Karel Kryl aneb Svědomí národa II – Bratříčku, zavírej vrátka (1968)

Karla Kryla považuji za jednu z nejvýznamnějších postav našich novodobých dějin. Čech, s jedním z největších Č mezi Čechy… Myslím, že jeho největší poctou je, že se ve všech dobách zachoval rovně a dokázal ve svých písních vyjádřit svůj lidský pohled na svět, který vycházel z jeho srdce. Podle mého skromného názoru vystihuje dokonale zhoubnost všech typů propagandy, nesmyslnost a marnost válek a zhoubnost lidského mamonu. Jsem rád, že nemá vehementní pomníky ve stylu letiště apod. Největší poctou a pomníčkem pro něj, je možná taková malá, krásná voňavá kytka v srdcích lidí, kteří si k ní občas jdou přivonět, tím, že si poslechnou jeho písně a zamyslí se, o čem jsou. Byl to básník, skladatel písní s jasnozřivým pohledem do budoucnosti. Jeho písně považuji za jakési svědomí národa. Doba a propaganda, se sice mění a přizpůsobuje se vývoji, ale lidé se svými vlastnostmi, na kterých civilizace stojí, zůstávají stále stejní. A tak myšlenky v mnoha písních Karla Kryla jsou k zamyšlení i v dnešní době. Někdy mám pocit, že možná více než v době, kdy vznikly. Jako by byl jejich autor zpívajícím prorokem…




Úvaha o Bratříčkovi a okupaci

Text písně Bratříčku, zavírej vrátka napsal Karel Kryl v roce 1968. Je tomu 45 let. Je to nádherný protestsong na tragickou okupaci tehdejšího Československa sovětskými vojsky. Přesněji řečeno vojsky Varšavské smlouvy. Okupaci, která zničila na tehdejší vyhlídku lepší budoucnost, v době, kdy soudruzi povolili šrouby, umožňovali lidem cestovat, lidé měli chuť pracovat, byli slušní, zřejmě tolik nekradli a k sobě navzájem byli hodnější… Tehdejší okupace to prakticky pohřbila tzv. normalizací, prakticky na 21 let, než propukla nová euforie. (Moje osobní poznámka: Bohužel pouze euforie, neboť skutek utek… To je téma na jiný článek, v podstatě zbytečný, neboť o tom již bylo na internetu napsáno mnoho.)


Československo zažilo dvě reálné, na první pohled viditelné okupace: Ta první začala Mnichovskou smlouvou a ta druhá začala 21. 8. 1968. Při každé z nich kladli tehdejší obyvatelé naší vlasti odpor. A to za cenu lidských obětí (1969 viz. např. Palach a mnoho dalších během roku 1968). Srovnávat situaci Beneše a Dubčeka je téma na jiný článek. Přesto jen můj velmi osobní názor: Beneš měl alespoň několik dní na rozhodnutí, zda se bránit. Dubček měl toho času podstatně méně – v podstatě žádný. Reakce na stav, kdy nepřátelská vojska jsou už v území vlasti, je dost, řekněme, na fekální hmotu. Navíc byl během velmi krátké doby „dovezen“ do Moskvy. Tož, to je jen můj soukromý, třeba chybný a neodborný názor. Přesto to tehdejším občanům Československa nebylo jedno. Nebyla jim lhostejná jejich budoucnost vlastního státu a velmi pravděpodobně i budoucnost jejich tehdejší vlády, která již byla na koberečku v Moskvě. Opět možná můj mylný názor, ale vzhledem k tomu, že jsem ročník 1970, tak čerpám pouze ze zkušeností svých rodičů a pamětníků. Demonstrace a odpor proti sovětským vojskům byl určitě také do velké míry zároveň podporou Dubčekovy vlády – komunistické vlády… Je paradoxem, že vláda komunistů, s řekněme osvícenými lidmi v čele, jako byl Dubček, měla daleko větší podporu národa, jak před okupací, tak i během okupace než dnešní „demokratická (!?) vláda“ se svými 8 %. To pravděpodobně ukazuje, že jakoukoliv stranu, její program a plnění ideálů, volebních slibů, uskutečňují lidé, nikoliv název strany a volební program (Toť možná, budiž poučení pro voliče). Nakonec v té době přece vrcholoví sportovci – dnešní antikomunisté (netřeba jmenovat) – věnovali své zlaté medaile z olympijských her právě Alexandru Dubčekovi… (Proč asi?) Věnovali by ji dneska Kalouskovi, nebo Nečasovi, demokratickým politikům, zajišťujícím nám dnešní blahobyt???


Třetí okupace?

Víte, doba, technologie a hlavně psychologie nám tak nějak pokročila. Proto berte prosím tento text, jako naprosto, ale opravdu naprosto hypotetický, jsko mojí čistě osobní úvahu. Jako úvahu nad dobou dnešní, dobou vytouženého svobodného trhu, dobou neomezené tržní ekonomiky, dobou reklam, dobou demokratické svobody, dobou PR agentur, jako úvahu k textu protestsongu Bratříčku, zavírej vrátka. Položím Vám jednu otázku: Nemáme tady třetí nenápadnou plíživou okupaci? Sám za sebe, si čistě hypoteticky odpovím: No, asi máme. Tenkrát, v roce 1968, se k umravnění poslušnosti národů používali vojáci, kteří měli samopaly a tanky. Dneska jsou to peníze, neboli finanční systém. Prostě se domnívám, že poměrně nákladnou armádu vojáků nahradila armáda banksterů, pardon bankéřů. Armáda, samopaly a tanky dnes již možná bojují pouze o přírodní zdroje v zemích třetího světa. Národ je potřeba donutit prodat svá aktiva, to co přinášelo peníze do rozpočtu. Pak se ruku v ruce zadluží obyvatelé a zároveň i stát. Tentokrát vojáci nepřijeli v železných hranatých maringotkách, ale nějak plíživě se usadili v hranatých železobetonových, prosklených krabicích. Tím pomyslným samopalem v ruce vojáka, pomyslnou hlavní tanku uprostřed náměstí, který krouží dokola a zastrašuje lidi, jsou účty za hypotéku, úvěry atd. Ze zbraní se nestřílí kulkou, ale exekučními příkazy s násobkem x krát více. Jak vidno, tak nejenom na občany, ale i na stát (viz. například kauza Diag Human). Ten kdo se bojí, mlčí a nebojuje. A taky – proč by měl? Život vlastní a vlastní rodiny, závislý na financích ze zaměstnání je cennější, než boj o pravdu ve společnosti ryjící držkou v zemi. Z hlíny a bláta se děti přeci nenažerou. A jsme opět u principu normalizace. Nebo ještě horšího? A do toho mně tak nějak neblaze napadá EU a její normy, nařízení a předpisy pro blaho národů. (Fakt nevím, proč si ze své vlastní vůle musím kupovat tepelné koule místo žárovek, když je to jedno a to samé. Není to snad v rámci svobody a svobodného trhu moje vlastní rozhodnutí, jestli chci sponzorovat energetické společnosti používáním těch blbých žárovek? Kde je ta vytoužená svoboda volby, kterou nám bolševik bral?) A občas k tomu jsou české vlády bruselštější, než je sám Brusel… Tak se mi klade na mysl otázka: Kde jsou dneska ti demonstranti proti sovětské okupaci z roku 1968, když mnozí z nás mají dojem, že EU bruselské příkazy a jejich pojetí našimi politiky, jsou horší než příkazy tehdejší RVHP? Ztratil náš národ sebeúctu v porovnání s Řeckem, Španělskem a Bulharskem, které doháníme mílovými kroky? V této době, kdy opět prší a venku se setmělo, prostě zavírám vrátka před nosem všem bangsterům, všeho typu, ať už přichází se svými senzačními produkty, s kdejakou blbostí, stejně jako sektám náboženským, všeho typu.


Tak, nějak něco na popřemýšlení – národe český – národe spící v blaženosti světlejších vidin zítřků.


Tož, jsou to zdroje nepodložené a možná i tuze velmi lživé z internetu. Tak je berte s velkou, ale prosím opravdu, velkou rezervou, aby Vás z toho neranilo cosi neblahého… Mýlit se může přeci každý. Vezměte v potaz úvěry v 90 letech za desítky, co za stovky miliónů a podnikatelský záměr Vám prostě nevyjde. No, vem to čert. Tak tohle je, tak říkajíc, na stejný brdo, s těmi odkazy na internetu. Tedy máte v tom případném omylu jednu, jedinou jednu jistotu: Že Vás to nestojí miliardy, jakožto daňové poplatníky.


Ještě mě napadá jedna velmi vtíravá otázka: Jsme národem, který zažil ve svých novodobých dějinách dvě přímé vojenské okupace. A sami se podílíme vysláním vojsk (byť je to jen v malém počtu) na šíření demokracie v jiných státech. Máme na to právo? Umravňovat cizí národy? Trochu mi to připomíná syndrom týraných dětí. Dítě, které je týrané, pak v dospělosti sklouzne k tomu, že týrá jiné bytosti…


Nezapomínejte na to, že jako svobodní občané takzvané „demokratické a svobodné“ společnosti máte právo zavírat vrátka před čímkoliv a komukoliv!!!

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments