O Pyrrhově volebním vítězství a potřebě hladových zdí

V Lidovém domě zřejmě už teď (psáno 18. 10. večer po volbách) lítají špunty. Proto bych se dost divil, kdyby si tam v halasu oslav někdo uvědomoval, že volební vítězství kohokoli – nejen sociálních demokratů – se v širším kontextu doby a dlouhodobější perspektivě vývoje může snadno stát vítězstvím Pyrrhovým.

Pokud jde o ignorování podstaty nastupujících globálních krizí – finanční, energetické, klimatické – bylo dosud úplně jedno, kdo má v tomhle státě moc, a to na všech úrovních. Žádná z politických stran zatím nepřekročila svůj stín a nepřiznala, že v krizi je průmyslová civilizace jako celek a že hospodářský růst narazil na své limity, takže se časem – aspoň ve vyčíslení standardními indikátory – nejspíš úplně zastaví.

Nejde ani náhodou o nějakou snadno napravitelnou anomálii vývoje. Takhle ten kapitalismus vypadá, když se kašle na regulaci. Globální finanční kovbojové beztrestně řádili skoro 30 let jako pominutí a teprve až saloon rozflákali na maděru, hledá se šerif, který by je zpacifikoval. Jenže ten globální šerif jaksi chybí. Celá ta léta nám nalívali do hlav, že jedině bez jakékoli regulace je to ten správný systém a že až to spekulací vzniklé virtuální bohatství nepodložené žádnými reálnými hodnotami neregulovaně prokape až k nám chudákům, teprve zavládne ráj na zemi.

No, zavládl. Jak pro koho. V USA se za 28 let od nástupu presidenta Reagana do funkce nůžky poměru mezi nejnižšími a nejvyššími příjmy rozevřely z 1:40 na 1:400 a reálné příjmy námezdně pracujících celou tu dobu stagnovaly. Žádné prokapávání jaksi není vidět. Těžko předpokládat, že tady to bude vypadat jinak.

Krize se časem zákonitě projeví i na těch nejnižších úrovních. (Ve 30. letech se v Československu s plnou silou projevila až v roce 1932, tři roky po pádu newyorské burzy.) A pak teprve ČSSD zjistí, že je v tom až po uši, protože právě obce a kraje budou v první linii kontaktu s lidmi, kteří na na krizi nejvíc doplatí – nezaměstnaností, neschopností platit za bydlení a energie nebo splácet dluhy – a kteří budou potřebovat pomoc.

Vlády ve světě zatím nalévají bilióny dolarů a eur do černých děr krachujících finančních ústavů. Není moc důvodů doufat, že až se do potíží dostanou finance tady, bude se postupovat jinak.

Přitom to je tragická chyba. Nejde jen o absurditu stavu, kdy největší ideologičtí bijci proti státu najednou stojí ve frontě na státní pomoc, když jim teče do bot. V zájmu svého prospěchu zlikvidovali veřejný sektor, takže teď za služby kdysi veřejné platíme jak mourovatí a budeme platit dál a řádově víc, až politikům "vysvětlí", že bez miliardových injekcí se zhroutí úplně všechno, přičemž pod pojmem "všechno" budou mínit svoje prebendy a majetky. Jde o to, aby si konečně někdo uvědomil, že ty peníze nalité do krachujících bank bez dalších podmínek a kontroly jejich použití se tam prostě bez užitku vypaří. Nanejvýš na chvilku zpomalí pokles, ale od určité chvíle už prostě nebude co nalívat.

Je potřeba přehodnotit a rehabilitovat roli státu i krajů v ekonomice. Je potřeba rychle začít stavět "hladové zdi" – investovat do lokálních způsobů získávání a distribuce potravin a energie především z obnovitelných zdrojů, do energetických úspor při výstavbě a rekonstrukcích budov, hlavně bytových domů, do veřejné dopravy, do recyklace odpadů. Zatím ještě evropské peníze nějakou dobu potečou a socdem jako noví krajští vládcové budou mít ruce na penězovodech. Doufejme, že si rychle uvědomí, že hlavním smyslem jejich vládnutí není směrovat je do kapes krajských a místních mafií, ale do projektů, jejichž význam bude spočívat ve zmírňování toho provázaného komplexu globálních krizí, které nás neodvratně čekají. Důsledkem takových investic budou pracovní místa nezávislá na globální ekonomice, snížení naší závislosti na jejích rizicích a vznik konkrétního bohatství ku prospěchu celé společnosti, zatímco prostředky vynaložené na sanaci bank se bez užitku vypaří v deflačním vakuu.

Třeba mě noví krajští mocipáni příjemně překvapí. Zatím však musím být skeptický. Snad to někomu pomůže k rychlejšímu procitnutí z vítězné euforie.

 

Převzato z Britských listů

Přejít do diskuze k článku