Z tuzemských událostí minulého dne určitě stojí za zaznamenání vysoce profesionální výkon soudce Vojtěcha Cepla ml., který v České televizi i dalších médiích zdůvodnil svůj rozsudek v kauze žaloby státních zástupců proti bývalé nejvyšší státní zastupkyni a stínové ministryni spravedlnosti za ČSSD Marii Benešové. Bylo obdivuhodné, jak se tento mladý právník ve věci zorientoval a jak udržel rozhodování přesně v žádoucí rovině. Navíc osvědčil nadhled a humor, mluvil přitom velmi jasně a výstižně. Rozsudek nenabyl právní moci a dají se čekat odvolání. Lze si jen přát, aby další řízení převzal soudce, který je povede stejně zásadově jako pan doktor Cepl.
Daleko méně úspěšně si počínal v pořadu ČT Máte slovo ministr zdravotnictví Tomáš Julínek – ač slovo měl skutečně dlouhou dobu, nevysvětlil nic. Mlžil, odváděl pozornost, lhal. V pětitisícovém limitu se zjevně neorientuje, a jeho tvrzení, že když je nyní asi dvě stě pacientů, kteří ho splnili, tak na konci června jich bude několik desítek tisíc, je směšné.
Opět se dostal na přetřes oblíbený hit pana Julínka – Paralen a kolik za něj pojišťovny loni utratily. Kdyby lékaři dostali interní pokyn, aby Paralen nepředepisovali, tento lék se v lékárnách zdražil o dvě koruny a vybranou sumu dostali pacienti splňující slavný limit, mohl si pan Julínek svoje regulační poplatky ušetřit. Neuměl vysvětlit, kde získá zdravotnický personál pro plánované zřízení čtyřiceti nových stanovišť záchranné služby. Prý bude stačit, když v sanitce bude vysokoškolsky vzdělaná sestra. Nedostatek lékařů, který se podle ostatních diskutujících projevuje u praktiků, dentistů a dalších specializací, chce řešit roční dotací 500 milionů korun na jejich další vzdělávání.
Pan ministr dokonce nevysvětlil ani příklady zcela exemplární, třeba jak je možné, že nyní je čekací doba na endoprotézu půl roku, zatímco po reformě bude jeden měsíc, přičemž počet operatérů zůstane stejný. Konkrétní příklady rušení privatizovaných malých nemocnic taky pana ministra nevyvedly z míry natolik, aby vysvětlil, jak tomu chce v budoucnosti zabránit. Přitom již teď není málo zdravotnických zařízení, privatizovaných ze spekulativních důvodů a obratem změněných na stavební parcely nebo vietnamská tržiště. Pan Julínek jen pořád dokola opakoval, že má zákony, které všechno změní.
Nepřesvědčili ani ostatní aktéři – je jistě pravda, že lékařská věda neobyčejně pokročila, a že léky i přístroje jsou velmi drahé, ale také je každý nepotřebuje. Pořád zůstanou v převaze události banální, jako je operace slepého střeva nebo zlomená ruka, které lze vyřešit v každé malé nemocnici. Není třeba s nimi jezdit desítky kilometrů daleko. Potom je možné nákladná zařízení soustředit ve velkých nemocnicích a používat pro případy skutečně závažné.
Stan o ministru Julínkovi a reformě zdravotnictví
Petr Skalka o ministru Julínkovi a reformě zdravotnictví
Václav Krása o reformě zdravotnictví
