Oslovovali nás „soudruzi“ …

Pak jsme si vycinkali oslovení "vážení občané". Uplynulo dvacet let – a asi budeme lůzou z ulice.

Říká se nám, že demokratické uspořádání státu je založeno na soutěži politických stran. Už víme, že co se týče "vážených občanů", je tato soutěž omezena na krátké předvolební období, kdy strany vyhlašují volební programy nebo dokonce "Smlouvy s občany". Pak se vytvoří vlády, které volební programy stran nerespektují se zdůvodněním nutnosti "koaličních kompromisů".  To, co ovšem vlády respektují, jsou zákulisní vlivy velkopodnikatelské sféry. 

Americký president Ike Eisenhower kdysi varoval před "vojensko-průmyslovým komplexem".  Vojenský komplex už nemáme, protože se předpokládalo, že Pravda a Láska zvítězí nad vojenským řešením sporů mezi státy. Ovšem podnikatelsko-průmyslový komplex se u nás měl čile k světu. Zvláště pokud podnikání spočívalo v tom, že se průmysl utlumil, prodal zahraniční konkurenci nebo nechal zkrachovat. Takoví "odpovědní" podnikatelé ovšem nezkrachovali, jen užívají si sluníčka na Seychelách, nebo podnikají nevýrobně v oblasti podvodů s DPH, či státních zakázek, za které si nechají dobře zaplatit a realizaci blahosklonně přenechají potřebnějším, kteří se musejí živit i prací.

Při posledních volbách u nás přemluvila mládež dědky a báby a vznikla silná vládní koalice. Pokud člověk sleduje neustálé dohadování jejích tří stran, má pocit, že součástí této koalice je i opozice. Ovšem korýtka jsou korýtka a tak svalnaté výroky, jako třeba ministra zahraničí, že "by nemohl být ve vládě, která by se necítila součástí Evropy" nebo vyhlášení veverušek, že "nepřipustí zvyšování DPH", jsou brzy zapomínány se zdůvodněním, že vláda rozpočtové odpovědnosti přece musí být zachována.

Když si navíc připomeneme, že ve vládě sedí nejlepší ministr financí celé galaxie (nebo aspoň rozvojových států) či, že ve vládě je nejlepší ministr školství všech dob, je nutno připustit, že by bylo škoda, kdyby taková vláda padla. Pokud ovšem jsou taková hodnocení pravdivá.

V posledních dnech se v ulicích objevila studentská mládež, a to v počtech, o kterých si odborářští vůdci mohou jen nechat zdát. Z pohledu vládní moci asi jde o tu v úvodu zmíněnou lůzu, protože se nikdo z vlády neobtěžoval vyjít před sídlo vlády a alespoň naznačit dialog. Stejně tak president odvolal svou návštěvu na universitě v Brně, aby nemusel vystupovat před těmi, co nestojí o akademickou diskusi.

Ano, je těžké obhajovat před nesouhlasícím davem své argumenty. Ovšem zdá se, že ani nebyl učiněn pokus ty argumenty prodiskutovat předem, když to ještě nesouhlasící dav nebyl. Z naší historie si můžeme připomenout jednoho presidenta, který se nezalekl a šel své argumenty obhajovat i před bouřící dav. Profesor Masaryk se i poté, co publikoval svůj rozbor hilsneriády a byl tiskem napaden, rozhodl jít přednášet. Na nádvoří univerzity a v posluchárně ho už očekávalo přes tisíc studentů, kteří skandovali hesla jako "Židovský zaprodanče!" a další. Masaryk si proklestil cestu do posluchárny a pokusil se promluvit, ale přes pískot, výsměch a nadávky studentů se mu to nepodařilo. Začal proto své názory psát na tabuli, ale ani tímto způsobem se mu nepodařilo se studenty navázat dialog. Statečný člověk ovšem vytrval ve své pravdě.

Celý národ vidí, co se děje v naší justici. Když se před lety v tisku objevovaly první vlašťovky, naznačující, že mnozí naši multimilionáři nepřišli ke svému majetku poctivou prací, ale dojením státu, bylo to pominuto s naznačením "psi štěkají, ale naše karavana jde dál". Když ovšem naše podvody začínají být ventilovány v cizině (Pandury v Rakousku, Gripeny ve Velké Británii nebo doly ve Švýcarsku), musí se služebníci mocných na zametání takových kauz osobně exponovat. A najednou "vážení občané" vidí, že je cosi shnilého ve státě českém. Myslíte si, že to vyvolá příslušnou vládní reakci? Kdepak, jen pan ministerský předseda požádá příslušného ministra, aby "zklidnil situaci".

Situace je dnes taková, že už nepomáhá ani snaha patolízalských novinářů rychle publikovat jiné aféry a dokladovat: "Podívejte se, dnešní opozice se taky počurávala".  Už to totiž nezabírá, protože "vážení občané" došli k názoru, že všechny současné strany jsou svázány s těmi či onými podnikatelskými komplexy (asi jen KSČM je v tomto směru čistá, protože i taková kompromitace by se hodila, když předseda vlády požádal o vypracování návrhu na její zákaz, a ono nic).

Vybřednout ze současné politické a ekonomické situace nebude jednoduché, protože už řadu let se problémy řeší nejméně rizikovým způsobem – obíráním středních a chudých vrstev obyvatelstva. Ti trochu chytřejší ekonomové připomínají, že každá kapsa má své dno. Pokud je politika vlády založena na škrtání výdajů (ale takovém, které se nedotkne velkopodnikatelské sféry) a na zvyšování DPH (tedy sahání do kapes obyvatelstva), brzy na to dno kapes středních a chudých vrstev narazí. Potřebujeme nikoliv škrtat, ale investovat do rozvoje, aby se ty kapsy začaly naplňovat. Ale z čeho a kde? Průmysl jsme si nechali oklestit, OSVČ do daňové kasy příliš nepřispívají, zemědělci jsou vytlačeni produkcí ze států, kde je zemědělství bohatě dotováno a granty EU buď necháme rozkrást, nebo je zbůhdarma utrácíme na nesmyslné projekty, jak to příkladně chce praktikovat ministerstvo školství.

Co tedy? Co nám nikdo nemůže vyvlastnit a převálcovat, jsou naše mozky. Vidíme, jak se dobře uplatňují naši vědci v laboratořích a na univerzitách (příklad právnické fakulty v Plzni, zaměřené na udělování titulů politické věrchušce lze považovat za výjimku), jak se uplatňují naši programátoři (ti, co odešli do zahraničí, ale i ti v pobočkách zahraničních firem u nás), jak se dobře uplatňují filmaři a informatici (např. v oblasti počítačové grafiky u zahraničních zakázek ve filmovém průmyslu). Měli bychom tedy grantové peníze z EU urychleně investovat do vědy a studií a vytvořit v naší zemi líheň chytrých, které svět zaplatí lépe než dělníky u pasů v montovnách. Začít by se mělo na ministerstvu školství, ovšem vězeňského psychologa asi inspirace neosvítí. A namyšlené kopání do kotníků státům EU, které se snaží táhnout za jeden provaz, nám rovněž sympatie nepřinese, nejvýš ještě větší dozor nad utrácením peněz, na které se nám tyto státy skládají. Epigonů Cromwella, kteří říkají naší koaliční vládě a parlamentu "už jste tady příliš dlouho, aby z vás něco rozumného vypadlo", je dost, ale dokud jim lid nebude bouřit pod okny tak hlasitě, aby nemohli vzkazovat "že intenzivně pracují a nemají čas se bavit s ulicí" (jak to řekli studentům), ke změně nedojde.

Přejít do diskuze k článku