O nastávajícím izraelském ministrovi zahraničí jsem psal již na podzim roku 2006, kdy ve vládě Ehuda Olmerta vykonával funkci vicepremiéra a ministra pro strategické hrozby (1). Přední izraelský politolog Ze´ev Sternhell o Liebermanovi dříve prohlásil, že je „možná nejnebezpečnějším politikem v historii Izraele“. Lieberman sám sebe považuje za ortodoxního sionistu – trvá na tom, aby všichni obyvatelé Izraele přísahali věrnost židovskému státu, jinak z něj budou vypuzeni.
Izraelský deník Haarec v roce 2002 otiskl článek o tom, že Lieberman vznesl požadavek, aby byli palestinští vězni (cca 10.000 lidí včetně žen a dětí) nacházející se v izraelském vězeňském systému utopeni v Mrtvém moři. Lieberman, který tehdy zastával post ministra dopravy, dokonce ze strany svého ministerstva nabídl k hromadnému svozu příslušný počet autobusů. Týž rok se blýskl nápadem, aby izraelské obranné síly (IDF) na 48 hodin obsadily Západní břeh a zničily tamější infrastrukturu, jak uvedl list Independent.
Jeho úmysly však předcházely ohavné skutky. Profesor politologie na Univerzitě Davida Ben-Guriona Neve Gordon na stránkách Guardianu napsal, že Lieberman byl v roce 2001 shledán vinným z bití dvanáctiletého chlapce a odsouzen k zaplacení pokuty ve výši 17.500 šekelů. Zároveň se před soudem musel zavázat slibem, že děti už bít nebude (2). Další Liebermanovy přečiny se týkají praní špinavých peněz, podvodu nebo porušení přísahy (sic).
Budoucí šéf izraelské diplomacie je rovněž bývalým členem extrémistické strany Kach, již izraelský Kneset rozpustil kvůli tomu, že její členové hlásali explicitní rasismus a násilí (3).
Izraelská politická platforma symbolizovaná nejen budoucím ministrem zahraničí a premiérem reflektuje náladu a rozpoložení izraelské společnosti, kterou nedávné volby posunuly k extrémistické pravici, aniž by vedly k jejímu sebezpytování.
Izraelská politická platforma symbolizovaná nejen budoucím ministrem zahraničí a premiérem reflektuje náladu a rozpoložení izraelské společnosti, kterou nedávné volby posunuly k extrémistické pravici, aniž by vedly k jejímu sebezpytování.
Zdroje:
(1) http://www.blisty.cz/art/31022.html
(1) http://www.blisty.cz/art/31022.html
Převzato ze serveru CFP!
