J. Dušek: Profitovat můžete doopravdy jen tehdy, když profitují všichni ostatní


Zajímavé věci říká ten herec J. Dušek v rozhovoru Banky nám kradou duši. Místy to sice trochu připomíná jakési newage holistické idealistické třeštění, ale přesto to bych řekl, že to má v hlavně srovnané jako málokdo a že to, co říká, může být v lecčem inspirativní:

Jenomže u druhé dohody „Neberte si nic osobně“ jsme narazili. Lidi vůbec nevěděli, co jim to vyprávíme. Jak, že kariéra je hovadina? Co to melete? Vždyť všichni děláme kariéru, všichni chceme mít to jméno a budovat si pozici!


Další silná domněnka je, že existují peníze. (…) Papír, který se jmenoval peníze, byl dřív krytý zlatem nebo stříbrem, zatímco dneska je krytý dluhem. (…) Dluh kryje dluh a takový systém může fungovat jen tehdy, když mu všichni věří. Jakmile v tento systém lidé věřit přestanou a rozkolísává se, začne se sesypávat zevnitř. Přesně toho jsme všichni právě svědkem, říká se tomu světová finanční krize. Jde o psychickou záležitost.


Že lidé přece chodí do práce, aby ty peníze vydělali? To je právě jedna z nejsilnějších domněnek. Jakmile budou chodit do práce, aby vydělali peníze, tak jsou na cestě do pekla. Jakmile děláte něco ABY, tak už neděláte to, co děláte, ale děláte to ABY. Pak už to neděláte proto, že vás to baví, máte to ráda a naplňuje vás to, a peníze, které jsou s tím spojené, jsou jenom ta hra.


Andreas Claus, známý ekonom, říká, že bankám jde o vaši duši. Jakmile uvěříte, že musíte vydělávat, abyste mohli žít, tak přicházíte o duši.


Tahle planeta je postavená na tom, že tu všechno je. (…) To my lidi hrajeme virtuální hru, že si všechno musíme koupit. Jak může člověk z té hry vypadnout? Nemusí z ní vypadnout. Stačí, když si uvědomí, že to není život, ale hra. Stačí si uvědomit, že ve skutečnosti nemůžou nikdy nic vlastnit. Je to jen dohoda mezi lidmi.


Jak může planetárně vzniknout zisk? Dívejte se na to jako na celek – zisk vznikne jen tak, že jinde vznikne ztráta. Proto civilizace krachuje.


–  Například vy jako herec umíte něco, co já ne, a proto vám ráda dám své peníze za to, že mi to předvedete? – To ale není zisk. To je výměna. To, co my jako civilizace hrajeme, je celoplanetární letadlo. Silné ekonomiky hledají levnou pracovní sílu, která bude pracovat za málo, a ony to potom draze prodají.


–  Myslíte, že teď je ta doba, kdy se tenhle systém hroutí definitivně? – Pro mě se zhroutil už dávno. To, co se děje, beru jen jako iluzi, kterou se někteří lidé rozhodli pořád hrát dokolečka.

–  Jak jste se dokázal vymanit ze systému, ve kterém žije většina lidí? – Postavil jsem se k tomu jako ke hře, která se hraje, a rozhodl se, že nebudu podléhat strachu.


– Myslíte si, že jste se změnil? – Já to nevím. Mně to je totiž jedno. Já jsem to zapomněl. Učím se pohybovat v přítomnosti, nezajímá mě, jaké něco bylo. Smířil jsem se s tím, že já neexistuje, tak vám ani nemůžu říct, jak jsem se změnil.


Když začnete vědomě pracovat se svojí reakcí, zjistíte, že nemusíte reagovat tak rychle a bezprostředně. Že můžete některé reakce, které by byly třeba přísné, ostré, divoké či zkratovité a afektované, pozdržet. Reakci můžete pozdržet a nic špatného se nestane. Nic nepromarníte. Začnete reagovat vědomě, což znamená, že reakci volíte. Místo abyste reagovali na podnět automatismem v sobě, reakci zvolíte. Získáváte víc času v komunikaci.


Reakce jsou naučené. Přirozenou reakci projevuje jenom miminko. Celá výchova je založená na tom, že potlačujete přirozenou reakci toho tvora a učíte ho reagovat nepřirozeně.


– Myslíte, že lidé nechtějí být sami sebou? – Chtějí! Ale nechali si namluvit, že budou sami sebou, když budou něco předem daného mít. A to je ten nesmysl. Sami sebou jsou přece bez toho všeho. Jenže aby tahle velká lež nepraskla, vyvinuli si zároveň systém, ve kterém se sami navzájem hlídají. Sledují, jestli tamti už mají tohle, jsou pyšní, když se jim něco podařilo pořídit.


Pokud vás to odděluje od jiných lidí, od jiných bytostí, od rostlin, zvířat, od matky Země, od galaxie. Jakmile někdo tvrdí, že jste vy nebo on lepší než ostatní, že tato cesta je lepší než jiná, že máte nějaká větší práva než jiní, tak vás obratně odděluje od celku. Takový člověk vás svede na dílčí slepou cestu labyrintem. Brána k manipulaci vede skrz oddělování lidí od těch druhých, od ostatních bytostí, od proudu života. Manipulátoři se lidem snaží namluvit, že ti druzí je ohrožují, potřebují vyvolat strach, aby pak mohli nabídnout naději.


Vy jste ten celek. Člověk je vším. Nejde volit něco proti něčemu. Neexistují výhodné nabídky a neexistuje ani zisk, protože ten je vždycky na úkor někoho jiného. Celek jako takový vytváří harmonii, spolupracuje na mnoha úrovních, vyrovnává jemná napětí. Profitovat můžete doopravdy jen tehdy, když profitují všichni ostatní.


Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku