Červenec 16, 2011
„Přečtěte si o tom všechno!“ Ne, to všechno se ani nedá přečíst! Média byla plná zpráv o tom, jak se na finanční trhy vrací šťastné časy. Po bouřlivém začátku se na konci června a na začátku července začaly na burzách řetězit dvouleté rekordy týdenních zisků na základě těchto dobrých zpráv: Americký index průmyslové výroby neočekávaně vzrosl a dluhy obklíčené a sužované Řecko bylo opět „zachráněno“ – nahromaděním nového dluhu k těm nesplatitelným starým.
Ano, existovaly sice jisté obavy, ale, jak napsaly New York Times 25. června, „Dva roky od úředního oznámení, že ekonomika se oživila, se stále chová jako letadlo bezcílně pojíždějící po letištní ploše. Jen málo ekonomů předpovídá opětovný návrat recese … analytici všeobecně očekávají, že ekonomika by se měla zvednout v druhé polovině roku.“
Ekonomové předpovídali silný nárůst počtu pracovních míst na červen. O dva týdny později, když byla zveřejněna čísla, musel Úřad pro statistiku práce (Bureau of Labor Statistics) oznámit, že bylo vytvořeno pouhých 18 tisíc pracovních míst – nikoliv plánovaných 125 tisíc … od těch samých ekonomů, kteří také „nepředpovídali opakovaný návrat recese“. A tak, bez zaváhání a změny rytmu, změnily NY Times svoji melodii – s pomocí nových slov, jež nahradila slova stará, která by jim už nikdo nesežral:
Nízké údaje z trhu práce ukazují, že oživení se začíná oddalovat
Navzdory předpovědi ekonomů, že se bude přijímat, nezaměstnanost se vyšplhala až na 9,2 %
Zaměstnavatelé již druhý měsíc po sobě nevytvořili takřka žádná nová místa, což je překvapující důkaz toho, že hospodářské oživení se zadrhává … Vláda také přehodnotila směrem dolů malý růst z předchozího měsíce na 25 000 nových míst, což je méně než polovina původního odhadu. (The New York Times, 9. 7. 2011)
„Pochmurné údaje z trhu práce otřásla americkým oživením“ a „Trh práce budí obavy ohledně hospodářského růstu“, jsou alternativní titulky ve Financial Times a Wall Street Journal z 9. července, jež ubírají kyslík optimismu, který se nedávno vzmáhal na akciových trzích.
„Zaměstnanost!“ To je více než objednávky pro továrny, HDP, firemní zisky, maloobchodní prodej, kvalitní zboží … zaměstnání bylo jedno z těch velkých čísel, která mají váhu. Neexistuje žádný způsob, jak mediálně otočit dopady následků zprávy o 18 tisících většinou špatně placených pracovních místech ve zdravotnictví a cestovním ruchu místo nadějné zprávy, která naznačovala, že většina ekonomů předpovídá 125 tisíc nových míst.
Vztah je to jednoduchý – čím více lidí je bez práce, tím méně spotřebují. A hospodářství ve Spojených státech, kde spotřebitelské výdaje činí přibližně 70 procent HDP, uvízne bez rostoucích výdajů spotřebitelů opět v recesi.
Prakticky přes noc se v důsledku jedné ubohé zprávy rozpadla dva roky budovaná pavučina vládního mlžení a s ní spojené mediální kolaborace. Vicepresident John Biden v dubnu 2010 sliboval: „Hodláme vytvořit měsíčně mezi 250 a 500 tisíci pracovních míst.“ A v srpnu 2010 ministr financí Timothy Geithner prohlásil, že „akce, které jsme provedli na vrcholu (krize), abychom stimulovali eonomiku, pomohly zastavit volný pád, čímž zabránily ještě hlubšímu kolapsu a nastavily národní hospodářství na cestu k uzdravení.“
Takřka o rok později, když hovořil v pořadu „Meet the Press“, dva dny poté, co byla zveřejněna devastující data o zaměstnanosti, Geithnerovou novou předpovědí se stalo: „Ach, myslím, že to (oživení) na sebe ještě nechá dlouho čekat. Je to velmi vážný ekonomický problém. A já si myslím, že pro mnoho lidí to bude – že to pocítí velmi těžce, hůře než všechno, co doposud ve svém životě zažili, a to po nějaký čas, který přijde.“
A jako je minulé Bidenovo chvástání už dlouho pohřbeno a nebude exhumováno, i prohlášení Geithnera, které je v přímém protikladu s jeho bývalými předpověďmi, že vše půjde bezproblémově, bylo jako obvykle ponecháno bez povšimnutí „prestitutkami“ z „Meet the Press“.
„Návrat do recese“ byl a je tady stále. Tak, jak to předpovídal Trends Research Institute od počátku této velké krize a „paniky roku 2008“, všechny tyto odvážné kroky, kterými se tak hrdě holedbal Geithner, nebyly nic jiného než finanční Prozac – mnohabilionová pomocná výztuž, placebo a zástěrka zabalená jako TARP, Americké oživení, Zákon o reinvesticích, QE2 atd.V tom nejlepším případě tyto „odvážné kroky“ vedly velkou krizi přes krátké zmírnění příznaků, a tím to skončilo.
Globální letadlo
Byla to jen zástěrka, ne oživení. Spojené státy byly prvním, nikoli však jediným, státem, který se pokouší podvodně vyšvindlovat z krize do prosperity. I řecký záchranný balíček, stejně jako americké nouzové balíčky, který byl ještě minulý týden chválen jako důležitý částečný úspěch, nezaručuje udržení řeckého bankovního systému nad vodou, ani to, že nedojde k bankrotu.
A nákaza teď postihla Itálii. Itálie, jako nejtučnější z PIIGS – třetí největší ekonomika eurozóny – se svým dluhem ve výši 120 procent HDP, zakrvácela červeným inkoustem celou svoji účetní bilanci. Tím, že si půjčuje stále více na obsluhu svých dluhů a zavádí drakonická úsporná opatření, aby ukočírovala vládní výdaje, poskytne v nejlepším případě pouze dočasnou úlevu z finanční krize … anebo, v nejhorším případě, podnítí revoluci. (Viz “Off With Their Heads, 2.0, Trends Journal, Podzim 2010)
A pak je tady Čína, která zpanikařila, když její exportem poháněnou ekonomiku ofoukla „panika roku 2008“, a ona stejně jako Západ použila levné úvěry a mohutné stimulační balíčky, aby zabránila velkému hospodářskému poklesu. Zatím se čínská krize liší od té západní v tom, že Čína má velké měnové rezervy, její dluh má domácí příčiny a je financován z domácích zdrojů, ale je to pořád dluh a musí být splacen.
Na rozdíl od Západu, který napumpoval biliony do ekonomiky jen proto, aby ji udržel nad vodou, čínská mnohabilionová yüanová infúze vytvořila ohromnou, k prasknutí nafouknutovu bublinu. A teď, stejně jako na Západě, nebude k dispozici fiskální nebo monetární vládní politika, kterou by Číňané vyfoukli svoji slábnoucí ekonomiku.
A stejně tak, jako ve Spojených státech, Evropě a Číně, to funguje i ve zbytku světa. Od Indie do Izraele, od Brazílie do Bangladéše, od Chile do Ruska, žádná země neuniká ekonomickým dopadům, a jen málo z nich uniká politickým důsledkům.
Navzdory široce dostupným ekonomickým údajům a dostatečným důkazům o chybných předpovědích a neúspěšných vládních strategiích, pokračují mainstreamová média v tom, že prodávají veřejnosti velkou lež. Prestitutky světa se svými stájemi „velmi respektovaných“ expertů poskytují krytí politikům a finančníkům a jsou jejich podílníky prosazování odporného krytí jménem „oživení“.
Předpověď trendu: Po poklesu na 1 480 USD před necelými dvěma týdny, zlato atakuje hranici 1 600 USD. Vnímáme tento vzrůst jako známku ještě většího finančního a sociekonomického kolapsu, než jsme předpovídali na počátku „paniky roku 2008“. Držíme se naší předpovědi, že zlato dosáhne 2 000 USD, a v závislosti na tom, jak se rozvine nadcházející krize a následujících reakcí vlád a centrálních bank, se může 2 000 USD ukázat dočasným stropem, po němž poroste ještě výše.
Gerald Celente si vydobyl svoji reputaci jako „nejdůvěryhodnější jméno v určování trendů“ tím, že přesně předpověděl stovky sociálních, obchodních, spotřebitelských, enviromentálních, hospodářských, politických, kulturních a technologicých trendů.
Převzato z International Clearing House
