Krize identity aneb pravičákem snadno a rychle

Zalyžařivší si pan prezident opět ukázal, čím tolik převyšuje lety strávenými v socialismu morálně i mentálně zdegenerované masy – je to jeho schopnost ostrého vidění, která má mimo jiné umožňuje nahlédnout, že „snowboard je levičácký dopravní prostředek.“ Zní to sice podobně, jako když se dříve o něčem říkalo, že je to židovské, nebo dokonce židobolševické, ale šťourat v tom by bylo jen prázdné a falešné hnidopišství, nad které by měl být povznesen každý, kdo chce mít požitek z tak jasnozřivého etického soudu o zimním sportovním náčiní, jaký zde pan profesor zdarma (sic!) nabízí.

Sám jsem o tom takto nikdy nepřemýšlel, ale Jeho Prezidentstvo, jak je u něj ostatně obvyklé, je mocnou inspirací, a proto nyní jasně vidím, že lyže jsou pravičácké, protože pan prezident by se nepošpinil něčím, co páchne levicí. Boby jsou středolevé, skiboby středopravé, potíže mám trochu se sáněmi, které jsou podle mne křesťansko-demokratické, ale ruku do ohně bych za to nedal. Naopak žádné pochyby nemám o sněžném skútru, který je zřetelně pravičácký, ani o igelitce pod zadek, která je extrémně levičácká až bolševická.

Jenom se teď trochu bojím krize identity. Snowboard mne nebere, dávám přednost lyžím. Nejsem já nakonec pravičák? Ale možná bych se tomu neměl bránit, konečně, kdo by nechtěl být slušný, zodpovědný, vzdělaný, inteligentní a úspěšný, že? Tím spíše, že to nebolí a nic to nestojí. Tedy až na nové lyže, ale to razantní polepšení společenského statusu za ty peníze stojí.

Už jsem se rozhodl: chci být lepším člověkem, proto si ode dneška snowboard maximálně ošklivím. A s přítelem, který ho má doma, se přestanu stýkat a vymažu si ho z telefonu, protože s takovou holotou se my lyžaři nezahazujeme.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku