Padáme

Březen 22, 2012

Pan premiér ve Sněmovně řekl: Nebudeme žít nad poměry. Skončilo žití nad poměry!

Já jsem byl nedávno v Karviné na služebně policie. Potkal jsem policistu, který se vracel z akce, a ptal jsem se ho: „Můžete mi říct, kolik vyděláte?" On pracoval 21 let u policie a odpověděl mi: "Nezlobte se, já vám to neřeknu." Prostě mám podezření, že se styděl, jaký má plat po jednadvaceti letech. Přál bych panu premiérovi, aby tomuto policistovi, státnímu zaměstnanci, tam přišel vyprávět, že skončil život nad poměry.

A co důchodci? Mají nějaké drtivé penze? Co sociální výdaje? Jen 18 % HDP. Kolikpak je průměr v Evropě? Tady jsou lidé přeplaceni? U nás se v Ostravě zavírají chráněné dílny, azylové domy. To jsou všechno lidi, kteří žijí nad poměry? Kde žije náš pan premiér?

Podle Petra Nečase ratingy svědčí o tom, že situace je konsolidovaná, stabilní. Uvedu jiná čísla.

Česká republika a její obraz je utvářen také tím, jak vystupujeme v žebříčcích, jež se týkají konkurenceschopnosti, úrovně vzdělání, úrovně vnímání korupce. Například čísla OECD nebo Světového ekonomického fóra mluví tak, že jestli v roce 2009 jsme byli na 31. místě, tak v roce 2010 na 36., v roce 2011 na 38. místě. Prostě, přátelé, klesáme. Když dumají Voskovec s Werichem „Stoupáme nebo klesáme?“ , tak, přátelé, klesáme. „My přímo padáme“, jak praví ve svém dialogu oni klasici.

Co se týče vnímání korupce, tak to je podobné, když vezmu poslední tři roky: tři roky pokles, rok po roce, naposledy z 53. na 57. místo, aby se našimi sousedy staly Namibie a Saúdská Arábie. To je obraz České republiky v zahraničí. Slýcháme, že vláda za to nemůže, prý máme krizi. Jenže ono to vůbec takto není. Česká republika je dnes nejslabší v celém středoevropském regionu co se týče ekonomického růstu. Její dynamika je nejmenší.

Porovnávejme se s těmi, kteří jsou nám podobní. My jsme v posledním čtvrtletí měli růst 0,6% loňského roku. Německo mělo 2%, ale to je silná země. Polsko mělo přes 4%. Slovensko 3,4%. A dokonce Maďarsko, které má ekonomické problémy, mělo 1,5%. I to Maďarsko má dneska silnější ekonomický růst než Česko! Jak je to možné? Ten ekonomický stroj prostě u nás nefunguje. Hospodářská strategie nefunguje. Ta opatření, která vláda přijala v loňském roce, která se týkala daní, nebyla ekonomicky kalkulována a umrtvila ekonomický růst. A to není poprvé. Vlastně celá historie od Topolánkových vlád je cestou špatných ekonomických rozhodnutí, která postupně způsobují, že klesáme, ba padáme.

Mohu předkládat celou řadu čísel, která se týkají úrovně inovací, patentů. Všude klesáme, přátelé! Za všechny příklad: podíl investic na výkonu ekonomiky klesl za deset let ze 30 na 24%. Klesají investice do licencí, patentů, samotného podnikání. Domácnosti, firmy, ekonomiku – vláda táhne ke dnu. Jediné, co ji drží nad vodou, jde ze zahraničí: export firem. Ale to jsou většinou nadnárodní korporace, to nejsou firmy, ve kterých my rozhodujeme o marketingu a strategii, dokonce ani firmy, které by tady odváděly daně.

To je to, co mě znepokojuje. Ta naprostá nekoncepce a mylná, vadná hospodářská strategie této vlády. Nebo dokonce její neexistence. Vláda nás není schopna vyvést z krize, protože z ní ani nehledá cestu.

Když jsme my, sociální demokraté, v roce 2006 končili, tak jsme předávali vládu v situaci, kdy v této zemi byl dlouhodobý dluh státu na úrovni 29 % (to je z říše snů), aktuální deficit byl pod 3% maastrichtských kritérií, investovalo se do vědy, výzkumu a školství, profesory, kantory jsme zaplatili nadprůměrně tak, že na to dodnes vzpomínají. Opravdu se nemáme za co stydět.

A jak se pravicová vláda chová v tom, co je zcela klíčové – v oblasti vzdělání? Premiér je schopen vystoupit a říci: Podporujeme vzdělání, výzkum, investice.

Ale jaká je realita? Vysoké školy v tomto roce musí ušetřit 1,5 mld. a v příštím roce 4 mld. V ranku pěti let se má snížit jejich rozpočet o 40 %. Lidé, kteří dnes stojí v čele těchto škol, mi říkají: Vždyť to je zničující. Máme snižovat počty studentů. Co ta vláda vlastně zamýšlí? Jak je možné, že premiér na jedné straně mluví o tom, že má tato oblast podporu, a na druhé straně ve střednědobém výhledu to vypadá, že nás chtějí likvidovat? Jenže jestli chceme likvidovat tento segment, který by měl rozhodovat o naší budoucí konkurenceschopnosti, tak čím se tady hodláme do budoucna živit?

Vezměte si klíčové ukazatele, které dneska snižují naši konkurenceschopnost. Schválně je uvedu tak, jak jsou uváděny ve zprávě OECD. Co je příčina toho, že si stojíme tak špatně? Je to špatná a nízká důvěra v právo, problematická nezávislost soudů, nekompetentnost nebo netransparentnost v zacházení s veřejnými prostředky. Tohle jsou klíčové věci, podle kterých jsme špatně hodnoceni.

Co vláda v těchto věcech dělá? Novela zákona o veřejných zakázkách je nedostatečná. To, co se chystá v anonymních akciích, je nedostatečné. To je stínohra. Pouhé divadlo. Tady vůbec není šance na zlepšení. Jakou budoucnost s touhle vládou můžeme čekat?

Ekonomická nevýkonnost, neschopnost vyrobit peníze, vytvořit příjmy, ta je pak vyvažována asociálními „škrty“. A co je důsledek těch škrtů? Lékaři mi říkají, že je starší pacienti přemlouvají: Nepište mi ty léky, já na to nemám.

To je ta asociálnost, něco, s čím já se těžko srovnávám. Prostě těžko nesu, že v této zemi lidé nemají na léky, které naléhavě potřebují. Panu premiérovi to je jedno?

Margaret Thatcherová, opravdu železná žena, kdysi řekla: Nezáleží mi na nezaměstnaných. Dokonce nechala umírat stávkující horníky. Je to sice hrozné, ale tahle žena mluvila na rovinu. A jak mluví český premiér nebo jeho ministr práce a sociálních věcí? Takto: Jde nám o efektivitu sociální politiky. Centralizace je cesta, jak ušetřit 200 milionů.

Účinky jsou stejně drtivé jako u té Thatcherové, ale říká se to pěkně. Jako když pan premiér pronese: My podporujeme vzdělání a výzkum.

Sice budou muset vysoké školy ušetřit 40 % v ranku pěti let, ale to se už nahlas neřekne. Všude se všem maže med kolem pusy. Všude se tvrdí, že my vlastně bychom byli rádi, kdyby se dávky dostaly těm, kteří je potřebují. Tohle je falešná a pokrytecká rétorika. Koalice ve Sněmovně, když něco předkládá, tak tvrdí, že to myslí v zásadě s těmi lidmi dobře. Oni jsou sice na tom stále hůř, ale vláda není ani schopna říci to, co si skutečně myslí – že je jí to jedno. Že i těm skvěle placeným náměstkům na ministerstvech, například práce a sociálních věcí, to připadá být úplně v pořádku, když si ti lidé zítra budou muset pomoci sami. Tohle je filozofie, kterou vládní koalice má, ale neříká ji nahlas.

Neměl jsem moc rád Margaret Thatcherovou s její tvrdou politikou. Ale ona to aspoň říkala. Tady se tiše vytváří společnost, která bude sociálně rozdělená a ve které prospěch bude patřit jen nemnohým, jen vyvolené skupině privilegovaných. A to je to, s čím nesouhlasím, a proto nesouhlasím s touto vládou.

Tahle země byla založena na humanitních ideálech, o kterých psal a mluvil Tomáš Garrigue Masaryk. A to, co bylo její cenou, bylo to, že tady byla střední vrstva lidí, poměrně vzdělaných, kteří byli schopni se kulturně, technologicky napojit i na Evropu. To bychom měli pěstovat také my. A vláda toto prošustrovává a promarňuje. Jde proti tradici této země, jde proti jejím dobrým vlastnostem. Postupně zemi ničí. Proto tu nemá co dělat.

I v aktuálních událostech je samozřejmě celá řada důvodů, proč si myslím, že vláda prokazuje těžkou nekompetenci. Vezměme si třeba poslední proces s panem Bártou. To není proces s jednou osobou. To je proces s celým systémem fungování jednoho politického útvaru. A co mě nejvíc na tom zaujalo? Že nejen pan Bárta, ale ani členové této vládní strany úplně nechápou, že to, co se děje v této takzvané straně, je nepřijatelné. Jim to připadá, že to je zřejmě normální. Prostě dnes máme čtenáře, kteří nečtou ani tak Babičku Boženy Němcové jako spíš Kmotra Maria Puza a připadá jim jako úplně samozřejmá postava capo di tutti i capi, který se stará o členy daného společenství. Nejvíc mě pobavilo, když Radek John dokonce řekl: No, on je tak hodný, ten pan Bárta, že by se i o toho pana Tluchoře postaral, kdyby za ním přišel, že mu chybí peníze.

Toto je politická strana? A ještě k tomu vládní politická strana?

Tady nejde o paragrafy, o půjčky, o dary. Přece není možné, aby jeden veřejný činitel uplácel druhého veřejného činitele a aby strana, která se má podle ústavy hlásit k demokratickým principům, se řídila principy kmotrovství a mafie.

Nečasova vláda je zkrátka ohrožením demokracie. Především politikou, kterou dělá a jež vlastně likviduje střední třídu. A jak říkal už Aristoteles, střední třída je základ demokracie. Na ní vše stojí. Politika, která ji utlačuje, zmenšuje, snižuje její význam, ohrožuje demokracii. A vytváří prostor pro extremismus a pro to, co jsme viděli v poslední době: že i docela chaotické skupiny jsou schopny dostat na náměstí tisíce lidí. Protože lidé instinktivně cítí, že to je podvod, co se tady děje. A pan Kalousek řekne, že to je demonstrace proti režimu. Ale to se říkalo za socialismu – že chceme pouze konstruktivní kritiku, a ne tu proti režimu. Teď se místo „proti režimu“ často říká „proti demokracii“. Ale lidé vidí toto demokracii reálnou, tak jak funguje. A řeknou: No, když je to takovýhle podvod, tak pryč s tím! Když tady někdo je schopen manipulovat zakázky, tunelovat, když je schopen evropské fondy čerpat takovým způsobem, že je to úplně bez kontroly, třeba svým známým, tak na takovouhle demokracii vám kašlu! Člověk, který nemá práci a musí se dívat na to, jak tady někam odplouvají miliardy, ani se neví kam, tak ten vám řekne: Tenhle systém ať zhyne!

Ale to vyvolala tato vláda. Potom tedy ať neříká jako Jakeš: Chceme pouze konstruktivní kritiku, a ne tu protirežimní! Protože ti lidé to cítí správně: S tímhle je třeba zamést!

Mně se to nemusí líbit, protože si myslím, že nic lepšího než demokracii nemáme. Ale vyvozoval bych z toho něco úplně jiného než pan Kalousek. Totiž že tato politická krize znamená, že se něco musí zásadně změnit, nebo nám to taky může přerůst přes hlavu. Protože lidé řeknou: Takovéhle politiky, takovou politiku tady prostě nechceme vidět! Tak, jak to bylo na Islandu, kterého se nedávno dovolávali demonstranti na Václaváku.

Drhne též naše právní vědomí. Pan premiér se nedávno vyjádřil, že na státním zastupitelství existuje válka dvou klanů. To je úžasná věc. Státní zastupitelství, které má dozor nad vyšetřováním, tak je pouze ringem pro zápas dvou klanů? Taková je situace u nás v dozoru nad tím, co se má vyšetřovat? Podle premiéra to není otázka toho, že ještě někdo bojuje o to, aby se dodržovala pravidla, a kdosi jiný je porušuje? To už je jenom válka dvou klanů? Je to snad tak, že právní systém u nás se opravdu stal tím kafkovským procesem, ve kterém už neexistuje spravedlnost, jen absurdita nesrozumitelných válek jednoho klanu proti druhému?

A k čemu má vláda strategii boje proti korupci zpracovanou NERVem, ekonomy, kteří nejsou nijak blízcí sociální demokracii? To je v podstatě takový manuál, co by měla vláda dělat. Já mám pocit, že nikdo ho nečte méně než vláda. Ona to totiž ve skutečnosti asi moc vážně nemyslí s tím, aby se něco dělalo s podivným způsobem utrácení veřejných peněz.

A ještě jeden typ vládního podkopávání demokracie bych chtěl zmínit: čerpání z evropských fondů. Nesmírně mi vadí, že se nejsme schopni dostat regulérně k informacím. To, že pan eurokomisař Hahn telefonoval s panem premiérem, to, že tady má přijet, to, že bylo zastaveno čerpání těch fondů – to vše se nedovídáme nějakým normálním přirozeným způsobem. To se dozvídáme naprosto pokoutně, tak že telefonujeme známým někam do Bruselu a snažíme se zjistit, o co vlastně jde. Nám to tady nikdo neřekne. Jde o desítky, stovky miliard a pan premiér nám ve Sněmovně pověděl, že nechce, aby se to politizovalo, protože to je věcná záležitost.

Jenže toto jsou veřejné peníze. Není možné o tom neinformovat. Ve chvíli, kdy u nás není dostatečný systém kontroly, to znamená, že se nakonec schvalují a realizují i projekty, které jsou s chybami, kde nejsou dodržena pravidla. Pak nám to Evropská komise odmítne proplatit a výsledek je jako v loňském roce, že se 13mld proplatí z veřejných peněz. Kolik desítek miliard se proplatí v tomto roce? A do toho přijde pan Kalousek a řekne: Potřebujeme škrty, nemám v pokladně peníze.

Tohle že není politikum? Tohle že je věcná záležitost? Vždyť to jsou miliardy, které bezprostředně nakonec dopadnou do života lidí. Nezbude na léky, na chráněné dílny, na azylové domy, na základní sociální podporu…

Připadá mi neomluvitelné, když vláda má ministry, o kterých víme, že nejsou schopni problémy zvládat. Potom se klidně řekne: Tak mu dáme ještě do dubna čas, budeme zkoušet, jestli to zvládne, nebo ne.

Copak se nechápe, že na takové experimenty tady vůbec není prostor, vůbec není čas? Nemůžeme tři měsíce čekat, jestli se ten který ministr ještě vzpamatuje. Zvlášť když mezitím vyházel všechny lidi, kteří svému oboru rozuměli. A my budeme čekat, jestli se to pan ministr naučí? Je snad ministerstvo laboratoří, kde budeme zkoušet, jestli se ještě chytne? Uvědomme si, že to není žákovský mančaft fotbalu, ve kterém si můžeme zkoušet zadáka, jestli se chytne, nebo ne. Tohle je vláda, která administruje miliardy prostředků, na které jsou navázány rozpočty krajů, projekty, které jsou často pro nás životně důležité.

To je naprosto nezodpovědný postup. Vláda prokázala, že jí schází základní svědomí a odpovědnost, aby měla právo v této zemi o tak vážných věcech dále rozhodovat.

Z vystoupení na 37. schůzi Poslanecké sněmovny PČR

 

Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku