Březen 22, 2012
Dovede si představit, že by se ruzyňské letiště jmenovalo Letiště Klementa Gottwaldova? Dost děsné, že. Ale Letiště Václava Havla se jmenovat bude. Navíc v totálně paskvilní podobě Pražské letiště – Václav Havel. Ta neúcta k českému jazyku a k lidem, kteří jím mluví, je příznačná, je to ovšem i svým způsobem praktické: každý návštěvník hned při přistání už ze jména letiště pozná, že přistál mezi pitomci v Kocourkově, hlavním městečku Absurdistánu.
Pojmenování letiště po Havlovi v sobě nese velmi silný symbolický náboj, neboť současný režim tím jasně říká: toho je naše země, naše kořist a tady se hraje podle našich pravidel, tady jsou korupce, nezaměstnanost, nerovnost a blbá nálada doma. Je to vzkaz vítězů poraženým, věčná připomínka toho, že časy se změnily a na takové „nesmysly“, jako jsou rovnost nebo sociální práva, můžeme v Česku pro nejbližší dobu zapomenout.
Že by Havel sám neměl radost z toho, v jakém marasmu se česká společnost nachází a z jakých příčin a jakými cestami se do něj dostala? Má smůlu. Posloužil k legitimaci nové elity za živa, poslouží k ní i po smrti. Však se mu žádná křivda neděje, protože to byl, on kdo vypustil džina z láhve, byl to on, kdo svojí autoritou kryl záda zhasínajícím „ekonomům“ utíkajícím před právníky, tunelářům, korupčníkům, vekslákům, šíbrům a náhle prozřevším nomenklaturním kádrům, kteří zaštítěni Havlem zahájili éru tunelářů tím, že vytunelovali revoluční entusiasmus lidu v roce 1989.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
