Stalo se to bez velkého humbuku, ale že k tomu došlo, nelze popřít: to, co provedl Útvar pro odhalování organisovaného zločinu v případě organisátorů tzv. neonacistických koncertů, nepatří do demokracie, ale do béčkového filmu z Divokého východu, jakým byl třeba Kajínek. Co Šlachtovi lidé udělali, je čirý gangsterismus, který nemá s výkonem policejní pravomoci nic společného a který musí každý slušný člověk odsoudit – ne z idealismu nebo aktivismu, nýbrž ve svém vlastním zájmu, protože i jemu může být, jakmile se stane nepohodlným, právě tak jako obviněnému organisátoru koncertů podstrčeno CDčko s dětským pornem nebo sáček s drogou.
Dosud jsem se domníval, že ÚOOZ plní politické zadání s poněkud větším enthusiasmem, než by musel, ale že by se odhodlal k falšování důkazů jen proto, aby zatušoval, že vyšetřování selhalo a ani po půldruhém roce nemá policie v rukou důkazy, které by mohla předložit státnímu zástupci ve formě fundovaného návrhu na podání obžaloby, to mne ani ve snu nenapadlo; tím víc jsem tímto faktem nyní ohromen.
Vážení, tady už nejde o osud pár extremistů, které dostat do tepláků
je v očích většiny záslužným činem a každý prostředek k tomu směřující je tímto vyšším zájmem ospravedlňován, ale o to, co si policie bude moci napříště beztrestně dovolit ke každému z nás. Neboli, řečeno natvrdo, přestalo jít o ně a začalo jít o nás: o to, jestli budeme ochotni nasadit si znovu, a tentokrát dobrovolně, chomouty státních otroků, bezprávných jedinců v soustrojí orwellovského státu, jehož policie bude smět vše a občané nebudou smět nic, tak jako tomu bylo za minulého režimu.
Nechci být zbytečně pathetický, ale řekl bych, že vše je nyní v našich rukou: jakou policii – a obecně, jaký stát – budeme ochotni tolerovat, takovou policii a takový stát dostaneme.
Převzato ze Slepecké hole
