Zlý osud, který nás navštívil v silné sestavě zánět-horečka-antibiotika, tomu chtěl, že jsme poprvé po deseti či více letech trávili Silvestra doma u televize. Byl to děs běs a vůbec kulturní šok. Něco tak ubohého, pokleslého, otupujícího a ubíjejícího, to se jen tak nevidí. (Tedy možná by se vidělo, ale na televizi nekoukaje, nemám přehled o současné populární tvorbě pro průměrného diváka.) A to jsme nesledovali celý silvestrovský program, ale pouze dvě krátké epizodky, které nám ovšem bohatě stačily a od dalšího sledování nás nadobro odradily.
Bohužel se nám však nepodařilo vyhnout nespornému „vrcholu" večera na TV Nova – vystoupení Jana a Františka Nedvědových, druhdy hvězd folkového nebe, dnes však jen stínů zašlé slávy. Ať byla jejich tvorba jakákoliv, takové zacházení, jaké předvedli bratři včera, si nezaslouží. Unylý, falešný, nevýrazný zpěv, podivné kymácení, kynutí rukou dobré pro kosmonauta, ale ne pro zpěváka, ve tváři výraz idiota…
A to nemluvím u předtočených vstupech nazvaných „Škola kalení" (nebo tak nějak), které sice měly být asi vtipné, ale byly nemastné, neslané a křečovité… a aby toho nebylo málo, tak ke všemu legitimovaly a adorovaly alkoholismus (občasná z povinnosti utroušená poznámka ve smyslu: „Pijte zodpovědně," na věci mnoho nemění).
Takovýmto škvárem je krmen národ! Co pak z těch lidí – z nás! – má být? Co chceme od národa, který je ubíjen tak mizernou zábavnou (a „zábavnou") produkcí? Pak se divíme, jak dopadají volby, jak se chovají politici a co všechno si k nám dovolí. Ptáme se, proč chátrají památky, proč je mrháno kulturním dědictvím a proč jsou nenávratně ničeny hodnoty, které jsem nevytvořili, ale zdědili, a které již nejsme schopni obnovit. Stojíme v úžasu nad tím, komu všemu jsou lidé schopni dopřát sluchu, koho jsou schopni a ochotni následovat a ve jméně jakých ideologií jsou hotovi páchat zlo na druhých i na sobě samých.
Lámeme si hlavu nad tím, proč lidé jednají proti svému vlastnímu zájmu, proč se nechají tak snadno zmanipulovat, proč jsou jak stádo ovcí, které se nechá stříhat a dojit a jde vždy poslušně tam, kam mu samozvaní pastýři ukáží, nebo kam je vlk nažene. Jeden jediný vlk proti desítkám a stovkám ovcím – a přece se bojí ovce, a ne vlk; přece jsou to ovce, kdo se schovává, když vlk trhá nějakou jejich družku, a tváří se, že se jich to netýká, ba kolikrát jdou a pomáhají vlkovi strašit, zahánět, holit a trhat další ovce, jenom pro tu mlhavou naději, že je nechá vlk na pokoji. Protentokrát…
Ale co čekat od národa, který je krmen – a tedy vychováván! – takovou kulturou (či spíše „kulturou"), jaká byla včera ke shlédnutí v televizi. Konzumní kultura, která dělá z člověka otroka své vlastní malosti, kultura, která podvazuje svobodné a tvůrčí myšlení u samého jeho pramene a produkuje člověka-věc, člověka-stroj na práci a spotřebu.
Co by se stalo, kdyby takové kultury nebylo?
Převzato z blogu Tribun
Zlý osud, který nás navštívil v silné sestavě zánět-horečka-antibiotika, tomu chtěl, že jsme poprvé po deseti či více letech trávili Silvestra doma u televize. Byl to děs běs a vůbec kulturní šok. Něco tak ubohého, pokleslého, otupujícího a ubíjejícího, to se jen tak nevidí. (Tedy možná by se vidělo, ale na televizi nekoukaje, nemám přehled o současné populární tvorbě pro průměrného diváka.) A to jsme nesledovali celý silvestrovský program, ale pouze dvě krátké epizodky, které nám ovšem bohatě stačily a od dalšího sledování nás nadobro odradily.
Bohužel se nám však nepodařilo vyhnout nespornému „vrcholu" večera na TV Nova – vystoupení Jana a Františka Nedvědových, druhdy hvězd folkového nebe, dnes však jen stínů zašlé slávy. Ať byla jejich tvorba jakákoliv, takové zacházení, jaké předvedli bratři včera, si nezaslouží. Unylý, falešný, nevýrazný zpěv, podivné kymácení, kynutí rukou dobré pro kosmonauta, ale ne pro zpěváka, ve tváři výraz idiota…
A to nemluvím u předtočených vstupech nazvaných „Škola kalení" (nebo tak nějak), které sice měly být asi vtipné, ale byly nemastné, neslané a křečovité… a aby toho nebylo málo, tak ke všemu legitimovaly a adorovaly alkoholismus (občasná z povinnosti utroušená poznámka ve smyslu: „Pijte zodpovědně," na věci mnoho nemění).
Takovýmto škvárem je krmen národ! Co pak z těch lidí – z nás! – má být? Co chceme od národa, který je ubíjen tak mizernou zábavnou (a „zábavnou") produkcí? Pak se divíme, jak dopadají volby, jak se chovají politici a co všechno si k nám dovolí. Ptáme se, proč chátrají památky, proč je mrháno kulturním dědictvím a proč jsou nenávratně ničeny hodnoty, které jsem nevytvořili, ale zdědili, a které již nejsme schopni obnovit. Stojíme v úžasu nad tím, komu všemu jsou lidé schopni dopřát sluchu, koho jsou schopni a ochotni následovat a ve jméně jakých ideologií jsou hotovi páchat zlo na druhých i na sobě samých.
Lámeme si hlavu nad tím, proč lidé jednají proti svému vlastnímu zájmu, proč se nechají tak snadno zmanipulovat, proč jsou jak stádo ovcí, které se nechá stříhat a dojit a jde vždy poslušně tam, kam mu samozvaní pastýři ukáží, nebo kam je vlk nažene. Jeden jediný vlk proti desítkám a stovkám ovcím – a přece se bojí ovce, a ne vlk; přece jsou to ovce, kdo se schovává, když vlk trhá nějakou jejich družku, a tváří se, že se jich to netýká, ba kolikrát jdou a pomáhají vlkovi strašit, zahánět, holit a trhat další ovce, jenom pro tu mlhavou naději, že je nechá vlk na pokoji. Protentokrát…
Ale co čekat od národa, který je krmen – a tedy vychováván! – takovou kulturou (či spíše „kulturou"), jaká byla včera ke shlédnutí v televizi. Konzumní kultura, která dělá z člověka otroka své vlastní malosti, kultura, která podvazuje svobodné a tvůrčí myšlení u samého jeho pramene a produkuje člověka-věc, člověka-stroj na práci a spotřebu.
Co by se stalo, kdyby takové kultury nebylo?
Převzato z blogu Tribun
