměny za informace o „kavkazském emírovi" Doku Umarovovi.
— Na káhirském Tahríru začíná další „Den hněvu", ale „shoda" o budoucím postupu a cílech se nápadně podobá té v řadách syrské opozice. Některé požadavky ale dál naznačují, že cílem přinejmenším části mládežnického hnutí je demontáž neoliberálního systému.
Převzato z Literárek
